Zloděj úsvitu
James Barclay
Kroniky Havranů série
1. díl >
Havrani jsou malá skupina elitních žoldáků, kteří se celý život drželi pevných pravidel a jednoduchého kodexu – zabíjet ano, vraždit ne. Po deseti letech společných bojů však stárnou a rozhodují se, zda mají definitivně odejít na odpočinek. Poslední velkou zakázkou, která je má zabezpečit na zbytek života, by tak měla být práce pro mága Densera z univerzity z Xetesku, příslušníka té nejtemnější magické školy v Balaii. Havrani dostanou za úkol shromáždit skupinu magických artefaktů, které mají dopomoci Xeteskanské univerzitě stvořit ničivé kouzlo, Zloděje úsvitu. Proti své vůli tak jsou zataženi do světa intrik, kterému nerozumí a jenž přímo ohrožuje jejich dosavadní postoj k životu i práci, již dělají. Celý svět Balaia navíc stojí na pokraji války. Černokněžní pánové i barbarské kmeny Wesů dobývají jednu zemi za druhou. A legendární obrovští draci, jejichž úmysly s lidmi jsou více než nejasné, náhle přestávají být pouhým mýtem… -- zdroj: www.legie.info --... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , Fantom PrintOriginální název:
Dawnthief, 1999
více info...
Přidat komentář
Pokus o low fantasy, který bohužel obzvláště ze začátku, značně narušuje velké množství postav a autorova snaha, ukočírovat celé dílo, do jedeno celku. Někde v půlce, jsem si konečně zvyknul na autorův styl a po zbytek četby už jsem se spíš bavil.
Není nic lepšího, než když příběh začne válečnou vřavou. Což dost svědčí o faktu, že zas tak moc náročný nejsem. Naneštěstí, jak se James Barclay hezky rozehraje, další vývoj už tolik sympatický není. V mnohém sice připomene tvorbu Davida Gemmella, ale hodně říznutou stylem dungeons & dragons, tedy putováním po světě, sbíráním artefaktů a bojem s nepřáteli. Bohužel ta omáčka má na čtyři sta stran a to je chvílemi ubíjející - obzvláště když víte, že se děj nepohne dříve, než skupina zkompletuje propriety důležité k vytvoření superkouzla, jež by mohlo zastavit jejich nepřítele. Anebo zničit svět. Což je alespoň v tomhle ohledu milá změna oproti zaběhnutým standardům. Každopádně, jak se autor snaží zápletku průběžně komplikovat, poměrně nekompromisním způsobem likviduje hlavní hrdiny, takže o zábavu je postaráno. Minimálně díky tomu je Zloděj času příjemnou zahálkou, přestože to občas kazí nepochopitelné, nebo lépe řečeno nepravděpodobné zvraty. Ale stále lepší než fantasy romancí do oka.
Ach jo. Havrani, uplakaní naivní zabijáci, kteří se dohadují jako děcka a při každém boji přemýšlí, jak co nejrychleji utéct... Po celou dlouhou dobu čtení jsem si představoval, co všechno zkritizuji a vytknu, ale nakonec to neudělám. Bylo by toho moc a autor si to nezaslouží. Spokojím se s tím, že řeknu, že Zloděj úsvitu není dobrá kniha.
Proč jsem jí tedy četl? Rozbila se mi čtečka a něco je odjakživa lepší než nic. I když v tomhle případě to bylo těsně.
Ze začátku jsem si vůbec nemohla zvyknout na překotný a zmatený popis, místy i dost zbytečně rozvleklý. Ale když už jsem se přemohla a dostala se ke stránce cca 30, děj se krásně rozjel a konečně byl i srozumitelný.
Rozečítám a už po první kapitole mám obavy, že byla pěkná blbost pořídit si celou trilogii. Když dala Lanushinka, která je mnohem míň náročná než já, jen dvě hvězdičky... Dám tomu šanci kvůli zlatému modrookému drakovi a komentáři od adam5955 (i když ten má taky jinou představu o čtyřhvězdičkových knihách než já).
Druhá a třetí kapitola dojem nevylepšily. Zato mě ve třetí oslnil názor, že ve svém vysokém věku třiceti let (plus mínus nějaký rok) už Havrani začínají být na boj trochu moc staří. To je blbost. Jestli ztratili něco ve výdrži, musely jim to bohatě vynahradit zkušenosti. A třicet let není tolik, aby jim věkem zesláblá těla bránila ty zkušenosti uplatnit. První náznaky, že ta kniha snad půjde přečíst se každopádně dostavily až koncem páté kapitoly, tedy po více než sedmdesáti stranách.
Po dočtení jsem nabyla dojmu, že asi stárnu. Mně se to nelíbilo. Nebavil mě začátek, nebavil mě konec a nebavila mě ani většina toho uprostřed. Hvězdičku dávám za nějaké zajímavé prvky. jako jsou pomocníci, protektoři, dimenze a tak. Nutno knize přiznat jednu dobrou erotickou scénu, ale tak nějak jsem nepochopila, proč tam byla (respektive jsem se nedokázala vcítit do motivace aktérů). Žádnou postavu jsem si neoblíbila. Nikdo z padlých mi nebude chybět v dalším díle (pokud ho vůbec přečtu). Doufám, že celou Balaiu nakonec vezme drak a zbaví tak čtenáře nadobro Neznámého Válečníka i celého havranství (jeho jméno a všechno to "Jsme Havrani!" mi poněkud lezlo na nervy). Dračákem to smrdí na sto honů (někdy je to dobrá vlastnost, ale tady ne).
Uznávám, že už jsem dala víc hvězdiček stylisticky horším knihám, ale tohle mě fakt ničím neokouzlilo. Nejmíň celou první čtvrtinu jsem si myslela, že dám odpad. Co bych ale na závěr ráda vyzdvihla, je překlad Jana Kováře. Z tohoto hlediska je kniha přinejmenším v rámci žánru nadprůměrná.
Kniha nebyla vůbec špatná. Začátek byl trochu neohrabaný a zdálo se, že autor se snaží být za každou cenu mainstreamový. Naštěstí od toho v průběhu děje upustil a kniha se stala velmi záživnou a propracovanou. Vytvořením vlastního světa si určitě autor vyslouží body navíc. Kniha stojí za to. Ale jak říkám, začátek je trochu kostrbatý
Nic moc. Mám pocit, jako by autor hrál dlouhá léta dračák a teď se svoje dobrodružství rozhodl zvěčnit v knize. Jenomže to co funguje při hraní nefunguje na papíře.
Zloděj úsvitu
Tuctová priemerná klasická fantasy, ktorú zachraňuje pár momentov a môj pocit, že by sa to mohlo v ďalšom diele zlepšiť. Ale, kedy sa k tomu dokopem, netuším. Mám v knižnici podstatne viac lákavejších restov. 55%...