Kroniky I.
Bob Dylan (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35196/bmid_kroniky-i-pv8-35196.png
4
35
35
Legendární americký písničkář Bob Dylan vzpomíná na počátky své kariéry, kdy v roce 1961 přišel do New Yorku. Bravurním, vtipným a osobitým stylem, stejně okouzlujícím a magnetizujícím, jako jsou texty jeho písní či barva jeho hlasu, vzpomíná autor na Manhattan a magickou čtvrť umělců Greenwich Village, na New Orleans, Woodstock nebo Minnesotu. Dylanovýma očima a skrze jeho břitké výroky získáváme obraz zakouřeného, zhýralého a neustálého živého a tepajícího New Yorku, místa, které bylo možností pro nové talenty, v literatuře i hudbě, kde vznikaly hudební kluby a scény, zkrátka kde bylo možné cokoli.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2005 , ArgoOriginální název:
Chronicles, Volume One, 2004
více info...
Přidat komentář
I když poněkud nevyvážené z hlediska období Dylanovy tvorby, úžasně zajímavé a vzrušující čtení. Určitá útržkovitost až nesourodost tentokrát není na škodu. (audioverze na rozhlasovém webu již tradičně na top úrovni)
Aj po prečítaní Dylanových Kroník ostáva pre mňa najserióznejšou hudobnou autobiografiou Sideman od Fedora Freša. Inak je to samozrejme skvelé čítanie (v mojom prípade ideálne do vlaku či MHD..), nejaké pikošky mi tam nechýbali, naopak, vyslovene som si vychutnával, že Dylan sa bulvárnym témam oblúkom vyhýbal, aj preto dávam štyri hviezdičky.
Bob Dylan je bez debat skvělý autor skladeb a písňových textů, ale pocity po přečtení jeho Kronik I. jsem měl rozporuplné. Autor na jedné straně popisuje pro něj možná situace, které považuje za klíčové jeho života, ale už si neuvědomuje fakt, že čtenáři by si rádi o svém hrdinovi přečetli trošku pro ně přívětivější témata. Nicméně u knihy se člověk vyloženě nenudí a dozví se i o jiných hudebnících.
Autorovy další knížky
| 1980 |  Víc než jen hlas |
| 2005 | Kroniky I. |
| 2005 | Bob Dylan: Lyrics / texty: 1962-2001 |
| 2010 | Dylan - 100 písní a fotografií |
| 1997 |  Tarantule |
Nejsem buhvíjaký posluchač Boba Dylana. Jeho písničky si ale tu a tam pustím a určitě je poznám. Do jeho Kroniky jsem se pustil po jeho nominaci na Nobelovku. Bohužel mi nepřijdou nijak výjimečný. Je to to, co čekáte. Prostě vzpomínky. Stylem to podle mě nijak nevybočuje z jiných vzpomínkových knih. Nehýří to metaforami. Někdy mi tam dokonce Dylan přišel jako trochu nafoukanej. Aspoň to ale tu laťku trochu zvedá z průměru. Že máte ten pocit, že to nepřibarvuje. Jinak průměr.