Krvavá Máry a jiné strašlivé historky
Petr Janeček
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245593/mid_krvava-mary-a-jine-straslive-histor-245593.jpg
3
106
106
Etnolog a folklorista Petr Janeček vypráví padesátku tajuplných příběhů z nejrůznějších míst naší země o nadpřirozenu, přízracích a záhadných událostech. Ať už jsou pravdivé či nikoli, určitě vás pobaví. Pravda nebo výmysl? Skutečné záhadné události, nebo smyšlené strašidelné historky? Tohle nejsou horory ani duchařské historky, které znáte z filmů, knížek nebo internetu. Jedná se o údajné skutečné zážitky skutečných lidí, kteří tvrdí, že se skutečně staly. Je to pravda? Nevíme. Tyto tajuplné příběhy se ale vyprávějí tak často, na letních táborech, školách v přírodě či na internetu, že je to až zarážející. Etnolog a folklorista Petr Janeček, autor populární knižní série „Černá sanitka“, která se dočkala televizního, rozhlasového a divadelního zpracování, přináší výběr těch nejzajímavějších tajemných příběhů z dnešního ústního podání. Padesátka vyprávění z nejrůznějších míst naší země vypráví o nadpřirozenu, přízracích a záhadných událostech.... celý text
Přidat komentář
Dočetla jsem asi do poloviny a stačí. Většina příběhů je ve stylu - Cítil jsem dotek chladné ruky na rameni a když jsem vyděšen rozsvítil, nikdo tam nebyl. Oceňuji, že příběhy sestavili studenti, grafická úprava se povedla, nicméně já knihu vracím potřebnějším.
V poděkování mě pobavila věta, kdy děkuje autor jazykové redaktorce za urputný boj s představami internetové generace o českém jazyce.
Opakující se příběhy, které místy moc nedávají smysl. A strašidelné možná pro děti.
Tuto knihu jsem si přečetla na přání mých dětí, jsem moc rada ze mají zálibu ve čtení po mě a tak když chodíme po knihkupectví něco si vždy vybereme a oni našli tuto knihu......
je plná příběhu..které autorovi někdo poslal ...a taky legend co se traduji po léta.... opravdu doporučuji přečíst /samozřejmě těm co mají rádi trochu se bát : ) / bylo to pro mě vrácení se na tábor, táborák, pod stan, lyžák..prostě když jsme si vykládaly strašidelné historky....
Tak, jak bylo už napsáno, nejlepší na knížce je její okouzlující grafické zpracování. Kniha je souborem hlavně duchařských příběhů, které se tradují a vypráví hlavně mezi mládeží a v dnešní době se šíří hlavně po internetu. Sama ráda vzpomínám na dobu, kdy jsem byla ještě školačka a vyvolávali jsme duchy na staré půdě anebo si vyprávěli strašidelné příběhy u ohně pod rouškou noci. To se to "krásně" bálo :-) Myslím, že tyto zážitky nemůže žádný příběh přes internet překonat ...
Velice mě potěšila grafická úprava knížky. Bylo znát, že si autoři skutečně vyhráli a nechali na tom kus práce. Ale jinak mě kniha příliš nenadchla. Jako milovníkovi českého jazyka mi leckdy skřípal jazyk a kroutil se mezi zuby nad slohovou úpravou. Chápu autorův záměr v autentičnosti, ale pokud mu s tím (jak píše) pomáhali jeho vysokoškolští studenti, mohli si dát tu práci a jazykově si s povídkami vyhrát. Rozhodně by pak byly poutavější a uvěřitelnější. Zaujala mě asi jen jediná - Tajemné auto, a to svou vtipností a reálností (víceméně úplně odlišná od ostatních). Nechám knihu kolovat světem. Jen kvůli krásnému grafickému zpracování si ji nechávat nebudu... Škoda. Potenciál byl cítit...
Opět hodnotím vysoko. Audio načteno bohužel průměrně, ale díky za něj. Kniha je sice krátká, ale zatraceně pestrá.
Obsahově je zaměřena většinou na pověsti s hlubší "tradicí," abych tak řekla, i když druhá část knihy popisuje i novodobé, šířené především díky internetu.
Hromada vzpomínek se vybavila při poslechu kapitolky o vyvolávání duchů a všlijakých táborových pověstech. Dostanete se k Devíti křížům, nebo do Branišovského lesa. Ale ne všechno jsem znala.
Povídačky o hřbitovech a domech, které neexistují, jsou skvělé. Místa, kde straší - klasika. Ale bytosti, které s vámi spí v pokoji, slyšíte je dýchat a myslíte, že jde o člena rodiny, přízraky pasoucích se mrtvých koní a duchové vojáků, ty jsou nejlepší :).
Pověst o krvavé Máry/Mary/prostě Marušce :) má údajně padesát různých verzí.
Zajímavá věc se mi stala:
Při poslechu audia včera večer se mi povedlo usnout. Nevím, u které z kapitol, ale zdálo se mi, jak jdu s tátou po chodníku kolem domu, v němž už nebydlíme, (dům se teď rozpadá a přebývají v něm divné existence), za námi jde kočka (huňatá potvora, která vždy počkala, až ujdeme kousek a pak se nám přískoky dostala do zad). A otec mi vysvětloval, učeně jako v knize, význam koček, zejména černých, pro soužití s lidmi -:))).
Nejvtipnější bylo, že mě následně vzbudil telefon, kdy mi táta volal a ptal se, jestli jsem v pořádku. Že prý na mě cca před hodinou zvonil a neotevírala jsem.
Vůbec jsem to neslyšela a zvonek funguje :).
Přesně takhle vznikají podobné příběhy. Například při poslechu v noci couráte s kočkama na místech s divnou pověstí a nevzbudí vás ani třetí světová :).
V devadesátých letech minulého století, nebo předminulého...?, jsme v našem bývalém domě slýchali dupání na půdě, když tam nikdo nebyl. Domek to byl s devatenáctého století a narodila se v něm jedna známá česká animátorka. Při nastěhování se tam našly zbytky starých protéz na nohy, včetně zbytků bot a řemínků.
Naše domovní historka vycházela z toho, že protézy dupou díky zbytkům nohou nebožáka, který je nucen na půdě žít a hledat cestu dolů. A že se nevyplácí chodit tam v noci.
Bratr mi později vyčetl :), že to na něj krapet zapůsobilo a jako mrňous se docela bál, muhehe :).
Moc se mi líbí, že se na grafické úpravě a na ilustracích podíleli studenti. U některých historek mi běhal mráz po zádech. Některé jsou opravdu strašidelné, jiné úsměvné, o některých jsem slyšela, u jiných jsem zírala.
z knihovny...zaujala obalem..a po otevření celou grafickou stránkou - dle mého vynikající (podle info v úvodu mají všechny ilustrace a koncept knížky na svědomí studentí střední a VOŠ uměleckoprůmyslové - děcka super, tleskám !!! minimálně 2 hvězdy jsou vaše !!!)
serii o Černé sanitce jsem nečetla, ale jestli mi příjde pod ruku - tak to bude jasná volba....
a do strašidelných historek jsem se vrhla s nadšením...(jinak horory nemám ráda, ani moc strašení, pak na to musím myslet :P)
první kapitolu nechává autor jen tak - ať každý vstřebá příběhy a přemýšlí nad nimi sám..v dalších částech pak přidává své komentáře o vzniku, rozvoji, šíření jednotlivých historek, případně reálných základech pověstí...
a co dodat ?? kdo z nás se nepotkal s nějakým podobným příběhem ?? (já ze základky pamatuju ne Krvavou Máry, ale Candymana - princip stejný - vyvolat před zrcadlem, ideálně o polnoci, nějaké ty svíčky, zopakovat 3x jeho jméno..a pak....něco obdobného...rozškrábaná tvář nebo co... - každopádně, nikdy jsem nezkoušela, bo s takovýma věcma si není dobré hrát, ale...když jdu večer do koupelny, a podívám se do zrcadla - věřili by jste že i skoro po 30letech si na to vzpomenu ???)
"duchařské historky" kolují neustále - také u nás v rodině - jak potkal děda svého mrtvého kamaráda cestou domů, jak můj táta potkal trpaslíka na jednokolce...a pak tu jsou věci, na které si člověk šáhne - třeba historka zdravotní sestry z nemocnice připoměla příběhy, které se staly i u nás v nemocnici - kroky, dveře, zvonící zvonek, na monitoru stanice při zvonku jméno zemřelé osoby, dávno vymazané z rejstříku, kdy pomohlo vysvěcení oddělení nemocničním kaplanem a mše za zesnulou...a tak dále...
jiným věcem se člověk posmál, hlavně když teď už moje děti chodí z prvního stupně ZŠ s podobnými historkami, Samara také funguje už dlouho, podobně Freddy, živí mrtví, vraždící klauni, panenka Chucky - děti ani neví, co to je, ale vesele o ní mluví a předávají dál... a podobně...
některé příběhy a historky působili celkem neučesaně, neukončeně, jako bez pointy. Celkově hovorový ráz a obsah, takové ty naše běžné "kecy" a to je folklór vida ho... věřím, že u někoho to bude málo na slušnější hodnocení, ale já jsem se dobře pobavila, poučila (co teď frčí, na jakých základech některé pověsti vznikaly,) i pobála místy a trvám na svém, že s duchařinou si člověk nemá zbytečně zahrávat ;) a taky že dobrá modlitba se vždy hodí...
jo a samozřejmě ještě jednou musím vyzdvihnout ilustrace a grafiku. DOPORUČUJI !!!
Na této knize oceňuji hlavně dvě věci - grafickou podobu, která je pozoruhodná a unikátní, za druhé kritické poznámky, vysvětlivky a doplnění, které některé "příběhy" provázejí.
Po přečtení doslovu, kde autor vysvětluje, co vlastně touto antologií sledoval, se mi ulevilo, protože jsem si celou dobu říkala: "Myslí tohle někdo vážně?" (Odpověď zní ano i ne, spoilerovat nebudu, přečtěte si knihu sami ;-))
Kniha spíš pro mladší generaci čtenářů. Některé příběhy jsem znal, některé jsou pro mě nové. Za mě 4*
Soubor krátký hororových povídek/historek, leckdy až moc krátkých. Některé skončí ještě dříve než začnou. Nenáročné oddechové čtení, spíše pro mladší generaci.
Knihu jsem objevila v Levných knihách a hned mě zaujala svým provedením. Příběhy bych doporučila spíš pro mladší než jsem já, ale některé mě zaujaly - Socha z Brněnska, Maniak z telefonu a Strašidelná Pohádka. Ve vzpomínkách jsem se vrátila do doby, kdy jsme jezdili na tábory a vyvolávali duchy. Taky se mi líbily poznámky, které se k historkám vážou.
Nečekejte literární opus, je to "oddychovka "a pokud budete číst večer v posteli, tak třeba i jemné mrazení a občasný úsměv na tváři při vzpomínce na své dětství. Proto čtyři hvězdy ač kvalitou textu a uměleckým slohem to nebude:-)
Velmi by mne zajímalo zda byl autor ve zmíněných Hostomicích pod Brdy, pocházím odtud a tato kniha mě zaujala právě díky pasáži se zmíněnou vesničkou/ městečkem.. :)
Myslím, že je to hezká a zábavná knížka. Je zpracovaná pěkně, příběhy sice nejsou obzvlášť strašidelné, ale stačí třeba na večer s kamarády. Příběhy byly většinou krátké, knížka přečtená za jedno odpoledne.
Jako děti jsme hledaly tajnou chodbu mezi kostelem a hradem. Až teď mi došlo, že je to blbost :-)
Neurazí ani nenadchne. Jen myslím, že tisknout červené písmo na černý podklad je ke čtenářům poněkud surové.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Černá sanitka a jiné děsivé příběhy |
| 2007 | Černá sanitka: Druhá žeň |
| 2015 | Krvavá Máry a jiné strašlivé historky |
| 2008 | Černá sanitka: Třikrát a dost |
| 2009 | Černá sanitka: To nejlepší |
Obsahově celkem o ničem, některé "strašilky" jsou poměrně dobré, ale takových je v knize jen málo. Příběhy se hodně opakují a zejména ty převzaté v nedávné době z USA respektive z internetu za nic nestojí, tj. příběhy se Slendermanem či Goatmanem. Ani jsem netušil, že děti kromě ducha Hitlera či satana rády vyvolávají ducha Boženy Němcové. Objektivně bych měl knihu ohodnotit spíše dvěma hvězdičkami, ale za práci, kterou si s tím pan Janeček dal, uděluji slabší tři hvězdičky.