Pohádky o Malé tlusté víle
Jiří Dědeček
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137417/pohadky-o-male-tluste-vile-137417.jpg
4
30
30
Malá tlustá víla, Špinavý zajíc, kocour Šroubováček, Nastydlá rybička, Prasisko, Trpasl, Panáče, Pardynka a Knedlík. Podivuhodný svět hraček ožívá v dětském pokojíčku, aby prožíval hry a hříčky s češtinou nebo s logikou. Dobrodružství se často odehrávají na komickém jazykovém základě /kupříkladu postavička "Trpasl", trpící nedostatečným vzrůstem, se v jedné kapitole pře o význam slov "musíme ještě uvážit", když jde o délkové míry, a trvá na změně věty na "musíme ještě uměřit", jindy se učí vyslovovat "r" podle pohádky "O vrku a Karkurce".../ Hračky parodují některé lidské vlastnosti, jiné si samy vytvářejí a dovádějí jejich důsledky ad absurdum. Vše ale nakonec dobře dopadá díky Malé tlusté víle, která svou inteligencí ční nad ostatní, i když neví, zda pojmenovat svou levou nožičku Růženka a pravou Vlasta nebo naopak. Autor, který v roce 2007 obdržel Zlatou stuhy IBBY za užití nonsensu v dětské poezii, tentokrát úspěšně přenesl svou dovednost do dětské prózy. Zátiší z hraček vtipně zkomponoval Petr Nikl.... celý text
Přidat komentář
Když máte malé děti a plně vnímáte jejich pestrý svět, samy vám ukážou cestu k rozmanitým příběhům. Stačí jim naslouchat a nechat se vést. Právě díky tomu vznikly také Pohádky o Malé tlusté víle – pohádky plné nonsensu i ponaučení, kde hračky parodují některé lidské vlastnosti. Obdivuji hru s jazykem i naladění se na dětskou duši.
P.S.: Největší miláček je stejně Šroubováček, kterého je třeba hodně hladit a říkat mu hezká slovíčka. Případně ho promazat šunkou od kosti a mlékem, aby dobře fungoval. :)
vtipné pohádky pro děti od pěti do sto devíti let. v autorské audioverzi na společné cesty autem) vždy zajistilo společný ryk celé rodiny.
„Dokud jeden nemluví, s pravdou žádný problém nemá.“
Byl jsem před poslechem audioverze Pohádek o Malé tlusté víle trochu obezřetný, protože dětské příběhy, které mají ambici bavit zletilé, zůstávají někdy zaseklé mezi oběma světy, jindy jsou pouhou autorskou exhibicí, ve které je nám předváděno, jak úžasně kreativní spisovatel je.
Tyhle krátké pohádky do pasti samoúčelnosti spadnou jen výjimečně a dá se to snadno přežít - když postavičky vrší „chrochtací“ varianty ženských jmen, tak jsem zkrátka minutku počkal, až se pan Dědeček vyblbne a pak jsem pokračoval v poslechu spokojeně dál :-)
Tak jak už to pohádky někdy umí, dětsky naivní pohled nabídne mnohdy neotřelý úhel pohledu, zajímavou situaci. Nebo myšlenku, která je překvapivým komentářem k dospělému světu. „Dnes mu z celé zdvořilosti zbylo už jen vykání,“ je uveden do děje Trpasl a já se neubránil obdivu, jak trefné takové označení je a kolik reálně žijících lidí by se takovou jednoduchou větou dalo popsat. „Čím větším jste trpaslíkem, tím víc budete milován,“ říká ve stejné povídce sám Trpasl – no, k tomu už vůbec není třeba nic dodávat :-).
Ale pohádky o Malé tlusté víle nejsou žádná satira nebo zašifrované kritické podobenství o lidské společnosti. To spíš z textu jen tak, čas od času, samo vyleze. Hlavně je to hravá, vtipná knížka, která baví a vychovává – nenásilně a bez moralizování. A nenudí ani čtenáře, kteří už nejsou tak docela děti.
Velmi netradiční pohádky, které si užijí jak rodiče, tak děti. Rodiče možná i více než děti.
Pohádky jsem četla synovi před spaním, z celé knížky se mu nejvíc líbily obrázky a k nim připsané krátké vtipné věty z každé pohádky. Asi to vnímal úplně jinak než já, protože slovní hříčky nechápal, vždy jsem mu musela vysvětlit, proč se usmívám, ale chtěl číst dál, takže popletené hračky mu byly milé. Neseděla mi dlouhá souvětí (malé dítě neudrží pozornost při předčítání, větší malý čtenář taky na druhém řádku ztratí nit a dospělý rodič dech, pokud tedy není sklář) a občas takové ty plané rozhovory odnikud nikam, než přišlo něco vtipného. Autorovy básničky Šli červotoči do houslí se mi líbily mnohem víc.
Hodně neobvyklé vyprávění. Přiznávám , že člověk se musí dosti soustředit ,aby se udržel v kontextu.
"Já myslím ",řekla Malá tlustá víla,"že je to velmi jednoduché, jeden má vždycky dvě možnosti :
udělat líp nebo udělat hůř."
"Nebo neudělat nic,"zavrčel kocour.
"Tak tedy tři možnosti," řekla Malá tlustá víla.
"Někdy také lze udělat jenom tak trošku líp nebo tak trošku hůř," namítl Trpasl.
"Tak tedy pět možností," řekla Malá tlustá víla.
"Nebo tak trošku nic," dodal v polospáku Šroubováček.
"Šest možností a dost," řekla Malá tlustá víla, "takhle bychom se nikam nedostali."
Mě to přišlo divný. Teprve po vysvětlení autora a ilustrátora na konci knihy jsem to trochu pochopila a z tohodle pohledu uznávám, že je to svým způsobem hezká kniha, ale pro děti fakt ne. Chvilku mi to přišlo děsivé.
Nevím, jestli je to knížka vhodná pro děti..podle mého názoru dětem nic nedá. Zato já se výborně bavila! Malá tlustá víla, Nastydlá rybička a Trpasl 4ever :D
Autorovy další knížky
| 2013 |  Míjím se s měsícem |
| 2002 | Veselé diktáty |
| 2015 | Uleželé želé |
| 2004 | Den bude dlouhý |
| 2014 | Šli červotoči do houslí |
Já se na knížku hrozně moc těšila, měla jsem očekávání, jak to bude vtipné a velký zážitek. A co muselo logicky přijít, když to nebylo to, co jsem čekala - zklamání. Jako nápad fajn, hrátky s jazykem super. Ale bylo jich nějak málo. A asi to chtělo nějaký úvod do děje. Moc se mi také nelíbily ilustrace a jména postav. Ale je pravda, že Bambulka s tím problém neměla a čtení ji bavilo.
No, je mi líto, že jsem si ji koupila. Stačilo půjčit z knihovny.