LukasB.453 komentáře u knih
neuvěřitelný "špalek" nabitý informacemi. a klobouk dolů před Rokytnickými, že překročili stín traumatu z vysídlení krkonošských němců a vydali i v češtině. po rozebrání původně vydaného nákladu rychle následoval dotisk, a ještě je zásoba knih v rokytnickém infocentru.
v žánru podkrkonošské folkloristiky naprostý vítěz kategorie. a nejsou to jen tak nějaké strejcovské bláboly, na "Pacholíka" se odkazuje jako na poměrně seriozní zdroj třeba Vl. Pilous ve svých článcích v časopise Krk. a Jiz. hory
psáno lidovým jazykem sklenařic, tj. podkrkonošským nářečím. některé historky jsou velmi zábavné (porovnávám-li s folklorními trapárnami obecně). kdysi jsem v televizi shlédl krátkou adaptaci jedné z historek "jak přišel stanovák o stouku" s obrázky z této knížky a čtenou (snad? doluji z paměti) Františkem Filipovským - kéž by se mi to podařilo někde dohledat.
bylo mi doporučeno starším a intelektuálně zběhlejším kamarádem, do poloviny jsem se trápil, a pak jsem se najednou netrápil a bylo to skvělé. teprve u téhle knihy mi došlo, jaký je ve francii obecně sdílený komplex z alžíru.
velmi mrazivé. vede to k pochybování o sobě sama. je ten svět co vnímáme skutečný svět? chápeme jak funguje? je to co cítíme láska, nebo jen majetnictví? nehrajeme jen nějaké role v absurdním divadle?
jaké bylo moje dospělé překvapení, když jsem zjistil, že "nebezpečné vyhrožování" se skutečně vyskytuje v zákonech jako trestný čin - pod vlivem této knížky jsem to považoval za vtipnou absurditu.
vtipné pohádky pro děti od pěti do sto devíti let. v autorské audioverzi na společné cesty autem) vždy zajistilo společný ryk celé rodiny.
překvapivě dobré. není to ucelený román, ale rozjížděcí úvod k románu, připravující půdu pro tři až čtyři následné díly (ono se tam vlastně venkoncem nic neděje). vlastně je škoda, že nikdy nebylo pokračováno, otvírací díl končí záměnou nemluvňat v kolébkách.
nalákán filmem vzal jsem do ruky knihu. překvapilo mě a zmátlo, že film proti knize přiřadil Jacobovi jinou dívku než v knize - a nevím proč. film je spíš na motivy než podle knihy - ale i tak ho mám furt rád.
naprostá srdcovka. volně řazené historky o dětství, hudbě, holkách, chlastu, chytání myší, převtělování a cestě do číny, a hned na úvod krásný otvírák - půvabná historka o přechodu himalájského sedla.
přetrpěl jsem. z mého pohledu ukrutná zupácká paznechťárna.
velmi rozumná záloha komentářů. v kontextu přepisování (třeba) dětské literatury do korektna (a to i e-knih již zakoupených ve čtečkách - ?) dostává myšlenka papírové zálohy nový rozměr.
Marian Kechlibar je jeden z nejlepších konzervativních komentátorů našeho prostoru.
pan autor celý utýraný a zpitomělý překládáním celé série naivních tarzanovek se pomstil nenáviděnému zdroji obživy parodií.
už na prvních stránkách, kde se setkává cestovatel lord Furtpilby s domorodým náčelníkem Bum-balem nás nenechá na pochybách, že bude vysmíváno úplně vše. někdy v polovině kniha ztrácí dech a začíná být furt na jedno brdo.
nejlepší ze steklačovek.
četl jsem v roce 88 (tedy ehm, 1988) první vydání a bylo mi čtrnáct. byla to a stále je to pecka. další díly nastavované kaše pak postupně upadají a klesají,
nezapomeňte nakrmit psa!
jako hrdý branický patriot nemohu než dát plný počet. budu muset pohrabat v bednách, jestli nezmizela v propadlišti dějin.
úvod do extrémního cestovatelství. spolu s nevrlého karpatskými hrami by neměla chybět v knihovničce pravověrného turisty.
silné a magické. a velmi podezřelé. Forrest Carter byl docela zajímavý a rozporuplný týpek, a Geronimo jakbysmet. výklad historie se pohybuje po sinusoidě, jednou jsou indiáni lstiví netvoři, podruhé ušlechtilost sama, unie je úžasná a skvělá zatímco konfederace zpátečnická a špatná.
ale můžeme to číst jako příběh. a příběh je to skvělý, jakkoli se možná stal úplně jinak. on ani ten jirásek nebyl historik.
kniha o dospívání, pro aktuálně dopívající těžko stravitelná (ono je to koneckonců docela těžké a bolestné období, proměnit se z larvy v dospělce bez možnosti si při tom schrupnout v kukle; mít trápení, nevědět sám co s sebou a ještě se v tom vrtat není úplně příjemné) čteno poprvé v (plusmínus) patnácti, a pak ještě několikrát, a to první čtení nestálo za nic.