Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415496/mid_krvave-jahody-eJ3-415496.png
4
1400
1400
Příběh ženy, která přežila gulag. Krvavé jahody vypraví děsivé svědectví Věry Sosnarové deportované ve čtrnácti letech spolu s devítiletou sestrou Naďou a jejich ruskou matkou – petrohradskou emigrantkou Ljubou Mělkinovou – z Brna do Sovětského svazu. V nápravném pracovním táboře na Sibiři zažívají nekonečné hrůzy stalinského teroru, které matka nepřežije. Po vytouženém propuštění putují jako sirotci bez dokladů na Dálný východ, kde pokračují v otrockých pracích v lese, na tichomořské obchodní lodi a posléze v sovětském vnitrozemí, v dole, kolchoze a slévárně. Do Československa se vrací až po devatenácti letech, za velmi nevýhodné pracovní smlouvy. Pozadí dramatu života a smrti vykresluje 20. století jako střet nacionalismů, degeneraci lidských ideologií a světových válek. Sestra Naďa již zemřela, ale Věra jezdí nadále vyprávět svůj životní příběh zájemcům a studentům nejen po celé republice, ale i do zahraničí. 7. vydání (4. vydání s podtitulem Příběh ženy, která přežila gulag). Nechť je tento příběh autentickým poselstvím pro budoucí generace.... celý text
Přidat komentář
Velmi silný příběh z kterého člověka až mrazí. Jen mi trochu neseděl styl psaní, některé pasáže byly zbytečně zdlouhavé. Každopádně mají obě sestry můj obdiv, že přesto co zažívaly, neztracely naději a víru....
A pak že peklo na zemi neexistuje! Myslím, že Věra, její sestra a vlastně všichni vězni si jím prošli. Paní Věra má můj hluboký obdiv, jak se s tím vším peklem poprala a zůstala optimistkou nejen, že se dostane z Ruska, ale i do další etapy jejího života. Velice smutná knížka. Nicméně děkuji z ni. Na minulost se nesmí zapomenout.
Děsivé. Stále mi běhá mráz po zádech z těch hrůz, kterým byli lidé neprávem vystaveni.
Neskutečně silný příběh dvou sester, příběh tak neuvěřitelný, že si říkáte, že to se přeci nemohlo stát. Bohužel, stalo a paní Věra má můj velký obdiv ....
Jsem na tom jako ostatni. Knihu jsem musela davkovat,rozdychavat a stejne jsem ji nakonec obrecela. Pani Sosnarova bydli ve vedlejsi vesnici a velmi bych si povazovala mit knihu podepsanou. Bohuzel jsem nebyla na zadne prednasce,asi bych to neustala bez tuny kapesniku. Povinna cetba na skolach!
Četla jsem relativně hodně knížek s podobnou tématikou, ale něco takhle silného snad nikdy. Kniha se strašně těžko odkládala, ale občas bylo třeba, musela jsem to rozdýchávat.
Konec války, boj o sféry vlivu. Ruští bolševici projevili svou „ochranitelskou“ náruč okamžitě. Ulovit, odvléct, ponižovat, mučit. Poznalo to odhadem 25 tisíc občanů Československa unesených do gulagů, z nichž jen velice malá část přežila a vrátila se domů.
Otřesné svědectví o jedné z mnoha zoufalých bezmocí našeho státu tváří v tvář další obrovské obludě, pro kterou tahle mrňavá kotlina uprostřed Evropy nic neznamená. A její lidičky už vůbec ne. Kromě té hrozné nespravedlnosti si při čtení uvědomíme, v jak klidné a pohodové době nyní žijeme.
95 % (849 hodnotících s průměrem 92 %).
P.S.
Je skoro nepochopitelné, že i když jsme v mnoha válečných, emigrantských a represivních vlnách za poslední dvě století přišli o statisíce, možná milióny odvážných a schopných spoluobčanů, tu stále celkem slušně fungujeme. Včera probliklo zprávami, že podle hodnocení uživatelů Booking.com jsme v roce 2018 po Rakousku druhá nejpřívětivější země světa. Mezi nejbezpečnější patříme už dlouhá léta. A těch zemí je na světě přes 200.
P.S.2
Přes pádné důkazy o nevěrohodnosti autorčiny výpovědi beru knihu jako důrazné připomenutí těch skutečných smutných osudů.
Plný počet hvězd za téma, měla by být v povinné četbě.
Plný počet hvězd za p.Kupku, poutavý strohý styl.
Děsí mě, že to není ani horor nebo scifi, ale naše historie.
Ani já nevyhledávám tento druh knih, ale po přečtení skoro každý den děkuji za to jak se mám dobře..
Z knihy mám stejný pocit jako čtenáři níže. I přesto, že je velmi čtivá a krátká, četla jsem ji docela dlouho. Musela jsem zážitky paní Sosnarové zpracovávat po malých dávkách. Má můj obdiv a respekt. A vůbec bych nebagatelizovala, kolik z toho je nebo není pravda. I kdyby se jí stalo jen 40 % z toho, co uvádí, je to pořád dost... A ne každý by s takovými zážitky dokázal jít dál...
Po pravdě si takový typ knih velmi opatrně dávkuji a ani je často nevyhledávám, protože vím, že je to těžké čtení a nebude mně z něj dobře....,nebylo, četla jsem s přestávkami. Tolik bolesti, utrpení, lidské krutosti a tolik neuvěřitelné statečnosti, odhodlání a víry na tak malém počtu stránek.
Prečtěte si ji a doporučte dál, ať se tohle již nikdy neopakuje.....
Napadá mě snad jenom jedna věta. Jak se do tak maličké a útlounké knížečky mohlo vejít tak obrovské množství utrpení.
Vracím se po nějaké době. Kniha mi stále rezonuje v hlavě. Nevím, zda se jedná o autentický záznam vyprávění paní Věry nebo ne. Ale mrzí mě, že se takovému hlubokému příběhu nedostalo lepšího zpracování.
Neuvěřitelně tvrdý příběh, těžce jsem nesla nespravedlnost, se kterou se hlavní hrdinky musely potýkat. I teď se mi špatně hledají slova...., nicméně jsem ráda, že mám určitou představu, co se také mohlo v poválečných časech odehrávat.
Jedna z těch vzácných knih, co vám změní pohled na hodně věcí, především na hodnoty člověka. Poutavě napsané a i když byly pasáže, kdy jsem měla problém pokračovat se čtením kvůli tomu, že ty části knihy byly opravdu drsné. Nepřestávám obdivovat paní Věru Sosnarovou a mám k ní velký respekt a obdiv.
osud je rozhodnutím okamžiku - svým či někoho jiného a zbytek života už je jen o těch následcích ... neuvěřitelné, že je to příběh této doby. Jak je to možné?! Proč je to možné?! Obdivuhodná životní síla Věry i Nadi, i všech ostatních. Krásné popsáno, že dobří lidé jsou všude kolem, bez ohledu na okolnosti, misto i dobu a stejně tak Ti zlí - je na každém z nás se rozhodnout, kdo jsme.
Kniha je to moc hezká, příběh děsivý a přitom plný síly a naděje. Jen čím víc příběh postupuje, tím je děj "chudší", přitom nemohl být snadný žádný z těch dnů.
Strhující příběh,který napsal sám život. Narozdíl od jiných "podobných" knih,věřím paní Sosnarové každé slovo. Tuto knihu bych bez váhání zařadil do učebních osnov zš. Každému,kdo velebí a s vděčností vzpomíná na minulý režim,bych knihu omlátil o hlavu..
Řekla bych, že je to nádherná kniha, ale nerada bych, aby to působilo masochisticky. Vyprávění je chvílemi až neuvěřitelné a paní věra je nezkutečně silná osoba. Mrzí mě jen jedna věc: že se mi nepodařilo dostat ani na jednu její živou přednášku.
Syrové vyprávění o osudech jedné rodiny, kterou zničila ideologie, která neznala slitování. Po skončení strastí II. světové války byla rodina zatažena do dalších, daleko děsivějších hrůzných prožitků a to ve chvílích kdy si všichni oddechli a nečekali už nic zlého. Jak krutá byla doba kdy si ani po porážce nacismu nemohl být člověk jistý životem, kdy nastupuje další zrůdná ideologie, jenž si člověka , který ji nijak záměrně neškodil našla kdekoli a zničila životy jemu i všem blízkým.
Po přečtení Souostroví Gulag jsem byl přesvědčen, že nic syrovějšího napsáno nebylo, mýlil jsem se.
Smutný poválečný příběh matky a dvou dcer. Když se všichni v tehdejším Československu radovali, že je Rudá armáda přijela osvobodit, nikoho by ani nenapadlo, že na zpáteční cestě povezou některé občany naší republiky do ruského gulagu. V jednom ruském gulagu jsem byla, na Solovetských ostrovech za Bílým mořem, a bylo to hrozné procházet se areálem a poslouchat všechny ty zvěrstva, které se tam děly. Ono je něco jiného číst knihu, ale být na místě těch lidí, to muselo být opravdu strašné. Díky za to, že se obě sestry vrátily zpět do Brna, kde musely čelit jiné diskriminaci, ale to už jako svobodné bytosti. A i tomuto trápení byl v brzké době konec.
Štítky knihy
gulagy ženy 20. století Československo komunismus Sibiř zločiny komunismu 2. pol. 20. stoletíAutorovy další knížky
| 2009 |  Krvavé jahody |
| 2003 | Balkánský sud prachu |
| 1980 |  Rukojmí z Bella Vista |
| 2014 | Válečná nevěsta |
| 2003 | Hry velkých chlapců |
Silný příběh, nic z toho by nemělo být zapomenuto. A k tomu skvěle napsané.