Květy z nahořklého dřeva
Jan Skácel
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11321/kvety-z-nahorkleho-dreva-11321.jpg
5
49
49
Básníkovy sbírky Hodina mezi psem a vlkem, Smuténka, Metličky, Odlévání do ztraceného vosku a další patří ke skvostům české poezie. Přesto dosud nebyl vydán obsáhlý básnický výbor, který by Skácela představil v celku jeho tvorby. Kniha, kterou uspořádal, obrazovým materiálem doplnil a kalendáriem a doslovem opatřil Jiří Opelík, je splátkou na tento velký dluh. Vydala Mladá fronta v roce 2000, v edici Klub přátel poezie. ... celý text
Přidat komentář
Silně se mi zastesklo po podzimu.
A ve dne mi chyběla noc.
S některými verši, jako bych se na skok vrátila do dětství. Na babiččinu zahradu. Ke svým prožitkům a strachům.
Jan Skácel a jeho nalezená slova - nebe.
Číst ho bylo jako být doma.
Já jen... mnohokrát děkuji.
Tolik vzácných básní... Tolik opravdového života v nich.
Bolest, strach, ale i obyčejné radosti, z kterých na vás dýchá složitost bytí, nicméně podaná formou, která osvěží a zraje ve vašich srdcích.
Jan Skácel již není mezi námi, nezanechal po sobě potomky, ale vynahradil vše básněmi, které se mohou směle řadit po bok Seifertových a dalších géniů české poezie.
Člověka chvílemi jímá hrůza, kterou nahradí prostá radost a někdy i dojmutí; to když pan Skácel uspává děti, nebo skládá básně o smrti.
Dodatkem sbírky je básníkův životopis poskládaný z fotografií. Je smutné, že se Jan Skácel nedočkal svobody, zemřel pár dnů před listopadem 1989.
Jeho básně si budu číst ještě dlouho po dočtení knihy. Věřte, že donutí člověka přemítat nad každodenním životem a hledat v něm okamžiky, které nikdy nechce zapomenout...
Dávám si knihu do dočtených, ale vlastně jí čtu pořád. Ty básně se dají číst znovu a znovu a znovu... Pocity z jeho lyriky se těžko popisují. Marně hledám slova...
"Slova jsem lámal
jak kámen ve starém lomu.
Má žena řekla jen
chtěla bych žít v tom stromu."
Napíšu-li že jsou krásné, bude to znevážení...
Autorovy další knížky
| 1965 |  Smuténka |
| 2012 | Hodina mezi psem a vlkem |
| 1983 | Uspávanky |
| 2008 | Básně I |
| 2008 | Básně pro děti |
A znovu Jan Skácel .... a znovu jeho básně, z nichž některé již znám, znovu mne oslovily poetické názvy jeho sbírek ....
Přemýšleli jste někdy, kolik příležitostí má růže ?
A kdo odlévá do zraceného vosku ?
A co asi zbylo z anděla ?
A že je tu vždy naděje s bukovými křídly .... i když přijde smuténka ?
Tady jsem objevila jeho " miniatury " :
.... básníci básně neskládají
báseň je bez nás někde za
a je tu dávno je tu odpradávna
a básník báseň nalézá .....
.... na přesných vahách život váží
co bývalo a to co jest
na jedné misce naši touhu
ta druhá zbývá pro bolest ....
A závěrem : .... bude smrt na zlatém hrachu klečet .... ?
Kdopak z nás to ví ....
Vždy je to pro mne sdělení a pohlazení po duši .....