Kruté šprýmy
Saki (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452566/mid_krute-sprymy-HjC-452566.jpg
4
39
39
Dětství strávené ve společnosti dvou starých tet, láska ke zvířatům a odpor k přetvářce jakéhokoli druhu, především ke zkostnatělým společenským konvencím - to vše našlo své ztvárnění v Sakiho zvláštních znepokojivých příbězích. Jejich hrdiny jsou nezvedené, škodolibé děti, zvířata obdařená podivuhodnými vlastnostmi, vtipní a vynalézaví mladí muži se smyslem pro recesi, kteří se s chutí baví na účet svého úctyhodného okolí. Obětí jsou spořádaní obyvatelé Londýna, hosté čajových společností v Kensingtonu a večerů v Covent Garden, důstojní a mocní lidé středního věku, kteří se ironií osudu dostali do mimořádných situací, na něž nejsou s to reagovat. A je jen spravedlivé, že jsou aspoň na chvilku pokořeni, neboť jindy bývá svět vždycky na jejich straně. Groteskní situace ústí v překvapivou pointu a zároveň poznání, že život v každodenních drobnostech i ve „vyšších principech“ je vlastně komedie, kterou lidé hrají, aby si uchovali zdání osobní a společenské důstojnosti.... celý text
Přidat komentář
„ to dobrodružství mělo přece jen svou dohru. O tom ovšem nemám vůbec žádný důkaz!“
Chvíli věříte, chvíli nevěříte a stále žasnete - nad naservírovanými proměnami!
Na závěr vás pak čeká až neskutečná kombinace - mrazivě vtipné pointy!
Jako bonus za černočerným humorem najdete schovanou hlubší myšlenku!
Saki ve svých krátkých šprýmech uplatňuje zajímavé schéma – na začátku se většinou dozvíte o nějaké velké tragédii – pak se dobře bavíte – a na závěr přijde očekávaná studená sprcha – otužující a osvěžující zároveň.
Tak se na to připravte, budete svědky pošetilého chování, bude nuceni vzít na vědomí neodvratný osud, který zasáhne většinou jinak, než byste čekali, zabloudíte do neviditelných světů, budete léčeni neklidem, budete rozesmíváni pošetilostí, budete poučeni – o nedokonalosti našeho poznání!
Vlastně o sobě nemůžu říct, že jsem úplně skalní nadšenec tohoto žánru, ale čas od času neodolám a do šuplíku třeskutě mrazivého/suchého anglického humoru nahlédnu, a pak mě to vždycky baví!
Autora jsem neznala, ale co jsem si tak vyčetla, tak lze Kruté šprýmy považovat za the best of Saki a jsem ráda, že mě DK se svými free e-knihami k němu nasměrovala.
Bavila jsem se a užila si i to dloubavé upozornění – na nedokonalosti všeho druhu :-)-
„Problém společenské etikety za tak neobvyklých okolností už nikdo neřešil ...“
„Takže je vidět,“ poznamenal Toby Mullet, „že nic nepoznal.“
„Nebo taky,“ namítl Clovis, „že má roztomilý smysl pro humor.“
Typický suchý anglický humor, povídky s pointou, vtipné, někdy ve své podstatě smutné. Některé jsem už znala z jiné sbírky, ale ráda jsem si je přečetla znovu. Mým favoritem je stále Sredni Vaštar, k němuž autor čerpal inspiraci ve vlastním neradostném dětství...
Milovníkům krátkých vtipných (ne vždy zrovna veselých) povídek napsaných s velkým nadhledem a citem pro situaci vřele doporučuji.
Mile pekne jednohubky. Nektere lepsi, nektere horsi, ale to je u povidek nevyhnutelne :-)
Kruté šprýmy nejsou zdaleka tak kruté (až na pár výjimek) jako milé, úsměvné, dokonce až k hlasitému řehotu svádějící. Snad nejvyrovnanější sbírka povídek, jakou jsem měla v ruce (ale i tak jsem tu našla své favority). Zatímco mnoho současných autorů povídek považuje pointu za věc zbytečnou a možná, přijde mi, až škodlivou, Saki na pár stránkách rozjede samostatný příběh, který by obstál i v delší podobě, a zakončí ho doslova špicí (špica! :-)).
A zmínění favoriti? Všechny povídky, ve kterých vystupovaly děti.
Nevhodná pohádka
(Teta vypravuje malým dětem nelogické, otravné, ale výchovné pohádky. Při cestě vlakem unudí nejen děti, ale i spolucestujícího, který se raději sám ujme vyprávění o hodné Bertičce a vlkovi.)
A tak si (vlk) řekl, že nechá Bertičku Bertičkou a chytí si místo ní nějaké prasátko. Bertička se celá rozklepala hrůzou, že vlk obchází a čenichá tak blízko, a jak se klepala, metál za poslušnost zacinkal o metál za vzorné chování a za dochvilnost. Vlk se už chystal odtáhnout, ale když uslyšel cinkání metálů, zůstal stát a našpičatil uši. Cinkání se ozvalo z keře zrovna vedle něho. Vrhl se do toho keře, světle šedé oči mu krvežíznivě zasvítily vítězoslávou, vytáhl Bertičku ven a sežral ji do poslední kostičky. Nechal z ní jenom botičky, kusy šatiček a ty tři metály za to, že byla tak hodná.“
„Sežral taky nějaké prasátko?“
„Ne, prasátka se všechna zachránila.“
„Ta pohádka špatně začala,“ řekla menší holčička, „ale krásně skončila.“
„Tak krásnou pohádku jsem ještě neslyšela,“ prohlásila větší holčička s hlubokým přesvědčením.
„Byla to jediná krásná pohádka, jakou jsem kdy slyšel,“ přidal se Cyril.
Jiný názor na to měla teta.
„Naprosto nevhodná pohádka pro malé děti! Podryl jste mi výsledky dlouhých let pečlivé výchovy.“
„Ale aspoň jsem dokázal,“ řekl starý mládenec a začal si sbírat věci před vystoupením, „že zůstaly deset minut zticha.“
Tety dostávají zabrat i jinde, moje bránice téměř všude. Radost číst. A souhlasím s Jaruš7 – díky Městské knihovně Praha mám už taky pár skvostů, nejen tenhle.
Saki je svérázný autor, může se určitě líbit třeba fanouškům Jirotkova Saturnina. Je ale o něco živelnější až zlejší - no, pokud jde o mne, nevadí mi to. Tedy skoro. Abych pravdu řekla, četla jsem tyto povídky tak po jedné, po dvou denně, víc už by bylo na mne naráz moc. Nicméně pět hvězdiček, bez pochybností.
Ještě dodám, že tento výbor povídek obsahuje mimo jiné moji nejoblíbenější Sakiho povídku Sredni Vaštar, kterou jsem četla z autorova díla jako první ( v jistém výboru hororů) a která mne přivedla k Sakimu jako k panu mágovi slova.
A přidám ukázky, z jiných povídek:
- Starší, moudřejší a zkušenější lidé mu vysvětlili, že není možné, aby měl v mléce žábu, a že nemá vykládat nesmysly, on však na těch očividných nesmyslech tvrdošíjně trval a popisoval barvu i tvar domnělé žáby až do nejjemnějších podrobností. Dramatická stránka epizody tkvěla v tom, že Mikuláš v misce s mlékem opravdu žábu měl; dal si ji tam sám, takže se cítil oprávněn něco o ní vědět.
-„Spoutává nás,“ namítla chladně a nelítostně neteř, „nedostatek peněz a příležitostí, a především nedostatek iniciativy. Některým lidem omezený příjem nevadí, dokonce se zdá, že jim často pomáhá prožít život daleko skutečněji; jsem přesvědčena, že třeba lidé, kteří si kupují v zapadlých pařížských uličkách čtyři mrkve a kousek hovězího na celý den, vedou naprosto skutečný a plný život. Opravdu člověka mrzačí nedostatek iniciativy, a právě ten svazuje tebe, mne i strýčka Jamese. Jsme jako ta zvířata v ohradách zoologické zahrady, s tím rozdílem v náš neprospěch, že zvířata tam jsou proto, aby se na ně někdo díval, kdežto na nás není nikdo zvědavý. Taky by ani neměl na co. V zimě trpíme rýmou a v létě sennou rýmou, a když nás náhodou bodne vosa, je to z její iniciativy, ne z naší – my jenom čekáme, až nám splaskne otok. Do středu pozornosti sousedů se dostaneme jenom nepřímo; když se například některý rok náhodou vydaří magnolie, sousedé si řeknou: ‚Všimli jste si, jak Gurtleberryům rozkvetly magnolie? Hotová záplava květů!‘ A my jim pak vykládáme, že máme sedmapadesát květů proti loňským devětatřiceti.“ „V roce korunovace jsme jich měli dokonce šedesát,“ podotkla teta; „strýček si vede záznamy už osm let.“ „Napadlo tě někdy,“ pokračovala neúnavně neteř, „že kdybychom se odsud odstěhovali nebo se prostě vypařili, náš místní nárok na slávu by automaticky přešel na nového majitele domu a zahrady? Sousedé by si pak říkali: ‚Všimli jste si, jak Smith-Jenkinsovým rozkvetly magnolie? Hotová záplava květů!‘ Nebo: ‚Smith-Jenkins říká, že jejich magnolie letos nebude mít ani kvítek; všechna poupata zčernala východním větrem.‘ Víš, kdyby nás lidé s tou magnolií spojovali i po našem odchodu, bez ohledu na to, komu by zrovna patřila, kdyby třeba říkali: ‚Aha, to je ten strom, na kterém Gurtleberryovi pověsili kuchařku, protože jim udělala špatnou omáčku na chřest,‘ – o to bychom se opravdu zasloužili z vlastní iniciativy, nezáviselo by to na východním větru ani na vitalitě nějaké magnolie.“
- „Tahle schránka se štěrbinou je volební urna. Při volbách se tam házejí hlasovací lístky.“ „Co se tam hází jindy?“ chtěl vědět Bertík.
Kniha obsahuje povídky, které se vyskytují i ve sbírkách Léčba neklidem a Vůl v chryzantémách. Přesto však stojí za to přečíst si je znovu. Autorův humor je neotřelý, příběhy zajímavě vypointované. Například hned první povídka Mlčení lady Anny je toho důkazem - klasická ukázka černého humoru na anglický způsob.
Vždy když se dostanu k takovémuto knižnímu rauši, mi naskočí citát Ondřeje Sekory z Příhod brouka Pytlíka - " a nadšení neznalo mezí ", moje opravdu jo.
Geniálně vymyšlené, sestavené, vycizelované, vyšperkované, dokonalost sama.
Citace z povídky Brouk, (v mé zkrácené úpravě ) : " Brouk dříve Bojar (neprodejný kůň, - splašivec), kterého se chce vrchnost zbavit, byla by to výhra v loterii. Dílem náhody se synovi jej podařilo nabídnout novému svobodnému sousedovi, majiteli cínových dolů. ..."mám plný dům dcer, ..ženich by se hodil...", poztěžovala si majitelka zámku,námluvy stupňující se od golfové jamky k další jamce došly téhož dne k verdiktu, že otálet netřeba; svatebním darem pro ženicha, by se mohl stát Brouk, ale zamilované budoucí nevěstě se honí hlavou, jestli nebude hned po svatbě vdovou, Brouček je nevyzpytatelný. Po odstranění překážek, ze kterých se kůň neurvale plaší, (krůty, kočárek, a vše v bílé barvě), se prodej před svatbou přeci uskutečnil. Překvapením pro nevěstu byl její svatební dar od ženicha, živoucí dar, který nenechal nikoho na pochybách, že patří k rodinným příslušníkům, který se rodiny zbavit nehodlá, úsměv ženichův, byl vítězným ?"
Povedený povídkový maraton z přelomu předešlých století, pro fajnšmekry k doporučení.
Za E-knihu zdarma srdečný dík, potěšení v knihovně.
Krásné povídky, každá jen na pár stran (v průměru šest), ale každá má svůj příběh, obvykle s překvapivým závěrem. Autor je mistr povídky, na malinkém prostoru dokáže mnoho. 85%, 23.10.2016.
Autorovy další knížky
| 1961 |  Kruté šprýmy |
| 2015 | Vůl v chryzantémách |
| 1997 | Hranaté vejce |
| 1968 | Léčba neklidem |
| 2012 | Krvilačné tety a iné zvery |
Zábavné a chytré, přesně můj cup of tea.
"Konec konců," řekla vévodkyně tlumeně, "jsou jisté věci, kterým se nemůžete vyhnout. Dobro a zlo,
řádné chování a mravní počestnost mají jisté jasně stanovené hranice."
"Nu," odpověděl Reginald, "pokud jde o hranice, ty má i ruská veleříše. Potíž je v tom, že hranice nejsou vždy na stejném místě."