Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415496/mid_krvave-jahody-eJ3-415496.png
4
1400
1400
Příběh ženy, která přežila gulag. Krvavé jahody vypraví děsivé svědectví Věry Sosnarové deportované ve čtrnácti letech spolu s devítiletou sestrou Naďou a jejich ruskou matkou – petrohradskou emigrantkou Ljubou Mělkinovou – z Brna do Sovětského svazu. V nápravném pracovním táboře na Sibiři zažívají nekonečné hrůzy stalinského teroru, které matka nepřežije. Po vytouženém propuštění putují jako sirotci bez dokladů na Dálný východ, kde pokračují v otrockých pracích v lese, na tichomořské obchodní lodi a posléze v sovětském vnitrozemí, v dole, kolchoze a slévárně. Do Československa se vrací až po devatenácti letech, za velmi nevýhodné pracovní smlouvy. Pozadí dramatu života a smrti vykresluje 20. století jako střet nacionalismů, degeneraci lidských ideologií a světových válek. Sestra Naďa již zemřela, ale Věra jezdí nadále vyprávět svůj životní příběh zájemcům a studentům nejen po celé republice, ale i do zahraničí. 7. vydání (4. vydání s podtitulem Příběh ženy, která přežila gulag). Nechť je tento příběh autentickým poselstvím pro budoucí generace.... celý text
Přidat komentář
Neuvěřitelně silný příběh nevinných sester. Obdivuji jejich vnitřní sílu, že to vše vydržely.
Od začátku do konce jsem měla uslzené oči. Nemilosrdný a krutý příběh dvou sester, které přežily kruté mládí. Kniha je velmi dobře zpracována. Musela jsem ji však odkládat. Ne proto, že by se špatně četla, to naopak, ale protože byla opravdu emotivní. Mám obdiv k paní Sosnárové, je to neskutečně silná žena. Jen mě mrzí, že jsem bohužel nestihla přednášku paní Sosnarové.
Příběh dvou sester, kterým osud namíchal nemilosrdné karty..a jak se se zajetím dokázaly rozdílně vyrovnat. Příběh tak neuvěřitelný, že si říkáte, že to se přeci nemohlo stát-taková nesmyslná absurdita. A přece. Ještě léta po pádu komunismu se člověku dělá zle při vzpomínce na dobu minulou. Paní Věře skládám hold, že se z toho nezbláznila, že ji nezlomili!
Konečně jsem se dostala k této knize, kterou už mám dlouho na wish listu. Tato kniha mě dostala stejně jako přednáška paní Sosnarové, kterou jsem měla možnost navštívit. Krvavé jahody jsou plné nečekaných situací a nepochopení, ale rozhodně doporučuji.
Knížka se silným obsahem. Na přednášce paní Sosnarové jsem před několika lety byla, přesně si ji už nevybavuji, ale některé epizody, které vyprávěla, v knize nejsou. A naopak. Musím říct, že přednáška byla velmi emotivní, což kniha až tak není. Je ale obdivuhodné, že paní Sosnarová dokázala v takových podmínkách přežít a při všech těch hrůzách si udržet i víru. / Myslím, že je zcela na místě hodnotit i jazykovou stránku knihy, to je přece záležitost vydavatele, ne paní, která svůj životní příběh vypráví. Snad na každé stránce je chyba, převážně čárky, ale nejen ty. Působí to velmi rušivě a odvádí od obsahu knihy. Mám v ruce třetí vydání, a tak nechápu, jak je možné, že u takto hodně vydávané knihy neproběhly korektury. Snaha ušetřit a vydělat o to víc? Opravdu smutná praxe.
Tuto knihu by si asi měl přečíst každý, zvláště lidé, kteří si myslí, že totalitní nebezpeční z východu pominulo a dnešní Rusko je jiné. Myslím, že bolševické praktiky nemohly jen tak vymizet během pár let.
Útlá knížka, kterou ale nelze přečíst rychle. Musíte ji odkládat. Zčásti proto, že přes slzy na písmena nevidíte, zčásti proto, abyste se nepozvraceli.
Edit, červenec 2019: https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2019/07/PD-2-19_Neskutecny-pribeh-Very-Sosnarove.pdf
Úžasná knížka za mě. Až brala dech.Autentická napsaná ze vzpomínek, tak jak to autorka cítila a prožívala. Měla sem husí kůži! Až se člověku nechce věřit, že je tohle možný. Moc sem autorce fandila, aby to všechno vydržela a povedlo se.
Někdy konec knihy obrečím , takovým tím dojatým tichým pláčem , ale ted jsem brečela nahlas. Stačila k tomu jen dvě slova " Byla doma ", protože člověk vydrží víc než zvíře a protože jsem hrdinkám moc fandila. Možná , že už nebudu jíst jahody , protože mi připomenou tu krev, možná mě bude strašit ta holčička z obalu, ale kniha se vepsala do mé paměti. Chytila mě od první stránky a nepustila. Připomíná mi trochu osud Doktorky z Domu trubačů a hodně V šedých tonech. A možná někdy se vnoučata paní Věry toho odškodnění dočkají.
O co je kniha útlejší, o to je příběh obou sester silnější. Je neuvěřitelné, jak dlouhou dobu se dařilo systému nejen tento, ale i další podobné příběhy skrývat. A jak byly těžko uvěřitelné i pro lidi, kteří určitě nebyli poplatní totalitnímu režimu. O to víc je potřeba smeknout před silou charakteru a touhou po vlasti obou sester. Jsem si jista, že toto je přesně ten typ knihy, která by měla být zařazena do povinné četby. Doporučuji všem.
P.S. Málokdy nad knihou slzím- tentokrát se to panu Kupkovi (a paní Sosnarové) na úplný závěr povedlo.
Až dodatečně jsem si přečetla články o tom, že příběh je možná celý účelově vymyšlený...Cítím se hloupě a podvedeně....
Jedna z nejlepších knih o ruském gulagu, které jsem zatím měla možnost přečíst.
Realisticky popsané události, kterými si hlavní hrdinka musela projít.
A závěr, vysněné přání s hořkým nádechem. Velmi dobře zpracováno, děkuji za hluboký čtenářský zážitek, ještě dlouho budu tento příběh zpracovávat.
Po přečtení takového příběhu si teprve uvědomíme, že si nemáme ve své podstatě moc nač naříkat. Věra musí být neskutečně silná žena, její příběh je šílený, napsáno poutavě, konec ... Dávám pět hvězdiček za formu knihy, ne za obsah, to dokáže napsat jen život ..
Až dych vyrážajúca kniha, opisujúca odvlečenie dvoch sestier do Sovietskeho zväzu a ich tvrdá práca, neľútostné podmienky, choroby, špina, smrť navôkol. Po necelých 20 rokoch sa im podarí znova dostať naspäť do Česka. Ako daň za slobodu je to že nemôžu prehovoriť o tom čo sa dialo v pracovných táboroch. Až po páde komunizmu tieto hrôzy vychádzajú na povrch.
Je úžasné sledovať ako sa im podarilo z toho všetkého dostať, založiť si rodinu, mať deti. Možno že práve viera ich držala nažive. Pre nás sú veľkým vzorom.
Síla, odvaha, láska k sestře a na druhé straně bezmoc, ponížení a utrpení.....obdivuji paní Věru, jako bezbranná 14-ti letá dívka se dostala do ruského lágru a po 20-ti letech se vrátila do Československa....velmi silný příběh
Pribeh dvou sester a jejich boj o preziti. Neumim si predstavit, jak se potom Vera mohla zaclenit do normalniho zivota, tyhle vzpominky nic a nikdo nevymaze. Drsny pribeh, ale doporucuji.
Uff...hrozne tezke maso..nedovedu si vubec predstavit,cim si obe damy vlastne prosly..a nejen ony...staci zmacknout jeden cudlik a vse je zpet...i kdyz vychod se v urcitych vecech vubec nezmenil..
Klobouk dolu...
Přečetla jsem jedním nádechem. Člověk se cítí jakoby opravdu byl v ději v té chvíli.
Knihu s tématem gulagů jsem četla poprvé. Od známějších koncentračních táborů se liší jen tím, že v nich nebyly plynové komory a krematoria. Jinak ta hrůza, utrpení, nemoci, smrt a zacházení s mrtvými je téměř totožné...a vše se dělo již po ukončení 2. světové války...Nespravedlivý osud dvou sester při kterém běhá mráz po zádech a další až hrůza a lhostejnost tehdy československých politiků neschopných pomoci. Divím se, že obě byly schopny vrátit se do běžných životů...
Štítky knihy
gulagy ženy 20. století Československo komunismus Sibiř zločiny komunismu 2. pol. 20. stoletíAutorovy další knížky
| 2009 |  Krvavé jahody |
| 2003 | Balkánský sud prachu |
| 1980 |  Rukojmí z Bella Vista |
| 2014 | Válečná nevěsta |
| 2003 | Hry velkých chlapců |
Velmi smutný příběh, ze kterého mě mrazilo. Popravdě nevím, která část je smutnější - zda gulag, nebo aktuální vyústění, kdy je člověk proti úřadům naprosto bezmocný.