Polední stín

20.02.2019

Kniha by šla tak o sto stran zkrátit. Některé pasáže jsou moc dlouho proto dávám hvězdy čtyři. Jinak je kniha super, bavili mě barvité postavy. I hlavní zápletka.

13.01.2019

Minimálně o třídu nudnější, než první díl. Celý rádoby souboj mezi draky v cizí dimenzi, mi ani nemohl být víc ukradený, a vlastně mě jen obíral o čas, než se zase dostaneme k daleko zajímavějšímu konfliktu s wessy.

Práce překladatele se tady zřejmě moc nevydařila, podrobnější info podává v komentáři uživatel Zelený_Drak, já přidám jen jednu perličku:

Str 401 začátek dalšího oddílu: Senedai se obrátil s výrazem naprostého zděšení. "To vidím!" odsekl Styliann.
Vzhledem k předchozímu vývoji děje, šlo o Stylianna asi těžko, měl zde být uveden opět Senedai. Chápu, že nejde o bůhvíjak propracovaný hrdinský epos, ale od čeho je potom korektor a následná korektura?

Bojím se začít číst poslední díl...

13.05.2016

Tady jsem ráda, že se autor odprostil od toho ne úplně povedeného stylu prvního dílu a vydal se tou lepší cestou. Navíc se ukážou i draci, za což má ode mě velký palec nahoru

13.03.2016

Po pro mě příšerném prvním díle, kde byla spousta nesmyslných nebo nedostatečně vysvětlených věcí, mě druhý díl příjemně překvapil. Když nic jiného většinou mě bavil. Střídání více pohledů mi vyhovovalo (asi i proto, že to dávalo míň prostoru tomu rozčilujícímu havranství), ale některé pasáže byly zbytečné. Obléhání Julatsy, Tessayovy a Senedaiovy myšlenky, Darrickovo tažení... občas tam toho bylo zbytečně mnoho.

Hlavním důvodem výrazně lepšího dojmu, jsou určitě Kaanové. Nemůžu si pomoct, jak dostanou draci trochu víc prostoru, kniha u mě hned má plus. A řekla bych, že v Poledním stínu toho Barclay s draky předvedl víc než uznávaný Knaak v celém Úsvitu DragonRealmu. Nehledě na vyšší stylistickou úroveň. Komunikace draka s drakonenem se sice velmi podobá komunikaci draka s drakenem (Drakeni z Pernu, McCaffrey), ale oni to tak s drobnými odlišnostmi opisují nebo znovu vymýšlejí všichni už několik dekád a myslím, že v tom se nedá přijít na nic moc jiného.

Kromě draků mi z postav byl sympatický hlavně Thraun. Přišlo mi, že postavy jsou celkově propracovanější, ale to mohlo být i tím, že jsem se prvních sto stran neseznamovala s postavami x, y, z, aby je náhle nahradily postavy a, b, c. Obecně knize pomohlo, že navázala tam, kde první díl skončil a neměla jsem tedy čtvrtinu knihy problém se začíst. Polední stín také míň smrdí dračákem.

Takže i když knihu nebudu číst znova, protože se toho v ní zas tak moc neděje, rozuzlení není nijak překvapivé, četba není napínavá a tak... hodnotím ji pozitivně. Četla se mi dobře a ty tři hvězdičky už jsem dala horším knihám.

K technickým nedostatkům: Na straně 251 autor píše o Kardovi, ale několikrát ho nazve Barrasem, což je dost matoucí:
U Barrase se krátce zastavil jen procházející Cordolan. "Jsou tady Havrani, Barras je ***překvapení***...".
Podobná chyba je na straně 335, kde je pro změnu jednou zaměněn Černoosten a Podkámen. Také jsem narazila na absurdní spojení "zdecimovaná polovina" (je míněna polovina původního počtu, nikoliv devět desetin poloviny). Kromě toho často chybí uvozovky a tu a tam se najde nějaký překlep (stejně jako v předchozím díle).

Překlad Jana Kováře opět chválím.