Kvintet
Frederick Forsyth
Pět povídek velkého vypravěče Fredericka Forsytha sice čtenáře zavádí do nejrůznějších míst a časů, všechny však spojuje napětí, eskalace příběhu a propracovanost děje. Kriminálně zabarvená próza Veterán pojednává o pátrání po mužích, kteří se v Londýně dopustili brutálního zločinu; Zázrak nás naproti tomu zavádí do válečné Sieny. Povídka Občan se odehrává v současnosti na letišti Heathrow, čtvrtý text, pojmenovaný Jak na věc, je zase věnován prostředí uměleckých aukcí. Soubor uzavírá Šumící vánek, vyprávění líčící bitvu u Little Big Hornu a masakr vojáků generála Custera.... celý text
Literatura světová Povídky Thrillery
Vydáno: 2013 , Knižní klubOriginální název:
The Veteran, 2001
více info...
Přidat komentář
Frederick Forsyth, kterého mám jinak velmi rád za jeho schopnost vtáhnout čtenáře do komplexních, dobře konstruovaných příběhů plných zvratů a politických intrik, mě tentokrát trochu zaskočil tímto souborem povídek. Povídky jsou žánrem, kde je autor omezen prostorově a někdy i tematicky, což může být pro spisovatele s Forsythovou zručností v rozvíjení širokých narativů výzvou. A i dobrý spisovatel pohoří na povídkách.
Na začátku jsem se musel trochu prokousat prvním příběhem, který byl nezvykle postaven a odlišný od toho, co obvykle od Forsytha očekávám. Obvykle vím, co mám čekat – pevnou strukturu, jasně definované charaktery a očekávané zvraty, ale "Kvintet" přináší směsici povídek s různým zaměřením, což mělo za následek, že jsem se občas zastavil a přemýšlel, zda knihu vůbec dočíst.
Nicméně, jakmile jsem se přes první povídku dostal, začal jsem si zbytek souboru užívat mnohem více. Příběhy plynuly lépe a já se rychleji nořil do děje. Výjimkou byla povídka "Šumící vánek", která mě zklamala. Forsyth zde přichází s několika nečekanými obraty, které se objevují až ke konci a odchylují se od jeho obvyklého stylu vysvětlování příčin a důsledků, což může působit trochu matoucím dojmem. Závěr této povídky mi připadal jako z "WTF" kategorie.
Číst tento soubor jako první věc od Forsytha, asi bych se k němu nikdy nevrátil. Kvintet tedy doporučuji těm, kteří již Forsytha znají, mají rádi a chtějí "od něj" trochu oddych.
Nejen zde uváděná anotace "Šumící vánek, vyprávění líčící bitvu u Little Big Hornu a masakr vojáků generála Custera." absolutně neodpovídá autorovu textu této povídky.
Čtyři kusy naprosto perfektní, poslední mi fakt nesedla, jak se z toho stala lovestory, tak jsem to vlastně jen proskenoval.
Nějakou dobu mi trvalo, než jsem se smířila s tím, že nečtu politický thriller, jak jsem byla u tohoto autora zvyklá. Dokonce hrozilo, že knížku odložím. Naštěstí jsem to neudělala, a neochudila se tak o skvělý čtenářský zážitek.
Po Žádných stopách jsem se rozhodl pokračovat v četbě povídkové tvorby Fredericka Forsytha, takže jsem ihned sáhl po Kvintetu. Mám-li obě povídkové sbírky srovnat, tak Žádné stopy u mě přece jen vítězí.
Z Kvintetu se mi nejvíce líbila první povídka Veterán, která mi lehce připomínala tvorbu Johna Grishama a která obsahuje typickou forsythovskou pointu, která čtenáři vykouzlí obdivný a spokojený úsměv na tváři.
Námět povídky Zázrak byl rozepsán zajímavě, ale v tomto případě mi humorné rozuzlení celkový dojem poněkud zkazilo.
Příběh povídky Občan se pak svojí rafinovaností vrací na pro autora typickou úroveň.
Jak na věc pak řadím hned na druhé místo po Veteránovi. Námět této povídky mi silně připomínal film Dannyho parťáci.
Z poslední a zároveň nejdelší povídky Šumící vánek jsem byl docela zklamán. Začala jako skvělý western, ale postupem času jsem měl pocit, že autor vaří z vody a neví, kudy kam. Část povídky mi připomínala lacinou romantickou slátaninu (únos nevěsty na svatbě), závěr ve stylu Ramba (i s lukem a šípy) mi také k autorovi příliš neseděl. A celkové rozuzlení povídky jsem opravdu nepochopil.
Další porce povídek z pera FF. Asi nejvíce mě oslovila Veterán, kdy jsem prominentního advokáta nemohl ani "cítit" a říkal jsem si, proboha proč a co má FF za lubem. Vysloveně mě pobavila povídka Zázrak, kdy mě FF donutil ztratit ostražitost, takže jsem sedl na lep :D Jak na věc mě hodně pobavila, hlavně obsah obrazu, to jsem se od srdce zasmál :D Poslední povídka Šumící vánek byla podivná hříčka, která mě zprvu bavila, ale v závěru jsem se drobet ztratil. Každopádně nápadité povídky s pěknými pointami.
Nejvíce mě bavila povídka "Veterán".
Super konec.
Povídka "Jak na věc". Pestré a zábavné.
U povídky Šumící vánek nevím co si o ní myslet. Ten závěr?
Zbylé dvě povídky mě moc nenadchly.
Posledna poviedka ma nudila, inak ostatne boli dobre. Mne sa na rozdiel od ostatnych najviac pacila Obcan, asi pretoze som robila v aerolinkach tak mi ten opis pripadal znamy.
Pět dobře napsaných povídek opět z pera mistra vypravěče Forsytha - o pomstě, o pašerákovi, o lásce, o veteránech SAS a o zázračné světici.
Audiokniha. Čte Jan Hyhlík.
Skvělé povídky od spy autora. Kdybych povídky seřadil, jak se mi která líbila, bylo by to asi tak, jak napsal heavy66. Předběhl mě s nápadem, takový byl můj úmysl to napsat. Ale vypadalo by to, že se opičím :-)
Můj top 5 je: Veterán, Jak na věc, Šumící vánek, Zázrak a Občan.
Skvěle načteno, pěkně se to poslouchalo a těšil jsem se vždy, když jsem vycházel z domu, na poslech. Co víc si přát.
Pět příjemných povídek s více či méně předvídatelnými pointami. Poslední mi z nějakého důvodu připomínala něco od Stephena Kinga, možná díky fantastickému prvku. Dobře se to čte/poslouchá (měl jsem to jako audioknihu), podruhé se k tomu už ale vracet nebudu.
Nejlepší kvintet povídek, svázaných do jedné knihy, co jsem kdy četl!
*****Jak na věc - o pomstě, která nejlépe chutná za studena. Kdybych měl vybrat svoji oblíbenou, vyberu tuhle!
****Občan - o těžkém životě pašeráků drog, i když lépe být zatčen v Anglii než v Bangkoku!
*****Šumící vánek - o lásce, která dokáže porazit i neúprosný čas!
*****Veterán - pocta veteránům SAS z bitvy o Mirbat v jižním Ománu!
*****Zázrak - dojemný a mysteriózní příběh zázračné světice, s pointou tak výraznou, až jsem ji autorovi trochu zazlíval!
Velmi dobře napsané povídky, některé náměty lepší, jiné obyčejnější, ale celkově to dokládá autorovo velké umění vypravěčské.
Je pravda, že poviedky nemali úplne vyrovnanú kvalitu, ale Jak na věc a Šumící vánek boli naozaj podarené. Aj rozsahom tvoria viac ako polovicu knihy. Zaujímavé sú tiež všetky konce, ktoré prekvapia a zaujmú. Vek knihy a pravdepodobnosť, že by v 4. poviedke vyšiel plán s aukciou, neriešim. Kráľovsky som sa bavil
Krásně napsané povídky, ale knihu jsem už kdysi četl. Vlastně od Forsytha jsem četl vše, nic si od něho nenechám ujít.
Podle povídky se pozná mistr. Každá z pěti je originál, který stojí sám o sobě za pozornost.
Paráda, paráda a ještě jednou paráda! Někteří mají s povídkami problém, ale tady by udělali velikou chybu, pokud by si knihu nepřečetli. Moc se mi líbil hlavně Zázrak, Jak na věc a naprostou bombou je závěrečná westernově romantická pohádka Šumící vánek.
Doporučuji!!!!!
Část díla
Jak na věc
2001
Občan
2001
Šumící vánek
2001
Veterán
2001
Zázrak
2001
Autorovy další knížky
| 1975 | Den pro Šakala |
| 2004 | Boží pěst |
| 2008 | Vyjednavač |
| 2005 | Ikona |
| 2014 | Seznam smrti |
Forsythův rukopis je patrný v každé z krátkých povídek, tedy téměř. Jeho nezaměnitelný styl dává příběhům syrovosti a postavám na věrohodnosti, aniž by je zbavil poutavosti. Sic opět lineární dějové linky odvyprávěné většinově technicistním stylem, a přece mě každá z nich dokázala zaujmout, pobavit i poučit. Především snad pobavit, s čímž jsem se u Forsytha zatím asi nesetkala. Veterán zaujal, překvapivý závěr překvapil :-). Zázrak dojal, závěr opět překvapil, a navíc (vzhledem k mé domnělé znalosti Forsythova stylu) překvapivě pobavil (neznamená nutně potěšil). Vlastně mě dostaly závěry všech, vč. Občana, byť zde jsem nejsilněji vnímala Forsythovo tradiční literární pole působnosti. Nejvyšší hodnocení pak dávám příběhu poslednímu, příběhu Šumícího vánku. A to i přesto, že jde o lovestory, ve které milence ani obligátní "smrt nerozdělí". Povídka zjevně také nejvíce rozdělila (a rozčílila) čtenáře, protože tady Forsytha téměř nenajdete. Za což má FF moje sympatie. Na rozdíl např. od Fantoma Manhattanu, kde sice odvážně rovněž zvolil neforsythovské téma, ale napsal jej ve svém známém popisném stylu, což bohužel Fantoma v mých očích prakticky zahubilo.