Timothy Snyder

americká, 1969

Související novinky

Prostě já, Bouře a běs a další knižní novinky (41. týden)

Prostě já, Bouře a běs a další knižní novinky (41. týden)
V aktuálním článku připravovaných knižních novinek se podíváme na období týdne od 7. do 13. října. Stejně jako v před... celý text

Populární knihy

/ všech 11 knih

Nové komentáře u knih Timothy Snyder

Stalin a Evropa: Napodobit a ovládnout, 1928–1953 Stalin a Evropa: Napodobit a ovládnout, 1928–1953

Dvanáct bohatě ozdrojovaných studií, které nabízejí nevšední pohled na stalinistický režim. Ne všechny jsou ale tak čtivé a popravdě i zkreslují název knihy. Spíše bych uvítal celistvou analýzu o zmíněném období 1928-1953 v Evropě z pohledu SSSR.... celý text
Jack93


Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem

Chce se mi zvracet.
Matt Baker


Tyranie: 20 lekcí z 20. století Tyranie: 20 lekcí z 20. století

Od Snydera jsem čekal trochu víc. Možná i něco nadčasového. Přitom je to prostě dílo, které je politicky a dobově ovlivněné. Škoda, jeho Krvavé země mě dost zmlsaly, teď přišlo zklamání.... celý text
Wereden



Cesta k nesvobodě Cesta k nesvobodě

Jen chvíli po druhém vítězství Trumpa ve volbách je dočítání této knihy obzvlášť bolestné. Těžko to vyjádřit slovy. Při čtení se ve mně mísil strach, znechucení, překvapení, šok. Ruská ideologie stojí na fašistických myšlenkách, přesto neustále mluví o tom, že bojují s fašismem. Rusko od začátku popíralo, že válčí, přesto válčilo. Rusko mluví o ohrožení ze strany Západu, ale je to Rusko, kdo útočí na nás, na Ukrajinu, na USA. Orwell by byl překvapen tím, že nakonec došlo na jeho slova. A také tím, že tady v Evropě a USA jsme tak slepí a naivní, když nevidíme, co všechno Rusko už dlouhodobě dělá proto, aby podrylo naše demokracie, naši důvěru v právní systém, naši důvěru v to, že můžeme budovat společnosti, které se posouvají pozitivní směrem a kde se lidé mají lépe. A co víc, my Rusům pomáháme. Stále větší důraz na peníze, volný trh a osobní odpovědnost jednotlivce vytváří stále větší sociální rozdíly…. Tedy něco, v čem je Rusko mistrem. Rusko je oligarchií, kde naprostá většina bohatství je v rukou několika málo vyvolených. A aby se společnost nesnažila po vůdci této země něco chtít, nesmí se dívat do budoucnosti, nýbrž do minulosti. Stále jen do minulosti. Na velkou vlasteneckou válku, na nebezpečí z Evropy, na nebezpečí ze strany homosexuálů a Židů. Rusko jako panenská bytost je ohrožována dekadentním Západem. Tuhle knihu si dejte, opravdu stojí za to. Já jsem ji odkládal s tím, že v ní bude shrnuto víceméně to, co vím. Ale nemohl jsem být naivnější. Tolik jsem toho nevěděl, tolik věcí jsem si nikdy nespojil, tolik věcí mi uniklo nebo jsem je pochopil špatně. V dnešní době, kdy se hodnota pravdy rozmělňuje, je čas na četbu podobných knih tou nejlepší investicí jak pro čtenáře, tak také pro naši společnost a naši budoucnost. Válka na Ukrajině je možná pro někoho únavná a zdlouhavá - ale je důležité si uvědomit, že Putin a jeho režim jsou velmi trpěliví. Roky bojují za oslabení a zničení EU a USA. Bombardování Sýrie pro vzedmutí vlny uprchlíků, rozpoutání války na Ukrajině, vměšování se do voleb v USA, vměšování se do referenda o Brexitu, financování extremistických stran v Evropě, masivní hybridní útoky a informační válka, která má naši společnost paralyzovat a učinit ji neakceschopnou. Uf… Těžké čtení a jednoho opravdu nakopne, aby začal dělat něco víc pro zachování světa, kde je budoucnost optimistická, lepší, spravedlivější, demokratická. V knihovně mám další knížky od Snydera, takže teď se posunuly o dost výš. "Příčinou autoritářství není stav, kdy se k němu lidé začnou nepokrytě hlásit, nýbrž ztráta schopnosti rozlišovat mezi fakty a tužbami." "Obyvatelstvu nemohu nabídnout společenský vzestup, musí najít nějakou jinou formu politického pohybu. Namísto diskuzi o reformách se provozovatelé politiky věčnosti oddávají vyjmenovávání hrozeb. Namísto nabídky budoucnosti, jež skýtá možnosti a naděje, nabízejí věčnou přítomnost s jasně určenými nepřáteli a uměle vyvolanými krizemi. Aby ovšem toto aranžmá bylo funkční, musí občané vyjít politikům věčnosti vstříc. Demoralizováni neschopností změnit svou životní situaci musí přijmout zásadu, že smysl politiky nespočívá v institucionálních reformách, nýbrž v každodenní vlně emocí. Musí přestat uvažovat o lepší budoucnosti pro sebe samé, svou rodinu a své přátele a namísto toho se oddat vytrvalému vzývaní hrdé minulosti. Z materiální nerovnosti se u elit i u širší společnosti rodí prožitky a emoce, které lze transformovat v politiku věčnosti." "Po roce 2010 se tak Spojené státy začaly přibližovat ruskému modelu majetkové nerovnosti. Žádný oligarchický klan si sice zatím nepodrobil stát, avšak nástup podobných dynastií - Kochů, Mercerů, Trumpů, Murdochů - byl nepřehlédnutelný. Stejně jako Rusové využili amerického kapitalismu k utužení vlastní moci, spolupracovali Američané za tímtéž účelem s ruskou oligarchií - například při Trumpově prezidentské kampani v roce 2016. Je svrchovaně pravděpodobné, že Trumpova slabost pro Putina v porovnání se vztahem k Obamovi nebyla jen důsledkem rasistických předsudků či politické rivality. Současně se jednalo o snahu přiblížit se Putinovi, získat si jeho přízeň a dostat se k většímu bohatství. Oligarchie funguje jako systém patronace a navozuje rozpad demokracie, práva i lásky k vlasti. Američtí a ruští oligarchové mají spolu navzájem mnohem více společného než s obyvatelstvem vlastních zemí. Na horních příčkách majetkového žebříčku budou svody vyzařované politikou věčnosti stejně silné v Americe i v Rusku. Není důvod očekávat, že by se Američané, pokud se ocitnou v podobných situacích, zachovali lépe než Rusové." "Jakmile dojde k tomu, že hospodářská nerovnost zdusí možnosti společenského postupu, je těžké představit si lepší budoucnost - anebo jakoukoli budoucnost." "Američan, který dosáhne úplného vzdělání a přijme pracovní místo se svrchovaným významem pro veřejnost, neobdrží odměnu dostatečnou k tomu, aby zahájil normální existenci tak, jak se dříve chápala. Pocit bezvýchodnosti dopadal především na mládež." "Mnoho Američanů nebylo s to vnímat rozdíl mezi člověkem, který neustále lže a nikdy se neomluví, a člověkem, který nelže skoro nikdy a své omyly následně napraví. Přijímali obraz světa, jaký nabízí Surkov a RT: nikdo nikdy neříká pravdu, možná žádná pravda vůbec neexistuje, a tak prostě opakujme, co se nám samotným zamlouvá, a poslouchejme lidi, kteří nám říkají to, co chceme slyšet. Tímto směrem vede cesta k autoritářství." "Definitivní pravda je na tomto světě nedosažitelná, avšak když o ni jedinec usiluje, vzdaluje se tak nesvobodě. Pokušení věřit tomu, co nám připadá správné, na nás neustále útočí ze všech stran. Autoritářství začíná tehdy, když už mezi pravdou a tím, co je lákavé, nedokážeme rozlišit. Avšak cynik, který usoudí, že pravda vůbec neexistuje, je občanem, který vítá tyrana. Kdo absolutně pochybuje o veškeré moci, dopouští se naivity vůči oné konkrétní moci, která dokáže číst lidské emoce a podněcuje k cynismu."... celý text
ivokick


Tyranie: 20 lekcí z 20. století Tyranie: 20 lekcí z 20. století

nojo, no. komentář vezmu na dvě části. zaprvé knihařina, vydání 2021, prostor. všechno špatně! rozhodně ambiciozní, těžký papír, ale strašlivý rádobypsací font, světlezelené písmo na tmavozeleném podkladu, oranžové na žlutém. nedá se to číst než s brýlemi pod dvousetvattovou žárovkou. pod ledkou nebo dokonce zářivkou nečitelné. druhak kniha. dokud (brilantně!) pan autor analyzuje hitlerovské německo a stalinské rusko a věnuje se obecným zásadám, potud (zatraceně!) dobrý, ale jak se postupně sám svým způsobem všemu co píše zpronevěří a stane se fanatickým upalovačem Trumpa (a majitelem jediné aktivistické pravdy), tak to se mu fakt nepovedlo. skoro mě maně napadá něco o smítku a břevnu.... celý text
LukasB.453