Krysař
Viktor Dyk
Útlá knížka, jejímž jádrem je staroněmecká pověst, je vrcholem autorova prozaického díla, jakousi rekapitulací jeho myšlenek...
Přidat komentář
Tato kniha mě vážně neoslovila... Nebylo to pro mě lehké číst, často jsem se musela vracet, protože to občas nedávalo hlavu ani patu, ale může to být jen mnou... Knihu už bych si nikdy znovu nepřečetla.
Krysař je jeden z mála příběhů, který bych opravdu silně doporučila si přečíst. Líbí se mi, že autor bral inspiraci v opravdové městské legendě a tímto způsobem ji dotáhnul až téměř k dokonalosti. Jazykově příběh také není náročný a je velice jednoduchý na pochopení. Plus bych určitě povznesla kouzlo symboliky, které ukazuje, že každý si pod tímto příběhem představí trochu něco jiného.
Poetický jazyk, silný příběh i zakončení. Pro vybudování zážitku z četby (či poslechu*) není nutné popsat stovky stran a věnovat se mnoha vedlejším postavám. Zde má vše řečené smysl. Jasně, drobnůstku s Faustem beru jako výjimku potvrzující pravidlo. A dokonce i v tuzemsku tak oblíbený a do nekonečna opakovaný milostný trojúhelník (zdá se to být kulturně dlouhá tradice) zde má své jasné místo, není patetický a text slušně dotváří. Nemluvě o netradičním motivu Sedmihradska a vrchu Koppel.
A také oceňuji zde v zajímavostech uvedené propojení s moravskou historií.
* Posloucháno ve formě audioknihy "Milá sedmi loupežníků a jiné", kterou namluvil Jiří Schwarz.
8 bodů z 10
Knihu jsem přečetl za jeden večer a bavila mě. Líbila se mi tajemná postava hlavního hrdiny – krysaře. Nikdo vlastně neví, kdo je, odkud pochází, jak ke svým schopnostem ve skutečnosti přišel, jestli je magická i jeho flétna nebo jestli by ji dokázal zaměnit. Kniha má zábavný děj, který se rychle čte. Jediné, co se mi zdálo trošku podivné, bylo, jak rychle se Agnes s Krysařem zamilovali. Pochmurný konec, kdy krysař vyvedl všechny lidi z města do jisté záhuby, mi spíš než smutek, vnukl dobrý pocit z pomsty. Přišlo mi trochu divné, že Jörgen s nemluvnětem přežili, ale byla to autorova volba. Rád bych se ještě podělil o myšlenku, která mě během čtení konce příběhu napadla: Skutečné krysy byly vlastně lidé z města, proto je také vede krysař do záhuby. Ku podivu mi jako u ostatních knížek tady nevadily archaismy a zastaralé slovosledy.
Knihu doporučuji všem čtenářům, kteří by chtěli knížku na jeden až dva večery, nad kterou by se mohli zamyslet a vzít si tak nějaké ponaučení.
Dobový baladický jazyk jakým je tato kniha vyprávěna mi seděl, o to více umocňoval tajemnou postavu krysaře. Krátké a jednoduché věty jsou vlastně pozitivem, sdělují čtenáři vše podstatné bez zbytečných kudrlinek. Po té co jsem znal jen muzikálové představení (a musím říci, že mé oblíbené) mne tahle klasika mile překvapila a zapůsobila.
Kniha se zajímavým námětem, kterou jsem si chtěla přečíst už velmi dlouho. Bylo to moje první setkání se s Viktorem Dykem a musím říct, že jsem nejspíš čekala něco trošku jiného. Ale styl psaní mě dost zaujal a příběh byl celkově dobře uchopen.
Příběh o pokrytecké a krátkozraké společnosti, která nad sebou přestala přemýšlet, protože by to bylo příliš nepohodlné. Přichází trest, který se zprvu jeví jako lehký a patřičný, než do děje vstoupí láska. Láska čistá ale plynou z ní komplikace. Je hezké nad příběhem přemýšlet ale úplně stejně jako každá dobová legenda s sebou nese ponaučení a podmět k prozření nad tím, jaký směr v životě je vlastně správný. A já přílišný fanoušek tragických příběhů, kde je hlavním aktérem láska (která postrádá hlubší poznání) nejsem. Takové příběhy mi přijdou stejně povrchní, jako ona láska samotná. Kniha od Dyka má samozřejmě na rtu mnohem více otázek na Krysaře, které považuji za mnohem zajímavější, a kterým bych přikládala větší význam než na jeho otázky "lásky".
Dykův Krysař mi dosud z neznámého důvodu unikal. A přitom je to nesmírně lidský příběh o lásce, zklamání, pomstě, chamtivosti i hlouposti...
Dávná legenda je Dykem zpracovaná krásným dobovým jazykem a je radost ji číst.
Doporučuji, stejně jako článek Dušana Uhlíře s odkazem v Zajímavostech. Kořeny prastaré německé legendy jsou víc než zajímavé...
Miluji knížky, které ač tenké, vyprávějí neuvěřitelně silné příběhy, stejně jako Krysař. Jedna z knížek, která zasáhla mé srdce.
Tato kniha je jedna z mála, která vede k zamyšlení nad dějem. Krysaři vzniká konflikt mezi láskou a povinností. Také kritizuje a popisuje dobové hříchy a chyby. Kniha se dobře čte, protože je krátká a má poměrně zajímavý děj. Je to velmi dobrá kniha do povinné četby.
Krysař je pro mne srdcovou záležitostí. Kniha je krátká a výstižná. Nádherný příběh o lásce, zradě a odpuštění. Zkaženosti i nevinnosti.
Nemohu jinak než-li doporučit.
(SPOILER) Kniha se mi líbila protože byla krátká, kniha pojednává o krysaři. Krysař přichází do německého města Hammeln, aby vyhnal krysy. Potká Agnes, do které se zamiluje. Agnes jeho lásku opětuje. Krysař vyžene krysy za pomoci kouelné píšťaly, ale konšelé mu odmítnou zaplatit. Krystián se dozví o krysaři a nechce, aby se stýkal s Agnes. Agnes v záchvatu smutku skočí do propasti. Když to krysař zjistí, vezme píšťalu a začne hrát tak hlasitě, až to všechny obyvatele městečka přinutí ho následovat. Krysař je pak vede na vrcholek propasti Koppel, kde všichni skočí do propasti. Jediný, kdo přežije, je rybář Sepp Jörgen. Zvuk píšťaly na něj přestal působit, když uslyšel brek dítěte. Rozhodne se tedy najít ženu, která nakojí dítě.
Zde platí, že méně (stránek) je někdy více..
Knihu bych si sama nejspíš nevybrala. Zapůjčila mi ji slečna v letadle a rozhodně nelituji. Skvěle napsána.
Zbožňuji muzikálovou verzi od D.Landy, možná proto mně knižní příběh moc nezaujal. Je to zvláštní příběh o lásce, zradě, smrti .... je to příběh ze života. Ale kde je odpuštění?
Úplně krátký, skvělý a tajemný příběh o lásce, zradě, nenávisti a hamižnosti sepsaný podle staroněmecké pověsti ze 13. století + jako doplněk poslouchám skvělé písničky Daniela Landy z muzikálu
No zrovinka jsem dočetl jednu knížku a kurýr ne a ne doručit následující. Tak jsem se pustil do této "jednohubky". Malá útlá knížečka mi seděla na poličce už nějakou dobu a nyní přišla její chvíle.
Ze začátku mi dělal trošku problém styl psaní, jelikož ta čeština se za těch 100 let změnila (původní novela byla vydávána v časopisech Lumír v letech 1911-12). Ale dá se na to zvyknout. Jen občas jsem musel některou větu fakt přečíst i dvakrát až třikrát, abych pochopil smysl.
Každopádně pokud nemáte co odpoledne na práci, venku prší a vlastně se vám nic moc nechce, tak tohle vemte do ruky a máte o odpolední posezení postaráno.
Příběh samotný je postavený na staré německé ze 13. století o krysaři, který vyčistil město Hameln od krys. Ale že mu vedení města odmítlo zaplatit, odvedl všechny děti pryč. V podání Dyka je zde ještě příběh lásky krysaře a mladé Ágnes, která jeho lásku opětuje. Věci se však tak nějak "zvrtnou".
Dej nám, bože, dojít
v sedmihradskou zem ...
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno pověsti romantismus pomsta tragédie rozhlasové zpracování krysy klasická literatura
Autorovy další knížky
1972 | Krysař |
2002 | Milá sedmi loupežníků |
2002 | Devátá vlna |
1937 | Zmoudření Dona Quijota |
1989 | Vteřiny duše |
Poslouchala jsem jako audioknihu kvůli čtenářské výzvě. Bylo to zvláštní, ten starý jazyk, občas jsem těžko chápala, co chce autor říct. Zároveň se mi ale moc líbily některé popisy, např. jak se dvě děvčata ze vsi smějí Jorgenovi když spí. To jak popisuje autor touhu a vůbec tu směs všech pocitů. Každopádně zajímavé čtení.