Krv elfov
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460054/bmid_krv-elfov-K11-460054.jpeg
5
5081
5081
Krv elfov je románovým pokračovaním poviedok o zaklínačovi a skutočným začiatkom fenomenálnej ságy o Geraltovi z Rivie. Geralt spolu s princeznou Ciri našli útočisko v tajomnom sídle zaklínačov. Učia ju tam narábať s mečom, no keď odhalia jej zvláštne schopnosti, zaklínači si musia na pomoc zavolať čarodejky. Ochrániť toto Dieťa Prekvapenia, bude ťažké – pátrajú po ňom totiž dobré i zlé mocnosti. Podľa proroctva totiž všetci vedia, že Ciri má zohrať rozhodujúcu úlohu v ďalších osudoch sveta…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2020
,
Lindeni
Originální název:
Krew elfów, 1994
více info...
Přidat komentář
Od samého začátku mě příběh vtáhl. Díky dvěma předchozím povídkovým knihám jsem už hrdiny moc dobře znala a těšilo mě s nimi trávit další čas a poznávat další část jejich příběhu. Jestli by se dala nějak jednoduše popsat tato první románová kniha ságy, tak byla rozhodně milá a zábavná. Celý tento díl je vlastně o dospívání malé Ciri. Mockrát jsem se usmívala ne-li skoro až smála u některých dialogů a děj mi přišel opravdu vtipný a úsměvný, u jiných částí byl zase tak milý a nevinný. Nevím, zda jsem u předchozích dvou povídkových knih vyzdvihla překlad ale myslím, že ne. Ten je opravdu bravurní! Hlavně slang trpaslíků, ten musí zákonitě bavit snad každého čtenáře! Opět jak jinak než geniální! Zbožňuju tento příběh o Geraltovi a Ciri a díky bohu mám před sebou pořád dost dílů, na které se můžu těšit!
Tak toto byla pecka!!Mnohem lepší než předchozí dvě povídkové knihy. Příběh mě vtáhl už od začátku, zorientovala jsem se v prostředí a mohla jsem si začít naplno užívat děj. Nejvíc mě bavily pasáže s Ciri a Yennefer. :)
Nebudem hodnotiť ako knihu, ale ako prvú pätinu knihy. Výborný preklad, zaujali skoky v deji, kedy autor vynecháva veľké časové obdobia. Trošku moc postáv, krajín. Druhá fantasy po Pánovi prsteňov a toto dielo vyzerá byť oveľa dospelejšie a o moc menej rozprávkové, za čo dávam veľké plus. Teším sa na ďalšiu časť.
tato kniha se mě hodně líbila. Ty vztahy jsou boží
Lepší jak dvojka a jednička. Ty samostatné příběhy jsou krásné
Trochu mě vadila na konci Ciri jak se furt vyptávala Yenn ale chápu je to ještě dítě, které chce všechno vědět i znát
Oproti dvěma předchozím dílům, které jsou povídkové, se Krev elfů jako první samostatný příběh o Geraltovi a Ciri četl o poznání lépe. Příběh je ucelený a soustřeďuje se na hlavní hrdiny. Líbí se mi, že Yennefer a Marigold dostávají více prostoru, protože na těchto postavách mi začíná více záležet.
Nevadily mi ani kapitoly popisující vývoj politické situace a jak se s nimi vládci vypořádávají a s tím i spjaté nekalé činnosti na odstranění vybraných postav.
Kniha se četla velmi dobře, ilustrace byly krásnou součástí tohoto úžasného příběhu, ve kterém hodlám pokračovat. :-)
Stále více se ponořuji do příběhů o Zaklínači, Yennefer, Ciri a ostatních a líbí se mi to. Třetí kniha se četla skoro sama, byla trochu jiná, než dvě předchozí, více ucelená. Ani mi nevadilo trochu více politiky. Nechyběly ani vtipné pasáže. Už se těším se na další díl.
(SPOILER) Trošku jsem byl překvapen, že se z Ciri vyklubala čarodějnice. Lépe řečeno, učí se na ni. Těším se na další díl.
Pro mě zatím asi nejlepší díl Zaklínače. Kniha se mi četla podstatně lépe než předchozí 2 díly, ať už proto, že příběh se točil spíše kolem Ciri, což mě osobně bavilo nebo také proto, že jsem se lépe orientovala v lehkých časových skocích a vzpomínkách (tyto části mi v předchozích knihách dělaly problémy). třetí díl tedy příjemně překvapil a hned se hrnu na ten další.
Sapkowski v sobě povídkáře nezapře. I když jde o román, tak je kniha rozkouskovaná do různých etap, přesně jako v předchozích dvou knihách a návaznosti mezi nimi zůstávají na čtenáři ať si je domyslí. Nemyslím to nutně jako výtku, ale klidně bych si přečetl sto stran navíc abych věděl, jak si postavy počínaly. Taky bych si rád přečetl něco o jejich minulosti (uvidíme jestli Sapkowski se svou velkou oblibou ve flashbacích toto nespáchá v dalších knihách). Příběh je velmi poutavý, ať už se jedná o úvodní třetinu s Triss, prostřední pátrací část nebo závěr s Ciri a Yennefer. Vztahy mezi postavy se krásně prohlubují a v tomto směru mě první díl ságy nadchnul, ale na plný počet to úplně nevidím.
O třetím díle Zaklínače jsem slýchávala mnoho, od nadšených ohlasů, po ty špatné. Můj názor? Třetí díl Zaklínače a první díl série o zaklínači je prostě jiný.
Skok, který autor udělá mezi druhým a třetím dílem není úplně elegantní, a ne každému musí nový způsob vyprávění sedět. O matoucí časové linii nemluvě. Nové je také zaměření příběhu na Ciri
Další, co asi ne každého příznivce Zaklínače potěší, je fakt, že Geralta a zabíjení monster je tu opravdu pomálu. Naproti tomu klade autor velký důraz na rozvíjení jednotlivých postav a pout, která je spojují. Ke svému překvapení jsem si tak nejen konečně oblíbila Ciri, ale dokonce i Yennefer.
A verdikt? Jak jsem uvedla na začátku, třetí kniha je prostě jiná. A ne zrovna v tom špatném smyslu. Je ucelenější, hlubší a dospělejší. A především je úvodem do další fáze, která nemusí a (podle mě) ani nebude, zdaleka tak přátelsky a mile laděná.
Jednoduše řečeno věřím, že od příští knihy se bude daleko více umírat. A smrt nepřijde jen z rukou našich hrdinů, ale i z rukou jejich nepřátel.
Ve své podstatě se mi komentář ke Krvi elfů píše neobyčejně těžce. Tuto knihu, krátkou a jednoduchou, už znám více či méně zpaměti. Pokolikáté jsem ji četl? Po šesté? Nejsem si jist, prostě jsem ji četl mnohokrát. A když máte něco opravdu rádi, nekomentuje se to lehce.
První román je vlastně dost nepřiléhavé označení. S těží bychom mohli tvrdit, že se jedná o souvislý děj, s jednotným vypravěčem a fokalizací. Jednotlivé kapitoly na sebe navazují spíše volně a pan Sapkowski si s vypravěčem mimořádně pohrává. Pravda, ne tak jako v dílech pozdějších, ale pohrává. Některé narativní postupy z této knihy začnou dávát úplný smysl až později, kdy se propletou s jinými vypravěči a jinými příběhy, ale i bez této hlubší rešerše jsou velice zajímavé.
Kniha je soustředěná a priori na výchovu dívek ve světě zaklínače… Echm… Pardon, na výchovu mladé Ciri. A vzhledem k tomuto hlavnímu tématu jsou nám podávány některé nezapomenutelně anekdoty, které jen podtrhují to, jak skvělý je autor vypravěč. Málokdo po přečtení knihy podle mne zapomene na šatičky a indispozici, na sundání pásky z očí, nebo na příhodu s kůlnou Na druhé straně jsou nám předváděny i silné a vypjaté scény, které dodávají knize punc vyšší literatury. Yarpen hledící na lidi je jen jedním z mnoha případů.
Pro mne je velice přitažlivé to, že se Sapkowski nesoustředí výhradně na tři, čtyři hlavní postavy, ale poskytuje čtenáři pohled z poněkud vyšší perspektivy. Nezapomenutelná je pro mne kapitola šestá, rada králů a setkání s postavami pro svět a charaktery Zaklínače nebývale důležitými. Ať už hovoříme o Bílém plamenu, Vilgefortzovi, Dijkstrovi, Filippě a dalších. A každá jedna z nich, do poslední bude mít ještě velice významnou roly v následujících příbězích.
Samozřejmě už v Krvi jsou některé symboly, které se nám budou prolínat celou ságou. Některé převzaté již z povídek, osud, Calanthé, Pahorek, některé nové, jako například Věštba, která nám uvozuje celou knihu a tím i celou ságu.
Mnoho, opravdu mnoho bych mohl vyprávět o tomto literárním skvostu. Nejedná se o mou nejoblíbenější knihu ze ságy, ale i tak jistě o jednu z mých nejoblíbenějších knih vůbec.
Tentokrát je hlavní postavou Ciry. Děj se točí kolem ní. Děj ubíhal strašně rychle, musela jsem dočíst během jednoho dne, jinak bych neusnula...
Ucelený příběh působí krapet jinak než předchozí povídkové publikace. Zde není mnoho pokusů udělat z upírů, vlkodlaků a všech možných příšerstev ohrožené druhy, možná proto, že Ciri spolkla půlku příběhu.
Je zde o poznání více politiky a velkých vladařských disputací, což nemá každý v oblibě. Já ano.
Stále nám však dělá radost ten rozkošný trpaslický slang, skvěle zpracovaný svět je bohatý na dramata jak doly Mahakamu, postavy jsou kvalitně zpracovány a jejich vzájemné vztahy jsou tak lidské a opravdové, no krása…
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Na rozdíl od ostatních postavu Yennefer přímo zbožňuji. Připomíná mi Zlobu - Královnu černé magie...
Mé pocity z této knihy (v audio podobě) zcela vystihuje komentář DK197. Nesnáším mocenské boje, kterých je tato kniha plná. Stvůry a "pohádkový" svět zcela vymizel a z Yennefer se vyklubala pěkně protivná ženská. Snad budou další díly této série už jenom lepší. Já si dávám pauzu.
Občas se ztrácím ve vedlejších postavách, ale to se týká celé dosud přečtené série.
Měl jsem to asi jinak než ostatní čtenáři, ale povídkové knihy byly pro mne nutná příprava pro ságu. Knižní a ucelená podoba se mi líbí mnohem více. Je tu více Ciri a více jiných postav, mají více a prostoru a dávají nám pochopit, co se vlastně děje na pozadí. Válka s Nilfgaardem je zde více ujasněna a lépe vše chápeme.
Moc sem si oblíbil postavy Triss, Yarpena Zigrina, Marigolda a Ciri. Ke konci si Yennefer získala hodně uznání, že není tak arogantní a povýšená.
Moc se mi kniha líbila a těším se na další díl.
AUDIOKNIHA: Zatímco první dvě povídkové knížky jsem zhltla, přiznám se, že s první částí pentalogie jsem nakonec docela bojovala. Začátek je slušný, hodně se těšíte. Ale ke konci jsem se v příběhu trochu zasekla. Chybí mi stvůry, mocenské boje mě zase moc neberou. A fakt prostě nemám ráda Yennefer... To vám prostě čtenářský zážitek pokazí, vzhledem k vývoji postav. Tenhle díl beru jako nutné rozehřívací hřiště pro zbytek ságy.
Štítky knihy
magie polská literatura čarodějové zaklínači zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Z předchozích dvou příběhových knih jsem byl poněkud rozpolcený. Některé části byly skvělé, jiné zase průměrné. A Krev elfů je pro mě taky taková.
Velmi oceňuji úvod, kde se uvedení do děje (a reálií světa) organicky vplete do "hospodské hádky". Baví mě, že jistá epizodičnost ději zůstala, ale celou knihou se zároveň táhne linka uceleného příběhu. Pokud se na stránkách objevují uvolněnější odstavce nebo delší části, jsem za ně opravdu rád – tenhle typ "lehčího" humoru mi opravdu sedne. A pokud vážné linky dumající nad pozemskými problémy skrze fantasy oceňuji už u Pratchetta, nemůžu u Sapkowského smýšlet jinak. A jsou tam tak přirozené, že kdo nechce (a znám takové čtenáře) se jimi zaobírat nemusí. Otázky neutrality, spravedlnosti, práv původních obyvatel, okupace, masakrů, politického pletichaření apod. jsou rozehrány velmi dobře.
Na druhou stranu je v knize málo klasického "zaklínání" a opravdu mě mrzí, že to nemá vlastní uspokojivé zakončení. Krev elfů mě pravda neštve jako mnoho jiných současných románů (young adult, dívám se tvým směrem), které jsou na mnoho částí rozděleny už z principu, ale že se vlastně neuzavře nic důležitého, to mě pravda překvapilo. Zvlášť, když hluchých míst v knize pár bylo... A těch vlastních jmen (především osobních) je do mála stránek nahňácáno tolik, že v tom aby se čert vyznal. Pokud člověk nemá na jména paměť, a to já na ty osobní nemám, je to teda boj.
Kniha mě každopádně ve formě mluveného slova potěšila, dávám podmíněně čtyři hvězdičky a těším se na další díl s očekáváním toho, že mě snad pokračování nezklame, něco se začne dít a konečně rozplétat!