Kto nám z neba sype sneh?
Taras Prochasko
V rodine krtkovcov prišli na svet dvojičky. Všetci majú veľkú radosť, keď odrazu sa jedno z nich kamsi zatúla... Pôvabná rozprávka o krtkovi Ňufíkovi, jeho žene Ňufke a o ich trinástich krtíčatkách prináša príbehy o radosti zo života a o sile priateľstva. A aj o tom, ako deti rastú, objavujú svet a kladú otázky, na ktoré treba odpovedať. Jedna z nich dala knižke aj meno. Dielo ukrajinských autorov Mariany a Tarasa Prochaskovcov bolo na Ukrajine ocenené ako najkrajšia detská kniha roka 2013 a dostala sa do svetového katalógu The White Ravens 2014. Pre deti od 5 rokov.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 2017 , BuvikOriginální název:
Кто сделает снег, 2013
více info...
Přidat komentář
Moc krásná kniha. Vtipný příběh, poklidné tempo vyprávění, pohoda a nádherné ilustrace. Vřele doporučuji!
Žádné vzrušující a převratné události se v příbězích ze života krtčí rodiny neodehrávají. Ale mně se to líbilo. Bylo to milé, tu a tam se naťukly otázky, jak si poradit se životem. A vlastně trochu i se smrtí.
Nebolo to vôbec zlé. Menším deťom sa to páčilo, avšak mňa tie mená v zdrobneninkách rozčuľovali, otázka v názve knihy vzbudzovala napätie, ktoré však jednoduchá odpoveď na ňu rozptýlila a ďalej sa nič zaujímavé nedialo, škoda.
Štítky knihy
pro děti krtek ukrajinská literatura
Autorovy další knížky
2012 | Jinací |
2021 | Jetotak |
2015 | Z tohto sa dá spraviť niekoľko poviedok |
2017 | Kto nám z neba sype sneh? |
Musím říct, že na této knížce jsou nejpůvabnější roztomilé a úsměvné ilustrace. Je obecně vzato hezky vydaná. Naopak příběhy – ovšem nedokážu je posoudit z pohledu dětského čtenáře – se mi jeví nedotažené, nepromyšlené, místy vysloveně improvizované, nahodile psané. Vadí mi třeba to, že byť jsou hlavními protagonisty krtci, autor je antropomorfizuje natolik, že při vymýšlení jejich příhod nerespektuje ani základní a obecně známá fakta, jako třeba že krtci jsou de facto slepí (a krtčata tuplem) nebo že to, co v knížce konzumují, se ani v nejmenším neblíží jejich přirozené potravě (působí spíš jako jakýsi mix hipsterů a biomatek). Je mi jasné, že pohádkové narativy se běžně řídí jinou logikou než próza nějakým způsobem realistická, resp. ukotvená v realitě, nicméně tady to žádnou (komplexnější) logiku nemá. Skoro mi přijde (ale ono to tak jistě nebylo), jako by ty příběhy byly narychlo a dodatečně sepisovány k již hotovým ilustracím. Knihu tedy jako artefakt a výtvarné dílo doporučit můžu, ale pokud jde o příběhy o zvířátkách pro děti, existuje spousta mnohem zdařilejších textů.