Smyčka
Kodži Suzuki
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/5962/bmid_smycka-ALw-5962.jpg
4
281
281
Kruh (Kodži Suzuki) série
< 3. díl
Kaoru Futami, nadané a tak trochu předčasně dospělé dítě, vyrůstá v Tokiu vychováván bodrým, ale poněkud neomaleným Hidejukim, vědcem specializujícím se na výzkum umělého života, a Mačiko, odbornicí na folklor severoamerických indiánů. Poté co u Hidejukiho diagnostikují neléčitelnou nemoc vyvolanou neznámým virem, rozhodne se Kaoru pro studium medicíny, aby se pokusil otce zachránit. Jeho touhu nalézt lék na chorobu, která postupně začíná napadat veškerý život na Zemi, vystupňuje i milostný vztah k Reiko Sugiurové, nakažené stejnou nemocí. Při pátrání po původu viru naráží Kaoru čím dál častěji na spojitost s projektem nazvaným Smyčka, kterého se kdysi účastnil i jeho otec. Zdá se, že vražedný virus, jenž napadá vše smrtelné a proměňuje je k obrazu své vlastní nesmrtelnosti, pochází ze světa virtuální reality, vytvořeného právě ve Smyčce. Klíčovou osobou, jež zná odpověď na to, jak se oba světy mohly propojit, je podle všeho jeden z obyvatel Smyčky, Rjúdži Takajama... Ve třetí části série se Suzukiho příběh o temné a kruté pomstě Sadako Jamamurové prosmýkne uměle vytvořeným světem, načrtne budoucnost totální zkázy života v něm i ve skutečnosti, nabídne však i možnost, jak lidstvo jednou provždy zachránit. A v této naději se kruh - snad definitivně - uzavře.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2008 , Knižní klubOriginální název:
Rūpu, 1998
více info...
Přidat komentář
Táto posledná časť celej série sa mi čítala najdlhšie, ale beztak by ste ju prečítali za 2-3 dni. Trošku sa nám to celé zamotalo a priznám sa, ten koniec mi pripadal, že bol pozliepaný hore-dole- hlavne udalosti, ktoré sa stali v púšti.
Táto kniha mi pripadala najviac spirituálna v zmysle, že ste mohli premýšľač, či existuje Boh a podobne. Kým prvá časť série Kruhu bola thrillerová, druhá časť taká detektívna, keď Ando sa vydával po stope Asakawy a Takajama a tátp tretia časť vás nútila premýšľať, čo je nad nami. Ale ako už aj názov napovedal, a po celý čas čítania knihy, som mala ten pocit, ide o Smyčku...
Nemá cenu komentovat všechny tři knihy zvlášť, nebo možná má, ale nezvládla bych to, tak to vezmu vcelku. Kruh znám z filmu, spíše víc tu americkou verzi, japonskou jen letmo. První kniha je taková ta klasika, člověk znalý filmů už předem ví, co asi může očekávat. Napínavé a tajemné, ale až tak úplné mrazení jsem ze čtení neměla. Druhý díl děj rozšiřuje o něco dál a dostáváme se spíš do sfi-fi. A třetí Smyčka už zaběhla do úplně jiných rovin, ale neodsuzovala bych ji. Ten konec mě vlastně celkem potěšil a i když jsem kolikrát koulela očima, vcelku má příběh zajímavý a úplně nový rozměr. Film je prostě horor, ale knihy mají poselství jiné, větší. Všechny díly jsem přečetla relativně rychle, což svědčí o tom, že mě zaujaly. Za mě dobrý, i když to není čtení pro každého už jen z důvodu, jak se to celé kombinuje a v závěru hodí do jakéhosi absurdna.
Tak tohle se nepovedlo. Kodži Suzuki potřetí kombinuje vrozený strach z folklórních pověr a s vypěstovanou nedůvěrou v technologické vymoženosti. Tentokrát však z hororu přesedlal na čistokrevnou science fiction. Hrůza, čtivost a nápaditost předchozích knih absolutně vymizela, zbyl jen křečovitý příběh, jehož logika absolutně převrací kouzlo předchozích románů a navíc je děravý jak paměť pana Alzheimera. Bohužel pryč je i temnota s beznadějí a naopak se na scénu dere optimismus, jehož herecké výkony jsou víc než pochybné. Po předchozích depresivních závěrech na vás tedy čekají šťastné konce a báječné budoucí zítřky, kdy všechno bude už jen a jen lepší. Haleluja.
Jste-li fanouškem Kruhu, rozmyslete si dvakrát, zda vám stojí za to zkazit si náladu. Ovšem jste-li autorovi skalní obdivovatelé, bezesporu má smysl Smyčku číst. Minimálně ze studijních důvodů. Ač přeoral co mohl, stále zůstává kvalitním tvůrcem, po jehož další knize obratem šáhnu. Teď už sice trochu opatrně, ale přesto šáhnu.
Všechny tři díly mě naprosto pohltily. Četlo se to jedním dechem, napínavé, tajemné, vše, co jsem v danou chvíli hledala. Pro můj krátký útěk k "hororovému" (zase tak strašidelné to nebylo) žánru jsem určitě zvolila správnou trilogii.
Kodži Suzuki: Smyčka (třetí díl trilogie Kruh a Spirála) je výživná. Myslel jsem si, že když se to odehrává v jiné realitě, budu ušetřen. Ale zrovna když jsem cestoval domů halloweenskou nocí, objevila se Sadako… (Poslouchal jsem audio zpracování, respektive rozhlasové.) Navíc to celé Suzuki dotáhl do zcela nových rozměrů, což velmi oceňuji. Think outside the box. Suzuki zcela změnil realitu. Kdyby místo různých pokračování Kruhu zfilmovali pokračování trilogie… A spojuji si to se seriálem Westworld, ale i s filmem Ona. A taky s komiksem, o kterém mi vyprávěl Adam, kdy se lidé dostanou do počítačové hry a musí splnit úkoly a levely, aby se dostali zpět… ale po čase začínají řešit, jestli se chtějí vůbec dostat zpět. Tak jako bytosti/lidé se mohou chtít dostat z virtuální reality do… konvenční reality (Sadako nebo seriál Westworld: „Vy jste skutečná?“ „Když to nepoznáte, jaký je v tom rozdíl?“). A kde jsou hranice realit? Nepatřím mezi pozitivisty a jako psycholog mám názor, že jediné, co je reálné, jsou pocity. Proto vztah s virtuálním programem ve filmu Ona mi přijde stejně ne/reálný, jako vztah s osobou z masa a kostí. Fyzická realita sama o sobě není „skutečnější a opravdovější“ a „hodnotnější“. Opravdové jsou jen pocity, prožívání, co si o věcech myslíme, než jaké věci samy o sobě jsou.
Sci-fi slátanina, která má s původním příběhem pramálo společného. Přišlo mi, jak kdyby autor vzal random nápady, které se nikde neuchytily a přenesl je do knihy.
Není to absolutně uvěřitelné. Ale vůbec (ani tak nejde o vir - to je celkem reálné, ale to okolo). A "dvoje játra" tomu nasadila korunu.
Suzuki opět posouvá příběh na další level. Tohle je na sérii Kruh zajímavé, že každý díl úplně změní čtenáři pohled na všechny předchozí díly. Tento díl už nebyl taková slátanina jako předchozí díl, když pominu ten úplný konec. Na druhou stranu mi ale taky přišel docela nudný, nic extra se tam nedělo a podle mě se to nedá nazvat hororem, dokonce ani tajemným thrillerem...
Od hororu k sci-fi, od Kruhu k Matrixu, tak nějak to vidím, myslím že tahle kniha by byla úžasným dílem jako samostatný příběh vůbec se netýkající prvních dvou, i Kruh by mohl zůstat jako jediná samostatná kniha, na jejím konci je tolik místa pro přemýšlení o tom co by a jak by... tohle dílo mi k tomu prostě nepasuje, při kruhu jsem měla husí kůži, tady ne a to je asi důvod, proč mi Smyčka přijde jako kniha která do série nepatří, přiznám se že ani Spirála už nebyla ono, i když i při ní jsem občas pocítila šimrání vzadu na krku a i tam bylo na konci opět ono - co kdyby... neříkám že kniha byla špatná, ale bohužel jsem z ní necítila to co z Kruhu.
Tak tady už z toho příběhu udělal Suzuki slušnou slátaninu! O ději se se rozepisovat nebudu snad jen, že se jedná o sci-fi. Protrpěl jsem se příběhem až do konce, ale bohužel určitě nejhorší díl série. A snad doufám, že i poslední, protože to má pouze sestupnou tendenci!
Patrně jsem ještě nečetl nějakou knižní sérii, jejíž každá část by začínala tak zajímavě. Jestliže Spirála začínala ještě před koncem Kruhu, Smyčka začíná naprosto úplně někde jinde. Což je fakt zajímavé. ono se totiž dlouhou dobu zdá, že je to tentokrát o úplně něčem jiném a objevují se pochybnosti, zda to nějak přímo na předchozí dva díly naváže. Nakonec ano, a je to jedno (vzhledem k těmto dílům) jedno obrovské překvapení. Smyčka je, stejně jako předchozí díly, dobře napsaný román, hezky vymyšlený, lehce a jednoduše (byť se zabývá v podstatě vědeckými termíny a postupy) napsaná, stejně lehce čitelná. Jejím negativem, vzhledem k sounáležitosti k sérii, je, že je to hlavně sci-fi, než horror. Atmosféru to moc nemá, ani napětí. Jo, člověka to chytne, zajímá ho, jak to skončí (i když závěr je pak trošku zklamání), ale už to nevyvolává ty mrazivé pocity jako první dva díly. Což je škoda a přišlo mi to trochu líto.
Nedovedu si představit číst Smyčku bez znalosti prvních dvou dílů - Kruhu a Spirály. Pro mě není možné říct si - Kruh byl lepší než Smyčka. Protože po přečtení Smyčky jsou najednou oba předchozí díly - Kruh i Spirála - o něčem úplně jiném. Jako kdyby to najednou byly zpětně úplně jiné knihy, s jiným obsahem. A Smyčka končí ve stejném okamžiku jako Spirála, ale přeci se ke stejnému okamžiku dojde úplně jiným pohledem. Úžasně vymyšlené. ..
Tak nevím. Smyčka mne sice zaujala více než Spirála, ale Kruhu nesahá ani po Sadačiny ostatky.
Nicméně kniha má spád i zajímavou myšlenku, která, což je ale můj čistě osobní problém, je pro mne nepředstavitelná a proto i lehce nestravitelná.
Co se však nedá Suzukimu upřít, je nápad s tou "fajnovou" rakovinou, protože bych se vlastně ani vůbec nedivila tomu, kdyby nám takhle zmutovala. Ačkoli ona si zatím docela vystačí sama i bez jakékoli mutace. Navíc se je člověk nucen, pokud tedy chce, při čtení i více přemýšlet.
Takže, proč vlastně ne? Zajímavé počtení :)
úžasná knížka!
Přiznám se že po pár stránkách jsem jí moc šance nedávala..ale po čase jsem se k ní vrátila a přečetla jí jedním dechem! perfektní děj a konec mě opravdu dostal! Každému koho znám už jsem o ní básnila! :-)
Kruh jsem viděla zfilmovaný (jak japonskou tak americkou verzi), Spirálu jsem poslouchala audio a Smyčku si přečetla. Takže těžko budu srovnávat tyto tři díly k sobě, ale Smyčka mě zaujala svým rozuzlením a zajímavou pointou, která v podstatě staví do jiného světla obě předchozí knihy. Trochu Matrix..
Chvílemi dost náročné na pochopení a vyžaduje soustředění a trochu fantazie, ale nakonec do sebe vše logicky zapadá. Četla jsem jen tuto knihu, ne celou sérii, není to myslím překážkou. Navíc "Kruh" asi každý zná jako film, v knize je částečně toto téma zmiňováno, takže nebyl problém.
a příběh se uzavírá....Tím, že jsem začala tuto sérii "chytře" odzadu, byla jsem ze Smyčky nadšená....když jsem si ale po několika letech přečetla kompletní sérii ve správném pořadí....ve srovnání s prvním dílem je slabší, ale tak už to u "nastavované kaše" bývá...i tak ale hodně dobré
Začátek knihy byl sice pozvolný, ale hned jak se začlo "něco" dít, už jsem knihu nechtěla pustit z ruky. Přečteno jedním dechem až do samého konce.
zajímavý ukončeni celý trilogie...bála jsem se, že to padne s každou knížkou dějem dolu. Ale tady to neplatí! :)
Obecně se traduje, že pokračování bývá mnohem slabší, než první dílo dané série (ačkoliv mě úvodní Kruh až tak nenadchl, protože jsem v něm značně tápala). A ano, pro mne samotnou byla i Spirála (druhý díl série) jistým druhem zklamání. To však nemohu napsat o Smyčce, která mi jakožto dílo uzavírající Suzukiho trilogii vše předchozí vynahradila. Měla spád, objasnila pavučinu záhad celého příběhu. Dokonce mi ani v nejmenším nepřekážela její jistá odbornost. Hrozně mi imponují obsažené myšlenky ohledně toho, co všechno by mohlo být (nebo snad i je?) ve světě možné. Stav, kdy jde realita rukou v ruce s imaginárním světem...
Smyčka
Poslední část trilogie a mě (bohužel) vůbec nebavila. Asi jsem nepochopila, co tím chtěl autor říci. :-(