Krysař
Viktor Dyk
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/259264/mid_krysar-259264.png
4
6763
6763
Útlá knížka, jejímž jádrem je staroněmecká pověst, je vrcholem autorova prozaického díla, jakousi rekapitulací jeho myšlenek a postulátů. Věčným tématem je zde svár reality s ideálem, kterého je ale třeba se nikdy nevzdat.
Přidat komentář
Jsem nikdo. Huř než nikdo - jsem Krysař...
Mozaika ve městě Hameln ze 14. století zobrazuje hráče na píšťalu v pestrobarevných šarech a za ním houf tančících dětí v bílém, které jsou odváděny z města. Více než o sto let později se v městské kronice objevuje zpráva o tom, že léta páně 1284 nás opustilo na 130 dětí. Vzniká nová legenda - o "Krysaři z Hamelnu," a spolu s tím, jak přicházejí nové a nové teorie, co že se tenkrát mohlo stát, nekteré věrohodné a některé méně, na literárním poli se s legendou odehrává to, co co s každým starý a záhadným příběhem, všeobecně známým, ale jen v nejasných konturách - je převyptavován, deformován, dochází k odchylkám a z archetypálního příběhu se stává svědectví konkrétní doby. Takový je, nahlédneme-li na knihu z širšího historického kontextu, Krysař Viktora Dyka z roku 1915.
V tomto zpracování archetypálním námětu rád hledám, a myslím, že vzhledem k charakteru Dykově to není od věci, kritické shodnocení doby a role básníka v ní. Říkám soud právě proto, že Krysař odsoudí obyvatele města Hameln k trestu smrti ne za hamižnost, ne za podvodnictví ani maloměšťáctví, ale za osobní zklamání Krysaře v lásce a ve snaze najít příjemné místo ve světě. Je to možná nespravedlivé, ale v mnohém se to podobá osudu buřičského básníka (a místo buřičského můžeme napsat dekadentního, symbolistního, prokletého, protože ti všichni vyrůstají ze stejných kořenů) na přelomu 19. a 20. století... Krysař i Básník "hrají na svou píšťalu," a jejich píseň pro ně znamemá život. Lidé je potřebují, sami je volají, přitom se jich štítí... Básník-buřič "vyhání krysy", mítí, co je špinavé a zkažené, aby udělal svět lepší, a druzí ho, bez neprátelství, třeba jen z lhostejnosti, vyženou. Básník-buřič přichází na svět jako Krysař do Hameln, doufá, že najde lásku, životní kotvu, že pro sebe písní stvoří krásný nový svět, starý nechaje za sebou, a přitom je jeho osudem jen bloudění a zpěv, kterým boří i staví (což je totéž).
... Síla Dykova Krysaře spočívá ve vybrané poetičnosti, která se slučuje se stylickou čistotou a smyslem pro gradaci děje dle klasického schematu řeckých tragedií, a také v symboličnosti postav: krysy, Hameln, Krysař, Sedmohradsko, romantický přízrak dr. Fausta, Sepp Jörgen, vše může - a nemusí nabývat nové, nevyřčené významy.
Krásná, svižná knížečka na jedno odpoledne.
Samotný příběh dle mého názoru čtenáře pohltí a do poslední stránky jej nenechá klidným. Svůj podíl na tom nepochybně má i tajemná, fascinující postava krysaře.
Jedině doporučuji.
Krásná kniha, krásný jazyk. Ponurá, ale přesto poetičná. Mám tyto melodramatické knihy ráda.
Příběh skvělý, kniha mě vtáhla do děje i přesto, že jsem předem věděla, jak skončí. Jazyk chvílemi krkolomný, ale moc mě baví vykreslení povah jednotlivých osob.
(SPOILER)
Jednoho dne zamíří do města Hammeln Krysař. Celé měst zbaví krys avšak poté, co vykoná svou práci neopouští město. Zamiluje se totiž do dívky Agnes.
Krysař se dostane do sporu s úředníky, jelikož mu nechtějí vyplatit slíbenou odměnu, za odvedenou práci.
Agnes její trápení dožene k tomu, že se vydá hledat zemi sedmihradskou.
Krysař ze žalu a zlobit začne mocně hrát na svou flétnu a donutí jít celé město s ním. Za Agnes, do země sedmihradské.
Jediný, kdo zůstane ve městě naživu je malé hladové bezbranné dítě a rybář Sepp Jorgen, který se poděl nechal vábit Krysařovou hudbou.
Po knize jsem sáhla hlavně kvůli čtenářské výzvě. A musím říct, že jsem za to vážně ráda, příběh mi přišel skvělý! Sloh je samozřejmě na čtení náročnější, ale je to jen o zvyku.
Pochmurné vylíčení osudu potulného krysaře, který ve zlobě, že od města nedostal finanční odměnu, zlem splácí lidem, ať již dívce, která se zklamaná utopila, tak i obyvatelům, když on sám nešťastný, svou hrou na píšťalku, kterou zničil krysy, podle pověsti stáhne i obyvatele do propasti. Zachrání se jen nevinní - slabomyslný rybář, který najde kojnou pro opuštěné dítě. Zlo plodí zlo a není radno se do něj zaplétat.
Ke knížce jsem se dostala díky povinné četbě do školy. Musím uznat, že to pro mě zrovna nebyla nijak zábavná knížka, jelikož to nepatří k typu knížek, které čtu. I tak to ale nebylo zas tak špatné a hodnotím 2/5.
Krásná a smutně temná novela, kterou jsem zhltla před léty, vypráví romanticky poetickým jazykem starou legendu o lásce, odplatě, spravedlnosti, ale také lidské špíně.
Překrásný, smutný, dechberoucí příběh. Moc doporučuji audioverzi načtenou Jiřím Dvořákem, dostupnou na stránkách českého rozhlasu.
Už nějakou dobu jsem se na Krysaře chystala a teď nastal ten správný čas, i kvůli Čtenářské výzvě. Mé pocity jsou ovšem rozporuplné. Jednoznačně celý příběh vyvolává emoce, což mám fakt ráda, když dočtu knihu a vím, že ve mě něco z ní zůstalo. To, co se celému dílu nedá upřít, je nádherný jazyk, už dlouho jsem nečetla nic tak jazykově krásného, jako je toto. Ale přesto na mě byla kniha příliš temná a konec poměrně dost očekávaný už od začátku. Nicméně jsem ráda, že i tuto klasiku mám za sebou, a možná se k ní ještě někdy vrátím.
Opětovně přečteno, tentokrát vydání Vyšehradu z roku 2016 s krásnými ilustracemi Jaroslava Šerých. K tomuto příběhu v podání Viktora Dyka se ráda vracím, protože se jím táhne taková pomalá všudypřítomná ponurost a smutek. Líbí se mi, jak je novela napsaná, přesně tento styl k tomuto příběhu sedí a přidává mu na výjimečnosti.
Ač krátká, tak velmi pěkná knížka. Je poměrně ponurá, v ději se prolíná láska, nenávist, pohrdání, pomsta, ale konec ukazuje naději, že jednou bude lépe. I když jsem četla vydání z roku 2008, líbil se mi použitý jazyk, který děj ještě umocňoval.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy novely klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1972 |  Krysař |
| 2002 | Milá sedmi loupežníků |
| 2002 |  Devátá vlna |
| 1937 | Zmoudření Dona Quijota |
| 1989 | Vteřiny duše |
Legendu o krysaři jsem neznala, takže mě příběh překvapil i pohltil. Krom toho obsahuje i spoustu hlubokých a pravdivých myšlenek.