Krvavé územie: Európa medzi Hitlerom a Stalinom
Timothy Snyder
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460151/bmid_krvave-uzemie-europa-medzi-hitlerom-pBd-460151.jpg
5
491
491
Uprostred Európy, uprostred dvadsiateho storočia, zavraždili Sovieti a nacisti na krvavom území medzi Berlínom a Moskvou štrnásť miliónov ľudí. Počas dvanástich rokov na území dnešného Poľska, Ukrajiny, Bieloruska, pobaltských štátov a v západnej časti Ruska každý rok zmasakrovali v priemere viac ako milión obyvateľov. Bol to výsledok cielenej politiky, ktorá priamo nesúvisela s bojovými operáciami. Kniha pomáha pochopiť, že toto šialenstvo malo systém. Americký historik Timothy Snyder vo svojej knihe podrobne skúma Stalinove a Hitlerove motívy a metódy. Svoje rozprávanie dopĺňa aj dôležitými výpoveďami obetí, ktoré po sebe zanechali listy príbuzným, vyhodili lístky z vlakov či po sebe zanechali denníky. Dielo vychádza zo širokého využívania predovšetkým miestnych prameňov. Opiera sa o autorovu schopnosť nepateticky, cez množstvo epizodických postáv vrátiť aspoň niektorým z týchto miliónov zavraždených tvár a hlas. Výsledkom je originálna kniha, ktorá nás núti nanovo preskúmať najväčšiu tragédiu v európskych dejinách a nanovo premýšľať o našej minulosti. Viacerí odborníci označili Krvavé územie za jednu z najdôležitejších kníh o zlomových udalostiach 20. storočia. Dielo získalo od vydania viaceré prestížne ocenenia a v štyroch krajinách figurovalo na prvej priečke rebríčka bestsellerov literatúry faktu. Neprekvapuje, že okrem prekladov do najväčších svetových jazykov kniha medzičasom vyšla vo všetkých jazykoch, ktorými sa dnes hovorí na niekdajšom krvavom území.... celý text
Literatura faktu Historie
Vydáno:
2013
,
Premedia
Originální název:
Bloodlands: Europe between Hitler and Stalin, 2010
více info...
Přidat komentář
Knihu Krvavé územie môžem určite odporučiť všetkým, ktorí si chcú rozšíriť obzor ohľadom zaobchádzania s obyvateľmi počas druhej svetovej vojny medzi dvoma mocnosťami (v predvojnových rokoch hlavne Sovietskym zväzom), Treťou ríšou a Sovietskym zväzom.
Najzaujímavejšie sú úvodné kapitoly, kde je podrobne rozobraný hladomor na Ukrajine v rokoch 1932 - 1933, na ktorý sa popri holokauste zabúda či prehliada.
Zo začiatku je pohľad na tie enormné čísla mŕtvych fascinujúci - samozrejme v negatívnom zmysle slova ale pri ďalších a ďalších stranách som ich len sucho, bez pocitu čítal...
O roli Německa ve 2.SV jsem už lecos věděla, ale po přečtení této obsáhlé knihy se stydím za to co nás učili ve škole. Zatajili nám záměrný hladomor na Ukrajině v roce 1933, Stalinův Velký teror v letech 37-38, následky jeho kolektivizace, kolchozy, gulagy, pětiletky... Následné spojenectví Sovětů a Němců, kteří napadli v roce 39 Polsko a společně si ho rozdělili. Měli srovnatelné počty obětí při masových popravách. Masakr v Katyni v roce 40, kde Sověti vyvraždili polské důstojníky. Zrada Němců v červnu 41, kdy operací Barbarossa napadli Sověty a začala Velká vlastenecká válka. Partyzánské hnutí v Bělorusku podporované Stalinem, při kterém německou odvetou umírali nevinní rolníci a civilisté. Varšavské povstání v roce 44 poražené Němci, zatímco Rudá armáda vyčkávala u Visly. Poválečné deportace, národnostní a etnické čistky, antisemitismus a Stalinovy zločiny v 50tých letech. Nacistický a stalinistický režim měl přes 14 milionů lidských obětí, vyhladověním, zastřelením, upálením nebo udřením otrockou prací ve vyhlazovacích táborech. Děkuji za tuto knihu, kterou by si měl přečíst každý, abychom si vážili toho co máme.
Historik ve mě řve: zdroje, kde máš zdroje? Každé tvrzení musíš ocitovat.
Člověk ve mě řve: jak může! Kdokoliv a ve jménu čehokoliv! Jak někdo - kdokoliv - může.
Příběh východní Evropy ve 20. století - bezzemě - kdysi polské, pak ruské, pak polské, německé, ruské, německé, polské, ukrajinské... kde je pamět spojená s tradicí a musí být vymazána, aby se mohla spojit s ideologií. A že krev není voda a křivda je solí země. A že co mráz spálí, to neporoste. Těžko, přetěžko se hodnotí, tak to u pravdy bývá.
Obdivuji pana Snydera za tak neskutečně komplexní a zároveň podrobně ozdrojovanou knihu.Ukazuje (dokazuje) jaké jsou lidi zrůdy (Stalin ani Hitler nikomu z pachatelů zvěrstev osobně nestál za zády, nenutil je...)Tomu že dobyvačná armáda "masakruje" cizí území (lidi) se nedivím (i když to neschvaluji a odsuzuji), ale to jak nechal Stalin záměrně vychcípat hladem miliony vlastních lidí...přečetl jsem stovky knih, ale u této (konkrétně kapitola Sovětské hladomory) jsem prvně brečel...:(((
Tato vědecká práce se zabývá krvavou historií Evropy ve 20. století nejenom za 2. světové války. Zaměřena je především na stalinské pogromy na Poláky, hladomory Ukrajinců a vysídlování ukrajinských aj. kulaků a zejména na vybíjení Židů Hitlerem a ze všech jiných stran. Celkově hrůza plynoucí z boje za národnostní státy. ČSR je rovněž zmíněna - Heydrich, Lidice, vysídlení Němců a samozřejmě Slánský a jeho židovské protistátní centrum. Obtížné čtivo i pro náročné čtenáře historie, obávám se, že ostatní to zabalí po pár stranách.
Bude vám připadat, že tolik lidí, o jejichž smrti tahle kniha pojednává, se snad nemohlo ani narodit.
Neuvěřitelný výčet čísel a počtů mrtvých hlady, vlivem válek a chyb systému.
Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a zároveň jsem ji už chtěla mít za sebou, tak zle mi bylo z toho, co autor tak brilantně sesumíroval. Jak málo a zkresleně zná dějiny nejbližších sousedů téměř padesátileté Husákovo dítě, pro které je tudíž popisovaná historie až neuvěřitelně nedávná! Pociťuji bezmeznou lítost ke zdevastovaným národům, kterým nikdo nepomohl, k zavražděným, týraným a znásilněným a ke všem lidem donuceným jít proti svým. Celou dobu jsem přemýšlela o tom, jak se jim žilo a žije s takovou zátěží. Jak se žije v zemi, kde bylo srovnáno se zemí 2500 "Lidic". Co zbylo z národů zbavených inteligence a co vzešlo z přeživších, kteří byli svědky něčeho tak příšerného nebo byli přímo vrahy?
... a odpověď najdu v Černé zemi
Pro téma, o němž pojednává, volí autor snad nejlepší možnou metodu psaní. Mluví o politickém kontextu do podrobností, nevynechává, uvádí všechna čísla, líčí vraždící mašinérii v celé hrůze. Jde o obraz tak ucelený, že se pod člověkem podlamují kolena.
Autor si ale uvědomuje nebezpečí, že čtenář přestane vnímat utrpení a zvykne si na sloupce strašlivých čísel. U mnohých knih s podobnou tématikou se tak děje. Proto prokládá vše příběhy konkrétních lidí s jejich jmény a životy. Čtenáří není dovoleno usnout nad čísly, velmi dobře si neustále uvědomuje, že to je ten "zločin proti lidskosti", který k nám z oněch seznamů promlouvá: přetvořit člověka na číslo, protože s číslem se dá dělat cokoli...
Obdivuji autora, takové dílo muselo stát nejen stovky hodin výzkumné práce, ale především osobních sil. Výsledek stojí za to.
Děsivá a skvělá kniha. Člověk netuší co hrůzného se děla v před a v průběhu druhé světové války. Kniha velmi přehledně a reálnými příběhy prošpikovaně vypráví osudy středoevropských dějin, především Polska a Ukrajiny. Co tam se dělo, tomu se a ani nechce věřit. Člověk si poté váží demokracie mnohem více...
Tak jo, nečetlo se to dobře a musela jsem to často odkládat. Považuji tuto knihu za jednu z nejzásadnějších o historii 20. století. Je smutné číst o tom čeho jsme jako lidé, ty moudré a povyšující se bytosti nad ostatní schopni a proto by to měla být povinná četba.
Kniha, kterou pravděpodobně nebudete chtít číst znovu, ale kterou byste si rozhodně měli přečíst.
Skvělý souhrn dvaceti let předválečných, válečných i poválečných středo a východoevropských států. Citlivost, se kterou se autor snaží vyobrazit neuvěřitelnou krutost páchanou na lidech, nezmírní odpor, hnus i hrůza, které pocítíte při čtení všech konkrétních příkladů, jimiž autor polidšťuje všechna ta ohromující čísla padlých, zavražděných, vyhladovělých, umučených a jinak života zbavených lidí, čímž se z čísel nestávají jen čárky do statistik, ale cítíte za nimi lidské bytosti se svými životy a osudy.
Jedna z mála knih, která ve mně zanechala odporný pocit. Jsem rád, že jsem jí četl, ovšem už nikdy se k ní nevrátím.
Valící se potoky krve, beznaděj, teror.....tohle je v podstatě nedávná historie. Strašné.
Krvavé Země jsou popisným zmapováním let/desetiletí zmaru lidských životů v důsledku bezohlednosti, zákeřnosti a hlouposti škůdců na vrcholu moci. Určitě je to velmi kvalitní po informativní stánce, ale po většinu doby jsem moc zaujat nebyl. Stalinem uměle vyvolaný hladomor na Ukrajině byla skvělá kapitola, která mě bavila a navíc mi utkvěla v paměti, protože lidské utrpení tam bylo líčeno nejbarvitěji, dopodrobna a vesměs po celou dobu. Po většinu těch cca 25 hodin mnou ale spíše procházela řada informací, z nichž jsem si vzal to obecné, ale řada podrobností mi v záplavě unikala, protože autor popisuje, co se dělo a jak se to dělo, ale nesnaží se široce pojmout i proč a v důsledku čeho (alespoň ne dostatečně). Chvílema jsem se ztrácel. Chvílema mnou informace jenom proplouvaly, ale uvnitř nic neutkvělo. Chvílema jsem se nudil protože mi to přišlo už moc monotóní.
Totální Rauš pojednávající o drogách ve Třetí Říši, byl mnohem zábavnější, více strhující i překvapující a uchopitelnější. To však proto, že Ohler nemusel pojímat tak obrovský prostor, téma je atraktivnější a postoupnost mnohem přehlednější. Krvavé Země dle mého u čtenáře předpokládají větší obeznámení s tématem, jinak hrozí, že ve čtenářově mysli vše dokonale nezapadne na příslušné místo.
Pokud bych potřeboval informaci, jistě bych po této knize šáhl a dohledal si ji mezi stránky. Je to opravdu mistrně zpracovaná práce a určitě by se jí mělo prolouskat, protože poskytne obraz o tom, co válka/moc v rukou zmrdů znamenala (a v budoucnu opět může znamenat) pro milióny lidí.
Poslouchat to (natož číst) však byla častokrát nuda, ze které mne vytrhávaly převážně podrobné popisy násilí, jenž zde v mých očích figurovalo jako prvek atraktivity, které zvyšovalo můj zájem.
Myslím, že by si některé části zasloužily víc rozvinout, ale jinak perfektní.
Povinnost pro každého, kdo se zajímá o divoká válečná léta dvacátého století. Je pravda, že příběhů a informací je v knize opravdu hodně a jsou hodně nahuštěné, ale stojí to za to.
Jak jsem si jen mohla myslet, že vím, že to všechno znám... Jak krutá, vražedná a jedince lidského druhu ponižující realita. Vlastně je to až přespříliš obtížně stravitelné sousto o 500 stranách plných krve, masakrování, bídy, utrpení a beznaděje. A rovněž ponížení, lhaní, přetvářky a nemorálnosti. Není snadné představit si dnešní Rusko, Ukrajinu, Kazachstán, Polsko, Bělorusko, ale i Německo atd. atd. a snažit se pochopit, jak krvavými dějinami tyto a mnohé další země prošly. Byť ani dnes nelze vždy a všude mluvit o životě v blahobytu.
Jenže například ve 30. letech 20. st. o žádné válečné útrapy nešlo. To Stalin ve jménu vyšší moci, "krásné" ideje kolektivizace a budoucnosti socialismu nechal vykonávat čistky a zapříčinil hladomor na Ukrajině. To on, stejně jako později Hitler ve jménu čisté rasy, masově nechal systematicky a cíleně vyvražďovat vlastní občany a židy z celé východní Evropy a další, pokud oni sami sebe z hladu nesnědli.... Snyder dokáže poutavě podat i holá fakta a čísla. A že jich sesbíral, zanalyzoval a roztřídil... neskutečná a neskutečně přínosná práce. A tak člověk čte a čte. A cítí se hůř a hůř.
Kniha pochopitelně vyšla i v ruštině. A kupodivu s kladnými ohlasy. Říkám kupodivu, protože docela velká část Rusů stále jak známo melancholicky vzpomíná na pořádky doby Stalinovy. Ti asi své skutečné dějiny neznají, nebo spíše znát nechtějí. Vždyť Stalin dějepis Rusů a Sovětů šikovně přepsal. Propaganda byla a je i dnes velmi účinným nástrojem. Kdo by tak věřil internetu? Žijeme v době nebývale dlouhého klidu a míru. A zjevně už to leckomu nevyhovuje. Jsme podivná rasa, homo sapiens sapiens. Máme rozum, ale co z toho. To, že se ohněm spálila moje babička neznamená, že se musím spálit i já. Jsem přece lepší a mám lepší ochranu... Takže ano, nejsme poučitelní. Ne v dlouhodobějším horizontu.
Než jsem konečně začal číst Krvavé země od Timothyho Snydera, slyšel jsem a četl o této knize samé pozitivní recenze a komentáře. Po přečtení mi nezbývá, než se k těmto nadšeným ohlasům připojit.
Autor v tomto svém vskutku monumentálním díle představuje historii tzv. krvavých zemí, které byly ve 20. století postiženy masovým vražděním obyvatelstva ve jménu nacistické i stalinistické ideologie. Dočteme se tu o hladomoru na Ukrajině v roce 1933, o tzv. Velkém teroru v letech 1937 až 1938, o válečných masakrech, holokaustu, ale i poválečných etnických čistkách.
Timothy Snyder v této knize předkládá strhující analýzu a srovnání nacismu a stalinismu, jejichž politika záměrného masového vraždění v letech 1933 až 1945 má v krvavých zemích na svědomí přibližně čtrnáct milionů obětí. Kromě jiného musím dát autorovi za pravdu v tom, že na rozdíl od lítosti k obětem (což je pochopitelné) je mnohem důležitější a přínosnější studium motivů pachatelů. Právě z takových zjištění pak může pro budoucnost vyplynout to správné poučení z historie.
I když se jedná o historickou literaturu faktu, je kniha velmi dobře čtivá, ale tematicky je to čtení velmi těžké. Věřím, že citlivější duše mohou mít kvůli popisovaným zvěrstvům špatné spaní. Já jsem naštěstí takový problém neměl. Až mě to samotného trochu děsí… Na druhou stranu jsem si oživil některé poznatky z historie a dozvěděl se mnoho nových faktů, které jsem dřív neznal. Myslím, že to určitě stálo za to, a rozhodně nepohrdám myšlenkou přečíst si knihu za nějaký čas znovu.
Človek nie je ani len číslo. Neuveriteľné čoho je niekto schopní. Stále sa nájde niekto, kto to spochybňuje.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Adolf Hitler Josif Vissarionovič Stalin, 1879-1953 Ukrajina 1. pol. 20. století východní Evropa střední Evropa Pobaltí, Baltské státy holokaust, holocaust
Začnete číst první kapitolu a hned přichází pocit, že dál to prostě nejde. Doslova peklo na zemi, u kterého jsem před 4 lety ztroskotal. Tentokrát jsem zvolil audiobook, který je o trochu snesitelnější (ve smyslu tíže tématu, konzervativním zpracováním dobře odpovídá pojetí textu), přesto... Podobné výpovědi, včetně kanibalismu a vraždění dětí, jsem četl v čínských Hovorech se spodinou, ale jak jde o Ukrajinu kousek od našich hranic, nemůžu říct, že jde o jiný svět a kulturu. Nejde, je to naše společná evropská historie... Nedokážu porozumět tomu, že stále existují lidé Stalina obdivující a obhajující. Nechat cíleně hladem zemřít miliony a ještě si to mnoha dalšími rozhodnutími pojistit, aby náhodou někdo nepřežil, to už je opravdu úroveň diktátorské paranoii Mao Ce-tunga. A tak kniha pokračuje dál s každou stránkou, i když začátek je natolik silný, že následující kapitola o noci dlouhých nožů a souvisejících čistkách v nacistickém Německu a Stalinovu teroru je vlastně "klasická evropská válečná historie".
Krvavé země se každopádně nezastavují před ničím. Jedno za druhým sází obvinění všech stran, ukazují chyby, které si mnoho lidí v mnoha zemích nechtělo a nechce přiznat. Takto nějak by měly vypadat historické knihy a hodiny dějepisu. Velice dobře napsané, každé slovo má váhu (natolik, že zkracovat citace moc nejde), zdrojů je více než dost, nejde pouze o čísla a statistiky, ale především o lidské příběhy.
A hlavně - na tisíckrát převyprávěnou historii se Krvavé země dívají převážně střízlivýma očima badatele, který poodstupuje od historie zneužité ideologiemi. A připomínají, že holocaust nebyl prvním plánem, nebyl tak technicistní, jak se o něm často "odosobněně" mluví. Naopak. Byl to chaos, neustálé změny plánů na úrovni států i obcí. Šlo o nelidskost a rozhodnutí konkrétních lidí - nacistických zrůd. Že tolik zmiňovaná Osvětim se v literatuře objevuje vlastně proto, že o ní mohli přeživší vyprávět, kdežto o jiných mnohem horších místech už prakticky nikdo vyprávět nemohl - šlo doslova o továrny na smrt (jak velký je rozdíl mezi koncentračními a vyhlazovacími tábory). A pak taky, že dějiny druhé světové války a jejího začátku nejsou pouze o utrpení Židů (natož v Německu), ale například také Poláků doslova naháněných po celém Sovětském svazu.