Krycí jméno Verity
Elizabeth Wein
Krycí jméno Verity série
1. díl >
Krycí jméno Verity vypráví trýznivý a zároveň nádherný příběh o silném přátelství, které je zkoušeno děsivým nepřítelem. V říjnu 1943 se nedaleko Paříže, v okupované Francii, zřítilo britské špionážní letadlo. Jeho pilotka a pasažérka byly nejlepší přítelkyně. Jedna z dívek má naději, že přežije. Druhá hru o život prohrála dříve, než začala. Když "Verity" chytne gestapo, myslí si, že nemá žádnou šanci na přežití. Jako tajný agent chycený na nepřátelském území zažívá nejhorší noční můru jakéhokoliv špióna. Nacisté ji ale ihned nezabijí, dají jí na výběr: Buď jim odhalí svou misi, anebo ji strašlivým způsobem popraví. A ona se rozhodne říct jim pravdu. Avšak ne takovou, jakou očekávají. Na každém kousku papíru bojuje Verity o svůj život. Odhaluje svou minulost, vypráví, jak se seznámila s pilotkou Maddie. Lituje svého selhání a ukazuje svou kuráž a zoufalou touhu dostat se domů. Ale budou její odhalení stačit SS? Pomohou jí její vyzrazená tajemství přežít?... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2015 , CooBooOriginální název:
Code name Verity, 2012
více info...
Přidat komentář
Kniha se velmi dobře četla, potřebovala jsem vědět jak to bylo dál..a pak vlastně ani nevím jestli jsem to chtěla vědět..
Vážený Martine,
sice nechápu, jak můžete vidět červenou knihovnu v místě, kde ležíte ve vlastních výkalech a posloucháte, jak ve vedlejší místnosti někomu trhají nehty, ale uznávám, že ne každému se tento typ knihy líbí. Berte tento styl psaní spíš jako "oddechovou" literaturu.
Není to špatné, ale měsíc předtím jsem četl Kavky od Folleta a tomu to nesahá ani po kotníky. Kniha je spíš pro dámy, které v příběhu najdou mimo historických souvislostí i cosi jako červenou knihovnu ;-)
Verity jsem vytahovala z tašky a četla i když jsem jen dvě minuty čekala na autobus. Nevnucuje se, nepodbízí, nemusíte zbožňovat hlavní hrdinky - ale nejspíš budete :) . Je to styl, který mi mimořádně sedl.
Úplně jiné, než jsem čekala. Podle mě byla zajímavější první část - fascinovalo mě, jakým stylem byla napsaná, s ničím takovým jsem se ještě nesetkala, ale moc se mi to líbilo. Druhá část už mi nepřišla tak zajímavá.
Hlavní hrdinky jsem si oblíbila, hlavně Verity. Na tu dlouho nezapomenu.
Na příběhu se mi líbil nejen styl, jakým byl napsaný, ale především uvěřitelnost, měla jsem pocit, že se to opravdu stalo. Jediné, co mi bylo trošku líto, bylo, že jsem příběh vnímala jen tak z povzdálí, že jsem se nedokázala úplně vcítit do kůže hlavních hrdinek. Jinak si myslím, že to je opravdu úžasné dílo.
Do háje, kdo taky tak rozdýchával to, co Kittyhawk provedla Julii? Spolužačka se na mě dívala jak na blázna :D
Přiznám se, že jsem k této knize přistupovala jako k nevybuchlé mině. Nevěda, zda z ní vylétnou konfety či šrapnely. K mé velké radosti to byly konfety. Ta kniha je napsána velice dobře. Ukazuje, že hrdinou může být i někdo koho považujeme za zrádce. Chce to trpělivost, ale ta kniha opravdu stojí za přečtení.
Příběh je zajímavě postavený. I když mi v první části byla hrdinka tak trochu nesympatická, druhá část mi převrátila mínění úplně naruby. Poutavý děj.
Upřímbě jsem knihu ani nedočetla. Je to škoda, mohl to být zajímavý příběh kdyby byl napsaný trochu jiným způsobem. Takhle se člověk v ději ztrácel a kbížce chyběla jakákoliv zajímavost, která by člověka donutila jít dál.
V první řadě je na místě říct, že jsem ještě nikdy fikci odehrávající se na pozadí nějaké zásadní historické události nečetla, nikdy mě to popravdě nelákalo. Nakonec musím uznat, že to nebylo vůbec špatné. Přestože je první část knihy plná nejrůznějších informací o přeletech z jednoho místa na druhé, popisů krajiny z oken letadla a technických záležitostí, překvapivě se čte opravdu dobře a stránky mi vesele ubíhaly. Moc jsem si oblíbila Jamieho, z těch záporných postav bych vyzdvihla von Lindena - byl to poměrně dost zajímavý člověk. Strašně se mi líbí, že hlavním námětem bylo přátelství dvou mladých žen. Proto mi bylo trochu líto, že jsem u toho zásadního momentu na konci neuronila ani slzu. Celé jsem to vnímala s podivným odstupem. Můžu snad jen dodat, že bych se v takové situaci nikdy nechtěla ocitnout.
Tak tato kniha mě neskutečně bavila. Od začátku až do konce, včetně doslovu. Fakt pecka. A to musím říct, že se mi do ní vůbec nechtělo. Četla jsem před tím dvě knihy s válečnou tématikou a neměla jsem na to už moc náladu, ale od prvních stránek si mě prostě chytla a já obětovala spánek a hltala a hltala a čím déle jsem četla, tím více mě kniha překvapovala. Velká poklona autorce. Dala si za cíl napsat dobrý (fiktivní) příběh a ten je dobrý, hodně dobrý, přesto neošidila žádnou s historických událostí, snažila se o maximální věrohodnost a to se jí do detailu povedlo. Věřila jsem jí naprosto všechno. Krycí jméno této knihy je odvaha, přestože začíná slovy "jsem srab". Jak už tu napsal někdo pode mnou, je to pocta ženám bojujícím ve válce a pod to se podepisuji. Tuto knížku chci číst znova.
Nejlepší je ta chvíle, kdy to všechno zapadne do sebe. Tahle knížka je určitě dojemná, ale v tom není tolik umění. To tkví ve schopnosti napsat technicky román v dopisech tak, aby dohromady dával perfektní smysl. Musíte si to odžít. Považovat hlavní hrdinku za pitomou fňuknu jen proto, abyste mohli změnit názor. Abyste pak nalistovali dozadu a přečetli si kus z nové perspektivy a najednou viděli. Najednou to mělo úplně nový rozměr. Přišlo mi to celé neuvěřitelně autentické.
Nádherná kniha. Ze zacatku to slo hůře číst,ale nakonec jsem se tak začetla,ze se neslo skoro odtrhnout. Takove přátelství,smutek-kdy jsem skoro nemohla číst,jak jsem brecela. Knihu doporučuji,za mě moc pekne :)
Nejprve jsem se nemohla pořádně začíst, ale po první třetině se knížka proměnila v naprosto strhující příběh o přátelství, odvaze a hranicích, které je člověk schopen pro milovanou osobu překročit.
Měla jsem obrovský problém se do knihy začíst. První část byla opravdu těžká a někdy méně přehledná. Druhá část to naštěstí vynahradila a vyjasnila jisté skutečnosti. Námět knihy a zápletky stojí za to. Ale styl napsání byl těžkopádný, možná za to může nedoladěný překlad. Část Verity je za mě na 2 hvězdy a část Kittyhawk za čtyři. Celkové hodnocení je za 3.
Knížka mě zaujala hned po pár stránkách, jen jsem se občas trošku ztrácela v ději a někdy se hůře orientovala v množství jmen. Příběh byl ale zajímavý, přiměl k zamyšlení, byl napínavý i dojímavý, takže ke konci jsem také potřebovala kapesníčky. Doporučuji k přečtení.
Není to typické YA, ale styl psaní tomu odpovídá. Jen to není dystopie, ale odehrává se to v minulosti (za 2. světové války). Máme tam 2 úhly pohledu. Její a její. Ano není to o lásce, ale o přátelství. Takže jediné čeho se nedočkáte je nějaký ten zamilovaný trojúhelník.
Ale jinak tam máte jak vzpomínání, uvádění do společnosti a celkových dobových souvislostí. Najdete tam boj proti bezpráví, sílu ducha a odhodlání. Neříkám, že se to bude líbit všem, co YA čtou, jen říkám, ať to zbytečně nezatracují ;-) Byla by to škoda...
A vlastně jsem ráda, že to vyšlo jako YA, protože se to dostane do rukou těm, kteří by třeba jinak po špionážním románu z 2. sv nikdy nesáhli ;-)
Jo a taky jsem upustila pár slziček ;-)
Tak jo, dva tři kapesníčky na slzy při čtení padly. Po dlouhé době knížka, kterou jsem četla téměř v kuse. Více se mi líbila první část - ta nejistota, kdo je vlastně kdo, jestli zrovna lže nebo říká pravdu, jestli to opravdu vzdala nebo jestli stále pracuje na dokončení mise. Druhá část knihy vše kompletně vysvětlila, a ten závěr...