Krverůž
A.G. Howard (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355153/mid_krveruz-1c6-355153.png
4
214
214
Rune je nadaná zpěvačka s andělským hlasem, která ale pro svůj talent velice trpí. S nadějí, že jí odborníci pomůžou, začne chodit na uměleckou konzervatoř Krverůž. Nejenže je tato škola tajemná, dokonce se proslýchá, že v ní straší proslulý fantom Opery. A čím více Rune školu poznává, tím spíše tomu věří. Ve snu ji navštěvuje tajemný a okouzlující houslista, který zná všechna její tajemství a učí ji zpívat. Dokáže ji zachránit, anebo se stane její zhoubou?... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno:
2017
,
CooBoo
Originální název:
RoseBlood, 2017
více info...
Přidat komentář
Názvy kapitol slovy, citát na začátku každé z nich, příběh vyprávěný z více pohledů a vzorované úvodní stránky kapitoly. Pokud vás to zaujalo, tak je Krverůž přesně něco pro vás. Jakožto volnější převyprávění Fantoma opery nevyžaduje kniha od svých čtenářů žádné vědomosti o její předloze. Právě naopak, jste-li jako já příběhem Fantoma opery “nepolíbení, může vás toto zpracování přimět rozšířit své obzory.
!SPOILER!
Začátek knížky se může zdát pomalejší, avšak díky dostatečnému seznámení se s hlavní postavou alespoň nehrozí, že by Rune čtenáři byla ukradená. Zároveň tajemno sálající z vyprávění Trna nutí čtenáře pokračovat a rozluštit tajemství, která skrývá. Autorce se musí přiznat, že odhalování jednotlivých informací nepůsobí nijak nuceně a naopak jejich počáteční absence udržuje naši pozornost.
Rune se s dalším postupem děje může zdát jednající bez rozmyslu, to by však mohlo být omluvitelné jako ovládání její mysli fantomem nebo zkrátka jako “volání jejího druhu. A když už jsme u jejího druhu, tedy energetického upíra, velice si cením volbu nepoužití stereotypního popisu upírů. Byla to příjemná obměna, která navíc dobře zapadala do Trnova i Runina příběhu. U Rune se sice nedostalo přespříliš podrobností o její minulosti, avšak pro příběh jich bylo dostatečně.
Postupně rozvíjejícímu se vztahu Rune a Trna s prvky zakázané lásky jsem fandila až do konce. Cením též originalitu jejich setkávání se, ať už lehký dotek rukou skrz ventilační šachtu, nebo povídání si na střeše pomocí plechovek a provázku, který navíc stvrdí jejich vztah. Také bych u něj ráda ocenila, že kniha ve svém závěru poukazuje na Trnovo následné zařazení do společnosti místo toho, aby končila ohraným “všichni jsou šťastní a co bylo dál už je jedno. Sice jde jen o zmínku pohovoru na pozici pomocníka veterináře, avšak do ukončení děje dobře zapadá.
K celkovému konci knihy bych snad jen podotkla, že když je někde zmíněný celý plán ještě před jeho uskutečněním, lze snadno předpokládat, že nevyjde. Bohužel mi tak chyběl zvrat a moment překvapení. K dobru však jde přičíst doplnění posledních dílků skládačky, aby celý příběh dával smysl. Konečné rozuzlení v čtenáři dokáže ještě nějaké emoce vykřesat, tudíž se nedá říct, že by byl konec zcela pokažený.
Celkově za mě hodnocení 9/10. Pokud chcete vyzkoušet způsob psaní autorky, mít knihu hlavně jako relax a třeba se i něco dozvědět, bude Krverůž dobrou volbou.
Je to reteling Fantoma opery. Příběh jsem znala jen velmi povrchně, ale po této knize bych ráda viděla i předlohu. Objevuje se zde originálnější podoba upíra, což super změna. Kniha vyšla dost let zpátky, ale co vím tak kolem ní bylo velké haló. Což bylo oprávněně. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Pokud jste jestě nečetli, tak děte do toho.
S touto knihou jsem měla lehký boj. Příběh jsem rozečetla dvakrát, dvakrát jsem knihu odložila aniž bych ji dočetla (což musím zdůraznit, že se mi ještě nikdy nestalo), ale jak se říká, do třetice všeho dobrého a konečne jsem ji dočetla. Knihu jsem si koupila kvůli tomu, že jsem si vždy chtěla přečíst Šepotání, ale už se u nás skoro nikde nedá sehnat, a tak jsem sehnala jinou autorčinu knihu, abych viděla, jestli mi vůbec sedne její styl psaní. Bohužel, jak už asi chápete, nebyla jsem moc nadšená. Já osobně miluju retellingy všeho druhu, a na Fantoma opery jsem se moc těšila, ale tohle bylo hrozně nudné. Většinou se v té knize děje pořád to stejné dokola a dokola a pak se všechno shrne v posledních padesáti stranách a juhuu, máme vyřešenou celou zápletku. Kapiroly z pohledu Trna byly alespoň nějak záhadné, ale nakonec to nemělo nějaký velký plottwist, ve který jsem doufala. Bohužel za mě je to jeden z horších retellingů co jsem četla. Knihu hodnotím 2,5/5.
Knížku jsem poprvé četla když vyšla, takže v roce 2017 a pamatuji si z ní jen to, že jsem ji hodně rychle jsem zapomněla.
Tehdy jsem knížce dala 4 hvězdičky, protože jsem měla trochu jiný systém hodnocení knih. Teď jsem se rozhodla si to přečíst znovu a došla jsem k závěru, že nemám potřebu ji někdy číst ještě jednou. Děj se celou dobu strašně táhne, dlouho se tam absolutně nic neděje a dost věcí se tam opakuje stále dokola. Konec byl dost uspěchaný a o ničem. Dočetla jsem to s velkým sebezapření.
Naprosto miluju sérii Šepotání a té tohle nesahá ani po kotníky. Nuda nuda nuda.
(SPOILER)
No, nevím... Takové překombinované... Rune otravná, Trn nějak zbytečně plochý a Erik kouzelníkem? - to snad neeee...
Číst se to dalo, ale s velkou dávkou nadhledu. Nějak mě to nenadchlo...
(SPOILER)
Seznam výtek, které jsem si průběžně psala, jak jsem knihu četla.
- Elitní francouzská škola, která přijímá výhradně Američany. Rozhodně.
- Umělecky zaměřenému klukovi chybí fotbalové mužstvo.
- Aury.
- Holka, co má problémy se zpěvem jde na konzervatoř (v podstatě) a okamžitě se tam se všemi spřátelí.
- Český překlad. ("Slunka?" Ty vole :D)
- Na práci na zahradě se logicky vyfiknu jako na návštěvu Paříže.
- Na YA knihu až dost drsná backstory Etalona (Etanola? :D)
Je třeba to brát tak, jak to je - tudíž jako YA a odpočinkovou četbu. Osobně miluji Fantoma opery, a proto jsem se pustila i do této knihy. Taky proto mě ovšem nezajímala Rune ani Trn, ale jen Erik, jak ale píši výše, čekala jsem jednoduchou odpočinkovou četbu, a te se mi dostalo. Docela jsem se bavila, četlo se to rychle, jako většina YA knih.
Co mě dá se říci nenadchlo (ve skutečnosti mi to bylo jedno) byla magie a že z Erika je kouzelník či co. Vysvětluje to sice, proč žiješ tak dlouho, ale je to úplný opak toho, o čem je Fantom opery. V knize od Lerouxe lze všechno nějak vysvětlit, Erik si vystačí s tajnými chodbami a propadlišti, kouzla by byla pod jeho úroveň. :)
Posledních cca 100 stran je asi za 3,5* zbytek tak za 2*.
P. S.: Když má člověk horečky, je ta kniha lepší. :)
Velice pěkně podané a napsané od této knihy se čtenář nemohl odpoutat a asi od poloviny to gradovalo.
K této knize jsem se dostala přes Šepotání. No a musím říct, že má podobné kouzlo. Chvilkama to bylo trošku kýčovité, ale na druhou stranu pár nečekaných zvratů. Děj se z počátku rozvíjel pomalu. Člověka to nutilo číst dál a dál. Ale závěr, byl dle mého názoru moc urychlený a moc jednoduchý a tak jsem nakonec byla zklamaná.
Moc jsem nevěděla, co od knihy očekávat. Vlastně jsem se trochu bála. Knížka se mi celkově líbila. Nebylo to nic na pět hvězdiček, ale čtyři si ode mě získala. Styl psaní chvílemi trochu pokulhával, ale i přesto se kniha četla moc dobře.
Věc, která mi v knize vadila asi nejvíc je nadpřirozeno. Ne, že by mi v knihách normálně vadilo, ale tady bylo napsáno tak zvláštně, zamotaně, občas to bylo až přitažené za vlasy.
Konec knihy byl naprosto luxusní a na nic si nemůžu stěžovat, jen mě mrzí, že taková nebyla celá kniha.
Pokud máte rádi Fantoma opery, doporučuju vám tuhle knihu zkusit.
Rozhodně to bylo zajímavé pojetí, ale já jsem příznivec spíš klasického pojetí příběhu Fantoma Opery. Z Erika je tu už moc velký démon a skoro nesmrtelný. Mně je bližší jako člověk. Ale nelituji, že jsem to četla. Mám trochu rozšířený obzor. :-)
DOČTENO! ZVLÁDLA JSEM TO!
Řeknu to takhle. Ten příběh je dobrý. Fakt jo. Zvládl by být výborný. Kdyby to autorka neuměla podělat každou druhou větou.
Rune je tak neskutečně pitomá, až to bolí. Skoro bych řekla, že je bezcharakterní, protože tak rychle ji autorka snad ani měnit nemohla. A ten konec byl neskutečně rychlej. Ale romantická linka funguje. Jak psala ty pasáže z Trnova pohledu, ty mě hrozně bavily! Kdyby se radši soustředila celou dobu jen na něj, bylo by to daleko lepší. Pokud by z něj neudělala stejného blba jako z Rune.
Jednu hvězdičku tomu nedám jen proto, že takových dvacet stránek před koncem to bylo super. Fantomův svět byl super. Kdyby se autorka držela jenom toho... (A pokud umíte francouzsky, přivřete očko nad tou zkomolenou francouzštinou.)
Ze začátku mě tato kniha moc nebavila, měla jsem problém zvyknout si na Rune i na sáhodlouhé popisy všeho kolem, o kterých jsem si myslela, že jsou naprosto zbytečné. Nejspíš to byl jen nezvyk, Young Adult jsem totiž v určité fázi svého života přestala vyhledávat, ikdyž jsem stále cílová skupina. Kniha ve mně ale zanechala tak silný dojem, že se plánuji k tomuto žánru určitě vrátit. Postava Rune mi nakonec přirostla k srdci, mám teď chuť pořád zpívat a asi jsem se trochu zamilovala do maskovaného Etalona, který si toho vytrpěl fakt dost.
Moc se mi taky líbilo propojení s dílem Gastona Lerouxe a jsem ráda, že mě tato kniha dovedla ke knižnímu zpracování Fantóma Opery, protože jsem zatím narazila jen na muzikál/operu a neměla o existenci knihy ani potuchy.
Nakonec nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdami a neodradí mě ani lehce uspěchaný závěr, protože dojem tato kniha zanechala opravdu silný. A o tom to přeci je...
Kniha byla opravdu neskutečně krásná.
Rozhodně jsem se od ní opravdu dlouhou dobu nemohla odtrhnout.
I když jsem od ní čekala něco jiného, velmi mě překvapila a líbila se mi.
Dobrý nápad, krásná obálka a opravdu si mě získal Etalon. Raději mu nechci říkat Trn, protože to se mi vážně nelíbí.
Po tom, co jsem se téměř doslovně zamilovala do Šepotání, jsem sáhla po této knize s velmi utkvělou domněnkou, že se dočkám stejné senzace. To jsem se ještě vyhnula všem vlivům, co ale pak nastoupily v podobě ne úplně kladných ohlasů, které jsem si stihla vyposlechnout před začátkem samotného čtení. Přiznám se, že mě docela dost zmátly a na nějaký čas odradily, protože jsem odmítala uvěřit, že bych si tu knihu neměla oblíbit. Asi dvakrát nebo možná i třikrát jsem ji proto odložila asi po sto stranách a vrátila se k ní naplno až po půl roce. Nyní ji mám přečtenou a přidávám se na stranu těch, co říkají, že Šepotání bylo na jiné úrovni. Ano, to bylo. Za mě za to mohl asi hlavně Morfeus a Říše divů, kterým prostě nemůže konkurovat škola v lidském světě a tajemný mladík ve snech. Ale našla jsem v příběhu spoustu jiných kvalit, co mi učarovaly. Autorka prostě nezapře, že se její zájem o gotické věci promítá i do jejího psaní, čímž vlastně prozrazuju, že si mě kniha k sobě připoutala hlavně díky atmosféře. O tu tu šlo patrně především. O ni a samozřejmě o zpodobnění dekadentní romantizované lásky. A přestože by ten 'slaďák' kdekoho mohl odradit, mně v takovémhle morbidním kabátku ani moc nevadí. Spíš právě naopak.
Brala jsem to tedy jako takovou oddechovku, která mi přiblížila jedno zásadní dílo, co jsem zatím ještě neměla tu čest číst, ale díky této 'fanfikci' se na to chystám. Děj postupoval plynule a bez větších zádrhelů, nad nimiž bych si musela lámat hlavu a nebo nevěřit tomu, že to vážně tak a tak dopadne. Konec mi byl zřejmý už dlouho, takže mi pak v poslední kapitole připadalo docela vtipné, jak se moje napjatost a ta hrdinčina zásadně lišily.
Jako plus jsem také přijala citáty v úvodu, protože několik z nich pocházelo z Interviewu s upírem, takže jsem mohla srovnávat, jak to autorka myslela. S hrdiny jsem se docela sžila a nevadili mi, jen mi mnohdy přišlo, že se objevili na scéně, něco málo se s nimi vyřešilo a zase nepotřebně pokračovali dál. Píšu to o němém pomocníkovi a dívkách a popřípadě i Jaxovi a jejich malém 'nedorozumění'. Vztah Etalona a Rune mi přišel takový nesmělý a přesto znalý, což se sice vzájemně vylučuje, ale ono záleželo na měnící se situaci. Místy se mi také zdálo, jako kdyby autorka lehce 'zkřížila' Zacha a Morfea ze Šepotání a vznikl právě takový vyvolený, jaký se tu vyskytl. A právě taková skutečnost mě přiměla, abych si k nim neutvořila takovou cestu jako třeba k Morfeovi a Alysse.
Na závěr se ještě vyjádřím k inkubům, protože jsem si chvilku pohrávala s myšlenkou, že takové popsané kluby by vlastně při troše snahy o představivost mohly dost dobře skutečně existovat. Ale raději se v tom příliš nebudu vrtat. Z knihy pro mě plyne to, že si ji v budoucnu zase někdy ráda přečtu, abych nasála trochu gotiky, a že se kvůli ní brzy podívám na originálního Fantoma opery.
Knihu jsem začala číst jen abych měla něco s sebou do vlaku. Půjčila mi jí sestra a já doufala, že mě kniha bude bavit. Podle popisu jsem si říkala, že by to mohlo být něco pro mne. Ale takhle moc jsem se nikdy nespletla. Knihu je na začátku nudná, což někdy knihy bývají, ale toto se nerozjelo ani po přečtení poloviny knihy. Tak jsem knihu odložila a nikdy se k ní už asi nevrátím. Možná by mi nepřišla tak hrozná kdybych předtím nečetla knihu od S. J. Maas Dvůr trnů a růží.
Bohužel jen dvě hvězdy a knihu jsem ani nedočetla. Přišla mi jako zvláštní paskvil, ve kterém jsem se často ztrácela. Navíc rozjezd knihy byl příšerně zdlouhavý.