Kto chytá v žite
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/358018/bmid_kto-chyta-v-zite-A59-358018.jpg
4
4284
4284
Prvotina a najznámejšia próza významného amerického prozaika patrí ku kultovým dielam svetovej literatúry. Hrdina Holden Caulfield, ktorý prechádza životnou krízou, je priťahovaný i odpudzovaný fyzickými aj duševnými stránkami života. Súcit s nedospelými deťmi, ohrozenými pádom do priepasti dospievania, ktoré túži zachrániť, v ňom vyvoláva rozporné pocity, ktoré môžu podliehať rozličným interpretáciám. K tomuto Salingerovmu dielu sa hneď po jeho vydaní prihlásilo množstvo mladých čitateľov, ktorí v ňom videli predovšetkým dokument generačnej kritiky mladých proti starým a jeho stále nové vydania potvrdzujú, že je aktuálny dodnes.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , Slovenský spisovateľOriginální název:
The Catcher in The Rye, 1951
více info...
Přidat komentář
Knihu, KDO CHYTÁ V ŽITĚ jsem četl poprvé v roce 2016 a v roce 2021 jsem se rozhodl, že si knihu přečtu znovu. Musím říci, že knihu hodnotím podobně jako při první četbě. Knihu hodnotím na 70 %.
Jedná se částečně o autobiografický román. Příběh se odehrává během 3 dnů před Vánocemi, příběh je vyprávěný s odstupem jednoho roku. Hlavní postavou je student střední školy HOLDEN CAUFIELD. Z jedné strany jsem dokázal Holdena pochopit nebo se nějakým způsobem s ním sžít, z druhé strany mě však dokázal hodně vytočit. V románu se dočteme o jeho životě na studentské koleji, o jeho rodině, o děvčatech, která nám popisuje (nejraději měl Hanku) a o různých příhodách, se kterými se s námi podělí. Některé části působily na mě nezáživně, jiné části mne bavily více, zejména když se román blížil do úplného závěru. Přes všechny negativní vlastnosti, které hlavní hrdina má, jsem na něm oceňoval, že má rád svoji desetiletou sestru PHOEBE, se kterou si hodně rozuměli. Bylo to vzájemné.
Dokážu pochopit, proč někteří čtenáři nemají rádi hlavního hrdinu a nenaleznou si k němu cestu a Holden jim nebude nikdy sympatický. Za hodně věcí, které se mu staly, si může sám, ale z druhé strany je pravda, že se v některých dospělých lidech zklamal, těmto lidem věřil, měl v nich plnou důvěru, a nakonec se přesvědčil, že jsou zcela odlišní, než si představoval.
Zajímavostí je, že hlavní hrdina hovoří dobovým slangem dospívající mládeže (např. to je psina, pekelně nervózní, pekelně deprimovaný, to mě umrtvilo, ostopéro aj.).
Tuto knihu, podle údajů v Databázi knih, si přečetlo hodně čtenářů, což je pro mě docela překvapivé číslo. Na některých školách je také tato kniha zařazena do povinné četby. My jsme se o tomto autorovi a jeho knize ve škole neučili, což je škoda.
Kniha, KDO CHYTÁ V ŽITĚ je kniha, která mne úplně nevtáhla do čtení a myslím si, že tuto knihu už potřetí číst nebudu. O autorovi se říká, že je tzv. autorem jedné knihy. Kniha, Kdo chytá v žitě ho proslavila v USA v 50. letech 20. století. Od autora jsem v minulosti četl knihu povídek, která se jmenuje 9 POVÍDEK.
Viděl jsem také film s názvem REBEL V ŽITĚ, který byl natočený v roce 2017. Pojednává o životě a díle J. D. Salingera. Film je výborný a určitě jej doporučuji, pokud se chcete dozvědět více informací o tomto autorovi. V hodně ohledech mi otevřel oči na autorovu tvorbu, přesto nemůžu dát knize Kdo chytá v žitě vyšší hodnocení. V závěru filmu je uvedeno, že se prodalo 60 miliónů výtisků knihy KDO CHYTÁ V ŽITĚ a každý rok si knihu koupí 250 000 čtenářů.
Tedy jak na to tak koukám, to je opravdu knížka, která rozděluje svět na dva tábory víc než Korán či Bible. :D Nějak jsem, ani nevím proč, předpokládala, že se připojím k té kritické části čtenářů. Kupodivu, opak je pravdou. Kniha vlastně není vůbec můj styl, ale přesto jsem v ní dokázala objevit (dle mého názoru) nesporné kvality.
Pravda, nebyla dějová, ale to vadí? A hrdina byl občas (nebo pořád, chcete-li) tak trochu na zabití, ale takoví už holt puberťáci někdy bývají, nebo ne?
S tím, že jeho životu chyběly větší hodnoty, že neměl žádné sny, nesouhlasím. Měl je. Jen byly trochu utlumeny jeho nelehkou existenciální krizí. Zcela přirozenou okolností života každého člověka. A i když se choval občas vskutku nemožně, mezi řádky se dalo vyčíst, že to byl ve skutečnosti člověk s dobrým srdcem. Například to dokládal jeho podle mě moc hezký vztah k sestře.
Jestli mě kniha něco naučila, tak to, že opravdu nemáme lidi hodnotit zvnějšku. Ani lidi, kteří vypadají, že si neváží nikoho a ničeho, včetně života. Možná že jsou jen ve svém životě ztracení a zamotaní tak jako Holden.
P.S. Jinak pokud vám vadí překlad, přečtěte si knihu v originále. Když jsem to zvládla já, zvládnete to taky. :D A možná, že všudypřítomné "that killed me" skousnete přece jenom trochu snáz než "to mě umrtvilo".
Obdivuji autora za to, že se mu povedlo tak bravurně vykreslit Holdena jako věčně fňukajícího puberťáka, a že mi ho dokázal tak spolehlivě znechutit. Strašně mě štvalo, že ho pořád něco štvalo.
Jsem ale ráda, že jsem se dokopala k tomu tu knihu dočíst. Tři hvězdy za perfektní vykreslení Holdenovy osobnosti.
Nevím co je špatně.asi můj věk...nejsem schopná chápat toho hrozného puberťaka.fakt ne.byl mi strašně nesympatický brrr.proc je tato kniha tak známá se mi pochopit prostě nepovedlo. Sorry jako.
Tato kniha byla velice zvláštní. Nemá skoro žádný příběh a málo napínavých momentů, přesto vám ale dá hodně o čem přemýšlet. S Holdenem, vypravěčem, jsem se nějak neztotožnila, avšak bylo mi ho upřímně líto, jelikož nevěděl, co sám se sebou, což dodávalo celé knize hořký nádech. Moc jsem si však oblíbila Phoebulku, i když mi na desetiletou dívenku přišla poměrně vyspělá.
Vyprávění mělo spád, a tak jsem někdy hltala stránky, až jsem si uvědomila, že jsem zahlcená. Příběh je vyprávěn jakoby překotně a navíc nenáročným hovorovým jazykem. Místy mi vadily vulgarismy.
Ke knize se možná, až budu starší, vrátím a doufám, že se na ni budu moci podívat z jiného úhlu pohledu.
Na to, jak je to tenká kniha, jsem ji četla dlouho. Asi mi nevyhovuje styl psaní, nebylo to jako jindy, kdy knihu zhltnu za chvilku. Oceňuji příběh i to, co chtěl spisovatel sdělit a nakonec si myslím, že kdyby to bylo podáno jinak, by to bylo až moc depresivní a strašidelné.
Osobne si myslím, že dať puberťákovi túto knihu ako povinné čítanie je neskutočná volovina. Proste to nepochopí. Aj ja som si ju úplne vychutnal až roky po skončení strednej školy, kedy som bol (pevne verím, že) aspoň o niečo múdrejší.
Táto kniha je podľa môjho názoru veľmi zvláštna, rovnako ako bol zvláštny aj jej autor. Na jej čítanie jednoducho musíte mať náladu, proste to nie je typ knihy "sadnem a čítam", vo svojej podstate je to vlastne veľmi milé dielo, ktoré je sondou do psychiky jedného teenegera, ktorý si hľadá miesto vo svete a stále na niečo frfle. Keďže sám som vo veku ako je aj hlavná postava tak vidím,že niektoré veci sa nezmenili a sú aktuálne aj dnes, a miestami v tých úvahách človek vidí aj seba samého.
Vskutku hodně netradiční kniha a vůbec se nedivím, že nesedne úplně každému. Na Salingerovo dílo musíte být naladěni na té správné vlně, protože to chce trochu času, než si v tom prapodivném tlachání pubertálního výrostka najdete ony pověstné perly.
Kdo chytá v žitě se možná na první pohled tváří jako nezáživná banalita, jenže je to opravdu jen na ten první pohled. Když se podíváte o něco hlouběji, uvidíte hloubkovou a přitom velmi dobře formulovanou sondu do duše jednoho deprimovaného a věčně nespokojeného kluka, který si horko těžko hledá místo na tomhle světě. A k tomu všemu vám ještě stihne popsat setkání s širokou plejádou různých charakterů.
A taky se to celé vlastně strašně lehce čte.
Salinger u mě očividně brnká na tu správnou strunu.
Jedna z nejnudnějších knih, co jsem kdy četla. Příběh mě ani trochu nezaujal a hlavní postava si rovněž mé sympatie nezískala. Jediný pozitivní moment, který jsem pocítila během čtení, byl pocit úlevy u věty: ,,A víc vám toho už vypravovat nebudu.´´
Kniha, kterou když čtete během svého dospívání, tak vás jistě rozesměje. S rostoucím věkem čtenáře však začne vynikat její bezútěšná a existenciální stránka. Rozhodně patří do zlatého fondu světové literatury.
Tak trochu jsem myslela, že to bude o něčem jiném, v popisku stálo psychologický román, tak jsem očekávala nějaké duchaplné zamyšlení nad světem a místo toho jsem dostala kluka, který uvažoval místy jak starý pán a místy se choval naprosto přihlouple. Za jeho já jen jako jsem vždy málem vyletěla z kůže. Přišlo mi že ho nic nebaví a s každým vydržel být chvilku a pak si na něm něco našel proč ho nemá rád. Jediný co se mi líbilo byl proslov do duše od pana profesora Antoliniho. Ale zase jsem se i místy dobře zasmála jako třeba výrazu panimanda, který jsem slyšela poprvé a musela jsem si hledat co to znamená, abych si nemyslela bůhví kam jí štípl.
Neslibovala jsem si od této knihy hodně , protože byla do povinné četby a říkala jsem si , že se mi určitě nebude líbit , opak byl pravdou.Kniha je skvělá,čtivá a způsob,jakým je napsaná mě dostal...a určitě jsem to nečekala..a příjemně mě překvapila
Tahle kniha "mě umrtvila". No nuda, prakticky nedočteno, což vůbec nevadí, když se tam nic nedělo. Chudáci, co to dostanou doporučeno např. k maturitě, jo pak se nedivim, že čtou s nechutí a odnesou si snad jen to, že čtení může být fakt nuda..
Podle některých "jednohvězdičkových" a "odpadových" komentářů bych řekla, že je kniha stále aktuální, a to je moc dobře ;-)
Kniha rozhodně zaujme, není to hrdinou, se kterým se nemůžete sžít i když ho chápete, není to dějem, protože ten tam skoro žádný není, ale je to tím pohledem, jak někdo může myslet a dívat se na svět. Podle mne dobrá volba pro povinnou školní četbu.
Ledva som dočítala a tuším som chytila alergiu na slovné spojenie "a tak" a slovo "ubíja". Lebo táto kniha ma naozaj ubíjala. Pre mňa veľké sklamanie...
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapceAutorovy další knížky
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1971 |  Devět povídek |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Pro někoho je čtení Kdo chytá v žitě, jako čtení slohové práce žáka pomocné školy. Naopak druhá skupina čtenářů ocení tu hořkosladkost, černý humor a prostou hovorovou řeč. Patřím do druhé skupiny.
Jasně, Holden někdy člověku leze na nervy a pije krev, ale v průběhu knihy si k němu vytvoříte silné pouto. Holden je dokonale vykreslená postava. I přes to, že je často zpruzený, všechno stojí za prd a dumá nad tím, co se životem, tak je prostě jednoduše člověku tak nějak blízký a dokážete se vžít do toho, jaké měl pocity, jak dospíval i jak před některými věcmi zavíral raději oči.
Hodně silná stránky knihy jsou pasáže se sestrou a jejich rozhovory. Celá knihy působí neuvěřitelně lidsky.