LukasB.453 komentáře u knih

koupil jsem kdysi v antikvariátu za tři koruny, v takové té hrabací krabici venku. přečetl jsem knihu a poté jsem ji dal jako žertovný dárek jednomu kamarádovi, romskému hudebníkovi, a ten ji myslím moc neocenil a někde ji asi zahodil.

no nic, kniha je to neobyčejně pitomá až roztomilá, a kočovníky vykresluje jako Karel May indiány, a hlavní hrdina je celý Vinnetou.

jakže se říká westernu co se odehrává na východě? ostern? tak tedy dejmetomu osternové povídky z tajgy z doby, kdy tam byl svět ještě v pořádku.

1 13.06.2023

původně vycházelo na lezcec.cz na pokračování. menšinový žánr, sportovní/koníčkovské povídky jsou ošemetná záležitost, kdo neleze po skalách na Liberecku, ten knihu asi neocení, ale nás pár co to zajímá, považujeme tuhle útlou knížečku za naprostou srdcovku.

velké americké trauma které se odráží v americké kultuře dodnes a ještě neřeklo své poslední slovo (třeba marťanská kronika by se měla číst aspoň s bazální znalostí této historie).

to je ono! žádné pitomé za vlasy přitažené jezerní kotliny a bobří řeky, ale typické "prázdniny u babičky" - ne organizované tábory a stejnověké stejnopohlavní umělé kolektivy, ale přirozeně vzniklé vztahy s vrstevníky a místními nepříliš problematickými podivíny.

8 09.06.2023

jak je sakra možné, že před sedmdesáti lety tak brilantně popsal současné korporáty? nebo ty korporáty byly takové vždy? měl jsem za to, že v americe 50. let byla "sociální prostupnost" (nebo jak se tomu říká, možnost dítěte ze sotva gramotné rodiny vystudovat a stát se "něčím") největší možná, jaká nikdy a nikde v historii nebyla.

udělejme si takové malé intelektuální cvičení. zaměňme Apalačské hory za podhůří Českého středohoří, srub v horách za byt v paneláků s výhledem na měsíční krajinu povrchového dolu, ponechme milující prarodiče a dědečkovi pozměňme drobnou majetkovou kriminalitu (třeba nebude pálit whisky ale drobně distribuovat cosi nelegálního).
a co teď sakra s tím? jak to uchopit?
třeba že skoro každá rodina, kde je dítě milováno, není úplně zanedbáváno a není mu opravdu ubližováno je lepší než sirotčinec?

samozřejmě když jsem poprvé knihu četl, tak jsem téměř dojetím plakal, jakkoli dětství už odrostlý.

1 09.06.2023

historicky první horolezecká kniha *), která nelíčí alpské výstupy jako smrtelně vážný hrdinský boj o život a kde lze najít aspoň kapku duchaplnosti. o jejích kvalitách vypovídá to, že když v roce 1957 vyšel český překlad, tak následujících třicet let se většina psů v horolezeckých rodinách jmenovala Gaston.

*) vlastně tedy ne první, vzpomeňme na Julia Kugyho, ale to byla úplně jiná doba a jiný styl horolezectví.

08.06.2023

sportovní povídky někdy bývají neobyčejně pitomé a pro člověka, který svůj život nespojil s tím kterým sportem jako s vášní života, bývají divné, nudné a směšné. a Anne Sauvy se překročit tento stín podařilo. samozřejmě, není to žádný selindžr, ale (nejen) milovníkům hor kniha udělá radost.

1 08.06.2023

už v dětství, kdy jsem tuto knihu poprvé otevřel (někdy v osmi-devíti letech?) mi bylo něco zatraceně divné. až jsem pak na to přišel později, to divné byly ty De Neuvillovy rytiny zobrazující interiéry Nautilu - v ponorce přece nemůžou být tak vysoké stropy a takového místa všude, obrazy otomany, sochy...

pod dojmem této knihy jsme s kamarády "polárníky" někdy na konci devadesátek zkonzumovali několik záchůvek ze spíže z pozůstalosti babičky jednoho z nás, byla tam jedna vzácnost - francouzská plechovka kachních stehen v sádle z konce 60. let, pak nějaké ty trenčianské fazole s párkem z poloviny osmdesátek, podomácku zavařené lečo bez datace, nějaká ta paštika orezlá tak, že se nedalo určit ročení, a hlavně dvě lahve ještědského škrtiče (bylinné víno, originálním názvem ještědské bylinné). a potvrzuji zkušenost moskevských studentů - vše chuti lahodné, bez následků na zdraví.

Huck je mnohem lepší než Tom. jak mě bylo vždycky líto, že nemáme moře a ani pořádnou řeku.

mám tuhle knihu moc rád. trošku detektivka s pražskými figurkami, trošku lásky, trošku grotesky a hlavně ošuntělý unavený ďábel bydlící v podnájmu a nabízející plnění snů.

1 06.06.2023

při čtení mi neodbytně vyskakovalo - ten příběh přece znám. a ano, pak mi to došlo, to je přeci úplně stejný motiv, jako Hrabalovo "obsluhoval jsem anglického krále", ale syrovější a opravdovější, příběh zlého omezeného trpaslíka v dramatické době. (tím vůbec nechci Hrabalovi nasazovat psí hlavu, obě knihy mám, rád)

2 06.06.2023

kniha pro ty syny, co se museli vzbouřit proti svému otci a pak se s ním smířit, pro táty, kteří mají syny kteří se proti nim vzbouří aby se opět snad smířili. a pro ty ženy, které to všechno vidí kolem sebe. když jsem to kdysi četl jako student, tak jsem nechápal, a asi stále nechápu, co vidím na stáří, které mě snad čeká, jako pozitivní je to, že to snad pochopím.
a audiokniha namluvená janem kačerem je, oblíbeným cizím slovem, kongeniální.

3 05.06.2023

ono se to tváří jako jednoduché častuškové říkanky, ale jsou to krásné a temné horory. ne pitomě bukolickou babičku, ale tohle! tohle číst!

kdysi jsem zaslechl komentář odborníka ze stravovací branže k nepříliš vydařenému obědu "hnusný jak runštuk", a jal jsem se hledat, co že to ten tajemný runštuk je, jestli nějaké nečisté zvíře, exotické ovoce podobné durianu nebo nějaké řemeslnické slangové označení podobné lidovému označení plastického tmelu (lidově zvanému dle odpadu medvědího metabolismu).

a nalezl jsem tuto knihu. svazek objemný jak Moby Dick nebo Kralická bible, plný návodů, jak z ze směsi některých i slušných surovin udělat zločin proti lidskosti. ve slušné kuchyni (domácí i hotelové) mě napadají dvě možná využití, a to 1. roznášecí podložka pod prkýnko při klepání řízků a 2. závaží na presbuřt (tlačenku).

na zakázku Vilímkova nakladatelství psaná kniha, jeden by až řekl "pro mrzký groš" (původně vycházelo na pokračování). dohromady napatlané všeliké staré české letopisy a cizokrajné historky rozličných národů. za socíku to bylo dětem huštěno do hlavy, že je to skutečná historie - není a nikdy nebyla. neprávem to zastiňuje Wintera a zejména Sedláčka (jirásek sám byl prý velmi soudný člověk, a dokonce snad někde napsal, že není žádný Sienkiewicz nebo Scot, že je jen řemeslný obrozenecký spisovatel, pohříchu s křížkem po funuse, tedy dávno po skutečném obrození).
snad se dá se snad ocenit jazyk, kdo se chce dopouštět přechodníků a jiných okrajových jevů v psaném projevu a nepáchat zvěrstva, ten by měl jiráska číst.

minulý týden jsem nalezl při demolici části chalupy v rámci rekonstrukce v podbití stropu balíček písemností, ukrytý pravděpodobně někdy na jaře 1939 (kromě písemností k baráku je tam i několik protiněmeckých letáků datovaných mezi mnichovem a okupací). je tam též tato kniha, nikdy nečtená a nerozřezaná, akorát trošku zkrabatělá tím, jak to během týdne, kdy už nebyla střecha, lehce propršelo.

prostě žrádlo (tak říkal jeden z mých předků mizerné dobrodružné spotřební knize, od které se nemůžeme odtrhnout). v půlce devadesátek na tři etapy přečtené na stojáka v knihkupectví na kulaťáku v podchodu (třicet korun byly tenkrát pro študenta nějaký peníze)

3 10.05.2023