Krvavé velikonoce: vzhůru mrtví!

16.05.2018

Druhý díl Péricardových vzpomínek je ještě lepší, než jejich první část. Hodně jistě dělá změna projevu jejich autora, což ostatně sám zmiňuje, i jejich forma. Naivní vojín Péricard z knihy Tváří v tvář je pryč a v Krvavých Velikonocích ustupuje ostřílenému, cynickému, kritizujícímu a hloubavému adjutantu stejného jména, který nejednou přikračuje k cenzuře dat, jmen a lokací. Necenzuruje však své dojmy, nad kterými se čtenář nutně pozastaví, ani vysokou literaturu, kterou přiblíží stále stejnou frontu, natož chytlavost celého vyprávění. Ač první světová byla co do fronty válkou statickou, Péricardovo vyprávění rozhodně statické není. Jednoho se však francouzským hrdinům a čtenáři nedostávalo....granátů.