Kukly
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357394/bmid_kukly-EoK-357394.jpg
4
480
480
„Teze o dokonalosti člověka je vrcholem domýšlivosti: konečná podoba je svatokrádež.“ Před mnoha lety Zemi postihlo apokalyptické Utrpení. Ostrov Labrador zůstal jedním z mála obyvatelných míst a lidé z vesnice Waknuk, kteří Utrpení považují za boží trest, se od té doby snaží důsledným dodržováním božích zákonů a přikázání další podobné pohromě předejít. Ze svého života chtějí důsledně vymýtit vše, co nějakým způsobem neodpovídá „normě“, božímu obrazu – nezvykle vypadající plodiny, příliš velká zvířata, odlišné děti… Když chlapec David Storm a jeho přátelé zjistí, že mají telepatické schopnosti, začíná jejich boj o přežití, protože fanatičtí obyvatelé vesnice neváhají udělat cokoli, aby se zavděčili Stvořiteli, dokonce i zabíjet. Pro skupinku dospívajících dětí je tak jedinou nadějí útěk do nehostinné hraniční země, domova divokých lidí… Ačkoli Wyndhamův román obsahuje typické motivy science-fiction (apokalypsa, nadpřirozené schopnosti), významnější je jeho symbolická rovina. Kukly s naléhavou aktuálností ukazují nebezpečí fanaticky pojímaného náboženství – například zřetelným odkazem ke středověkému upalování čarodějnic – a relativitu toho, co znamená „být normální“. V obecné rovině Wyndham jako zastánce Darwinovy evoluční teorie zobrazuje snahu zaostalejšího druhu zajistit si přežití tím, že odstraňuje jakékoli zárodky druhu nového.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2017 , PlusOriginální název:
The Chrysalids, 1955
více info...
Přidat komentář
Autorova slabší knížka, s Trifidy se to nedá srovnávat. Samotná myšlenka dobrá, ale děj mě moc nenadchl.
Zase jednou kniha, která mě naprosto pohltila. Jen ten konec mi připadal nějak nedotažený, pár stránek navíc bych ještě snesla. Pokud by nepokračovalo to moralizování od Zealanďanky.
Hodnocení ale nesnižuji, příběh mi brnknul na tu správnou strunu a přestože Trifidi jsou nepřekonatelní, moc se mi to líbilo.
Po dočtení zůstalo mnoho nezodpovězených otázek. Co bylo Utrpení, kdo byli ti "lepší lidé" a kde přesně žili? Pár stránek tomu mohl autor věnovat a odhalit i tuto oponu. Příběh mi připomínal čarodějnické procesy ze Salemu, kdy se také hledala na člověku odchylka od normy. Pokud normu nesplňoval, .... Téma, která rasa je nadřazenější, bude lidstvo pronásledovat až do konce věků. To je nikdy nekončící boj. Jedni budou vytlačovat druhé, získávat jejich půdu, ohrnovat nos nad jejich vzhledem a myšlením, bát se odchylek a ničit neznámé.
Wyndham napsal opět napínavý příběh. I když na Den trifidů to nemá. To byla zatím autorova nejlepší kniha.
Zajímavé čtení, mě osobně zneklidňující spíše vyústěním než popisem světa po Utrpení. Přijímám představu, že po katastrofě celosvětového dosahu se může zvrátit vývoj lidstva do primitivní verze jakés takés kultury lpící na dogmatech, jež se stanou důvodem krvavé likvidace odlišných jedinců. Část o Davidových schůzkách se Sophií a dorozumívání se mezi "nadanými" je dětsky dobrodružná, po jejich odhalení a útěku je už tvrdší. Nějak se ale pořád nemůžu popasovat se závěrem a autorovou vizí možné "dobré" budoucnosti. Přesto se mi zatím všechny Wyndhamovy knížky líbily, protože science fiction nepojímal technicky, ale morálně.
Dobrá postapokaliptická kniha. Lidstvo v nové situaci a jak se s ní vypořádá. Autor nastolil spoustu témat: dogmatické uctívání boha, potírání odlišností, vyšetřování, pronásledování, nutnost konspirace a útisk. Kromě tohoto filosoficko psychologického rozměru si přijde na své i čtenář, který má rád dobrodružství, akční napětí a nebezpečí. Bylo to výborné, ale závěr byl jakoby otevřený, dobro a humanita vůbec nezvítězily... Poselství však bylo zajímavé: Život podléhá změnám a to je podstata přírody.
Nepřesvědčila mě, ale možná je to tím, že jí čtu ve špatné době. V době X-menu, Marvelu a Young adult literatury.
Příběh dětí obdařených telepatií ve světě, kde není pro odlišnost místo, kde jediná cesta k pochopení, vede do vyhnanství.
Pak jsou tady otázky...kdo byli ti první lidé, co se vlastně stalo? A proč se kniha jmenuje Kukly?
Vcelku čítavá postapokalyptická knižka, no obsahuje samé už viac-menej známe prvky, dejové a dystopické klišé (odlišní sú utláčaní, ale práve oni sú tí správni, atď). A dôvod, prečo sa volá takto, som teda nepochopila.
Podle názvu jsem čekala něco trochu jiného, třeba zmutovaný hmyz, když ve Dnu triffidů byly hlavními hybateli děje kytky. Rychle jsem byla vyvedena z omylu. Začátek i prostředek knihy byl strhující. Popis vesnice a lidí v nich naháněl hrůzu. Strach být jiný, jen trochu se odlišovat od normy. Konec byl o poznání horší. Útěk, komunikace, vyhnanci ... A najednou konec. Jak kdyby to dopisoval někdo jiný, nebo to chtěl mít autor už rychle za sebou a odevzdat rukopis? Je to škoda, vzhledem k vynikajícím 2/3 knížky.
Má první knížka tohoto žánru, čtená do předmětu postapokaliptická literatura na bohemistice. Myšlenka byla naprosto suprová, knížka mě fakt bavila, četla se jedním dechem. :-) Na začátku mě odbočka k Sofii trochu zmátla, na konci jsem doufala, že nezemře takhle "blbě", protože působila dojmem, že je nezávislá a chytrá. Konec byl na mě teda příliš rychlý a jakoby useklý, ale jinak mě celý svět opravdu s danou myšlenkou bavil, kniha je trochu i na zamyšlení :)
Tato kniha je, vzhledem ke své délce, záležitostí na pár hodin... Je to mé druhé setkání s panem Wyndhamem a zajisté není poslední.. jedná se o velmi čtivé kvalitní scifi, do plnému počtu mu neschází mnoho, ale přece.. Kniha vyvolává mnoho otázek, na které neodpoví.. např. kdo byli ti "první lidé" nebo co bylo "Utrpení" - že by nějaký jaderný výbuch? ..stejně tak závěr knihy vyvolává mnoho otazníků o dalších osudech hlavních hrdinů, téměř by se dalo očekávat pokračování v dalším díle.. poctivá čtyřhvězda
Téma je sice slibné, ale autor ho podává dost polopaticky a příběh se z velké části redukuje na jednoduchou dobrodružnou četbu. Považuju za naivní a v důsledku nebezpečné, že nastupující, "nadřazená" rasa je tu zobrazena tak neproblematicky. Nikoho nenapadne telepatii zneužívat. Přitom autor mluví jasně o tom, že intenzitu přenosu lze modulovat, lze skrývat nebo alespoň zamlžovat skutečnost (zde si v knize protiřečí), lze vysílat uměle vytvořené obrazy - takže lze lhát. Manipulovat. Ubližovat druhým. A nikdo to nedělá a dělat nechce, ani v tom báječném novém světě, zdá se. S ohledem na další názory vyslovené v knize mi tu prosvítá zjednodušující, alibistická myšlenka, že lidstvo potřebuje jen trochu víc umět, trochu víc pochopit, a bude všechno all right. Zrodí se nová rasa a problémy se vyřeší. Bez vnitřních zápasů, bez osobního vývoje jedinců. (Oběti jsou potřeba, to samozřejmě, ale oběti přinesou ti druzí, ti nenadřazení, ti zaostalí a odepsaní - abych citovala ze závěrečné kapitoly. Tenhle přezíravý darwinismus, analogický přezíravé náboženské sebejistotě úvodní komunity, dodává knize aspoň jeden zajímavě znepokojivý otazník.)
Zásadním problémem lidstva není jen to, co všechno ještě neumí, ale především jak zachází s tím, co už umí. Umíme ubližovat pěstním klínem i jaderným štěpením, umíme zneužít důvěrný rozhovor i masmédia, proč bychom neměli totéž provádět s telepatií?
Další perlička do sbírky. Ačkoliv dětské hrdiny moc nemusím, tady to vůbec nevadilo. Závěr byl docela dlouho dopředu předvídatelný ale to zas tak moc nevadí. Hodnotím plným počtem hvězdiček, protože kniha vtáhne do děje hned od první stránky a pustí až s tou poslední.
Den trifidů to sice není, ale Wyndham nezklame. Téma je stále aktuální, fanatické nemilosrdné potírání mutací jako ohrožení pro "čistotu" vs. vyzdvižení mutace jako evoluční výhody. Dětský věk postav vůbec neruší a neposouvá knížku do kategorie "pro puberťáka".
Kniha se odehrává v postapokalyptickém světě, kde jsou lidé žijí v různých uskupení. V jednom takovém žije hlavní hrdina David, bohužel tato skupina lidí je silně věřící. Bůh lidi stvořil se dvěma nohama, rukama, na každé ruce či noze pět prstů, atd. Lidé, kteří se narodí s jiným počtem končetin či jinou odchylkou musí být vyřazen a to i smrtí. Toto se však netýká pouze lidí, ale i zvířat a rostlin. Tito lidé žijí v naprostém náboženském fanatismu a i k rodinným příslušníkům neznají pochopení a lítost.
Náš hrdina je však také odlišný, ale úplně jinak, na první pohled to nejde nic poznat. Časem zjistí, že není takto "postižen" sám.
Tato kniha převážně popisuje psychologické a náboženské pohnuty jednotlivých obyvatel uskupení. Bohužel toto téma je stále aktuální a je vidět, že náboženství a celkově víra v něco může mít až katastrofální a drastické následky.
Celkové hodnocení 75%
Moc se mi to líbilo. Napínavé a donutilo mě to přemýšlet o tom, co dělá lidí lidmi. Super postapo :)
Zemi postihla nějaká katastrofa, která přeživší komunity jednak oddělila a jednak změnila.
Hlavní hrdina David a pár jeho přátel zjistí, že mezi sebou dokážou telepaticky komunikovat. Nejde o čtení myšlenek jako takové, u lidí, kteří tuhle schopnost nemají, to nejde. Jde spíš o sdílení mezi těmi, kteří jsou tímto způsobem jiní.
Průšvih je v tom, jak anotace napovídá, že veškeré odlišnosti se trestají smrtí, nebo i vyhnanstvím. David je totiž součástí silně věřící komunity, kde následování Slova Božího hraničí až se známým středověkým fanatismem (a mnohdy i novověkým, co si budeme povídat). Davidův otec je něco jako smírčí soudce, neustále cituje Boží slovo a Davidova matka je taková chladná bestie, schopná nahlásit i vlastní novorozeně, pokud se jí nezamlouvá.
Když společnost náhodou přijde na to, že se někdo z komunity liší, vydá se hříšníky pronásledovat. A tak prostě Davidovi a spol. nezbude, než zdrhnout.
Nutno podotknout, že chlapec má mladší, zajímavou sestru, která s nimi jde také :).
Část příběhu vykresluje vztahy mezi jednotlivými lidmi, jejich odlišnosti a nutnost zachovat tajemství, což mnohdy nejde snadno. A část se pak věnuje problému odlišnosti v praxi.
Kniha je hrozně sympaticky načtená panem Vladimírem Čechem, který třeba fanatismus Davidova otce podal tak procítěně, až jsem měla dojem, že samovolně vzplanu :).
Téma vůbec neztrácí na aktuálnosti. A byť je konec možná lehce odhadnutelný, vůbec není na škodu si knihu přečíst. Byla jsem překvapena, s jakou lehkostí jsem přijala hrdiny dětského, až náctiletého věku a jejich vyspělost, jíž se v reálu nedoberou mnozí dospěláci.
Autor byl fakt frajer a je jen škoda, že toho nenapsal víc.
Kukly mě bohužel krapet zklamaly, opět ta přílišná očekávání. Den Trifidů mi přišel naprosto skvělý a i přes své stáří měl brutální a strhující atmosféru, ale Kukly oproti tomu na mě působily mnohem mdlejším dojmem.
Nemůžu říct, že by byla kniha špatná, jen pro mě spadá někam mezi lehký nadprůměr, ale celkové vyznění knihy mi nepřišlo dostatečně napínavé, ani mrazivé. Tématicky je ovšem kniha zajímavá rozhodně je, tenhle mišmaš fantasismu a mutantů určitě dokáže zaujmout, škoda jen, že kniha neměla větší grády.
Postapo obecně moc nemusím, ale musím uznat, že Kukly mě bavily hodně. Nejspíš to bude mít co do činění s tím, že se příběh odehrává až několik generací po apokalyptickém Utrpení a jsme tak ušetřeni naturalistických výjevů bezprostředně po katastrofě. Příběh o společnosti, která se nadevše střeže mutantů a bezhlavě potírá vše odlišné, i když by někdy mohla odchylka naopak znamenat prospěch a pokrok, je dost filosofující, ale působivý. Vykreslení společnosti, kde každý má svoji vlastní pravdu, zabedněně trvá jen na svém přesvědčení a bez ochoty akceptovat jiné názory se snaží vše odlišné zničit, je bohužel imanentně aktuální a nastavuje zrcadlo nejen současné společnosti.
Lepší než Midwichské kukačky, ale v podstatě platí, to samé co u nich - námět je super, ale zpracování mi nijak zvlášť nesedlo. I když pravda, že asi první třetinu jsem hltala.