Krvavé pohraničí
Vladimír Šlechta
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/1481/krvave-pohranici-krv-1481.jpg
4
206
206
Krvavé pohraničí série
< 2. díl >
První román ze světa Krvavého pohraničí. Rudenrog... Donedávna ospalá díra, kde dávali medvědi dobrou noc a hlavním obchodním artiklem byly skalpy skřetů. Jenže cosi se mění; v Pohraničí se dávají do pohybu mohutné síly. Umírá Temný mág. A do tohoto kotle přichází Floyd Bartlett. Dobrodruh a hraničář, naivní ve svém mládí. Dokáže si poradit, nebo ho události semelou?... celý text
Přidat komentář
Oddychovka, která neurazí. Svět pohraničí je zajímavý, postavy ne moc psychologicky vykreslené, kniha je postavená na ději, který běží rychle vpřed.
Líbily se mi vložené podrobné informace o postavách a místech, o nichž se v knize hovoří.
No zas tak moc se mi to nelíbilo, ale nečetlo se to špatně.Jenom mi přišlo, že se autor trochu předvádí a ty postavy mohly být zajímavější.Příběh je takový jednoduchý a to rozuzlení mě moc neohromilo.
Je vidět, že se Šlechta pokusil o takový ten současný, ležérní, dospělý a realistický přístup k fantasy. No - nepovedlo se to na celé čáře.
Příběh i postavy jsou nemastné a neslané až hanba. Občas se něco děje, ale je to zmatečné a kostrbatě popsané, takže se čtenář snadno ztrácí. Orientaci v ději nepřispívá ani takový ten rádoby "cool" způsob vyprávění, kdy autor vůbec nic nevysvětluje a prostě čtenáře hodí do světa přetékajícího neznámými pojmy, událostmi a postavami.
Jako příjemné oživení by mohla sloužit ilustrovaná encyklopedie, která rozšiřuje a do detailu vybarvuje mytologii Šlechtova světa a jeho postav. Ale protože mě nedokázal zaujmout příběh samotný ani jeho postavy, je mi detailnější mytologie víte u čeho...
Navíc se to celé strašně pomalu vleče, skoro nic se neděje a jak jsem již popsal výše, není to čím vyvážit. Kde je ten Gordon o kterém se celou dobu mluví ? Ano, je to jasné od samého začátku a "překvapivá" pointa ke konci již opravdu nepřekvapí.
Nicméně závěrečné rozuzlení je nakonec docela slušné, i když z poloviny mě vlastně ani nezajímalo. Zato finální bitva je velmi dobře, rychle, úsečně popsaná, což je k dobru věci. Vyzní tak jako rychlé, rozhodné souboje ze starých westernů. To mělo švih, napětí a atmosféru. Ale bohužel už to nedovede zachránit dojem z toho kýblu hovadin, co tomuhle vcelku povedenému konci předcházel.
Příběhy z Krvavého pohraničí nevadí, jak budete číst. Každá kniha je samostatný příběh a ne jinak je tomu i u tohoto vlastně prvního románu ze samotné série.
Dal jsem si od tohoto fantasy světa asi rok odstup. Když jsem se tedy začítal do této knihy, připomínal jsem si, co jsem se vlastně o tomto světě už dozvěděl. To jsem ale ve výsledku nemusel, protože autor mi to zde opět všechno hezky shrnul a čtivě mě do světa uvedl tak, že jsem byl okamžitě pohlcen.
Jediný kámen úrazu u této knihy je asi ten, že nemá úplně nosný příběh. Vlastně se toho v ní moc neděje, ale zároveň je toho pořád dost na to, aby Vás uhranula a museli jste číst až do samotného konce. Děj je totiž takový jako když hrdinové přijdou do města a v tom městě jsou a v průběhu toho jejich stanování se v něm dějí různé nepřístupnosti, jejichž jsou bohužel součástí.
I to málo ale stačí, abych byl spokojen. Vladimír Šlechta píše krásně čtivě a živě. Jeho Krvavé pohraničí je prostředí, které mi z českých fantasy světů přirostlo opravdu hodně k srdci a vždy se budu těšit na další příběh z tohoto světa.
Je to svého druhu dobrodružný western v hávu high fantasy. Styl autorova psaní se mi líbí a třebaže celý děj není nijak komplikovaný, kniha mě chytila. Vladimír Šlechta je velmi silný v popisu prostředí a vytvořil opravdu přitažlivý svět, obydlený kromě lidí i elfy, gobliny, orky, trpaslíky a různými magickými nestvůrami.
V několika předchozích komentářích už zaznělo, že se v příběhu vlastně nic moc neděje. A přesto… autor svými dlouhými pasážemi, které pro hlavní příběh nejsou nijak důležité, a občasnými krátkými encyklopedickými odkazy, otevírá průzory, které ukazují, že zatím vidíte jen malý kousek zajímavého a pestrobarevného světa.
Ten svět chci prozkoumat a tak vyrážím do Šíleného lesa.
V podstate nuda, taký denník Batman-ovho Robina, keby som nebol čítal Likarijsku trilógiu, úplne by som sa stratil. Je to ako spoločný svet stvorený spoločnou mysľou viacerých autorov , kde každý doň premieta iný príbeh, tento z vedľajšou postavou veľmi neoslnil...
Vlastně o nic nešlo. Takový fantasy western. Ale působivý. Už se těším na další objevování.
Ach jo. Takové čekání na fantasy Godota ve středověku. Tak kdepak jen ten Gordon Fee? Kampak se nám zatoulal ten kluk nezbedná?! Vždyť o všechno přijde, ten kluk ušatá?!
Až přijde Gordon... To zaplatí Gordon, až... Domluvte se s Gordonem, až...
Dočetla jsem a mrzí mě, že prostě zklamání.
Od pana Šlechty jsem začínal s Oggerdovskou sérií, kterou jsem si značně oblíbil. Ke Krvavému pohraničí jsem se dostal mnohem později - fantasy mě moc nelákalo... Postupně jsem ale pár knih této série přelouskal a nedávno si tento první díl série přečetl podruhé...
Má totiž zvláštní kouzlo, které zvlášť vyniklo v kontextu zbytku série. To je řekl bych jedinečné v tom, že se jednalo v podstatě o Šlechtovu prvotinu na tomto poli...
Přitom kniha není psána nějakým okouzlujícím jazykem, hrdinové nejsou (až na Temného mága jako protivníka) nějak výjimečně schopní, ale umí si poradit v divočině, jdou cílevědomě za svým cílem, přitom se často rozmýšlejí až bezhlavě a moc nepátrají po smyslu (styl "Naše parta jde hledat poklady, jdeš s náma?" "Tak jo." - a to i tehdy, když někde pár let žije). Hrdinové jsou čestní a nevyžívají se v masakrech, ale když se zapletou do šarvátky, nejdou pro ránu daleko. A občas rychle umírají ve špíně.
Všehovšudy výsledkem těchhle ingrediencí je skvěle fungující roadtrip.
Knížka je napasná čtivě a zábavně, ale Floyd Bartlett a vlastně ani jeho příběh mě nijak zvlášť nezaujali. Ale doslova mi učaroval svět Pohraničí včetně encyklopedických vsuvek z jeho historie. Ještě než jsem se dostal na konec a zjistil jsem, jak je to s tím baronem Lecterem nakonec bylo a bude, mi bylo jasné, že se do Pohraničí ještě vrátím. Při každé příležitosti a budu se na to moc těšit!
Prečítať si opätovne nejakú knihu po 20-tich rokoch má isté čaro a zároveň je to trochu risk. Asi všetci vieme prečo. Riskol som to, pretože som nechcel túto sériu okomentovať iba pocitovo, spomienkovo. Páčila sa mi vtedy a sám som bol zvedavý, či sa mi bude aj dnes. Samozrejme, po tých rokoch vidím nejaké tie diery v obruse, aj preprať by ho bolo treba - vlastním prvé vydanie. Ostalo tam však všetko, čím si ma kedysi Pohraničí získalo. Atmosféra ako z kníh J.F.Coopera, netradičný prístup ku klasickej žánrovej zápletke, trochu iní hrdinovia než býva zvykom a aj iný spôsob podania celého sveta a príbehu než je obvyklé. To podanie asi nemusí sadnúť každému. Akoby vám niekto len tak porozprával starodávnu historku večer pri ohni niekde v lese. Krvavé pohraničí má proste svoj štýl a rokmi na ňom vôbec netratilo. Naopak.
Budem si ja veru musieť pri tom ohni posedieť ešte chvíľku...
Musím uznat,že na tak malou knížku je tam krásně vykreslený fantasy svět. Zajímavé a lehce zapamatovatelné postavy. Škoda jen,že se v celém příbehu vlastně zase tolik neudálo.
Měsíc po dočtení si vůbec nepamatuju, o čem to bylo, takže asi průměr, který ničím nezaujal :)
Dřív než jsem začal vůbec číst první díl z Pohraničí, tak jsem posbíral téměř všechny knihy a řekl bych, že jsem neudělal hloupost. Kniha mě bavila od začátku až do konce. Vyprávění surových událostí panu Šlechtovi jde velice dobře. Místy vložená geografie a historie Pohraničí mi také sedí.
V tomto momentě, kdy píši tento komentář mám rozečtenou povídku z tohoto světa a baví mě nacházet místa, která jsem již v knize objevil a také lidi, orky, půlelfy a jiné tvory, kteří zabarvují tento svět, a o kterých vím už nyní, že se s nimi setkám v dalších dílech.
Za mě super počin. Posledním kouskem z tohoto světa je kniha Hraničář a tak nějak doufám, že to nebude doopravdy poslední.
Kniha začíná v období po zabití velkého arciparocuha, což je u fantasy zajímavé pojetí, protože tím většinou klasická fantasy kniha končí a co bude dál je ponécháno čtenářovým představám. O tom co se stalo se dozvídáme pouze ze střípků a postupně si události slepujeme dohromady. Je mi sympatické že kniha, potažmo celá sága je vlastně celkem malá a kompaktní a dobře odsejpá, i přiložená mapa zobrazuje celkem malé území. Pokud se vám chce pustit do nějaké fantasy ságy, ale nechcete louskat stovky až tisíce stran, je Krvavé pohraničí dobrá alternativa.
Na zaklade doporuceni jsem chtel ochutnat mistni svet a mytologii, vstoupil jsem tedy na scenu timto dilem. Kniha je trochu tezkopadne napsana (cetl jsem 2. upravene vydani) a celou dobu jsem mel pocit, ze vsechno dulezite a zajimave se odehralo jinde, v jine dobe a s jinymi hlavnimi postavami. Cely dej pak pusobi jako nejaky stripek z pomerne zajimave vytvoreneho sveta. Pohranici, kde se stretavaji lide, elfove a trpaslici spolecne s docela promyslenou mytologii nabizi dobre podminky pro dalsi pribehy (jak jsem pochopil z tiraze, autor strida hlavni postavy i casove udobi v nasledujicich knihach).
Mam koupeny jeste dalsi dily a rad je vyzkousim.
Když si tak přečtu ty pozitivní reakce, přijdu si jak barbar, protože kniha si podle mě nezaslouží víc než 40 %. Mám ráda fantasy a je v podstatě jedno, jaké je, sáhnu po něm a vyzkouším. Tohle mi absolutně nesedlo. Už od začátku jsem měla velký problém se do toho začíst, když se mi to nakonec povedlo, byla pryč asi třetina knihy, pak to bylo fajn a pak byl konec, který byl... hmm, o čem vlastně? O tom že Floyd je trošičku slabší Gary Stu? Co mě ale stejně nejvíc na knize naštvalo, nebyla nějaká konkrétní postava, ale vykreslení závěrečné scény, která z bůh ví jakého důvodu probíhala v přítomném čase. Nepochybuji o tom, že pan Šlechta je dobrý autor, byť každému nesedne, ale tohle bylo napsané, jak z příručky pro základky, kde se píše, že pro větší drama je možné použít krátké věty a přítomný čas. Jenže zde to působilo jako pěst na oko. Toto prosím ne. Určitě by se to dalo sepsat mnohem méně bolestně.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Krvavé pohraničí |
| 2010 |  Střepy z Apokalypsy |
| 2005 | Nejlepší den |
| 2013 | Zahrada sirén |
| 2015 | Tajemství Morie |
Do knihy jsem se vlastně pustila na popud svého muže, který mi o knihách už několikrát vyprávěl. Objevila jsem příběh jako audioknihu a nebylo tedy už proč váhat a nakonec jsme si ji poslechli oba.
Velkou předností pro mě byla rozhodně interpretace Jiřího Wittka. Už od prvního slova na mě padla neskutečná atmosféra a to, co jsem o knize věděla se okamžitě odrazilo v jeho hlase. Nevěřila jsem, že by něco takového mohlo být možné.
Autor vybudoval perfektní svět, který nabízí nepřeberné možnosti událostí a hrdina nás jím provází retrospektivně jako dungeon master z hry DnD.
Bohužel však pro mě byl hlavní hrdina tím kamenem úrazu, proč jsem si příběh neužila tak, jak jsem doufala. Strašně moc mi chyběl nějaký hlavní cíl, kterého by chtěl dosáhnout. Kniha obsahuje několik dílčích zvratů, které jsou sami o sobě opravdu skvělé ale jsou to jen překážky na cestě k plánu "asi se usadím“.
Hodně zajímavé byly zápisky z encyklopedie světa. Ty za mě byli hlavními nositeli informací a díky nim jsem si pak dokázala spojit to málo, co utrousil hlavní hrdina.
Závěr knihy se povedl a opravdu dost překvapil. Nejen, že odhalil velký kus pravdy, ale rozhodně hodně hnul s dějem. I když se chování Alexandry zdá absolutně mimo, vzhledem k jejím citům a minulosti není tak nereálné a rozhodně se postaralo o pořádnou melu.
I když knihu hodnotím jako průměr, do dalších dílů se pustím, protože mě zajímá ten svět a jak se nakonec vyvrbí sbírající se napětí mezi obyvateli.