Krvavá svatba přehled
Federico García Lorca
Vzrušující básnické drama významného španělského autora v moderním překladu V. Mikeše. Program k inscenaci ve Stavovském divadle - premiéra 16.03.2017
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2017 , Národní divadlo (Praha)Originální název:
Bodas de sangre, 1933
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Krvavá svatba. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (21)
tohle byla moc fajn hra! jednoduché repliky, španělský folklór a lehce mystická atmosféra, to všechno knize dodávalo na čtivosti a napínavosti. přečetla jsem to hnedka a po dlouhé době to byla kniha z méhi seznamu maturitní četby, která mě fakt bavila. můžu jenom doporučit!
(SPOILER)
Rozhlasová hra z roku 1990 v hvězdném obsazení.
Příběh tragické lásky - Leonarda měl kdysi vztah s nevěstou, která si bere syna ženy, jejíž muž i druhý syn byli zabiti Leonardovou rodinou. Leonardo se mezitím oženil a má syna, přesto ho to k dávné lásce táhne. Avšak i ona nemůže zapomenout a tak spolu utíkají po svatbě. Při pátrání zahyne ženich i Leonardo a tragický příběh tak poznamenává tři ženy: ženichovu matku, nevěstu i Leonardovu manželku.
Související novinky (1)
54 nových eknih zdarma (září)
23.09.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Krvavá svatba v seznamech
v Přečtených | 212x |
ve Čtenářské výzvě | 21x |
v Doporučených | 7x |
v Knihotéce | 28x |
v Chystám se číst | 40x |
v Chci si koupit | 5x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
nevěra zfilmováno španělská literatura svatba žárlivost rozhlasové zpracování krevní msta
Autorovy další knížky
2008 | Krvavá svatba |
2008 | Dům Bernardy Alby (převyprávění) |
1956 | Cikánské romance |
2011 | Dům Bernardy Albové |
1969 | Zelený vítr |
Milenci se na poslední chvíli rozhodnou zmařit svatbu Nevěsty s jiným mužem, než do kterého je smyslně a iracionálně zamilovaná. Všechno ve hře, od titulu po symbolické postavy jako Měsíc či Žebračka, však naznačuje tragédii.
Lorkovo básnické drama je symbolistní a baladické (ano, balada je to správné slovo), postavy schematické až archetypální (ostatně žádná kromě Leonarda nemá jméno), děj lze odhadnout z předzvěstí a dozvídáme se o něm spíš prostřednictvím dialogů (antickou tragédii hra připomíná i tím, že se nic násilného nestane na jevišti). V Lorkových volných verších se opakují motivy luny a krve, které na mě, s prominutím, působí jako kýč. Na druhou stranu ale monology protagonistek svědčí o autorově hlubokém vcítění do ženských postav (mateřský zármutek, strach nevěsty ze svatby).
Čteno v autorových granadských zahradách... Nemůžu říct, že by se mi to líbilo, každopádně to přiživilo můj splín z prohlídky jeho domu.
"Vám tečou slzy z očí, jen z očí – ale mně, až budu sama, vytrysknou ze dna, z chodidel, z mých kořenů, a budou žhavější než krev."