Popmusic z Vittuly

11.06.2023

Trochu bizarní, občas moc nebudete chápat, o co gou, ale to se stane jen zřídka. Na to, že se kniha prezentuje že bude převážně o hudbě, jí tam bylo celkem málo, ale nevadilo mi to.

19.04.2023

naprostá srdcovka. volně řazené historky o dětství, hudbě, holkách, chlastu, chytání myší, převtělování a cestě do číny, a hned na úvod krásný otvírák - půvabná historka o přechodu himalájského sedla.

15.04.2022

Četba na pokračování ČRo2
Zpočátku se mi kniha líbila, úsměvná, trošku bizarní, ale bavila mě. Postupně však vyprávění začalo být místy docela drsné, jindy až skoro nechutné. Knihu bych si ke čtení asi nezvolila, ale ve skvělém přednesu Miroslava Táborského jsem ji vyposlechla celou.

06.04.2022

Místy obhroublý příběh skvěle načtený M. Táborským, jehož přednes dodal celé knize další rozměr, uvěřitelnost popsaného dětství a dospívání, které bylo tak a současně tak známé, nejen co do pocitů z dospívání, ale i z dospívání v kraji poněkud odlehlém. Vtipné, nostalgické, odporné, obhroublé, pravdivé, dobré čtení.

Tohle bylo hodně zvláštní. Vyprávění o dětství se střídá s opravdu podivnými pasážemi. Některé věci byly opravdu divné, ale u jiných částí jsem se smála nahlas. Třeba u vychloubaní u svatby nebo hádky o majetek po pohřbu babičky. Celé to má takové mlčenlivé a nostalgické kouzlo.

06.05.2021

Kniha mi pomohla ze čtení krize, půjčil mi ji táta s tím, že by se mi mohla líbit. Nevěděla jsem o ní vůbec nic a jsem za to vděčná. Prostředí snad nemohlo být lepší, miluju severní země. Na styl humoru jsem si musela ze začátku zvyknout, ale potom už jsem se smála nahlas. Pří čtení jsem ale furt cítila přítomnost mračna melancholie. Konec jsem hodně oplakala, ale na příběh dvou obyčejných kamarádů jen tak nezapomenu. Hodnotím 5*

16.07.2020

Skvělá kniha u které jsem se nejen zasmála,ale vzpomněla i já " se steskem a melancholií,které se mi nikdy nepodařilo zcela překonat."...

12.09.2018

Téměř vše je řečeno v anotaci, už v té její první větě. Ráda čtu o jiných krajích (nejlépe těch, co jsou na sever od nás) a mám ráda romány o dospívání v letech minulých. V knize najdete barvitý popis obou témat, navíc je tu humor, drsnější, místy až překračující (moje) hranice toho, co je k smíchu a co je prostě divné, hnusné... Ale otrlejším ženám a mužům by se knížka mohla líbit, zvlášť těm, co zkoušeli v mládí brnkat na kytaru :) O životě na severu Švédska a v blízkém sousedství Finska, jsem se dozvěděla ledasco, o jídle, saunování, zvycích a všedních i svátečních událostech v místě na konci světa - je to zajímavá a divoká autobiografická próza. (Začátek a první kapitola knihy vás dokonale navnadí, jakož i další "upoutávky" na začátku každé kapitoly).

14.06.2018

Sto rokov ticha alebo fínsko-švédska verzia magického realizmu

(niekoľkokrát som sa smiala nahlas)

26.09.2017

Naprosto unikátní kniha, kde se prolínají příběhy z autorova dětství ve švédsko-finském Tornedalenu s dětskou fantazií. Kniha nás provede od autorova dětství až do doby dospívaní a velmi humornou formou přiblíží život svérázných postav žijících za polárním kruhem. Dodnes dovedu některé pasáže citovat a jedná se o jednu z mých nejoblíbenějších knih. Rozhodně doporučuji, i když už je problém ji někde sehnat.

09.06.2012

"Když Erkki pochopil, že se bubnuje dvěma paličkami, chtěl z toho nejdřív vycouvat."
"Táta cosi slavnostně blábolil o finské hrdinské smrti, přičemž jako její nejzářnější příklady jmenoval sebevraždu, válku, infarkt v sauně a otravu alkoholem."

Výjimečná kniha. Člověk se v první řadě nasměje, popřemýšlí (ale pozor, hloubavost vede k šílenství!), dozví se spoustu věcí o finsko-švédské mentalitě, vrátí se do dětství a ještě ke všemu je vhozen do zlaté éry rock'n'rollu. A nakonec pláče, protože dětství je pryč. Nenápadná knížka, která mi rozsápala srdce.

"Časem jsme pochopili, že náš kraj ke Švédsku vůbec nepatří. Byli jsme jen jeho severní přístřešek, několik pustých močálů, kde shodou okolností bydleli lidé, kteří byli jen částečně Švédové. Byli jsme jiní, trochu méněcenní, trochu nevzdělaní, trochu chudí duchem. Vyrůstali jsme v nedostatku. Ani ne tak v materiálním slova smyslu, jako spíš v nedostatku identity. Byli jsme nuly. Naši rodiče byli nuly. Naši předci nesehráli žádnou roli ve švédských dějinách. Mluvili jsme s finským přízvukem, a přitom jsme nebyli Finové, mluvili jsme se švédským přízvukem, a přitom jsme nebyli Švédové. Nebyli jsme nic."