Kuře melancholik
Josef Karel Šlejhar
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1531/mid_kure-melancholik-lNh-1531.jpg
4
1126
1126
Novela z vesnického prostředí o utrpení malého dítěte je pozoruhodnou ukázkou z tvorby vůdčího představitele českého naturalismu 2. poloviny 19. století. Jako všichni naturalisté i Šlejhar vychází z pojetí člověka jako tvora, pro něhož zlo, sobectví a násilí jsou přirozené sklony, vítězící nad city, obětavostí a pocitem soucitem. Na malém prostoru v příběhu osiřelého nemocného chlapce sadisticky týraného svým okolím, shrnul myšlenku, že člověk postrádající běžné lidské vztahy a lidskou účast, postrádá to nejdůležitější, co činí člověka člověkem.... celý text
Přidat komentář
Kýč převrácený naruby. Nesmyslný pesimismus a beznaděj bez opodstatnění, osamělý hrdina proti tomu zlému světu, sama příroda odráží hrdinovy pocity...
Ryzí romantismus. Literární kritika se zdráhá to takto pojmenovat jen pro to, že podle ní romantismus skončil o několik desítek let dřív.
Kýč, zvráceně převrácený na ruby. Ale nedivím se, dnes témuž říkají postmodernismus a nevšímají si, že v jádru je to stejný brak.
Naprostá paráda... Plakal jsem. I když... mám trochu protichůdné pocity a cítím se divně, že se mi to líbilo. Zkrátka, je to tragické, ale zároveň jakýmsi způsobem krásné.
Pokud chcete mít jasnou představu o tom, jak vypadal naturalistický směr u nás, sáhněte po téhle knize. Žádný přesnější titul nenajdete. Depresivní, kruté, realistické a hodně drsné čtení. Svým způsobem jsem si čtení vůbec neužívala a kniha se mi nelíbila. Na druhou stranu nejde jinak, než jí dát 4 hvězdy, protože ten příběh si je zkrátka plnou měrou zaslouží.
Z naturalistického literárního období si vybavuji především Turbínu a nikdy mi nebylo tak úplně jasné, jaký je rozdíl mezi kritickým realismem a českým naturalismem. No, již je mi to poněkud jasnější. Autorův jazyk je velmi bohatý, text je plný přechodníků a slov, jejichž existence mi zůstala dosud utajena, například "kolikrátpakkoliv". Obsah je jednoduchý - jak se asi tak vede dítěti, po smrti matky, když otec je poněkud studený a nová paní domu poněkud přímočará? Ono se to v čase zase tak moc nemění, jenom samo provedení podléhá dobovým změnám. Text má asi 60 stran, víc by člověk ani nedal a ani by to nebylo třeba. Rozhodně dokonalá reprezentace literárního směru.
Tato krátká novela mě zaujala svým námětem. Rozhodně nelituji, že jsem se rozhodla ji přečíst, ačkoli to bylo dost depresivní a smutné čtení. Nečetla se mi vůbec obtížně, přestože se tu hojně vyskytovaly přechodníky a věty měly jiný slovosled než na jaký jsem zvyklá. Tyhle okolnosti se dají celkem snadno přehlédnout, když děj i myšlenky jsou poutavé, zajímavé a stále aktuální.
Doteď nechápu, jak může být člověk tak lhostejný k tomu, co se děje přímo před jeho očima, přesně jak to autor znázornil na chlapcově otci. Nechápu, proč se o svého syna vůbec nezajímal a proč nezasáhl, když evidentně věděl, co s jeho synem jeho žena provádí. Pro ni chlapec představoval jen překážku, ačkoli mi není jasné, proč se na něj tak zaměřovala a nenechala ho prostě být. Proč si na něm vylévala vztek za hlouposti. Chápu to tak, že tímhle chtěl autor poukázat na to, že zlý člověk je mocný člověk a sebemenší dobro proti němu nemá šanci. Chlapec tu byl přirovnáván ke kuřeti, které stejně jako on na světě nemělo nikoho a nakonec měli jeden druhého. Malého dítěte mi bylo nesmírně líto, když jsem četla o tom, co se s ním provádí a jaký je jeho osud. Řekla bych ale, že jeho smrt na konci byla jediným východiskem a jsem za to vlastně "ráda", jelikož kdo ví, jaké utrpení by musel ve svém životě ještě snášet.
Novela zasáhne hodně na city čtenáře. Je až frustrující číst o takových nespravedlnostech, které se ve světě ale dějí dennodenně, a vědět, že vy jako čtenář i jako obyčejný člověk s tím nemůžete nic dělat. Tohle je moje první přečtená kniha, ve které je takhle otevřeně námětem zlo a nespravedlnost. Je děsivé číst o tom, co dokáže člověk ovládaný zlem či zkrátka zlo jako takové. Autor poukazuje na skutečnost, že zlo je součástí člověka a nelze proti němu bojovat, přesně jak je to tady znázorněné na bezmocném dítěti a jeho zlé maceše.
Je neuvěřitelné, že se autorovi podařilo na 52 stránkách tak reálně vykreslit zlo a okolnosti s ním spojené. Je tu tolik myšlenek, že mám ještě o čem přemýšlet. Tuhle kraťoučkou knihu stačí přečíst jednou, protože i po jednom přečtení jsou čtenáři všechny myšlenky jasné. Rozhodně mi tato novela víc otevřela oči a hodně mi toho dala, což vypovídá o faktu, že určitě stála za přečtení.
Asi nejkrutější kniha, jakou jsem vůbec kdy četla. Nejen že zanechala neskutečně silný dojem, hodně ovlivnila i mé vnímání světa. Úžasné!
Čistá surovost. Bála jsem se ji vytáhnout, abych se před komisí nerozplakala. Cítíte jednu velkou bezmocnost. Bezmocnost malého chlapečka, bezmocnost čtenáře. Jako byste byli spoutaní a mohli jen křičet nebo plakat.
Příběh byl tím nejemotivnějším, co jsem zatím četla. Pět hvězd a doporučuji přečíst všem, především rodičům, ať už budoucím nebo současným.
Tahle knížečka je jako balvan, který na vás bude ještě chvilku po přečtení pořádně ležet. Dočteno včera večer na jeden zátah, bohužel před spaním. Těžko se mi usínalo, trochu jsem si pobrečela, pořád ještě rozdýchávám.
Emocí spousta, ale mě to prostě nechytlo, ačkoliv to své kvality určitě má..
Skvělý citát:
Jedině teď se jí zabýval, celou svou nesmírnou láskou dával jí zadostiučinění za spáchané křivdy,k ní chtěl, "kéž by tu byla ona, maminka," volal v něm hlas, a maminka, maminka, pronikalo celou jeho bytostí.
Měla jsem dnes hodně cestování MHD, takže jsem se rozhodla, že konečně otevřu tuto knihu.......Byla jsem rada, že hned po přečtení jsem běžela sportovat, protože jinak by mne asi kleplo........Bylo to opravdu děsivé.......pociťovala jsem tu úzkost a bezmoc, smutek a ještě nějakých pár hodin po dočtení je mi těžko.........tak tomuhle se říká naturalismus.........
Krátká knížka, která je skvělou ukázkou naturalistické tvorby. Četla jsem ji asi tři večery, přestože má kolem sta stránek. V některých chvílích už jsem prostě nemohla číst dál. Stejně naléhavým, drásavým dojmem na mě působila snad už jen Kafkova Proměna.
Asi nikdy předtím jsem nečetla knihu, u které mi bylo špatně, chtělo se mi brečet a zároveň jsem si říkala, jak je to vlastně krásně napsaný příběh.
Je to takové zvláštní. hodně pasáží je přeskočitelných. Knížka je krátká a čtivá, děj zajímavý a dokážete se do něj vžít. Starší čeština vůbec nevadí. Určitě stojí za přečtění.
I když je kniha stará, toto téma je stále aktuální a je všude kolem nás.
Příběh malého chlapečka mě opravdu dostal do kolen, ten realistický přístup psaní, ta determinace lidského prostředí... samotný čtenář musí cítit pocit těžkosti a smutku, není dokonalejšího naturalistického díla!
Kniha poprvé vydána v roce 1889. Co se dnes po více jak sto dvaceti letech změnilo? Pochybuji, že jsou lidé schopni se někdy dostatečně poučit ze svých chyb. Spíše jsou nuceni je bez ustání opakovat jako Sisyfos tlačící v podsvětí svůj balvan do strmého kopce a neustále začínat od začátku. Jako by na své chyby zapomínali, nebo je přehlíželi, aby své myšlení nezatěžovali těžkými otázkami a přemítáním nad řešením.
Kuře melancholik je kniha, kterou by si měl přečíst každý, komu není lhostejný život ostatních lidí.
Štítky knihy
zfilmováno venkov naturalismus domácí násilí týrání sirotci
Část díla
- Kuře melancholik 1889
Autorovy další knížky
| 2008 |  Kuře melancholik |
| 1989 | Vteřiny duše |
| 1980 | Příběhy o lidech a zvířatech |
| 1972 | Zátoka smrti |
| 2017 | Cvrček mého krbu |
Takhle smutnou a depresivní knihu už jsem dlouho nečetla...hrozný osud sympatického malého chlapce, který má jediného kamaráda - kuře melancholika. Konec knihy byl směs hnusu, zoufalství a beznaděje, silný čtenářský zážitek.