Kvantová noc
Robert J. Sawyer
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333250/bmid_kvantova-noc-Oyq-333250.jpg
4
144
144
Každý člověk balancuje na tenké hranici dobra a zla. Každý je schopen ji překročit… Dá se však tento krok předpokládat? Odvrátit? Nebo obrátit? A může v tom klíčovou roli sehrát kvantová fyzika? Odpovědi nabízí mistrovský filozofický psychothriller Kvantová noc. Experimentální psycholog Jim Marchuk pracuje na vývoji metody, která má spolehlivě odhalit psychopaty skrývající se ve společnosti. Pak však zcela náhodou zjistí, že mu z paměti zmizel půl rok života před dvaceti lety – a že to byl půl rok temný a klíčový. Kontaktuje proto Kaylu Huronovou, svou tehdejší přítelkyni, která se věnuje výzkumu lidského vědomí. A která učinila zásadní objev, jenž může lidstvo navždy zbavit chuti dopouštět se násilí… nebo ho naopak definitivně uvrhnout do temnoty.... celý text
Literatura světová Horory Sci-fi
Vydáno: 2017 , Knižní klubOriginální název:
Quantum Night, 2016
více info...
Přidat komentář
Kapka spoilerů nebude na škodu!
U té cesty autem, kde se snoubily různé teorie v jednu "teorii všeho", jsem 2x usnul, přestože toho byly sotva 2 stránky ... tam jsem pocítil určitou komplikovanost, na úkor čtivosti.
Zbytek knihy se četl dobře, ke konci to bylo kapku přitažené za vlasy a jakoby rychle ukončené. Osobně mi nestačilo rozdělit lidi do 3 typů a dělat kolem toho světové spiknutí.
Koukal jsem, že autor se v problematice kastování lidí docela vyžívá i v jiných románech, spíše zvážím, jestli si od něj dám další kousek, né proto, že by mě téma nezaujalo, ale něco tomu chybí ...
Kam se hrabou komanči s jejich "poručíme větru, dešti" na Roberta J. Sawyera a jeho pochybné hrdiny. Ti by chtěli rovnou "překopat vědomí celého lidstva", a to všechno pro větší dobro. Že přitom sem tam někdo zařve, nemluvě už o tisících zničených lidských osudů, no bóže, kdo z nás, vyvolených zachránců světa by si s tím dělal hlavu? Vždy't jde přece o maximální štěstí pro většinu lidí!!! Sakra, co mi to jen připomíná??
I přes ideové vyznění, z něhož se mi dělá zle, bych knížku vzala na milost, kdyby se aspoň z literárního hlediska dala číst. Jenže ani to ne. Postavy jsou nesympatické, zápletka nedomyšlená, styl poměrně nezáživný a celé mi to silně připomíná propagandistický brak. Dovoluji si odhadnout, že různí multikulti kavárníci RJS milují.
Jelikož mě autor nepřesvědčil, nepobavil, ale tak leda znechutil, za 2 je až moc.
EDIT: a to ještě tu druhou hvězdu dávám jen a pouze za rozšíření mých obzorů o pojmy jako "mikrosakáda" :-)
Poutavá kniha a velmi zajímavé téma, nad kterým se člověk zamýšlí, i když knihu odloží.
Začátek vypadal velice slibně, ale autor neudržel nasazené tempo, kvalitu a děj se mírně zhoršoval. Konec se mi zdál i dost uříznutý. 55 %
- Stejně jako se příroda děsí prázdnoty, mysl touží po souvislém vyprávění - i kdyby si ho měla sama vyfabulovat.
-Každý člověk balancuje na tenké hranici dobra a zla. Každý je schopen ji překročit. A každý toho může litovat.
Čtivé. A v zásadě se mi celkem "líbí" rozdělení 4:2:1. Cítím to podobně, když se tak rozhlédnu kolem, klidně by to tak mohlo být (i když asi ne vrozeně). Ale rozhodně nejsem utilitarista. A celá ta myšlenka, že pár lidí přepne zbytek pro "všeobecné blaho" - brrr, z toho mi jde mráz po zádech.
Psychopati můžou využívat ostatní, aby se dostali, kam chtějí, ale jen proto, že ti ostatní jim to dovolí. Kdyby nedovolili, milí psychopati by si pak poměřovali něco úplně jiného, než kdo má větší jadernej čudlík.
Zkrátka mi v příběhu chybí poselství, protože to, jak to autor "vyřešil" není řešení. O moc víc by mě zajímala kniha popisující stav "po".
Pro mě jedna z nejlepších knih, které jsem v poslední dob četla! Prý to má být sci-fi, ale mně se zdá být velmi realistická až reálná.
Kniha byla super, jako bývalou studentku psychopatologie mě to moc zaujalo a i když se mi konec zdál lehce odfláknutý, klidně bych si ji přečetla ještě párkrát.
Úvod byl skvělý, pro mě na konci zmatek, ... škoda, tak dobře se to vyvíjelo, ...
Kniha mne velice, převelice zaujala, no a když se tak porozhlédnu, mám vážné podezření, že se jen o sci-fi příběh nejedná....:-)
Ze zacatku jsem byla trochu mimo. Z popisovanych fyzikalnich jevu mi sla hlava kolem a musela jsem se soustredit, abych to vubec pochopila.
Q1,Q2 nebo Q3. Do jake skupiny kdo patri? Zajimava uvaha a mozna si po precteni teto knihy mnozi klademe otazku jestli zrovna vedeni naseho statu neni plne psychopatu... Ani bych se tomu nedivila.
... Všichni jsme někdy udělali něco, na co nejsme hrdí. Je jedno, kým jsme byli dřív, podstatné je jenom to, kým jsme teď ....
Dočteno do dvou třetin - dál fakt nemůžu. Když si přečtete prima spoiler Tyet, víte vlastně všechno. Nápad dobrý, filozofický základ promyšlený, ale jako příběh neskutečná nuda.
Musím přiznat, že jsem byl z této knihy na začátku trochu vykulený, v tom dobrém smyslu. Byla odlišná od jiných, které většinou čítávám. Byl jsem z ní nadšený, ikdyž jsem se místy trochu ztrácel, ale donutila mě přemýšlet nad tou myšlenkou a dokonce všímat si víc lidí kolem sebe vzhledem k tomu tématu. V půlce se to bohužel trochu zlomilo a zapadlo z části do průměrného rámce. Nicméně si myslím, že spoustě lidí by taková změna stavu, o které se v knížce jedná, rozhodně prospěla.
Musím uznat, že tenhle příběh vede k zamyšlení. Navíc je hlavní téma skvěle podané.
Naprosto fenomenální kniha. Úžasný nápad, který byl zpracovaný mistrnou rukou. Mě upřímně nepřipadala tolik ani jako thriller nebo horor, ale na úžasnosti jí to neubírá.
Filozofický psychothriller Roberta J. Sawyera je založený na teorii, která zní přibližně takto: Lidstvo se dá rozdělit na tři části podle specifického, vrozeného a vlastními silami prakticky nezměnitelného nastavení mozku, tedy postavení tří mikrotubulárních elektronů. Rozložení těchto tří typů je v populaci víceméně rovnoměrné.
Zhruba jednu miliardu celkového počtu obyvatel Země tvoří „vědomí lidé se svědomím“. Jedou takzvaně na všechny válce, jsou to tvůrčí, introspektivně přemýšlivé osobnosti, které vedou neustálý vnitřní monolog, hodnotí své chování, přemýšlí o tom, co udělali špatně, komu ublížili a jak to příště udělat lépe. Nenechají se strhnout davem za žádných okolností, přemýšlejí samostatně a kriticky, vyvíjejí teorie. Záleží jim na ostatních, přemýšlejí o tom, jaké dopady má jejich chování, jsou altruističtí.
Další skupinou je masa dvou miliard lidí s označením Q2. Ti mají sice vnitřní hlas, mají vědomí sebe sama, samostatně přemýšlejí a hodnotí. Ale schází jim empatie a svědomí. Myslí doslova jenom na sebe, na vlastní prospěch. Jsou to promiskuitní, charismatičtí, povrchní manipulátoři a patologičtí lháři schopní navázat intimní kontakt s každým, koho zrovna potřebují. Většina vrcholných politiků, ne-li všichni, jsou Q2. Jsou to v psychologické terminologii psychopati. Psychopat samozřejmě nemusí být zároveň agresor, psychopatem může být i špičkový chirurg nebo průmyslník.
Většina, tedy 4 miliardy lidí, nemá vnitřní hlas, nemá fakticky vědomí, jak jej chápeme. Duševně fungují na minimální úrovni, ačkoliv to nijak nesouvisí s měřitelným IQ. Jsou tedy mezi nimi klidně právníci, ředitelé bank. Tyto lidi nazývá autor označením Q1 nebo též filozofické zombies. Ve škole dosahují často výborných výsledků, protože jim nedělá sebemenší problém přijímat informace a zase je reprodukovat beze změny dál, zkoušky tedy skládají bez potíží Moc jich nenajdeme mezi vědci, kde je vyžadován samostatný výzkum, vyvíjení nových teorií, to znamená samostatné a novátorské myšlení, a ani mezi umělci. Q1 nerozeznáte od dalších dvou typů lidí nijak snadno, neprojevují se zvláštním způsobem. Můžete ale takového člověka potkat nejčastěji v davu, protože se řídí instinktem rybího nebo ptačího hejna. Žije tak, že přejímá myšlenky lidí Q2 a Q3, a napodobuje ostatní Q1. Snadno se přidá k výtržnostem, k fotbalovým fanouškům, k čumilům u havárie. Informace z médií přebírá za své. Vysvětluje to, proč takové množství lidí věří zjevným nesmyslům a lžím. Proč lidé následují evidentní darebáky. Zkušeně, ale nekriticky a bez přemýšlení napodobují a opakují to, co říkají ostatní a co se v danou chvíli běžně říkává. Tito lidé nemají žádnou vědomou obranu proti memům, tedy proti virálnímu šíření myšlenek, jakkoliv stupidním, a snadno se jimi nakazí. Dobrá zpráva je, že tito lidé stejně snadno přejímají i myšlenky dobré od lidí Q3, jenže těch je dvakrát méně než lidí Q2, kteří k tomu všemu ještě touží po ovládání mas a prosazují sobecké zájmy – a to je ta horší zpráva. Davy srocené na stranických shromážděních v Norimberku nebo v Moskvě, to jsou Q1 vedení Q2. Vzpomínáte na fotografii jednoho člověka, který nezvedl pravici v davu? No, zcela jistě to byl Q3.
Tolik teorie, která je samozřejmě fikcí autora (i když čerpá ze skutečných výzkumů a vědeckých prací na téma kvantových procesů v biologických systémech, neurologie a psychologie; seznam doporučené četby najdete na konci knihy), ale jež vysvětluje mnohé. Pokud se na svět podíváte touto optikou, bude vám spousta věcí dávat smysl a mnoho myšlenek na lepší příští zavrhnete jako utopii.
Dějově je tahle kniha spíše průměrným thrillerem, stojí ale za přečtení.
Nebylo by to lákavé, mít moc skutečně změnit svět natolik, aby z něj zmizely války a mocenské soupeření? Zdánlivě jednoduchou odpověď (kdo by nechtěl "světový mír") však knížka dokáže rozcupovat na kousky. Jakou roli v konečném rozhodnutí by pak hrála etika, svědomí, nebo třeba osobní vztahy, vlastní minulost a zájmy?
Kvantová noc dokáže čtenáře naprosto pohltit a během čtení si neodpustíte vlastní filozofické na téma, zda skutečně není možné tak snadno kategorizovat celé lidstvo.
Kvantová noc
Celkem zajímavé propojení psycholgie s kvantovou problematikou a sociologií, poměrně srozumitelně podané. Pro mě asi nejzajímavější myšlenkou knihy byla nemožnost vědomého posunu mezi Q1, Q2, Q3 kde byla mírná narážka na moc kolektivního nevědomí, které Vás nepustí z jedné do druhé skupiny. Velice mě potěšil závěrečný výčet doporučené odborné literatury z niž autor čerpal doplněné o česky/slovensky vydané tituly.