Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415496/mid_krvave-jahody-eJ3-415496.png
4
1400
1400
Příběh ženy, která přežila gulag. Krvavé jahody vypraví děsivé svědectví Věry Sosnarové deportované ve čtrnácti letech spolu s devítiletou sestrou Naďou a jejich ruskou matkou – petrohradskou emigrantkou Ljubou Mělkinovou – z Brna do Sovětského svazu. V nápravném pracovním táboře na Sibiři zažívají nekonečné hrůzy stalinského teroru, které matka nepřežije. Po vytouženém propuštění putují jako sirotci bez dokladů na Dálný východ, kde pokračují v otrockých pracích v lese, na tichomořské obchodní lodi a posléze v sovětském vnitrozemí, v dole, kolchoze a slévárně. Do Československa se vrací až po devatenácti letech, za velmi nevýhodné pracovní smlouvy. Pozadí dramatu života a smrti vykresluje 20. století jako střet nacionalismů, degeneraci lidských ideologií a světových válek. Sestra Naďa již zemřela, ale Věra jezdí nadále vyprávět svůj životní příběh zájemcům a studentům nejen po celé republice, ale i do zahraničí. 7. vydání (4. vydání s podtitulem Příběh ženy, která přežila gulag). Nechť je tento příběh autentickým poselstvím pro budoucí generace.... celý text
Přidat komentář
Příběh dvou sester Věry a Nadi, které dlouhých devatenáct let prožily v hrůzách pracovního tábora, v dole, ve slévárně, prostě kam je zrovna odsunuli a to v SSSR, po válce. Kniha je psána úsporně, bez emocí a přesto si říkáte - jak to mohly přežít. Poslechla jsem si i vyprávění paní Sosnarové na YouTube, na jedné z besed. Prý se její prožitky zpochybňují, nevím, nesoudím.
Hrôzy 2.svetovej vojny sú mi dosť známe, hrôzy gulagov až tak nie a preto bola táto kniha pre mňa veľmi zaujímavá. To, čo dokázali ľudia ako pani Věra Sosnanarová a jej sestra prežiť je až neuveriteľné. A to akého zla sú ľudia schopní je nepochopiteľné :( Odporúčam prečítať!
Krvavé jahody, už jen ten název je děsivý:o( Co teprve životní reálný příběh Češky, která zažila sovětský gulag, navíc od dětství a z naprosto absurdního důvodu...
Neuvěřitelné, jak měli Rusáci vše "obšláplé" dlouho před 2SV. Neuvěřitelné co se mohlo v naší zemi dít. Co ještě o své historii nevíme.... Co ještě se může dít, děje....? Měli bychom si dobře rozmyslet kdo bude "partner" nejen v osobním životě, ale i ve veřejném životě, při volbách, protože tohle se dělo díky politice!!! Dokud to můžeme ovlivnit.
Příběh je dech-beroucí, obsahem i stylem. Tato statečná autorka, žena stále žije a hovoří nejen s mladou generací o gulagu a boji o život.... Děkuji a obdivuji!
Příběh Věry Sosnarové, která byla nucena se svou rodinou odejít do Sovětského svazu, kde tvrdě pracovala (v lese, v dole, ve slévárně, na pile) nechce zažít nikdo. Naopak dobrý konec, jak je uvedeno v knize, jí pravděpodobně přejí všichni. Otázkou však je, zda všechny uváděné situace jsou opravdu pravdivé či nikoliv, jak bylo nedávno zpochybněno v tisku. I přes tyto pochybnosti dávám maximální hodnocení.
Knihu jsem vzala do ruky jen a pouze kvůli tomu humbuku. Autora mám vcelku ráda, ale děsivé příběhy z nedávné historie, válečných a jiných zajateckých/pracovních táborů, s nimiž se roztrhl pytel, rozhodně nevyhledávám. Příběh byl vyprávěn úsporně a civilně, bez velkých gest a emocí, hrůzy byly očekávané, jen to prodlužování utrpení potenciálně donekonečna bylo jaksi děsivě navíc. Kdo to přežil v relativním zdraví fyzickém a duševním, už naplno vyhrál ruletu s osudem (dostal prostě lépe rozdané karty ;-). A pokud někdo svévolně přiživil vzpomínky nebo se přiživil na vzpomínkách jiných, ten to zaplatí v budoucnu. Upřímně tedy nevím, proč takový humbuk.
Tuto knihu jsem přečetla velmi rychle, ať už kvůli jejímu velmi zajímavému, děsivému a srdcervoucímu obsahu, ale i kvůli vyjádření svého názoru. Její příběh je až neskutečný, ale tohle vše se opravdu dělo. Je těžké si to vůbec představit, ale tahle žena je silný člověk a vše co v životě zažila, by zvládl málo kdo. A proto absolutně nechápu lidi, kteří tomu nevěří. Zjistila jsem to teprve nedávno a dost mě to dostalo a to jsem pouhý čtenář. Tato paní musela celý život snášet hrůzy, kteří ji lidé dělali a my aby jsme byli vděční, že se s námi o to vůbec podělí a my tomu můžeme porozumět, tak to spoustu lidí popírá? Jako promiňte, ale byla jsem před několika měsíci na její přednášce a jestli opravdu lže, tak by měla dostat za její herecký výkon Oscara. Když vám to vypráví živě a vy vidíte utrpení v její tváři, jak je těžké pro ni o tom mluvit. A pak se najde 1 s prominutím naprostý vůl, celé to popře a řada lidí se toho chytí. Upřímně doufám, že se k ní moc těchhle informací nedostává.
Nemám důvod nevěřit, že paní Sosnarová gulag přežila. Byla jsem na její přednášce a ani stopa po lži. Chápu, že se lidem nechce věřit takové hrůzy. Já mám tuto knihu velmi ráda, vždy si pak vážím svého nynějšího života.
Vzhledem k dění kolem pravdivosti/nepravdivosti nehodnotím obsah. Dle mého ale čistě literárně existuje mnoho lepších knih. Je to silný příběh, bez ohledu na to, zda se odehrál nebo ne, ale zpracování mu škodí.
Pro me osobne neni dulezity, jestli to co popisuje pani Sosnarova vse skutecne prozila nebo ne. Dulezity je jen to, ze opravdu k takovym hruzam dochazelo - at uz za A. Hitlera ci Stalina. Pribeh byl silny, sokujici a emotivni.
Kniha nestojí za přečtení, je to naprostá ztráta času, který lze využít čtením ověřených vzpomínkových monografií.
Omluva pro to není. Co všichni ti, kteří gulagy opravdu prošli a co potom ti, kteří byli nahnáni jenom tam? Může snad jejich příběh vyprávět někdo, kdo tam vůbec nebyl???
Tuhle knihu jsem četla zhruba před rokem. Shodou okolností jsem v krátkém rozestupu četla i knihu Matky od Pavla Rankova. Obě knihy zpracovávají podobné téma - konec války, osvobození a odvlečení československých žen do ruského gulagu. A oba ty příběhy jsou si hodně podobné a velice na mě zapůsobily. Až tak, že jsem ani nenašla dost slov k napsání komentářů.
Nyní, když se rozpoutala kampaň proti paní Sosnarové, mi to ale nedá. Jsem daleka toho, hodnotit, kde je pravda a pokud p. Sosnarová skutečně "pouze" chtěla přijít k penězům za odškodné a vše si proto vymyslela, je to docela hnusné, ale v mých očích to nijak nesráží kvalitu té knihy. Může to mít vliv pouze na posouzení kvality toho člověka. Někdo se možná cítí podveden a tak dává odpad. Kdybyste neměli za to, že se jedná o příběh podle skutečné události, tak by vám ta kniha nic neřekla? Nic by to ve vás nezanechalo? Já své hodnocení měnit nebudu. Na druhou stranu, to, že něčí jméno je nebo není v seznamech, ještě nic neznamená - o tom nakonec, v našem státě s estébáckou minulostí, víme své. Zkusme se na tu knihu dívat jen jako na příběh a nehodnoťme její autentičnost. Já osobně si nemyslím, že popisované události jsou daleko od pravdy.
V této souvislosti mě napadá ještě jedna kniha - Dlouhá cesta od Slawomira Rawicze. V návaznosti na její zfilmování se objevily spekulace, že si S. Rawicz vše vymyslel, případně, že si přivlastnil část vzpomínek někoho jiného. Nikdo se už nedozví, kde je pravda. Ale ty knihy tu zůstanou a měly by se číst dál. Nikdy nesmíme zapomenout na všechny ty hrůzy, co se tenkrát děly a nesmíme dopustit, aby se to opakovalo.
Již když jsem knihu četl, zdálo se mi, že některé věci jsou trochu přehnané a možná opsané z vyhlazovacích táborů v době války. Ale říkal jsem si, že to byla třeba nějaká vyjímečná situace, když zapalovali barák i se zajatci, či je stříleli na lesním paloučku. Takové věci si nedovolilo ani nacistické Německo v době předválečné. Nu a nakonec je všechno smyšlené. Tudíž se z knihy stal nic nevypovídající brak.
Po přečtení knihy jsem byla šokována a zhnusena tím, co paní Sosnarová prožila. Jenže podezření, že vyprávění o událostech z gulagu je vymyšlené - zřejmě původně jen za účelem získání finanční náhrady, potvrdil Adam Hradilek studií Neskutečný příběh Věry Sosnarové. Samozřejmě v té době se tam odehrávaly hrozné věci, možná je něco pravdivé nebo přejaté z vyprávění jiných osob, nicméně autenticitu pro mě kniha ztratila. Způsob vypravování a sloh také nejsou bůhvíjaké, proto hodnotím jednou hvězdou.
Kniha mě opravdu zasáhla a dojala. Ale brzy jsem se dostala k názorům p. Hradilka (viz jeho studie o případu a rozhovor v dvtv), který tvrdí, že pí Sosnarová v gulagu nikdy nebyla. Myslím, že svůj názor má dostatečně podložený. Pí Sosnarová nemá podložené nic, ale její vyprávění (na besedách apod.) je velice sugestivní a emocionální. Nevím, co si o tom mám myslet, ale zdá se mi, že pí Sosnarová není podvodnice v pravém slova smyslu a že ona sama je přesvědčena o tom, že v gulagu byla. Nějaká taková psychická porucha existuje, nebo ne?
Knihu jsem přečetla za jednu noc, protože jsem se od ní nedokázala odtrhnout. To co ty ženy potkalo ještě v takto brzkém věku je nevyslovitelné. Obdivuji jejich sílu a opravdu souhlasím s pár komentáři níže. Kniha by měla být zařazena na seznam povinné školní četby. Ukazuje nám jiný svět a také jiný pohled na svět. Ty ženy to nikdy nevzdaly, i když mohly raději zemřít. Jedna druhou drželi naživu-psychicky.
Velmi, velmi, velmi silný příběh. Poprvé jsem byla ráda, že kniha je relativně krátká. Číst o utrpení a nezměrné bolesti, bylo dostačující, aby jsem se zamyslela nad tím, co všechno může lidská bytost snést. Velice obdivuji paní Věru,ve všem....
Předchozí komentáře knihy mluví za vše. Je to velmi silný příběh, hodně těžko se četl. Doporučuji si přečíst.
Jedna z nejsilnějších knih, co jsem přečetla . Jak už uvedeno v dosavadních komentářích , mělo by jít o povinnou četbu. Jsme dostatečně obeznámeni s nacistickou bestialitou, ale ta stalinská je pořád decentně upozaděna a přitom pohrdání člověkem , krutost , lhostejnost a lež - tak jak lze z této knihy vyčíst -je stále dodnes atributem ruského státu. Na to by se nemělo zapomínat.
Štítky knihy
gulagy ženy 20. století Československo komunismus Sibiř zločiny komunismu 2. pol. 20. stoletíAutorovy další knížky
| 2009 |  Krvavé jahody |
| 2003 | Balkánský sud prachu |
| 1980 |  Rukojmí z Bella Vista |
| 2014 | Válečná nevěsta |
| 2003 | Hry velkých chlapců |
Domněnky, jestli byla kniha napsaná podle pravdy nebo ne, mě vůbec nezajímaly. Prostě jsem si ji chtěla přečíst a přečetla .... prakticky jedním dechem. Velice silný příběh !!