Krysař
Viktor Dyk
Útlá knížka, jejímž jádrem je staroněmecká pověst, je vrcholem autorova prozaického díla, jakousi rekapitulací jeho myšlenek a postulátů. Věčným tématem je zde svár reality s ideálem, kterého je ale třeba se nikdy nevzdat.
Přidat komentář
Tak trochu neurazí / nenadchne. Prostě milý příběh, který ale nějak neohromil.
Jako část povinné četby si myslím, že to zvládne přelouskat každý. Žádné složitosti, žádné záludnosti.
Příběh Krysaře znám, ale nikdy jsem ho nečetla. Po knížce jsem šáhla díky čtenářské výzvě a nelituji. Myslím si, že ačkoliv je příběh v této knize poměrně starý, tak témata zůstávají stále aktuální (např. problémy společnosti, přetvářka, materalismus, ale i láska a naděje). Tato útlá knížka stojí za přečtení.
Souhlasím s jedním zde uvedeným komentářem, že ač krátký, přesto odhalující příběh, se kterým si uvědomíte, že není krysa jako krysa. Trefně řečeno. Studentská četba, která mi zůstala v paměti.
Krátký a příběh jednoho muže s toulavým srdce, který se nečekaně zamiluje, jen aby svou lásku zase ztratil. Zajímavé, přímé a s hlubokým podtextem. Na to, že klasiku moc nemusím, to šlo.
Kniha je zajímavá s poutavým dějem. Kniha o veliké lásce, zradě a nenávisti. Bavila mě a mohu ji doporučit.
Za mě jenom dvě hvězdičky, protože nemám ráda staré knížky, ALE myslím si, že Dyk vystihl tehdejší společnost úplně skvěle. Sám Krysař je mi sympatický a všechny detaily jsou skvělé. Rozhodně přidávám na můj seznam maturitní četby!
Hanebně se přiznávám že až Výzva mi pomohla poznat Krysaře. A přitom jen pár stran za chvíli přečtených. Na zpěvnost a poetiku dílka jsem se musela ale soustředit v tichu a sama. Krysař a jeho smrtící píšťala.
Viktor Dyk zpracoval starou německou legendu o krysaři s kouzelnou píšťalou. Příběh asi všichni známe, viděla jsem muzikál, film, ale knížka je knížka. K ní jsem se dostala až teď. Četla jsem vydání z roku 2013, kde redakce text pravopisně přizpůsobila současnému spisovnému úzu a až na pár drobných překlepů (úctu-účtu) , jsem si čtení užila. Krásná čeština ,temná atmosféra mystického příběhu opravdu přináší nezapomenutelný čtenářský zážitek.
"A píšťala krysařova, když promluvila o bílých šatečkách družičky, úsměvu, dítěti, čistotě prvého snu, když promluvila o tolikerém hříchu a tolikeré zradě, o tolikeré neřesti a tolikerém kalu, o tolikeré bídě a tolikeré únavě, rozjásala se opět. A mezi pestrým zástupem lidí z Hammeln, sledujícím krysaře, radostně nějak to zašumělo. Nebylo nikoho, kdo by neporozuměl. Ano, jde se v zemi sedmihradskou."
I když je to docela nadčasová knížka s hlubšími myšlenkami, tak mi bohužel k srdci nepřirostla.
Četl jsem jako kluk a nedavno jsme s manželkou navštívili hru v divadle Kalich, tak jsem si řekl, že si knihu přečtu znovu. Musím říct, že marně přemýšlím co mi kniha dala když jsem jí četl na základní škole. Tak jak běžně nemám problém číst, když hraje televize, hučí sporák a digestoř a do toho všeho si děti hrají na zloděje a policajta, tak tady jsem se musel i v klidném prostředí soustředit na čtení, abych udržel kontext příběhu. Nicméně Krysař je klasikou, která má již v literatuře své pevné místo. Nevím jak je s knihou dnes pracováno ve školách, ale myslím, že do povinné četby stále patří.
Vždy se k ní ráda vracím. Poprvé jsem se s ní setkala díky referátu na škole a od té doby má místo v mé knihovně.
Znám jen Krysaře od Landy, to je asi jiný příběh. Tento byl poučný, dobře napsané, tragické i úsměvné.
Knihu jsem přečetla, abych byla tak trochu v obraze, o čem je muzikál Krysař. Přečteno za půl hodinky, žádné zbytečné natahování, hezký příběh, který už ale na druhou stranu nebudu mít potřebu číst znovu. Účel splněn - muzikálový děj pochopen.
Já se tady bezostyšně přiznám. Knize jsem se celý svůj život úspěšně vyhýbal. Nevědomě. K maturitě to po mně nikdo číst nechtěl, Dyka znám jen Vojtu a v knihovně jsem se policím s českou klasickou tvorbou vyhýbal jak čert kříže. Landův muzikál mně také nechal chladným.
Moji první signální probudila až dcera, když se před časem o Krysaři zmínila jako o kultovní knize. Zbystřil jsem, ale po čase jiskra zájmu zase začala uhasínat. Až seznamy knih k letošní Knižní výzvě rozhodly! A když jsem si ještě všiml počtu stran....
Krásný příběh o lásce a vášni ale hlavně o pýše, lakomství, hněvu a lenosti... jen málo biblických hříchů zbývá.
Co mi ještě určitě prospělo bylo, že jsem zaboha nepřišel na to, jak se u tohoto pdfka zvětší ve čtečce písmo. Takže slušný cvičení mých okohybných svalů...
Pane Dyk, děkuji.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
Po Krysaři jsem šáhla, protože mne na něj upozornil E. Petiška v knize Anička a flétnička:-) Obsahuje mnoho zajímavých pasáží, které v sobě ukrývají pro mne silné myšlenky. To bylo asi tím, co mne na knížce nejvíc upoutalo. Myšlenky jsou skvěle zapracovány do příběhu.
„Pouze hlas zvonu zněl sem z chrámu svaté Trojice v Hameln, hlas vážný a zádumčivý, ale z těch hlasů, kterým, poněvadž jsme je často slyšeli, zapomínáme naslouchat.“ (s. 12)
„- - Jsem minulost, pravil hlas.
- - Jsem budoucnost, odpovídal jiný.
- - Jsem krásná, mluvila minulost.
- - Budu krásnější, slibovala budoucnost.
- - Měla jsem vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, děla minulost.
- - Budu míti vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, řekla budoucnost.
Mezi hovorem minulosti a budoucnosti, jaká to přítomnost!“ (s. 65)
„Nač vzpomínati na hoře, jež je za námi, nač mysliti na dveře, které se za námi zavřely?“ (s. 96)
Když jsem četla Krysaře, tak mi v hlavě zněla 2 slova: rozpolcenost a pomíjivost. Co pro nás bylo důležité včera, může být dnes úplně bezcenné... Samotnou mě překvapilo, jak byla kniha napínavá. Vůbec mě neotravovaly neobvyklé tvary slov (např. takořka, ponenáhlu a maně), naopak skvěle dotvářely atmosféru. Přistihla jsem se, že si zase lehce koušu nehet (známka napětí):-D
„Je zbytečno odcházet, chceme-li se vrátit.“ (s. 97)
Příběh krysaře v podání V. Dyka se mi líbí ještě o trošku víc než původní staroněmecká legenda. Je mi totiž sympatičtější důvod, který měl krysař pro druhé použití své píšťaly ve městě Hameln…