Kulhavý Orfeus
Jan Otčenášek
Hrdiny románu, zasazeného do Prahy v době okupace, jsou příslušníci obětovaného ročníku čtyřiadvacet. V tísnivé atmosféře protektorátní nejistoty a totálního nasazení prožívají první lásky, hledají místo v životě, formují své názory a vyhraňují se charakterově. Dílo odsuzuje marná hrdinská gesta a straní naopak aktivnímu boji za základní lidské hodnoty.... celý text
Přidat komentář
Četla jsem znovu po více než padesáti letech. Jedná se o generaci mých rodičů. Protektorát všem obrátil život vzhůru nohama. Skupina chlapců - mužů, které svedla dohromady práce v totálním nasazení. Jsou z různých prostředí a připravují se na život po válce. Co je čeká? Jaké mají představy o dalším životě, o lásce, jak bude vypadat další život? Naivní pokus o boj proti okupantům, přátelství, smrt. Nedovedeme si tu dobu představit. Úvahy, myšlenkové pochody, rozhovory - dnešním čtenářům mohou připadat zdlouhavé, zbytečné. Charakterizují dobu, která vzala těmto "dětem" mládí. Všichni si tu dobu v sobě nesli celý život. A jak to bylo dál? To byl život mé generace.
Kulhavý Orfeus byla četba na střední škole. Jelikož jsem byla ve věku hrdinů z této knihy, mohla jsem srovnávat jejich život za protektorátu, jejich všední starosti a život ve svobodné zemi, kde starosti byly úplně jiné. Jsem ráda, že jsem válku nemusela zažít.
Je zajímavé, že mne při tomto druhém čtení tohoto románu zaujala více první (přitom méně dynamická) část. Ono to hledání sebe sama všech těch mladých hrdinů mi přišlo velmi autentické. Druhá akčnější část tu autenticitu postrádala - nyní, když už jsem nebyl tolik zvědavý, "jak to dopadne" - mi připadala dost chtěná, literární, papírová...
Tahle kniha na mě udělala silný dojem. Dvacetileté "děti" jejich starosti a skoro žádná radost, (anebo draze zaplacená) v období protektorátu.
Čtenář si uvědomí jaká je to výsada žít v míru.
V 90. letech bylo naše maloměsto uchváceno přiblblou telenovelou Dallas, kde prý hlavní hrdina J.R. strávil 70 dílů autohypnózou u zrcadla. Připadalo mi, že tak nějak vyvažoval Otčenášek absenci děje. Autor musel být v mládí nejspíše pěkný šprt, protože takové nekonečné rozjímání nad dobovou filosofickou literaturou, metafyckými otázkami a vykreslování psychologie postav skrze dialogy "o ničem" bych v knize popisující život mladých "totálníků" v posledním roce války nečekal. Asi měli soudruzi spisovatelé zkraje 60. let ztěžklá pera, zejména když psali o tak citlivém tématu, jako o skupince naivních zbolševizovaných agitujících pseudoodbojářů.
Kniha, která se dobře čte a která dokáže navodit náladu. Smutnou, ale ne nepříjemně. Spíš je člověku teskno ze seba sama, že je taky člověkem. Protože kdyby nebyl, krásně by se tu žilo.
Velice se mi líbí Otčenáškův skoro poetický styl a vykreslené linie děje, které do sebe v průběhu zapadají.
Epická linie je v románě dána sledováním osudů několika maturantů nasazených do letecké továrny za Prahou, a hledajících každý sám svou cestu za naplněním svého života.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) odboj okupace mládež protifašistický odboj Protektorát Čechy a MoravaAutorovy další knížky
| 1984 |  Romeo, Julie a tma |
| 1980 | Když v ráji pršelo |
| 1984 |  Kulhavý Orfeus |
| 1958 | Občan Brych |
| 1952 |  Plným krokem |
Ne že by mi styl vyhovoval, ba dokonce mě například snaha uměle zvyšovat napětí tím, že často zpočátku nevíme, o kterém hrdinovi je zrovna řeč, pořádně štvala. Ale když se v postavách začala bouřit směs nejistoty a smutku z více či méně nešťastných vztahů, byl to velký čtenářský zážitek a k některým postavám jsem měl blíž než ve většině jiných knih. Epická linie knihy je v tomto ohledu skoro druhořadá.