Krooa krooa
Radek Fridrich
Pískovcová skalní města, prospektorské zápisky starých Vlachů, alchymie krajiny s nelítostnými „lyrickými subjekty“, hledání otcovské lásky, to jsou hlavní atributy knižní novinky Radka Fridricha (*1968). Co vlastně představuje tento zvláštní název? Krooa krooa je tísnivé krkavčí zajíknutí, které se jako svědek vznáší nad krajinou a lidskými osudy v ní. Autor je silně svázán se severočeskou krajinou, s jejími mytologiemi a česko-německou historií, kterou neustále zachycuje, zpřítomňuje a vdechuje jí nový život — přinejmenším od sbírky V zahradě Bredovských, kterou vydal Host v roce 1999.... celý text
Přidat komentář


Jsem z Děčína, tak jsem si tuto knihu půjčila, abych nebyla nevědoucí. Je to přeci jen slavný rodák, dostal Magnesiu literu. Ale asi nemám smysl pro poezii, protože jsem většinou nepochopila o čem čtu. Moje chyba.


Vynikající sbírka. Používá postupy lidové poezie, spoléhá se na význam i zvuk slov českých i německých, pracuje s refrény... Zachycuje atmosféru Krušných hor a jaksi mimochodem vypráví několik lokálních příběhů, příběh prospektora Vlašského Daniela, Bázlivého Hasenfusse, Pechfrau... Škoda, že Fridrichovy sbírky nejsou úplně běžně dostupné.

Asi nejlepší, nebo spíš nejlépe udělaná a postavená sbírka autora. Dvojsečná poezie, která je na jedné straně spíše regionální, ale na druhé mají některé básně-příběhy obecnější charakter. Ale hlavní je tu jazyk ve svých různých, mnohdy i vtipných regionálních variacích. Jazyk čerpající z němčiny a příběhů polozapomenutého kraje Krušných hor. Velmi povedený kousek od barda z Tetschenu.
Štítky knihy
Magnesia LiteraAutorovy další knížky
2005 | ![]() |
2008 | ![]() |
2011 | ![]() |
2019 | ![]() |
2002 | ![]() |
Jednotlivé básně jsou soudržné, se srozumitelným tématem a odněkud někam vedou - což je k jejich rozsahu a kusosti obdivuhodné. Často je sjednocuje jeden silný obraz nebo metafora (noc jako utonulá žena nebo funebrácký vůz; skalní masivy jako pískoví sloni; smírčí kříž; rozmluva s nějakým místem).
Časté jsou motivy hostility, tvrdosti, mezi kterými lze ale najít (příznačně nerostný) poklad, jak to dělá prospektor Daniel.
Člověk je zde nejčastěji vzpomínaný, mrtvý, šílený nebo jakoby ztuhlý, s tvrdým kamenným nitrem. Často je ke kraji silně vázán (nejrůznější vyznání, zaříkání, kletby). Převládá pocit parchantství (tématizován postavou Klatzka), neřádnosti, vykloubenosti; jako by zde vypršela společenská smlouva a všichni, kdo zůstali, se museli zařídit po svém (jezení psů; život s blechami; sexuální konotace k městu, lani, stromu). Něco působí drsně, až zvráceně, ale v celkovém pohledu ponejvíc jako nutnost, má-li zde člověk vydržet.
Krákání krkavce, které se objeví na začátku sbírky (a může působit hrozivě), se na jejím konci stává stále intenzivněji milostnou písní, až se v poslední básni stane přímo písní námluvní, vábením, vyznáním.
Je to překvapivé, je to působivé a je to dokonce zvukově krásné.
Sbírka vytváří jasný a soudržný celek, který postupně rozvíjí různá témata, aby je postupně propojila, což vytváří nejen děj, ale i gradaci. Krom toho je krásně graficky upravena.