Kvantum

04.11.2024

I když jsem to se zapřením dočetla, tak vlastně nevím o čem to vlastně bylo.

Málokdy se stane, že knihu nedočtu. Této jsem dal šanci něco přes šedesát stránek, ale stále nechápu, o co jde, nic se tam neděje, nikam to nespěje...
Kay Scarpettovou mám rád, ale toto se autorce opravdu nepovedlo.
Tentokrát ani hvězdička, knihu řadím mezi odpad :(

12.07.2021

Tak tohle bylo velké zklamání.
1. Nelíbilo se mi prolínání dvou rovin příběhu, protože ani u jednoho nevíme, co se vlastně stalo.
2. Naprosto mě ničilo, jak to bylo cele rozvláčné a opakovaly se tam dokola ty samé úvahy hlavní hrdinky. Desetiminutová jízda autem s dialogem dvou postav na 20 stránek? To jako vážně? Navíc je ten dialog o ničem, nikam to čtenáře nesměruje. Totéž vyšetřování na místě činu. Celá kniha se odehrává během několika hodin a vůbec nic se nedozvíme.
3. O samotné NASA a technologiích tam toho opravdu moc není, není vysvětleno, v čem spočívá zázrak kvantových počítačů.
4. Nemá to konec. Ani jeden z těch dvou příběhů nemá konec a ani neobsahuje nějaké slušné lákadlo k přečtení dalšího dílu.
Závěr: pokud jste se těšili na napínavý příběh z atraktivního prostředí NASA, na luštění záhady, kdo je vrah, tak budete fakt zklamaní. Další díl, pokud nějaký bude, si už asi nepřečtu, ač nemám ráda nedokončené série. Ale na dalších 360 stránek nudy bez akce nemám náladu.

09.07.2021

Dlouho jsem s myšítkem na hvězdičkách váhala, jestli být hodná, nebo poslednout svůj instinkt a celkový dojem z knížky. Instinkt vyhrál. Tohle se opravdu nepovedlo.

Skoro za to může spíš hlavní hrdinka, než autorka samotná. Calli je totiž přesně ten typ ženy, se kterou byste na pivo fakt nešli. Nepochybně má působit schopně a inteligentně, místo toho ale jen rozhazuje svými tituly a úspěchy, stejně jako autorka náhodně rozhazuje odborné termíny, snad aby to vypadalo, že si svůj domácí úkol splnila a skutečně si něco o řízení vesmírných letů nastudovala. A snad by se to Calli i dalo odpustit, stejně jako to odpouštíme jiným postavám, kdyby se u ní aspoň občas dal najít náznak nadhledu nebo smyslu pro humor.

Nepomáhá tomu ani neustálé přerušování dialogů myšlenkami hlavní hrdinky, takže z pětiminutového hovoru s matkou se stane utrpení na dvě kapitoly. Ani neustálé opakování už jednou zmíněného (dejte si panáka pokaždé, když někdo řekne, že je vláda asi zavře). Ani přeskakování děje z jedné zápletky do druhé, v minulosti i přítomnosti, až úplně ztrácíte přehled co se vlastně děje.

Opravdu jsem se musela nutit, abych knížku dočetla. A ačkoliv chápu, že jde o první díl série, absence byť částečného vysvětlení nebo uzavření děje tomu taky moc nepomohla. Stejně jako v sobě marně hledám chuť přečíst si pokračování.