Kurz filosofie v šesti hodinách a patnácti minutách
Witold Gombrowicz

Završením celoživotního zájmu spisovatele Witolda Gombrowicze o filosofická témata se na jaře roku 1969 stal soukromý kurz „úvodu do filosofie“, který inicioval Gombrowiczův přítel Dominique de Roux ve snaze odvrátit těžce nemocného spisovatele od sebevražedných myšlenek. V osobitém náčrtu dějin disciplíny „od Kanta po strukturalismus“ se Gombrowicz vyrovnává s věčným problémem smyslu filosofického tázání: „ Je to nevyhnutelné. Naše vědomí nám klade otázky a my se musíme pokoušet je vyřešit. Filosofie je naprosto nutná.“... celý text
Literatura světová Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2010 , Revolver Revue (Společnost pro Revolver Revue)Originální název:
Cours de philosophie en six heures un quart, 1969
více info...
Přidat komentář

Tuto knihu je pro mě těžké hodnotit. Rozhodně je fascinující, proč vznikla - autorovi přátelé se v jeho posledních chvílích snažili ho přimět myslet na něco jiného než na nemoc a sebevraždu. Tak je třeba ke knize i přistupovat: jde o poznámky z přednášek, které jsou místy neúplné.
Kniha se hodí spíše lidem, kteří mají o filosofii alespoň základní přehled. Výklad je totiž dosti zkratkovitý, některé věci se berou vlastně jako čtenářům / posluchačům již známé. Pokud jste tedy jako já ve filosofii spíše začátečník, budete se spíše ztrácet...
Autorovy další knížky
1997 | ![]() |
2007 | ![]() |
1997 | ![]() |
2009 | ![]() |
1994 | ![]() |
Tak hlavně že se díky tomu nezabil; jinak je to spíš takový odkrojek, byť lze vystopovat všelijaké vazby k beletristickému dílu (kosmos, nedospělost, forma), ale popravdě mě zaujalo spíš jméno Gombrowiczova psa (Psina) a pak nějaké ty poznámačky na hranici sebechvály a sebeironie.
"Smutný spisovatel, který se považuje za pána reality, je k smíchu. Ha, ha, ha! Uf!“