Kukaččí mláďata
Vladimír Šlechta
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407638/bmid_kukacci-mladata-urt-407638.png
4
72
72
Krvavé pohraničí série
< 4. díl >
Arkastie prochází vleklou krizí. Král uprchl už před deseti roky a ještě stále se skrývá. Bezvládí přineslo hořké plody. Staré dohody jsou porušovány, zájmové skupiny soupeří o moc. Schyluje se k občanské válce. Ve městě jménem Thonnierika žijí své životy čtyři mladí lidé z různých společenských vrstev. Zatím ještě netuší, že budou zataženi do samého středu nadcházejících událostí. Pak budou přinuceni bojovat jeden za druhého i jeden proti druhému. Čas se nachyluje, blíží se bouře. Možná se vrátí král. Možná.... celý text
Přidat komentář
Šlechta nezklamal a knížku jsem přečetl opět velice rychle. všechno do sebe parádně zapadalo. Trochu mě mrzí že se krvavé pohraničí ubírá spíše ke klasickému člověčímu světu, z kterého se pozvolna vytrácí magie a mystické příšery a nastupují naopak ty lidské. Proto jedna hvězda dolů. Uvidíme jak to půjde se "Zimou v Thonnierice".
Už to bude asi tak 10 let co vyšly Krvavé přízraky jako poslední díl Pohraničí ( dle mého asi nejlepší česká fantasy série) a já to okamžitě musel číst. Ta doba je znát. Těžko jsem dával dohromady souvislosti. Přesto musím uznat, že autor neztratil nic ze svého příjemného literárního stylu. Je to ta inteligentní fantasy, která má navíc i příběh. Těsně před touto knihou jsem četl posledního šíleného Žambocha a tohle byl přímo balzám na nervy.
(Jak jsem zjistil, je k sérii dopsaný ještě 1 příběh. Tak ho musím hned sehnat, ať zase za 10 let všechno nezapomenu.)
Doba kdy jsem četla předchozí díly už je hodně dlouhá..Takže bylo docela těžké se zase zorientovat v ději a postavách..I když to bylo těžké,tak jsem si čtení užívala a bavilo mě.Každá postava měla něco do sebe a všechny dohromady mě velice bavily..Vyloženě jsem si čtení užívala a snad budou další takovéhle knihy..
Nápis na thonnierickém nároží: Král se vrátí
V knize Kukaččí mláďata se vracíme do známého, neznámého Pohraničí. Děj se odehrává s odstupem času, kdy Thomsonovy čtyři potomci, které zplodil v Thonnierice, téměř dospěli a dostávají se do víru událostí kolem návratu krále, který zmizel před mnoha lety. Církev rozehrává špinavou hru, aby posílila své mocenské aktivity, neštítí se ani páchání násilí proti obyvatelům města a dostává se do křížku s mladými hrdiny.
Knížka má uzavírat vše co bylo o Pohraničí napsáno (dle autorova doslovu), ale mám spíš pocit, že více otvírá novou etapu tohoto cyklu (dosvědčuje to i připravovaná kniha Zima v Thonnierice). Oblíbené postavičky jako Thompson, Roger Schnirega, nebo Floyd Barttlett už jsou pryč (škoda) a zůstaly po nich jen odkazy a vzpomínky. Čtenář se ve známém prostředí Pohraničí seznamujeme s novými postavami, to znamená prokousat se prvními sedmdesáti stranami, než se začne něco dít, ale potom přijde odměna v podobě hodně dobrého příběhu.
Nebudu prozrazovat, jestli se král vrátí, nebo ne, ale vím že se vrátil český král zálesácké fantasy Vladimír Šlechta. Po rozpačitých recyklačních experimentech (Emma, Havran) napsal opět skvělou knížku, kterou je radost číst.
Tuhle knihu jsem doslova zhltnul. Povídka o "pomstě Thonnierice" mi přišla trochu až moc ulítlá, celkem mě nakrkla, a tak jsem si moc přál vědět, jak bude pokračovat. Musím říct, že autor mě potěšil. Nevím, zda to měl být záměr, ale tímhle počinem ten za uši přitažený příběh dostal smysl.
Moc se mi líbilo rozvedení významu rodové paměti a pěkně vymyšlený politický komplot. Zklamal celkem neoriginální "horor" z oblasti Rudenrogu a také již poměrně ohraná písnička prvoplánové kritiky církve / náboženství.
Krvavé pohraničí je skvělý fenomén, který mě neskutečně bavil všemi svými částmi. A stejně tak tomu je i u Kukaččích mláďat. Bude mi to chybět. Předpokládám, že se k němu za nějaký čas zase vrátím.
Bylo příjemné pobýt zase jednou v Pohraničí. Jedna z nejpovedenějších knih ze serie.
Kukaččí mláďata je skvělá fantasy, která má všechno co miluji. Sympatické postavy, svižný a akční děj, trochu krve i hodně svérázného humoru,ale hlavně má poutavý děj. Začátek byl trochu zdlouhavý,ale když se to rozjelo byla jsem nadšená a dokonce mi nevadilo,že moje oblíbené postavy v příběhu nefigurují,ale jen se tam o nich zmiňují. Poslední kniha dala spousty odpovědí na otázky, které si člověk v duchu pokládal při čtení předchozích knih ba dokonce se na vzduch vynořili i nějaká ta tajemství...
Trvalo to předlouhých 5 let (od knihy Likario) a několik nezdařených pokusů / experimentů (Emma, Havran, Tajemství Morie), kdy mohu opět vyjádřit uspokojení z knihy Vladimíra Šlechty. Od plného hodnocení dělí autora pomalejší (rozuměj krapet nudnější) začátek a nepřehlednost postav. Což už je chyba moje, protože si houby pamatuji děj předchozích děl. Po deseti letech nejspíš nebudu samotný. Bude třeba si v budoucnu přečíst celé Pohraničí v kuse, aby mi jednotlivé dílky zapadly do sebe. Poté ovšem přišlo začtení a sympatie s hlavními postavami i s fanatickým bratrem Provazníkem. Nemyslím, že by se měl autor vzdát myšlenky na pokračování v psaní příběhů z Pohraničí. Je to svět, kde se dá vymyslet vícero příběhů, než byl ten, který se nám právě uzavřel. Co třeba něco z dřívější pohraniční historie? S hlavními postavami Alarichem Tourainem a Gordonem Fee? Co vy na to, Vláďo?
Kukaččí mláďata jsou chronologicky poslední knihou z Pohraničí, což vybízí k dojmu, že zde dojde k nějakému uzavření celého cyklu, ale není to úplně pravda. Osudy neznámějších hrdinů z Pohraničí jako Thompsona, Floyda nebo Čolka se uzavřely na konci Gordonovi země a tady se již moc nového nedozvíme. Narazíme sice i na nějaké staré známé, ale většina postav je zcela nová a v této knize prožívá vlastní příběhy. Jde to tím pádem číst i samostatně, ale neškodí mít v paměti Gordonovu zemi a novelu Zkáza Thonnieriky, orientaci v postavách a některých událostech to dost usnadní. Jinak k samotným kvalitám knihy: jde zatím o autorovu nejsložitější a nejpromyšlěnější knihu, vyskytuje se tady velké množství hlavních postav, jejichž osudy se všemožně proplétají. Všechny nové hrdiny autor nejdříve představuje a vzhledem k jejich počtu a košaté struktuře příběhu chvíli trvá než se do toho člověk začte. Ale jakmile se děj rozběhne a vy se zorientujete kdo je kdo a o co mu jde, tak se od toho již nedá odtrhnout, skoro pětset stran jsem slupl během jediného dne. Prostě jedna z těch knih, co začnete odpoledne číst a najednou zjistíte, že je hluboká noc a měli byste jít spát, ale nejde to. Na konci se pak přecijen dočkáme jisté tečky za osudem Thonnieriky a některých starých známých. Velká paráda, Šlechta se po sérii více či méně povedených experimentů zase vrátil k tomu, co umí nejlíp a je z toho hned takový nářez. Pevně věřím, že se k Pohraničí ještě v budoucnu vrátí.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Krvavé pohraničí |
| 2010 |  Střepy z Apokalypsy |
| 2005 | Nejlepší den |
| 2013 | Zahrada sirén |
| 2015 | Tajemství Morie |
Ještě by to k těm knihám chtělo nějakého průvodce po jménech a osudech - spletl jsem Rogera Schniregu s Josy Backerem. A u Thompsona a dalších jsem nějak nedokázal přijít na to, odkud bych je měl znát. Takže začátek byl těžký. Nicméně od postřelení Johanna Glassera už to jelo jako po másle. Depresivní, smutné, ale nakonec i nepatrně nadějné; hodně proticírkevní, ale nakonec byl otec Kerdik vzatý na milost. Zajímavý svět.