Plechový bubínek
Günter Grass
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38728/bmid_plechovy-bubinek-sP9-38728.jpg
4
480
480
Gdaňská trilogie série
1. díl >
Úspěšný román německého, v Gdaňsku narozeného prozaika, básníka a dramatika. Životní historie třicetiletého muže trpasličího vzrůstu s hrbem a nadměrně velkou hlavou, jakéhosi filozofujícího blázna, který jako chovanec psychiatrické léčebny bubnuje na plechový bubínek, někdejší svou hračku, a takto si vyvolává vzpomínky na svůj dřívější život. Autor pohledem tohoto skřeta (který je např. přesvědčen, že muž normální výšky trpí vedle něho komplexem velikosti) podává krvavou grotesku dnešního světa a zejména pak karikující obraz německé historie posledních desetiletí. Kritika označuje dílo za největší román poslední doby.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1969 , Mladá frontaOriginální název:
Die Blechtrommel, 1959
více info...
Přidat komentář
Sopka soptila a chrlila a chrlila, až zasypala sama sebe. Čtenář stačil utéct. Zvládl 288 stran z 505 a letmo doslov. Vážně hřích utopit prominentní slovní výbavu v chaotickém blábolení. Jak se obloukem vyhýbám průjmům Hrabala, vrazím do samomluvky Grasse! Nedočteno. 9/24
Neotřelý, originální pohled na reálné události 30. a 40. let očima hlavní postavy s prvky nadsázky až grotesky, kontrastujícími s hrůzou období, které popisuje.
Těžko uvěřitelné příběhy, spoustu filozofických úvah, kterým běžný člověk nerozumí, ironie ve vyprávění a naprosto psychedelický závěr. Kdybych to četla, odložila bych. Díky jedinečnému přednesu pana Mrkvičky jsem ale vydržela doposlouchat audioknihu.
Kritika označuje dílo za největší román poslední doby a já v tom případě označuji poslední dobu jako opravdu velký úlet. Hlavní hrdina Oskar je divný, střídání ich-formy s třetí osobou je divné, styl psaní je divný a nakonec i doba, ve které se děj odehrává, byla také divná. Jedna z knih, u kterých jsem se hodně těšil na konec.
při čtení mi neodbytně vyskakovalo - ten příběh přece znám. a ano, pak mi to došlo, to je přeci úplně stejný motiv, jako Hrabalovo "obsluhoval jsem anglického krále", ale syrovější a opravdovější, příběh zlého omezeného trpaslíka v dramatické době. (tím vůbec nechci Hrabalovi nasazovat psí hlavu, obě knihy mám, rád)
Ať jsem dělala, co jsem dělala, nemohla jsem tuto knihu dočíst.
Dostala jsem se asi do tří čtvrtin.
Ze začátku se mi příběh líbil, ale postupně mi děj připadal divnější a divnější. Do čtení jsem se musela nutit. Rozečetla jsem proto další knihy a o Oskárka jsem postupně přestala mít zájem.
Třeba se k tomu jednoho dne odhodlám.
Každá kniha má svůj čas, ke každé musí člověk jaksi dozrát. Tuhle jsem přečetla napotřetí - poprvé jsem skončila na stránce 20, po roce to zkusila zase a opět ke stránce 20.... Za další rok a půl asi nastala ta správná chvíle a já četla, četla a četla. Za mě skvělá.
Tomuhle Nobelovkou věnčenému románu jsem se dlouho vyhýbal. Jako bych to tušil. Prostě tyhle knihy žánru „dějiny 20. století viděné očima (ne)obyčejného hrdiny“ mi tak nějak lezou krkem. A tady je ten mentálně zaostalý trpaslík, který z toho všeho nakonec vyroste. Body u mě Grass získal střídaním vyprávěcí polohy, to jak se třetí osoba mění v první a zase zpátky. Jak Oskar o sobě píše jako o Oskarovi. Jako skutečné malé dítě, které o sobě taky mluví ve třetí osobě. Ale jinak v tom nic extra nevidím.
Absurdní svět v období druhé světové války v absurdním prostředí polsko-německého Gdaňsku vyprávěny absurdní postavou třicetiletého hrbatého liliputa Oskara, který se chce oženit se svou nevlastní matkou, se kterou několikrát spal a dost možná zplodil svého nevlastního bratra. Nepřímo zabil své oba potenciální otce a svou dozajista vlastní matku. Je cynický, odtržený od reality, rozmazlený a zatrpklý společností - ovšem i tak, což je po tom všem zvláštní napsat, je to skvělá kniha. Oskarovi se sice nedá vyloženě fandit, ale často s ním člověk soucítí a tehdejší překotná doba viděná jeho perspektivou je více než zajímavá.
(SPOILER)
Skvělá kniha o tom, že v pokřiveném groteskním světě se pokřivený a groteskní člověk může pasovat na spasitele a nakonec se jím vskutku stává aspoň na obraze. Fascinující je, že ačkoli se v příběhu odehrává spousta vyšinutých a nenormálních věcí, čtenář je nucen přijmout je jako normu světa Plechového bubínku, tedy ve mně nic nevzbudilo ani znechucení, ani rozčílení, žádné negativní emoce. Hlavní hrdina Oskar stojí celý život mezi Rasputinem a Goethem a má ze života panický strach. Střídá promluvy, nemluví o sobě jen v 1. osobě, ale zároveň svůj příběh místy komentuje z pozice pozorovatele, to mu umožňuje získat odstup a nadhled nad svým životem. Velmi důležitý je motiv hudby, všudypřítomným bubnováním Oskar komunikuje, a v podstatě žije. Na příběhu 4 lidí a 4 kocourů, jejichž osudy jsou propleteny, stále zrychluje děj až k šílenému víření (bubínku).
Co mě fascinovalo nejvíc, osobně v knihách nesnáším scény násilí, ale tady jsem se u scény, ve které se znásilňovalo, musela skoro smát, autor totiž soustředí detail na něco úplně jiného - na mravence a na vši, a to je opravdu hodno Nobelovy ceny, dokázat se podívat jinak.
Po pár desítkách stránek už dokážu odhadnout jaký typ literatury to bude. A takový mi prostě nesedí. Takže pardon.
Tažká kniha formátom aj obsahom. Príbeh Oskara, ktorý sa v troch rokoch zastavil v raste, v dospelosti má 94 cm. Kniha je na hranici bizarnosti, perverznosti a realnosti (toto je asi ten magický realizmus, autor je jeho europským predstaviteľom ). Niektoré príbehy, ako som sa dozvedel neskôršie v doslove, súvisia s autobiografiou G. Grassa, aj ked ich rozpráva Oskar, muž malého vzrastu, neskoršie podrástol na 121 cm. :-) Oskara sprevádza plechový bubienok, čo predpokladám, že niečo symbolizuje. Kniha je ťažká, ale myslím, že všetky knihy nositeľov Nobelových cien, nie je ľahké čítanie. Autor pracuje s veľmi dlhými vetami, čo trochu robí dej neprehľadný, ale to je jeho štyl ( viem si to predstaviť v nemčine, dlhé ťažke zložené slová, aaaach )
Oskar je fakt drahoušek. Cynický skřet, který za svou malost dokáže skrýt tolik nemorálnosti, že se to tady ani vypočítat nedá. On nic, on si jenom chtěl zahrát na buben. Nebo na Ježíše. Prostě si tak nějak celkově hrát, bez ohledu na důsledky. On že zavinil něčí smrt nebo neštěstí? Jak by mohl - vždyť je tříletý! Koho by napadlo, že je ten hošíček chladný manipulátor? Míra chladu a odtažitosti, se kterou hlavní hrdina reflektuje okolní dění, se mnohdy dotýká hranic absurdity. Občas jsem až pobaveně kroutila hlavou... než mi naskočila husina.
Výtečně jste to vymyslel a napsal, pane Grassi. Tenhleten pokřivený hajzlík je nejvýmluvnějším průvodcem po těch šílených časech. Oskarova indiference (nebo jak to nazvat) tomu všemu dodává další znepokojivou vrstvu. Úplně Oskara vidím: stojí opodál, se zaujatým výrazem hledí, co se děje, a v očích se mu odráží údiv: To jsou věci!
Uf.
Poslouchala jsem jako četbu na rozhlase. A byla jsem.. překvapená? Vlastně jsem nevěděla, do čeho jdu :) Ale je to hodně zvláštní román. Nemůžu zapomenout na tu koňskou hlavu. Ani na šumák, to bylo tak zvláštní, ale fakt vzrušující. Každopádně jsem ráda, že jsem si zase trochu rozšířila literární obzor.
Velmi zvláštní příběh na pomezí reality a fantazie vypravujícího. Psychologie vypravěče je místy mimo veškeré očekávání. Míra věcného popisu bez emocí je pro mě až zarážející, ale možná nás tím jen autor chce vytrhnout ze zažitých klišé a představ. Příkladem za všechny budiž dramatický moment, kdy ruská armáda vstupuje do tehdy německého Gdaňsku. Oskar se svou matkou, s domnělým otcem Matzerathem a tetou hledají úkryt ve sklepě. Oskar pak téměř s cynismem sobě vlastním suše zmíní tetu ležící na zádech na bramborech, zatímco se na ni "střídá" jeden Rus za druhým. Nemá slitování se svým otcem Matzerathem, který v panice zahodí odznak SA do kouta. Oskar ho neváhá sebrat, otci ho před Rusy podat, ještě otevřít špendlík a sledovat otce, jak se ho snaží spolknout. Nepolyká se to věru dobře, soudí Oskar, když mu předtím špendlík záměrně otevřel . A tak si později uvědomí, že vlastně neví, zda jeho otec zemřel na udušení odznakem SA nebo na ruské olovo, kterým ho ve zmatku pokropil ze samopalu jeden z vojáku Rudé armády.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Polsko zfilmováno německá literatura magický realismus rozhlasové zpracování pikareskní romány středoevropská literaturaAutorovy další knížky
| 1969 |  Plechový bubínek |
| 2005 | Psí roky |
| 2009 |  Kočka a myš |
| 2007 | Při loupání cibule |
| 2005 | Jako rak |
Ikdyž přeskakuji některé odstavce, které jsou dle mého zbytečně zbytnělé , příběh Oskara na pozadí 1.poloviny 20.století je parádní. Několik scén je naprosto skvělých a celkový dojem velmi dobrý. Jinak pro toho, kdo chce poznat historii Gdaňska a okolí jistě zajímavý vhled. 80%