Krvavá svatba
Federico García Lorca
Vzrušující básnické drama významného španělského autora v moderním překladu V. Mikeše. Program k inscenaci ve Stavovském divadle - premiéra 16.03.2017
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2017 , Národní divadlo (Praha)Originální název:
Bodas de sangre, 1933
více info...
Přidat komentář
tohle byla moc fajn hra! jednoduché repliky, španělský folklór a lehce mystická atmosféra, to všechno knize dodávalo na čtivosti a napínavosti. přečetla jsem to hnedka a po dlouhé době to byla kniha z méhi seznamu maturitní četby, která mě fakt bavila. můžu jenom doporučit!
(SPOILER)
Rozhlasová hra z roku 1990 v hvězdném obsazení.
Příběh tragické lásky - Leonarda měl kdysi vztah s nevěstou, která si bere syna ženy, jejíž muž i druhý syn byli zabiti Leonardovou rodinou. Leonardo se mezitím oženil a má syna, přesto ho to k dávné lásce táhne. Avšak i ona nemůže zapomenout a tak spolu utíkají po svatbě. Při pátrání zahyne ženich i Leonardo a tragický příběh tak poznamenává tři ženy: ženichovu matku, nevěstu i Leonardovu manželku.
Posloucháno v rozhlasovém zpracování. Vážný a krutý příběh, ale vyprávěný krásným básnickým jazykem.
Přímočaré, jednoduché, čtivé.
Vztahy mezi jednotlivými členy rodiny místy nejasné.
Bez opakujících se básní drama maximálně na třicet stran.
"Raděj být mrtvý bez krve, než zůstat naživu bez srdce." Přímočará hra, o osudovosti dvou, kteří si byli souzeni, o spalující přitažlivosti a touze a o tom, že v životě je asi lepší dělat chyby a hřešit, než ne a pak si celý život říkat "co kdyby"... v kontrastu s oním klasickým "politickým sňatkem z rozumu", tolik příznačným i pro čecháčky - nám tu chybí ten pravý temperament a zápal pro věc. Touché, señor Lorca. A ani nevíte jak.
Poprvé v životě jsem se zde setkal s panem Lorcou a nebylo to setkání špatné, to jistě ne. Drama je to kraťoučké a zápletka je jednoduchá, až primitivní, ale má své kouzlo.
Prvním zajímavým aspektem dramatu je, že se jedná z velké části o básnické drama. Většina poesie v textu obsažené, hádám, prezentuje andaluské svatební tradice. Předpokládám, nevím. Pokud ano, musím uznat, že bych rozhodně nechtěl podstoupit dobovou svatbu. A kdybych už musel, tak bych rád, aby u toho nikdo nebyl. Protože když já zpívám Brrr!
Dílo obsahuje silné prvky avantgardy. Konec konců, kontrast mezi dosti krutým obsahem a slovním vyjádřením je fantastický. Lorca používá velice lyrická přirovnání, krásné metafory a tak dál a tak dál. Nu a tím se dostávám k předposlednímu poznatku, který ke knize mám. Drama není literární druh, který měl být v tomto případě použit. Myslím, že Lorcovu jazyku, i obsahu díla by více slušelo vystižení poetické. Mohla by z toho být krásná lyricko-epická báseň, ale co už.
Poslední poznatek, velice nedůležitý, spočívá ve vztazích mezi postavami. Je zajímavé, že vztah mezi Ženichem a Nevěstou, případně mezi Leonardem a Nevěstou, je mnohem plošší, nežli vztah, který panuje, třebas nepřímo, mezi Leonardem a Ženichem. Poslední scéna mezi nimi buduje velice silný vztah a působí to tak, že pokud k sobě někdo osudově patřil, nebyl to nikdo jiný, nežli Leonardo a Ženich.
Tak bych asi zakončil. Opravdu se mi to celkem líbilo, ale nemohu tvrdit, že bych si to kdovíjak užil, či že bych si ještě a týden měl cokoliv z knihy pamatovat. Joo, kdyby to tak byla báseň
Drama s velmi pochmurnou atmosférou. Souboj vášně a umírněné lásky, následky dávných životních ztrát. Poslouchala jsem jako mluvené slovo v podání našich předních herců. Přesto mě dílo příliš neoslovilo, emoce byly až moc vyhraněné.
Já ani nějak nevím, co k tomu říct... jedna hvězdička za začátek, kdy se to tvářilo poměrně dost slibně a já jsem si říkala - "to bude super!" a za konec, který se vlastně vrátil stylově k začátku. Mezitím příliš lyrický, skoro nic neříkající balast.
Příliš mnoho veršů a ještě k tomu mizerných (ano, já vím, že je to básnické drama).
Navíc mi vyloženě nesedly zbytečně laciné sexuální narážky a podivné mnohdy až nechutné pasáže jako:
,,... noc umře, na hrotech skal vykrvácí..."
,,...budu jak fena - jsem, jsem čubka..."
,,... a teď bych tak ráda strhla modré větvoví tvých žil..."
,,... namočila jsem ruce v tý krvi a lízala ji..."
Jako co to, proboha, je?
Kdyby to měl být horor nebo nějaký sci-fi krvák se zombíkama, tak to beru, ale tohle je zralý na Chocholouška.
Musím aspoň složit poklonu panu překladateli - tohle překládat, to bylo asi značně jedlý.
No... a nebo je tu taky možnost, že jsem to prostě nepochopila.
Vyposlechnuto v audio verzi na stránkách Českého rozhlasu. Kdysi jsem zkoušela číst v papírové podobě, ale vůbec jsem se nemohla začíst. Ale audio podoba, kterou jsem našla na ČR, mi strašně moc sedla. Zpracování bylo z r. 1990 a v obsazení se blýskli samí vynikající interpreti - od Jany Hlaváčové, Daniely Kolářové, přes Josefa Somra, Jana Hartla až po Václava Postráneckého či Jaroslavu Adamovou. Výborné obsazení, skvělá dramatizace, podloženo dobře zvolenou hudbou. Velmi intenzivní posluchačský zážitek.
Dějově se pak jedná o hodně silné dílo s tématy lásky, vášně, věrnosti, ale také zrady, poblouznění, pomsty a bolesti. Nevím, proč mi kniha nešla přečíst fyzicky a vyhovovala mi až namluvená verze. Obvykle s dramaty takový problém nemám. Každopádně toto drama se mi nakonec opravdu hodně líbilo. Není to rozsahem nikterak obsáhlé dílo, ale přesto v sobě Krvavá svatba skrývá neuvěřitelně silný příběh. Takový, který by se klidně mohl stát, až to skoro děsí. Jsem ráda, že se ke mně tento příběh nakonec dostal.
Toto dílo je mé druhé setkání s Lorcou co se týče psaného slova. Zhltla jsem to na jeden nádech - doslova a do písmene, ani jsem od toho nevstala. Lorca je autor mému srdci velice blízký především prostřednictvím zážitků z divadelního světa, hlavně pak díky mému účinkování v jeho hrách. Doporučuji!
Osudy postav jsou silne, bohužel jsem se nedokázala vcítit ani do jedné z nich. Předpokládám, ze to bylo délkou díla i tím, ze se jedna o drama. Předpokládám, ze představení by me naprosto uchvátilo. Presto ve me kniha zanechala spoustu dojmů.
Jaká to škoda, že byl tento velmi poutavý příběh pojat jako drama. Myslím, že kdyby ho autor pojal jako román, stala by se kniha jednou z mých nejoblíbenějších. Velká škoda promrhané myšlenky, samotná knížečka moc hluboký dojem nezanechá, ale věřím, že divadelní provedení může být fantastické.
Lorca je vášeň. Jen mu prostě sluší ta španělština a klapání střevíčků flamencových tanečnic
„Nesmím tě poslouchat. Nesmím slyšet tvůj hlas. Jako bych láhev pálenky vypila a usnula na polštáři z růží. Tak mě za tebou táhne, vím, že se utopím, ale musím za ním.“
Myslím si, že čistě čtenářské vnímání Krvavé svatby, na rozdíl třeba od her Karla Čapka nebo Shakespeara, není nikdy úplné. Krvavá svatba je hra založená na atmosféře, a tak ten celkový dojem určitě utváří – víc než jinde - také hudba, scénografie, výprava...
Samotný text je docela jednoduchý a základní zápletka je povědomá – je to konflikt mezi láskou (říkáme tomu láska, ale možná je to spíš vášeň nebo posedlost) a povinností. Ale vyčítat hře nedostatečný děj, to je jako to samé vyčítat třeba některé z balad ze sbírky Kytice. Jde o náladu, není to epika.
Za sebe můžu říct, že jsem byl vztažen a zaujat a získal jsem pocit, že lze Krvavou svatbu i číst jako svého druhu básnické pásmo - ale „objektivně“ to posoudit nemůžu, protože jsem (shodou okolností) v poslední době viděl hned dvě adaptace (filmovou a divadelní) a zákonitě jsem tím byl při čtení ovlivněn.
Ještě poznámka: Když se v druhé části hry v ději opět objevila Leonardova žena, tak jsem si s údivem uvědomil, že jsem na ni zapomněl. Což mě na sobě zamrzelo, ona je totiž hlavní tragickou postavou. Její muž si odehrává svůj Velký Osudový Cit, Věčný Příběh, nakonec zemře vlastně spokojeně, protože položil život na oltář Životní Lásky... no a po něm zůstane (bez zájmu diváků) právoplatná žena s jedním dítětem v náručí a druhým na cestě.
Štítky knihy
nevěra zfilmováno španělská literatura svatba žárlivost rozhlasové zpracování krevní mstaAutorovy další knížky
2008 | Krvavá svatba |
2008 | Dům Bernardy Alby (převyprávění) |
1956 | Cikánské romance |
2011 | Dům Bernardy Albové |
1969 | Zelený vítr |
Milenci se na poslední chvíli rozhodnou zmařit svatbu Nevěsty s jiným mužem, než do kterého je smyslně a iracionálně zamilovaná. Všechno ve hře, od titulu po symbolické postavy jako Měsíc či Žebračka, však naznačuje tragédii.
Lorkovo básnické drama je symbolistní a baladické (ano, balada je to správné slovo), postavy schematické až archetypální (ostatně žádná kromě Leonarda nemá jméno), děj lze odhadnout z předzvěstí a dozvídáme se o něm spíš prostřednictvím dialogů (antickou tragédii hra připomíná i tím, že se nic násilného nestane na jevišti). V Lorkových volných verších se opakují motivy luny a krve, které na mě, s prominutím, působí jako kýč. Na druhou stranu ale monology protagonistek svědčí o autorově hlubokém vcítění do ženských postav (mateřský zármutek, strach nevěsty ze svatby).
Čteno v autorových granadských zahradách... Nemůžu říct, že by se mi to líbilo, každopádně to přiživilo můj splín z prohlídky jeho domu.
"Vám tečou slzy z očí, jen z očí – ale mně, až budu sama, vytrysknou ze dna, z chodidel, z mých kořenů, a budou žhavější než krev."