Kto chytá v žite
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/358018/bmid_kto-chyta-v-zite-A59-358018.jpg
4
4276
4276
Prvotina a najznámejšia próza významného amerického prozaika patrí ku kultovým dielam svetovej literatúry. Hrdina Holden Caulfield, ktorý prechádza životnou krízou, je priťahovaný i odpudzovaný fyzickými aj duševnými stránkami života. Súcit s nedospelými deťmi, ohrozenými pádom do priepasti dospievania, ktoré túži zachrániť, v ňom vyvoláva rozporné pocity, ktoré môžu podliehať rozličným interpretáciám. K tomuto Salingerovmu dielu sa hneď po jeho vydaní prihlásilo množstvo mladých čitateľov, ktorí v ňom videli predovšetkým dokument generačnej kritiky mladých proti starým a jeho stále nové vydania potvrdzujú, že je aktuálny dodnes.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , Slovenský spisovateľOriginální název:
The Catcher in The Rye, 1951
více info...
Přidat komentář
Po přečtení asi čtyřiceti stran mĕ nejvíce zaujal Robert Ackley.Je to takový přírodní typ a docela se snaží nenechávat človĕka o samotĕ.Prostĕ ideální postava jako společník na opuštĕný ostrov:-).
Bylo mi řečeno, že Kdo chytá v žitě je nejvíce ovlivňující kniha vůbec. S tímto předsudkem sem se pustila do čtení. A očekávala sem opravdu silný zážitek - proč by jinak měla někoho inspirovat k vraždě Johna Lennona, že?
Stalo se ale něco úplně jiného. Nezasáhla mě jak sem čekala, ale přeci se mi líbila.
Já vám to ani nedokážu pojmenovat, ale v té knížce je přeci jenom něco, s čím sem se ještě v žádné jiné knížce nesetkala. Chtěla bych Holdona Caulfielda potkat a popovídat si s ním.
Ke konci jako bych cítila, že musí přijít nějaký spád. Třeba že Holdon spáchá sebevraždu nebo že se (nedej Bože) stane něco Pheabulce. Jenže to by pak zase knížka přišla o to kouzlo prostoty a přirozenosti.
Dokážu si představit, že až se s ní za pár let opět setkám, najdu v ní zase něco jiného.
Kniha se čte moc dobře, zaujme ale že by ve vás zanechala nějaký strhující pocit? To ne.
Na téhle knize mám mimo jiné ráda i její přirozenost a spontánnost. Holden Caufield je mi sympatický svou mluvou a představivostí. Jediné, co mě na něm vytáčí, je jeho neustálá deprese. Pořád a neustále nacházím v knize fráze jako "....to mě rozbrečelo.." a "...najednou jsem se rozbrečel..." často..velice často to tam je. Na druhou stranu je ale úžasný a naprosto strhující jeho prvotní rozhovor s Ackleym...ten mě teda umrtvil!
P.S.:Myslím, že Marka Chapmana inspirovala tato kniha k vraždě jenom Holdenovou rozpolceností a labilností. Vemte si, jednu chvíli směje a chlastá a pak chodí po ulicích, mluví se svým mrtvým bratrem a nakonec se zhroutí u rybníka a přemýšlí, kam se v zimě poděly kachny.Není na tom nic špatného a knize to rozhodně body neubírá, ale to byl myslím ten důvod , proč se Chapman rozhodl vystřelit.
Ale ať už inspirovala kohokoliv k čemukoliv, pro mne je to navždy jedna z mých nejoblíbenějších knih.
Mám takový svůj oblíbený úryvek, díky němuž mám tuhle knížku tak ráda. Vždycky se musím usmát, když si na něj vzpomenu.
"...Nasadil jsem si loveckou čepičku, otočil jsem ji štítkem dozadu, jak jsem to měl rád, načež jsem zařval, co mi plíce stačily: "Spěte sladce, vy inbecilové!"
Vsadím se, že jsem vzbudil všechny na celým poschodí do jednoho. Načež jsem vypad. Nějakej tupec rozházel po schodech šlupky od buráků a já si málem zlomil ten svůj slabomyslnej vaz."
Tahle knížka byla jasná volba k maturitě, protože je tenká. Ale jakmile jsem se začetla, tak jsem si ji zamilovala a musela jsem si ji přečíst ještě jednou. A určitě se k ní někdy ještě vrátím.
To mě umrtvilo (ta kniha), jinak pro ty kdo to nečetli, tato věta je v této knize snad stokrát :-). Když to shrnu, přečíst se to dalo, ale je to hrozná slátanina o ničem.
Na mě kniha působila zvláštně. Přečetla jsem ji bez váhání, ale měla jsem trochu problém s hlavním hrdinou. Mírná nesympatie, i když jsem se s ním v mnohém ztotožnila:) Ale zanechala mnoho pocitů a to je u kniho nejdůležitější.
Slyšela jsem o téhle knize, že je skvělá. Pak zase, že nenadchla. Nedokážu popsat, čím to je, ale mě nadchla naprosto a to už mám pubertu dávno za sebou. Nevěděla jsem, co od ní čekat, ale překonala očekávání. Že nemá děj? To bych tedy netvrdila, ale je plná zamyšlení z pohledu Holdenovy duše, to určitě. Často vážně vtipné komentáře, to by mě umrtvilo. Myslím, že Holden není rozhodně nějaký ubožák jak může působit na začátku. Prostě není ovce, chce od života něco jinýho než mu všichni předhazujou, super čtení...ale ne pro každýho.
Je šílené, jak rozporuplné komentáře na tuhle knihu se tu objevují :D Nicméně to chápu.. kniha nemá nijak strhující děj (má-li vůbec nějaký) a je psána jazykem přímočarého, trochu jednoduššího puberťáka. Zkrátka nic převratného. Ale způsob, jakým Holden uvažuje, jak se dívá na svět kolem sebe, jak přemýšlí o lidech, se kterými se setkává, jak je analyzuje, jak se k nim staví se svou otevřeností a upřímností... Mně to prostě fascinovalo od začátku až do konce a je to bezesporu jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla.
Je to zvláštní knížka o zvláštním klukovi. Místy pobaví a místy, jak píše Lady Ef, zůstává rozum stát. Ale co, mně se líbila a bavila mě od začátku do konce:-)
Jako bych se v tobě viděla, Holdene. Přesto mi někdy nad tvým chováním zůstává rozum stát..
I když jsem se snažila ostopéro, něco mi tam trochu chybělo. Nevím, co přesně, ale něco málo tomu scházelo-- nebo jsem to tam prostě nepostřehla. Ale i tak doporučuji, bez psiny - čte se to skvěle.
Kniha, kterou bych asi nedoporučovala na potkání, protože vím, že je prostě jiná než ostatní a většině se může zdát jako 146 nudných stránek bez děje. Ani vlastně nevím, proč zrovna já, jsem si ji tak zamilovala :) Přemýšlím jestli v sobě nemám trošičku Holdena a nenávidím lidi s lacinejma kuframa, protivný kluky, co si mačkaj uhry, pitomý prašivý party, co táhnou za jeden provaz a tajtrlíky, co sedí v pitomejch kostkatejch vestách v baru a nudným afektovaným hlasem kritizujou hry, knížky a ženský. Vážně mě dost věcí deprimuje. Knížka pro mě neoplývá geniální spisovatelským umem, spletitostí děje, vykreslením postav, nečekanou důmyslnou pointou, ale přece jenom, pokud si k ní najdete cestu, ukáže celou svou krásu jednoduchosti, krásu příběhu.
Achjo, doufám, že mě někdo vysvětlí, kam se vlastně podějou kachny, když jim zamrznou rybníčky? Já si teda myslím, že je někdo odveze do zoo dvoukolákem.
(Strašně se těším, až ji za pár(desítek) let vytáhnu ze své vlastní knihovny a znovu se setkám s Holdenem, Phoebulkou a Ackleym :)
Tato knížka nenaplnila mé očekávání. Celou dobu čtení jsem čekala na nějakou zápletku....pořádny děn. Četla jsem a četla až jsem byla u konce. Chápu, že pro lidi, kteří se zrovna nacházejí v pubertě, tak je to můžu zajímat, protože sdílejí stejné pocity, ale jinak se mi tato knížka zdála zcela o ničem a rozhodně bych ji nedoporučila. Byl to je vyprávěný kus života, který může vyprávět hodně lidí, ale nikdy to nebude natolik dobré , aby to zaujalo opravdu všechny.
Mít tak Holdena za kamaráda, to by bylo něco! Mohli bychom si povídat do noci a on by mi třeba představil Phoebulku.Stejně jako jeho i mě některé věci vážně umrtvují.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapceAutorovy další knížky
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1971 |  Devět povídek |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Čím jsem starší, tím víc Holdenovi rozumím :-(
Zajímavý komentář: Weil.