Kůrovci
Jiří Hulcr
Podobný obraz někdy viděl snad každý: malebná horská krajina, kterou kdysi pokrývaly lesy, nyní vypadá, jako kdyby se přes ni přehnala pohroma. Les zmizel a zbyly po něm jen pahýly mrtvých stromů. Šumava i Jeseníky zejí prázdnotou. O viníkovi jsme také slyšeli: jsou to kůrovci, které je třeba nemilosrdně likvidovat… Nebo je to všechno trochu jinak? Co vlastně o kůrovcích víme? Víme o nich vůbec něco? Měli bychom se o ně zajímat? Rozhodně ano! Kůrovců existuje více než 6000 druhů a je na nich zajímavé úplně všechno: jak vypadají, jak žijí, jak se rozmnožují a jak navzájem spolupracují. Věděli jste například, že kůrovci objevili zemědělství dávno před lidmi? Že mají rádi kávu, korek i kanystry na benzín? Že samečci některých druhů jsou přesnými kopiemi svých matek? Že mnohé z nich příroda obdařila naprosto bláznivými účesy? Skutečným viníkem jsme my – lidé. Za zničené šumavské lesy nemůže kůrovec, ale porušení rovnováhy těžbou dřeva a vytvářením málo odolných monokultur smrku. Proto se na kůrovce nezlobte, on za nic nemůže.... celý text
Přidat komentář
Znám Ipsíka Anety Holasové, ale o Kůrovcích slyším odevšad samou chválu, tak jsem nelenila a knihu zakoupila. Nyní se směle mohu připojit k ostatním a potvrdit, že kniha je opravdu unikátní. Jednak obrazovým materiálem – krásné, naprosto fascinující a detailní fotografie těchhle miniaturních hmyzíků, občas proložené pohledem na les v různých světadílech. K tomu si přidejte množství zajímavých detailů ze života hmyzu – když jsem předčítala manželovi o partenogenetických podvodnicích a o striktním postoji samečků, tedy o odmítání nabízeného aktu, byl velmi pobaven . . .
Závěrečné představení odborného fóra (hrdinové kůrovcologie) je – podobně jako celá kniha – pojato velmi odlehčeně, troufnu si říct lidsky. Pro mě tak Kůrovci představují naprosto ojedinělou odbornou, a přitom i mně laikovi srozumitelnou publikaci plnou neuvěřitelných informací. Doporučuju, a to tak, že velmi!
P.S. A moc děkuju za všechny zdejší komentáře, jsou velmi trefné; nevěřte těm z televize, najmě české . . .
Pro většinu z nás je velmi nelichotivý pohled na paseku plnou pahýlů mrtvých stromů, které tu zůstaly po kůrovcových kalamitách. Opravdu to způsobil kůrovec nebo ne? To je jedna z otázek, na kterou Vám odpoví tahle krásná, vtipně napsaná knížka.
Po přečtení půjdete hledat kůrovce. Ale ne proto abyste je lapili, protože ničí les, ale proto, že je prostě budete chtít vidět na živo. Jedná se o velmi milou knihu, která člověku prostřednictvím textu, i mnoha opravdu fascinujících fotografií, ukáže kůrovce v úplně jiném světle než je známe. Nejen jako umělce, který svým uměním dokáže zlikvidovat les. Po přečtení knihy prostě musíte začít mít rádi kůrovce.
Kazda uvádí, že dětem od deseti let. Autor čtenáři sice tyká, nicméně přeci jen některé pasáže, zejména týkající se genetiky, jsou pro desetileté dítě zatím, na můj vkus, ještě místy dost složité. Dala bych ji tedy do ruky trošku staršímu dítěti, když už.
Mnoho inspirace v ní najdou například učitelé či vedoucí přírodovědných kroužků, kteří chtějí s dětmi tohle téma probrat. Sáhnout by po ní měli přírodomilci, kteří chtějí získat další zajímavé informace o tématu, které tu v této podobě ještě nejspíš nebylo knižně zpracováno. Důležitá je pro lesníky, kteří zatím četli jen rady jak kůrovce zlikvidovat. Autor je navede trošku jiným směrem - "Nepřítel mého nepřítele je můj spojenec".
víc v recenzích
Na nepřítele musí být člověk připraven! Ale to nebezpečí je člověk, jak pro kůrovce, který tady v pohodě žije už miliony let, tak i sám pro sebe svojí chamtivostí. A najednou není ten kůrovec už tak nesympatický, protože díky monokulturám a hustému osazení dostává hostinu jak na stříbrném podnosu.
A navíc to jsou při zvětšení strašně roztomilí pidižvíci.
Nádherná knížka, která potěší, zahřeje u srdíčka a ještě vás obohatí o hromadu informací. A to hlavní je, že jde o podložená fakta vědců, kterým kůrovcům věnovali celý život. Jsem nadšená! A mám velkou radost, že se na tyhle roztomilé broučky můžu dívat novýma očima. Těma střízlivýma a pravdivýma. Ne takovýma, jaký vám nasadí hlupáci z televize.
Cetl jsem vloni v anglickem originale a je to proste... bajecna knizka! :) Naslapana informacemi, podana mimoradne zabavnou formou, entuziazmus ze stranek primo kape. Perfektni cteni i pro nezoology ;)
"Kůrovci jsou krásní, malincí,chlupatí.. a jsou jednou z nejzvláštnějších, nejlegračnějších a nejvíc pomlouvaných skupin hmyzu."
Tuhle krásku zhltnete do dvou hodin - má 108 stran a je plná skvělých informací od člověka, který kůrovce prostě zbožňuje. Navíc je graficky krásná a jedinou její nevýhodou je, že akutně hrozí, ze si ty mršky taky zamilujete.
Krásná a vtipně napsaná knížka, jedna fotka hezčí než druhá. Než jsem na knížku kápla, nikdy by mě nenapadlo si ji přečíst a já si ji dokonce koupila!
Kůrovci
Knížka mi udělala radost hlavně tím, že uvádí vlastnosti „vyvrhele“ kůrovce na pravou míru. A teď ještě se přidal Český rozhlas a v Meteoru na Dvojce v sobotu 16. 11. 2024 bylo výslovně zdůrazněno, že kůrovcové kalamity jsou důsledkem, a ne příčinou stavu našich lesů. Následovaly ukázky právě z knížky „Kůrovci“, hezky načtené Matoušem Rumlem.
Takových informací není nikdy dost. Tím spíš, že média se jinak předhánějí hlavně v tvrzeních opačného rázu. A volají po opatřeních, proti kterým pan Hulcr staví příklady dobrých zkušeností, vycházejících z porozumění, a ne z nepřátelství vůči hmyzu. Například:
„… V Česku bychom se třeba mohli podívat na to, jak lesníci na jihovýchodě Spojených států vyřešili problém s lýkohubem jižním. Po desítkách let aplikace pesticidů, feromonů i po monitoringu z helikoptér se ukázalo, že vlastně existuje elegantní a levné řešení: naředit porost. V borech se zdravými rozestupy se lýkohub vytratí. Možná proto, že si kořeny stromů přestanou konkurovat, možná proto, že pohyb vzduchu rozmíchá feromonovou stopu, možná obojí. Od té doby, co začala federální vláda dotovat probírku, se kalamity lýkohubů vytratily. A ještě prodáme vytěžené stromky na vlákninu…“
Str. 104
K přednostem autora patří i to, že umí své poznatky podat přehlednou a přitažlivou formou. Čte se to samo a dozvídáme se spoustu zajímavých a důležitých poznatků o lýkožroutu smrkovém i o dalších druzích této neobyčejně početné a různorodé hmyzí skupiny. Když připočtu ještě i krásné fotky, co víc si přát?
Vlastně ještě něco – humor. I toho je tu plno. Hned od předmluvy Constantina Kinského („Když mne můj přítel Jiří Hulcr požádal, abych napsal pár vět do knih, kterou právě držíte v ruce, byl jsem nejdříve dost vyděšený. Snažil jsem se tedy dělat mrtvého brouka. Ale Jirka jako entomolog to hned poznal…“) až po poslední slova („… Kulatost tohoto brouka má dva účely: jednak aby se mohl ve svém požerku otočit, jednak aby posloužil jako tečka za touto knihou.“).
Na ukázku jsem vybrala něco o hmyzím „zahradničení“:
„… Toto agresivní podhoubí čistí okolní prostředí od konkurence vypouštěním slabých jedů (o kterých toho věda mimochodem mnoho neví), aby získalo kontrolu nad dostupnými zdroji. Brouk se moc nenadře: je to spíš pohodář a sedlákovi se moc nepodobá. Nad houbou ztratí kontrolu, jakmile ji vyseje ze své kapsy. Jakmile dokončí tvorbu systému tunelů, většinou se jen loudá chodbami a uždibuje si kapičky tučné ambrózie. Kromě kratičkého období transportu mezi stromy jsou tito brouci na voňavé, chlupaté, lahodné dominantní houbě závislí. Spíš než brouka-farmáře tu vidíme brouka-narkomana…“
Str. 48