Kuře melancholik
Josef Karel Šlejhar
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1531/mid_kure-melancholik-lNh-1531.jpg
4
1126
1126
Novela z vesnického prostředí o utrpení malého dítěte je pozoruhodnou ukázkou z tvorby vůdčího představitele českého naturalismu 2. poloviny 19. století. Jako všichni naturalisté i Šlejhar vychází z pojetí člověka jako tvora, pro něhož zlo, sobectví a násilí jsou přirozené sklony, vítězící nad city, obětavostí a pocitem soucitem. Na malém prostoru v příběhu osiřelého nemocného chlapce sadisticky týraného svým okolím, shrnul myšlenku, že člověk postrádající běžné lidské vztahy a lidskou účast, postrádá to nejdůležitější, co činí člověka člověkem.... celý text
Přidat komentář
Do poslední chvíle jsem držela palce, aby to ani jeden nevzdal. Pěkně napsáno, příběh krutý.
Ačkoli jsem děj znala z hodin češtiny ve škole, jsem opravdu ráda, že jsem si knihu přečetla. Je neskutečné, jak dokáže Šlejhar celou situaci tak barvitě a krutě popsat, kam se na to hrabou dnešní horory. Osobně pak musím uznat, že mi třeba Zolův Zabiják oproti Kuřeti přijde jako slabý odvar.
Jak říkávala naše češtinářka: "Kdyby žil Šlejhar déle, mohl být slavnější než kdejací světoví naturalisté." Naprosto s ní souhlasím.
Nejhorší a nejodpornější týrání je týrání zvířat a dětí. Od začátku do konce jsem u knížky brečela, naštěstí to netrvalo dlouho. Kniha je krátká a i přes komplikovaný "zastaralý" jazyk a archaismy se čte svižně. To, jak Šlejhar dovedl vykreslit nenávist a zlobu v lidech, mě upřímně děsí. Po dočtení podobných knih si vždy říkám, jestli je správně, že je nás na světě tolik a jestli to s lidmi bude někdy lepší. Posledních pár stran jsem se modlila, aby chlapeček i kuře konečně zemřeli a dostali se pryč, někam, kde jim bude lépe.
Mým nejoblíbenějším literárním klasikem je Guy de Maupassant. Chtěla jsem tedy prozkoumat pro srovnání český naturalismus a nezklamal mě. Sice je téma úplně jiné, ale kniha je skvěle napsaná, příběh má hloubku a silné emoce. Zastaralý jazyk mi vůbec nevadil, hodil se tam.
Hrůza, jakého chování dokážou být lidé schopni... Kniha ve mně vyvolala velký smutek a zároveň agresi - touha ublížit někomu tolik zlému jako macecha a potrestat někoho tak slepého a ignorantského jako otec.
Víte, mě tenhle román opravdu nesedl... Ač jsem na něj slyšel převážně pozitivní ohlasy (a to dokonce i z řad mých náctiletých vrstevníků), mě neoslovil. Život je krutý, to ano, to autor vystihl dokonale (!), ale vidět jak je vše doopravdy podáno takto chladnokrevnou formou, bylo pro mé oči a duši poněkud dehonestující, potažmo dokonce "násilné". Ale jo, jsem rád, že jsem si jej přečetl. Nechápejte mě špatně; tím, že říkám, že se mi román nelíbil nijak nehaním autorovu tvorbu, která je bezesporu geniální, spíše zkrátka takovýhle typ příběhu není můj šálek kávy. A právě pro autorův um přidávám dva body do svého hodnocení (2/5).
Tragický příběh osiřelého dítěte, které se ze dne na den stává nechtěným břemenem. Otce sice dítě má, ale ten nejeví sebemenší zájem. Macecha se společně s novým osazenstvem snaží dítěte metodicky zbavit. Ve věku, kdy dítě potřebuje cítit lásku a oporu v rodičích, se mu tak dostává pravého opaku - bezcitného a krutého jednaní. Dítě nedokáže samo přežít bez pomoci a podpory a nemá patrně ani vůli k tomu, aby zvrátilo svůj smutný osud.
Čerstvý zážitek. Jsem naštvaná a rozčarovaná. Kniha je napsána krásně, příběh je samozřejmě tragický, jazyk občas trošku složitější.
Pochopil někdo sebemenší příčinu k tomu nenávidět to dítě? Minimálně ze strany služebnictva mi to přišlo naprosto bezdůvodné a absurdní. Možná jsem to jenom nepochopila.
Je to opravdu silný zážitek. Kam až lidská zloba může zajít? Opravdu tak daleko...
Když jsem kdysi dočetla knihu Jerzyho Kosinskeho Nabarvené ptáče, říkala jsem si, že něco tak příšerného už nikdy čist nebudu. Novela Kuře melancholik je míň hrozná jen v tom, že je krátká, takže deprese a smutek při čtení trvá jen dvě hodiny. V hlavě ale zůstane napořád.
Běžím obejmou dceru...
Opravdový naturalismus! Myslím, že tato kniha zaujímá mnohem vyšší místo mezi českými (i světovými) autory než o tom vypráví česká literární historie. Do morku krve smutná, bezútěšná a... pravdivá.
Tato knížka se mi nečetla dobře. Děj je sice zajímavý, ale styl, kterým je napsána, mi dával místy zabrat. Samotný osud dítěte je pak kapitolkou samo o sobě, neboť je skutečně pro silné povahy.
Napsané je to skvěle a děj rychle ubíhá, ale příběh je hrozný a je to něco, o čem nechcete číst. Kdybychom tu knihu neměli na škole jako povinnou četbu, určitě bych ji odložila.
Je potřeba se na tento příběh naladit, abyste mohli vnímat a prožívat chlapcův osud. Jazyk není jednoduchý, ale je kouzelný, protože díky němu autor dokázal navodit atmosféru. Knížku jsem ale i díky němu musela odložit, a až podruhé jsem byla překvapená sílou vyprávění.
Odporné, strašné, hrozné, zvrácené... a tak silné... jedno vím jistě, tuhle knihu už znovu nikdy číst nebudu. To ale rozhodně neubírá nic na jejích literárních kvalitách, jen už na to prostě nemám sílu.
Jedna z utajených perel české prózy! Neuvěřitelně drsný příběh a výjimečně dokonalá forma...syrovost, naturalismus x lyrika, poetizace krutého údělu i světa...paralela dítě-kuře v ryzím uměleckém vidění světa...
Knížku jsem přečetla jedním dechem. Neuvěřitelné, jaká dokáže být lidská krutost. Určitě to není žádné oddechové čtení, ale je to napsané naprosto báječně i přes to, jaký zločin se v ději objevil. Rozhodně doporučuji.
Velmi smutné čtení o malém chlapci, ke kterému se po smrti maminky všichni chovají naprosto hrozným způsobem. Výborně popsána lidská odpornost v celé své kráse.
"Jsi tedy sám, vyhoštěn a zavržen, hochu ubohý tam, kde jsi býval chloubou a útěchou duše mateřské, nedopřáli ti v strastech tebou nezaviněných jiného útulku než v kůlně na slámě. Týrali tě, rvali, posměchem zavrhovali, mořili hladem a bitím, a když jsi klesl pod tolikerými útrapami, budíš jejich ošklivost. Proto takto dovršili dílo své. Jsi tedy sám, zápase se smrtí a objat mrákotami."
Štítky knihy
zfilmováno venkov naturalismus domácí násilí týrání sirotci
Část díla
- Kuře melancholik 1889
Autorovy další knížky
| 2008 |  Kuře melancholik |
| 1989 | Vteřiny duše |
| 1980 | Příběhy o lidech a zvířatech |
| 1972 | Zátoka smrti |
| 2017 | Cvrček mého krbu |
Zezačátku mě trochu rušilo, že se pořád mluví o "děcku" - ve středním rodě, člověk nejen že nezná jména hlavních postav, ale u dítěte dlouho zůstává v nejistotě i ohledně pohlaví. Pak mi to začalo imponovat. Čím obecnější příběh byl, tím míň jsem mohl nenávidět abstraktní macechu/milovat abstraktní dítě. Ale hluboko pod kůži se mi zažírala syrost krutosti, nevinná bezmoc. Tak zoufale drásavě, tak zoufale obecně. Ta vylíčená krutost neobviňuje nějakou konkrétní osobu, neobviňuje ani dobu nebo společenský stav. Obviňuje člověka jako takového. Mnoho lidí mi říkalo, že se jim z knihy dělá fyzicky zle. Myslím, že je to proto, že to, o čem vypovídá, velice dobře všichni známe. Každý byl někdy v něčem ta macecha, každý byl někdy v něčem to dítě. Tak zoufale konkrétně se to týká každého člověka, že nezbývá než žasnout. A vzít si poučení. Jaké přesně? No, jen si to přečtěte...