Kúzelné upratovanie: Japonské umenie, ako zbaviť dom neporiadku a nájsť životnú harmóniu
Marie Kondo
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250225/mid_kuzelne-upratovanie-250225.jpg
4
927
927
Kniha japonskej konzultantky sa z večera na ráno stala svetovým bestsellerom z jednoduchého dôvodu akokoľvek sa usilujeme, nedokážeme vo svojich domácnostiach udržať poriadok. Krátko aj po tom najdôkladnejšom upratovaní veci opäť začínajú žiť svojím životom a chaoticky zaplavovať naše príbytky. Z generácie na generáciu si predávame rozmanité skúsenosti, ale umenie upratovania medzi nimi nie je, hoci patrí k tým najdôležitejším. Priestor, v ktorom žijeme, totiž ovplyvňuje aj našu duševnú pohodu. Marie Kondo premenila svoju celoživotnú obsesiu najprv na zamestnanie upratovacej konzultantky a neskôr aj na úspešnú knihu. Len v Japonsku sa jej predalo vyše 1,2 milióna kusov a dnes okupuje rebríčky v Európe aj Spojených štátoch. Úspech nevychádza len z toho, že ľudia nezvládajú svoj boj s neporiadkom, ale predovšetkým z toho, aká jednoduchá a účinná je jej metóda. Spočíva v radikálnom vytriedení vecí, ktorými sme sa obklopili, a v ich správnom uložení. Stačí sa držať niekoľkých jednoduchých pravidiel. Veci treba vytriediť v presnom poradí a uložiť iným spôsobom, než sme boli doteraz zvyknutí s mimoriadnym ohlasom sa napríklad stretla jej metóda skladania oblečenia. Marie Kondo radí ponechať si iba veci, ktoré máme naozaj radi, a nezahlcovať priestor ani vlastnú hlavu zbytočnosťami. Výhodou jej metódy je, že ak svoj dom podľa nej upracete raz, stane sa imúnnym voči neporiadku natrvalo.... celý text
Literatura naučná Dům a byt Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2015 , PremediaOriginální název:
The Life-Changing Magic of Tidying, 2011
více info...
Přidat komentář
Určitě jsem si pár myšlenek z knihy odnesla. Dokážu se rozhodnout, co je pro mne užitečné a co zbytečné - a to si nechat nebo dát pryč (už bez zdlouhavého rozmýšlení). Z mého pohledu to je minimalismus, jen jinak popsaný. Podle mého názoru je osvobozující mít jen to, co opravdu potřebujeme a nezatěžovat se zbytečnostmi, které nám zaplňují nejen bydlení, ale i hlavu. Občas jsem si přišla jako když čtu pořád něco dokola, ale u takového typu knihy jsem to čekala. Jen, upřímně, nemyslím si, že by se měly věci hned vyhazovat, pokud jsou přijatelné pro jiné zužitkování, ať už je prodat nebo darovat (oblečení i knihy - charita, dětské domovy, apod., knihy to samé - charita, knihovna, škola...).
Pro mě strašně hezká příjemná pozitivní kniha. Filozofie + praktické rady a ukázka respektu, který japonská kultura skýtá.
Miluju Japonsko i jejich smýšlení... ale dělat megabyznys z rady SKLÁDEJTE SI PONOŽKY VERTIKÁLNĚ mi přijde i na jejich poměry přehnaný.
Já taky umím věc vzít a vyhodit, pokud k ní nic necítím, ať je to mobil nebo kniha.
Taky si z knihy vytrhám krásné obrázky, zajímavé pasáže nebo naopak ty nezajímavé vyrvu protože mi tam překáží no a zbytek je čistá kniha která mě zajímá, to jako nepřišla s ničím novým.
Je to zase bůhvíkým přehnaná propaganda ničeho. Prostě úklid, ok, seřaďte věci tak ať do sebe zapadnou, ale jako dělat z toho ezo pocitovku je moc.
Mně na tom nejvíc jakoby irituje to že to doporučuje hlavně ONA-JAPONKA, která musí v městech žít v krabičkách stísněně a aby se vešli, mají tunu věcí absolutně zabordelených kde všude.
Doporučuju se podívat na Paolo from Tokyo, kterej dělá celodenní náhled na lidi v Tokyu. Od vstávání po cestu do práce, v práci, z práce. Uvidíte nejen úžo dopravu a systém práce, ale hlavně ty BYTY. Takže s nějakou skládačkou ať jde Kondo do ....
(Už jen tím že milovníci starého jsou prý trapní lpěči na místě neschopni se někam posunout. Holt mladá krá.va neznající krásu minulosti no.)
Už asi rok se snažím žít minimalisticky a zero waste. Knihu jsem si koupila do vlaku, že se třeba dozvím víc kolem systematického úklidu a něčím se inspiruji. Bohužel mám pocit, že bych takovou knihu mohla napsat klidně sama. Nedalo mi to vůbec nic a ještě mě autorka pěkně štvala tím svým vyhazováním. Ano já když se chci věci zbavit, tak se je snažím nejdříve prodat nebo alespoň darovat. Autorka vše hází do koše. Je to silně neekologické. Já knihu nedoporučuji.
Geniální kniha. Někdo si bude zvykat, někomu nesedne, ale pravdou je, že je to skvělý návod, jak si udělat pořádek všude okolo sebe. Nejen ten doma, ale také ve své duši, ve svém životě. Po přečtení a zamyšlení se, mi změnila život.
Dívám se, kolik lidí níže inspirovala k očistě domova od zbytečností. Zajímavý je přístup autorky ke spojení úklidu domácnosti s úklidem v sobě, ve svém životě. I její šílený přístup - děkování kabelkám, ponožkám, děkování domu.... Ač to zní, jako popis šílencova chování, tak to má něco do sebe. Nejde přeci v podstatě o to děkovat věcem, ale zastavit se, zamyslet se nad svým dnem, nad tím, co se událo. Naučit se zamýšlet nad svým okolím. Je fakt, že haldy věcí v nejbližším okolí člověku klidu nedodají. Zaujal mě ten příběh, kdy měla paní popsané police a šuplíky. A autorka má v tomhle pravdu. V dnešní informacemi nabušené době je naprosto šílené otevřít skříň, ze které na vás křičí další nápisy. Kniha je o zamyšlení nejen nad úklidem a vlastní domácností, ale nad sebou samým. Ale je fakt šílená. :-)
Kniha, která je mi v některých ohledech na hony vzdálená a člověk musí odolávat touze poklepat si na čelo, ale zároveň jsem se k ní dostala v době, kdy je pořádek opravdu jedno z mých niterních témat. Kdy si plně uvědomuju, jak mne nepořádek a nedokončenost vysávají. Něco si odnáším, hlavně touhu vše si srovnat.
Mám ráda spisovatelčiny videa o skládání oblečení, organizaci věcí v domácnosti atd., ale nic z toho jsem v podstatě v knize nenašla. Její větší část je věnována tomu jak věci vyhazovat, což by se dle mého názoru dalo shrnout do jednoho odstavce. Chápu, že jako odborník, který se živý úklidem, by měla mít určité zapálení pro věc, ale některé její výroky už hraničí s fanatismem a možná i nějakou duševní poruchou. :-D
Autorka je opravdu cvok na entou. Nad některými částmi jsem kroutila hlavou a doufám, že ponožkám nikdy děkovat nebudu, ale jinak je to pěkné napsané a některé tipy jsou opravdu fajn a pomohly mi v boji s krámy uchovávanými v souladu s rodinným mottem "jednou se to třeba bude hodit".
Kniha pro mě byla jistě přínosem, od té doby, co jsem se jí při úklidu inspirovala, mám opravdu ve věcech pořádek a jsem spokojenější - metodu skládání oblečení můžu jen doporučit :) . Přesto mám několik výhrad - autorka jaksi neřeší, že její "klienti" mohou žít v jednom bytě s rodinou, přineslo mi to nemálo komplikací. Dodržet "neukazujte to svým rodičům" bylo prakticky nemožné. Měla jsem problém vyrovnat se s jejím přístupem k dárkům, přáníčkám a podobným věcem. Nejvíc mě ale šokovaly knihy, vytrhávání stránek jsem málem nerozdýchala. Já bych nikdy knihu nevyhodila, i při tomto úklidu jsem maximálně přesunula mé neoblíbné z mojí osobní knihovničky do rodinné :D
Nicméně, celkově jsem ráda, že jsem tu knihu přečetla a myslím, že by si z ní spousta lidí mnoho odnesla.
Souhlasím s většinou toho, co se tady o knize píše - autorka je šílená, některé věci tisíckrát opakuje, kniha by se dala zkrátit na třetinu, aniž by čtenář o něco přišel, ale zároveň je to kniha inspirativní a myšlenka je skvělá. Už jsem si zvládla protřídit šatník a zbavit se asi tří velkých tašek oblečení se skvělým pocitem, protože jsem ty věci stejně nenosila a takhle jsem je někomu věnovala nebo dala na dobročinné účely. Chystám se vyzkoušet KonMari metodu skládání oblečení. Taky jsem prošla svou knihovnu a došlo mi, že sice jsem milovník knih, ale nemusím skladovat knížky, které znovu číst nechci nebo se mě vůbec nedotýkají. Teď hledám jejich uplatnění (prodávám, věnuji knihovně, do antikvariátů), ať můžou dělat radost někomu jinému. A aktuálně se těším na třídění papírů a zbytku věcí, které jsem ještě probrat nestihla. Při takovém úklidu mám radost, cítím víc prostoru a myšlenka obklopování se věcmi, které mám ráda, se mi opravdu líbí :) Akorát holt existují věci, ke kterým vztah nemám, ale jednou za čas jsou potřeba a těch se v rámci ekonomičnosti vzdávat nehodlám... A taky se nechystám zdravit svůj byt, děkovat kabelce a tak :) ale i přesto, že některé kapitoly byly zbytečné a tu poslední jsem měla problém dočíst, tak hodnotím knihu hodně dobře a hodně mi toho přinesla. Teď ještě zbavit se své sentimentality a probrat věci, které mě vážou k minulosti, protože "Neměli bychom si hýčkat svoje vzpomínky, ale věnovat se člověku, jímž jsme se díky těmto minulým zážitkům stali. .... Prostředí, v němž žijeme, by mělo sloužit osobě, jakou se stáváme nyní, a nikoli někomu, kým jsme byli v minulosti."
Tak už se těším na úklid. ...co všechno vyhodím bez pocitu viny,že to ještě někdy budu potřebovat. Pěkně napsaný návod na to jak si doma udělat pořádek.
Nejsem čtenář svépomocných knih. Ale tahle mě zaujala. Snadno se čte, myšlenky a návody jsou jasné a jednoduché.
Autorka sama je trochu moc radikální, nebo spíše byla, podle vlastní výpovědi, zejména v mladším věku. Ale ke čtenářům je laskavá. Nabízí pochopení, nechce dokonalost, ale snahu. Navíc, už jsem podle jejího návodu uklidila prádelník, knihovnu a zbavila se všech těch památečních drobností po lidech, které si už ani nepamatuju. To byla ale úleva.
Autorka už je na můj vkus mírně šílená v obl. úklidu, ale její tipyjsou inspirující.
I přesto, že jsem knihu nepřečetla úplně slovo od slova celou, ale spíš jen prolistovala, hodnotím třemi hvězdami. V podstatě by se tato technika uklízení dala shrnout do jednoho většího článku. V knize se neustále vše opakovalo. I když ano, ve své podstatě jsem zde našla pár užitečných rad, avšak každému samozřejmě sedne něco jiného.
Člověk je tvor hravý. Mezi mnoha hrami, které hraji, jsou Hra na veselou skromnost, kterou jsem se naučil od Miloslava Nevrlého v knize Karpatské hry, v níž ale nejsem moc úspěšný, protože přes vší snahu a přes můj mužský odpor a ženuščin nežensky vlažný přístup k nakupování se náš byt stejně časem zaplní dalšími věcmi, a Hra na kontejner, kterou občas hrajeme, kdy se snažíme protřídit byt od věcí, které pro nás ztratily hodnotu, a které lze často poslat dál. Marie Kondo však hraje Hru na kontejner na profesionální úrovni, a já s hanbou přiznávám, že jsem byl dosud pouhý amatér a břídil. Tahle kniha je fantastická, a nevěřte tomu, že by pro vás nebyla užitečná. Velice této moudré Japonce rozumím. Štěstí nenajdeme venku, ale uvnitř sebe. "Mít" je dobré, a jsem rád, že "mám". "Být" je ale ještě lepší, a jsem rád, že "jsem". A tak jsem se dal do práce. Nejprve jsem k nevěřícnému pobavení manželky "osvobodil" ponožky a pyžama, a viděl jsem, že je to dobré. Ba co víc, při skládání oblečení "KonMari" způsobem jsem znovu poznal pocit, který jsem dlouho nezažil, a který skládání komínků na vojně a v manželství vybudit nedokázaly. Pocit prvňáčka, který se učí důležité věci od paní učitelky, a má z jejich dělání radost, protože věří, že je správné to tím způsobem dělat, a je pyšný na to, že to umí. Také na dovolené se mi tento způsob uskladnění věcí v kufru hodil. Nebylo třeba vybalovat a další den zase balit celý kufr. KonMari Rules! V příštích měsících se budu postupně snažit "osvobodit" pokud možno celý byt, a tím do jisté míry i sebe, protože oba tyto okruhy jsou propojené. Někdo si ovšem sračky uvnitř sebe, poctivě schraňované po celý život, uchovává jako svatý grál, a pak KonMari nemá takový efekt... Doporučuji tudíž i vnitřní úklid, trochu večerní meditace, pouštět věci ze sebe dolů do země, učit se odpouštět, vybírat si nestračkovité lidi a prostředí... Ženuška už také postupně na KonMari najíždí. Věřím, že tahle kniha může hodně pomoci každému z nás, majících to štěstí žít v konzumní době, kdy s námi kromě různých pošahanců orají i věci. Svět by byl lepší, kdyby lidé častěji hráli tyto dvě hry. Tak si pojďte hrát...