Pár kapek zamrzlého času
Vladimír Šlechta
Krvavé pohraničí série
Půlelf Thompson už má dost všech těch dobrodružství. Žije v Raiggiu, velkém městě na pobřeží, užívá si pohodlí a nechává se opečovávat milenkou. Náhodou se mu dostane do ruky spisek, pravdivě popisující historku, která se odehrála v dobách, kdy se Pohraničí teprve začalo utvářet. Ten spisek je pro Thompsona jako výzva. Jako volání osudu. Jako kopanec do zadku. Ač se mu nechce, opouští pohodlí a vrací se do Pohraničí, aby podnikl další výpravu do divokého Orcigardu. V Likariu přibere zestárlého čaroděje Orichalkiana a společně se vydávají napravit dávnou Orichalkianovu chybu. Pokud to ovšem byla chyba.... celý text
Přidat komentář


Myslel jsem, že zhynu. Pevně doufám, že tohle je fakt výjimka v bibliografii pana Šlechty (kterého si nesmírně vážím), protože takhle kostrbatý nesmysl jsem nečetl už dlouho. Respektuji, že se jedná o nějaký dovětek, o několikrát přepisovanou stať, po částech vytaženou odkudsi, ale chudák já, který má doma od pana Šlechty všechny knihy pěkně v knihovně a začne tímto. Chápu, že pokud má někdo od něj kompletně načteno, je za každý drobek ze světa Pohraničí rád, ale mě to ubíjelo, doslova. A co je nejhorší, téměř v každé větě mi připadaly často naprosto nevhodně použitá slova, kdy to pak celé jakoby vlastně nedávalo smysl. Zkrátka....jakmile mám při čtení pocit, že bych to snad celé napsal lépe já (brát s nadsázkou!), je konec. Ty dvě hvězdy navíc jsou za jméno autora.


Mám rád sérii Krvavé pohraničí, čtu ji od doby kdy začala vycházet, kromě Hraničáře jsem četl všechny knihy.Tuhle knihu považuji za velmi slušné zakončení i když v doslovu jsou otevřeny taková malá vrátka že možná......
Na to možná se těším.
:)


Tak to vypadá, že tu máme na dlouhou dobu poslední příběh z cyklu Krvavé pohraničí. První polovina knihy se zabývá tím, jak to skutečně bylo s oním legendárním příběhem Alexe Damiana a elfky Doríny. V druhé polovině se vracíme do současnosti a po boku půlelfa Thompsona a dalších známých postav vidíme následky onoho dávného dobrodružství a jeho rozuzlení. Samozřejmě v obou případech nechybí ani Frank Ormond zvaný Orichalkian, černokněžník, který tak nějak za to všechno může a jeho posatava oba přáběhy spojuje.
Bohužel na poměry cyklu je to dost průměrné dobrodružství. Thompson mi nikdy nebyl sympatický a spíš mě vždy zajímaly ostatní postavy a poutavý svět Pohraničí. V tomhle je jeho charakter nápadně podobný Gowery Finkovi z Šlechtovy postapokalyptické série. Většina děje je tedy nějaké to putování s přiměřenou dávkou akce a prolézání nebezpečného podzemního komplexu. (Fungování magie je dost nekonzistentní). Bohoužel tak jako v jiných dílech i tady se o některých dúležitých událostech dozvídáme ze stručného vyprávění postav nebo jsou nám předkládány jako "detektivní domněnky" hlavních aktérů. Což je bohužel poslední dobou u Šlechty zvykem. I osud elfky Doríny nápadně připomíná počínání Emmy Richter z cyklu Poslední Velkoměsto. S tím souvisí trochu pubertálně a neohrabaně napsané vztahy.
Ale ony dříve zmíněné detektivní prvky v sérii nepůsobily špatně, Kukaččí mláďata a Zima v Thonnoriece jsou příkladem toho, jak tuhle fantasy sérii pozitivně okořenili.
Zřejmě už Krvavé pohraničí nedosáhne takových kvalit jakou měla Likarijská trilogie nebo Gordonova země.
Za mě tedy trochu slabší průměr a uzavření jednoho starého příběhu z historie Pohraničí.
Štítky knihy
česká fantastikaAutorovy další knížky
2000 | ![]() |
2010 | ![]() |
2005 | ![]() |
2013 | ![]() |
2015 | ![]() |
Za mě perfektní. Dozvíme se něco víc o Alexovi Damianovi, než se stal mizerným králem, a o Franku Ormondovi, než se zapletl s mocnými kouzly. Konec mi připadá smířlivý a to je v pořádku, s ohledem na všechny ty ztracené životy v předchozích dějích.
Ale zase - kde je Čolek???