LukasB.453 komentáře u knih

ach bóže, jak mě irituje to salonní levičáctví intelektuálů ze zemí, kde nepoznaly hrůzy stalinismu a maoismu.

jinak pěkná košatá detektivka, pěkné spotřební čtivo, po čapkovsku řečeno "dobrá pazourková sekyra"

15.11.2024

zásadní lyžařská bible, která by neměla chybět v žádné lyžařské chalupě (české) či boudě (sudeťácké) pro listování si v počasí, kdy by psa nevyhnal. původní kniha (samozřejmě německy) měla jiné fotografie (z jižních tyrol převážně), vydání v češtině má některé původní fotografie nahrazeny fotografiemi krkonošskými (sic! - krkonoše byly mimo protektorát a čech se tam z protektorátu jen tak nedostal).

mám v krkonošské lyžařské knihovničce vydání německy i česky, překlad je samozřejmě literární a řemeslně zdařilý a není to otrocký překlad slovo od slova, a při porovnání verzí me překvapilo, jaký lyžařský význam dává Trenker Krkonoším i v originální verzi - Krkonoším, kde se překvapivě lyžování etablovalo poměrně brzy.

nojo, no. komentář vezmu na dvě části.
zaprvé knihařina, vydání 2021, prostor. všechno špatně! rozhodně ambiciozní, těžký papír, ale strašlivý rádobypsací font, světlezelené písmo na tmavozeleném podkladu, oranžové na žlutém. nedá se to číst než s brýlemi pod dvousetvattovou žárovkou. pod ledkou nebo dokonce zářivkou nečitelné.

druhak kniha. dokud (brilantně!) pan autor analyzuje hitlerovské německo a stalinské rusko a věnuje se obecným zásadám, potud (zatraceně!) dobrý, ale jak se postupně sám svým způsobem všemu co píše zpronevěří a stane se fanatickým upalovačem Trumpa (a majitelem jediné aktivistické pravdy), tak to se mu fakt nepovedlo. skoro mě maně napadá něco o smítku a břevnu.

31.10.2024

pěkná detektivka se skutečným příběhem a trochou fikce nakonec. je to vlastně nefér, když pak díky (nebo kvůli?) pokriku ve vědě a průniku nových poznatků do kriminalistiky po devadesáti letech případ došetří a dobrou knihu s pěkně vyfabulovanou pointou to zabije.

a knize vděčím že mě upozornila na Lessinga (toho zavražděného v Mariánských lázních, ne básníka 18. století).

1 25.10.2024

no a audiokniha; jsou tam roztomilá přeřeknutí. u "lososího parohu" jsem dostal takový záchvat smíchu, že jsem málem zablokoval dálnici řetězovou nehodou.

15.10.2024

obecné vzdělávání je posledních 80 let kritizováno furt víceméně stejně, je totiž furt stejné, omezené, blbé, hloupě povrchně podrobné, autor trefně uvádí (volně zpaměti, tudíž nepřesně): žák neumí odpovědět na jednoduchou otázku, proč jsou rostliny zelené, ale je-li tázán "správně", potom odpapouškuje chemické rovnice fotosyntézy. neměla by snad nakonec ona početná armáda teoretiků a inovátorů školství místo odezdi-kezdismu si občas něco přečíst? třeba Brouka? a nebojte se, není to dlouhé.

1 03.10.2024

ano, v knize jsou hojné "nesmysle" (trefně zde někteří recenzenti popisují), co je vidět na jakou dálku počínaje, přes rozmanitou geologii (kdy se na několika čtverečných metrech nacházejí kameny naprosto odlišné jak chemicky, tak stářím vzniku) po fantastické výkony při výkopových pracích (zkuste si vyhloubit hrob v nepříliš obtížné zemině někde na zahrádce jenom pomocí špičatého šutru, připomínám, že "norma" pro dobře živeného kopáče se správným pitným režimem vybaveného krumpáčem a lopatou je ve snadno těžitelné písčité zemině 0,5 kubíku za hodinu, tedy protisluneční hrob by mu trval skoro dvě hodiny).

se všemi výhradami je to velmi dobrý dobrodružný příběh.

4 27.09.2024

ovšem způsob, jakým zlý padouch (nomen omen) ošálil kompas, je za vlasy přitažený. takhle to prostě nejde. na jednom "brejnstormu" jsme zkoušeli zkonstruovat automatický mehanyzmus, který by uměl odklonit kompas o dvacet-třicet stupňů, a to jsme ani neměli požadavek, aby byla úprava nainstalovatelná během pár vteřin a na první pohled neviditelná.

skvělé. lakonické, vtipné, dobrodružné odvážné. ale po dočtení jsem zatrnul. kam se poděla rodina zkrachovalého majitele lodi, která se vrátila 5000 mil od vraku lodi domů? no dobrá, syn Viktor do poloviny 20. století pečoval o odkaz svého otce, ale co jeho skvělá druhá žena a jejich malý syn?

19.08.2024

softporno pro snoby - jako ostatně (skoro) všechno, co kdy Kundera napsal. trochu to připomíná televizní taneční soutěž.
to mi ovšem nebrání dát za směšné lásky čtyři hvězdičky. je to dobré softporno.

1 30.07.2024

chudáci němci, jsou živi jen klobásami se zelím, zapíjejí to pivem z tupláku a mají z toho hojné zažívací problémy, a ještě k tomu kouří odporně páchnoucí dýmky. a vyšší kvality zušlechtění oceli pudlováním než jsou schopni dosáhnout angličané dosahují díky svému hudebnímu nadání. ony vlastně skoro všechny francouzské dobrodružné romány pro mládež jsou dosti specifické.

popravdě řečeno, vždy mě jako peklo na zemi přišlo pokrokové hygienické město dle plánů doktora S.

prostě Graves. trochu variace na Cestu na severozápad, ale jiné a v mnoha ohledech lepší (už je to dvacet let co jsem četl, tahám z paměti). a vlastně končí tak nějak blbě a do ztracena. jako by pár kapitol na konci chybělo. což vlastně svým způsobem dodává fiktivním memoárům na autentičnosti.

13.06.2024

jo, jedenáct dvanáct let je ten správný věk. věk dobře napsaných pohádek v rádobyreálných kulisách, jou tam hrdinové, zákeřní padouši, krásné bezbranné dívky, šediví mentoři, mluvicí zviřata a odsejpá to (a hlavně si nekreslete časovou osu nebo tak nějak). v principu nejpodobnější je to tvorbě Karla Maye z Drážďan.

měli jsme tuhle o tom diskusi s aplégry (v těch zhruba jedenácti na tom fakt ulítávali a bylo to opravdu dobře a přiměřeně), a padla otázka, proč podle toho nebyl dosud natočen film (nebo byl? krucipísek, to bych byl za ignoranta). moje odpověď byla: viděli jste film Poklad na stříbrném jezeře? a četli knihu? no tak vidíte. v kontextu Harrypotterovin a Hungrgejmsů je to nepoužitelné, muselo by se počkat na dostatečný odstup od smrti autora (kterému upřímně přeji pevné zdraví) a předělat na použitelné.

v každém případě dobře udělané spotřební čtivo. solidní řemeslo. literatura? ounou! jako teta Agáta.

03.06.2024

pěkná monografie. a kdo jiný by ji měl napsat, než jeden z účastníků velkolepého prvovýstupu.
pro tuzemského čtenáře zabývajícího se horolezectvím a znalého popisů výstupů od našich krajanů (knižních i časopiseckých, Kuchařem počínaje, Pavúk, Novoborská parta, Prachtelovi, Ostraváci...) je velice zábavné srovnání obšírných popisů českých a lakonické shrnutí na půlstránce nebo v několika větách Harrerových.

trošku Seton a trošku Thoreau situované kamsi do brdských hvozdů. přístup k palným zbraním je mile starosvětský (takhle to nakonec bylo celou dobu toho úpění pod rakouskem a hlavně v belle epoque, flinta je nakonec nástroj stejně jako hoblík nebo kladivo) a jeden by nehádal rok vydání. nakonec, vůbec to není špatné.

mimochodem, všimli jste si, jak dobré dětské knihy byly psány a zatraceně dobré knihy byly překládány a v obrovských nákladech vydávány za německé okupace (čili chléb a hry)? v kontrastu a v porovnání smnohem delší temnou dobou okupace ruské...

nelezte, děti, na stromy, zejména, pokud mají větve nad hladinou vody. staré, dojemné a pro děti (jakkoli jim to bylo původně určeno) z dnešního pohledu zcela nevhodné.

poučná oddychovka a výtečná edukační pomůcka pro základoškolský dějepis.

některé teze a vtipná slovní spojení (módní slovo "hlášky" se mi kromobyčejně hnusí) z knihy jsem si zapamatoval a s láskou a úctou jsem je adoptoval a ve vhodných okamžicích používám. tak třeba o dušičkách se chodím "veselit na hroby", když nějaký rošťák překročí meze mé prchlivosti, vyhrožuji mu že "nad jeho zohavenou mrtvolou mu zazpívám kuplet" a zadýchané kamarády na výpravách (nejen) turistických častuji označením "barvoměnka duhová"

5 11.04.2024

"mostařská" perlička - mladý britský záškodník, který měl zničit most, byl původním povoláním (z kterého pro jeho nudnost zběhl) konstruktér ocelových dílců mostů, lze tedy z dobového kontextu usuzovat, že se podílel na stavebnici Bailey bridge (to je takový mostařský ženijní "merkur" používaný britskou, kanadskou a americkou armádou, a v jednom závodě v Alabamě se díly vyrábí dodnes a lze si je objednat) - a konstrukcí bailey bridge bylo v rámci UNRRA americkou armádou ponecháno v evropě po válce přibližně 12000 tun (samozřejmě také v československu) a sloužily mnoho desetiletí, některé dodnes. namátkou ve Čtyřkolech přes Sázavu, v Kuněticích přes Labe, v Kácově přes Sázavu...

já bych se teda (a to si dovolím polemizovat s některými ostatními diskutéry) za "břímě bílého muže" tolik nestyděl, evropské armády s důstojníky, poddůstojníky a mužstvem (jehož část byli profesionální vojíni a velmi pečlivě se dbalo na promíchání profíků a mobilizovaných branců a život vojáka měl svoji cenu. naproti tomu východní pojetí armády s mentalitou spíše společenského hmyzu než lidských bytostí měl pojetí "nás mnógo" a život jednotlivce byl bezcenný. není náhodou, že britské (francouzské, německé atd.) koloniální armády si v dobách před sto a více lety vždy hladce poradily s násobnou přesilou všelikých "zulukafrů" - právě pro cenění si jednotlivce a stabilní organizovanost.

mimochodem, před krutostmi páchanými za války na druhé straně planety snad hrůzou bledne i Osvětim...

klasika a etalon žánru, kniha vizionářská a přes viktoriánské reálie má stále co říci. dočkala se mnoha divadelních, rozhlasových a filmových zpracování, ale zdaleka nejvýše hodnotím polský film z osmdesátek " Wojna światów - następne stulecie", 1981 (a považte - ten šok kdy jsem na jaře 89 shlédl v klubovém kině něco tak "protisocialistického", čili tak jednoznačně a bez jinotajů protitotalitního).