Kvítek karmínový a bílý
Michel Faber
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235607/bmid_kvitek-karminovy-a-bily-iuf-235607.png
4
845
845
Kvítek karmínový a bílý série
1. díl >
„Jistěže můj syn chodí za děvkami – kdyby nechodil, měl bych strach o jeho zdraví,“ prohlásil kdysi Charles Dickens. A není se čemu divit, ve viktoriánském Londýně připadala jedna prostitutka na dvanáct dospělých mužů. Jak se asi takovým ženám žilo, vylíčil Michel Faber v románu Kvítek karmínový a bílý, a to mnohem otevřeněji a upřímněji, než by to mohl udělat zmíněný Dickens. Osou románu je vztah osmnáctileté prostitutky Sugar a dědice voňavkářského impéria Williama Rackhama. Oba chtějí uniknout: ona svému hnusnému prostředí, on své lehce šílené manželce. Sugar nechce být jen vydržovanou milenkou, chce se „napevno vetkat do tapiserie jeho života, aby ji nepokládal za pouhý flirt, ale za přítelkyni stejně vzácnou, jako je sourozenec“. A pak se jí naskytne šance přece jen proniknout do Williamovy domácnosti… Zbytek děje prozrazovat nebudeme, ale potenciální čtenáře můžeme spolu s autorem ujistit, že se „v blízké budoucnosti stanou svědky soulože, o šílenství, únosu a násilné smrti ani nemluvě“. Kvítek není sentimentální vyprávěnka o kurvě se srdcem ze zlata. Je to panoramatický portrét viktoriánského Londýna se všemi jeho společenskými vrstvami, bildungsroman s nečekaně katarzním vyzněním a hlavně silný příběh, u kterého budete hlavní hrdince fandit. Jestli tohle není literatura, tak už nevíme, co by jí tak mohlo být.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2014
,
Argo
Originální název:
The Crimson Petal and the White, 2002
více info...
Přidat komentář
Patřím mezi ty, kteří by dokázali opěvovat knížku na mnoha řádcích, ale už to udělali jan8470, Prey a další, tak se nebudu opakovat, plně se vším souhlasím.
Jen pár postřehů:
- neobvyklý styl vyprávění na začátku jsem musela přemoct, ale potom už se knížka četla a hltala sama
- překlad je geniální!!!
- nemám ráda otevřené konce, proto doufám v pokračování... leč mohlo by být aspoň o malinko kratší ;-)
Kvítek karmínový a bílý
(Ve skvělém překladu pana Viktora Janiše)
Příběh prostitutky Sugar odehrávající se ve viktoriánském Londýně.
V první řadě musím říct, že Michel Faber je brilantní vypravěč.
Na knize se mi líbil samozřejmě především vývoj a proměna Sugar (tedy její osobnosti) a také to, jak autor zručně provázal cesty a příběhy všech postav. Žádná není zbytečná, žádná není nevyužitá. Tomu říkám poctivé spisovatelské řemeslo. Stejně jako se Sugar však Michel Faber pracuje s ostatními postavami (William, jeho bratr Henry a v neposlední řadě Emmelína Foxová) jejichž pohnutky a charaktery jako zručný chirurg svým skalpelem postupně tkáň po tkáni ořezává až na kost. Tady není kladných hrdinů, protože doba je zlá a předsudky vládnou světu. Ze začátku mě trochu zarazila přílišná popisnost prostředí a (příliš mnoho slov), ale pak jsem se nechal strhnout příběhem a knihu si opravdu užil. Když jsem dočetl poslední stránku, uvědomil jsem si dokonce, že v poslední čtvrtině knihy má příběh takový spád, že i těch barvitých popisů které mnohého čtenáře mohou z počátku odradit znatelně ubylo. Zároveň si vážím autora který byť se považuje za ateistu, i když mohl, nesklouzl k zesměšnění katolického ani anglikánského náboženství. Kniha je často chválena za to jak přesně popisuje život ve viktoriánském Londýně a samozřejmě po právu.
Vlastně jsou jen dvě výhrady které k samotnému příběhu mám. Tou první je, že se mi nesmírně líbil začátek knihy, kdy je čtenář postaven do pozice voayera pozorujícího vše jakoby z dálky. Tento způsob vyprávění Faber záhy opustil. Chápu, že pro autora by bylo nesmírně náročné napsat příběh tímto stylem, ale přesto mi to bylo trochu líto. A samozřejmě mě moc mrzelo, že kniha skončila tak náhle a její finále bylo tak otevřené, že by se za to nemusel stydět ani scénárista soap opery.
Mnozí pak Faberovi vyčítají velký výskyt vulgárního a sprostého slovníku. Ale to je prostě hloupé. Kvítek je příběh prostitutky a sprostá mluva a sexuální narážky k tomu prostě patří.
K překladu: Pan Janiš na knize odvedl práci, za kterou by si zasloužil nejen tvůrčí prémii v rámci Ceny Josefa Jungmanna, ale i cenu Nejlepší překladatel roku.
Kvítek karmínový a bílý rozhodně není knihou pro každého. Nejen rozsahem 920 stran, ale také tématem prostituce. Přitom je to (jako většina opravdu dobrých příběhů) především vyprávění o lidech, jejich životech, touhách a strastech. 95%
Kniha, kterou jsem chtěl mít rád.
Kniha, kterou jsem chtěl číst a nevědět o čase.
Kniha, kterou jsem chtěl vnímat jako osoba, jež mi ji doporučila.
NEMOHU.
Nemohu se dostat přes 500. stránku.
NECHCI.
Nechci se prosekávat každým řádkem jako hustým pralesem.
NEBAVÍ.
Nebaví mě život a úvahy postav, vyprávěč a styl, který napodobuje francouzské romány 19. století.
ŠKODA.
Ano, ...škoda, asi.
Kdo se zajima o obdobi viktorianske Anglie a o spinave kurvy, necht nevaha a cte, zde je to dva v jednom :D Vykresleni tohoto obdobi je dokonale, kniha je velmi ctiva, nektere pasaze prijemne zpestruji zajimave vulgarismy, ale najdou se zde i nudna mista sahodlouze popisujici nabozenstvi, vztah jednotlivych postav k nemu, odrikavani Zdravasu a zpytovani svedomi "hrisniku", kteri si drze dovolili pomyslet na sex a uz se povazuji za netvory, coz me moc nebere :D
Za me 3 hvezdicky z 5ti, z devitiset stran bych se nebala tak 300 ubrat :D
Jak si gentleman osladil hořký život kostkou cukru. Našel múzu v zatuchlém pokojíčku s lascivními obrázky nahých ženštin, přišel na chuť nápadům, z hlubin snění a nevole zahlédl inspiraci v upnutých šatech, vlasy svázanými do pevného uzlu a suchou kůží odlupující se ze rtů. Našel motivaci znovu žít a chtít všechno sladké a zakázané. Především sladké! Vzít si cukrovinky, které podněcují nanejvýš dráždivým způsobem zvířecí pudy.
Ta kniha je monumentální! Myšlenkou. Příběhem. Sugar.
Kde je jí konec?
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Úchvatně napsaná, skvělé líčení doby a prostředí, dobrý příběh, mnoho rozměrů a otázek.
Když jistý překladatel dal palec nahoru mému komentáři k jiné knize, kterou nepřekládal, cítil jsem se poctěn a hned jsem si ho proklepnul. :-) Tak jsem se poprvé dozvěděl o Kvítku. No jo, ale vrhněte se do knihy o 900 stranách, s pocitem, že někdo, kdo ji přeložil, si následný komentář pravděpodobně přečte. Co když se mi text, který mu musel dát tolik práce, nebude líbit? Nestalo se. Nemám po ruce anglický originál, takže hodnotit překlad mohu jen částečně, z výsledku, ale ten stojí za to. Bohatá slovní zásoba (blaho, které v čtenáři vyvolá vhodně zvolený výraz na vhodném místě!) a udržení stylu po celý rozsah (vlastně mnoha stylů), to oboje svědčí o tom, že převod Kvítku do češtiny se povedl. Včetně závěrečného slovníčku. Myslím, že Viktor Janiš vychytal i dobové reálie, aby byly přeložené korektně, ale ne neživotně. Dosud tedy za plné hodnocení. Proč ubírám? Přečtení mi trvalo déle, než u tří třísetstránkových knih, a to se považuju za docela ostříleného čtenáře. Některé doslova báječné situace, míněno silou textu, jakoby se chystaly až příliš dlouho. Čtivě, ale dlouho. Není problém cítit požitek od začátku do konce, ale kolem půlky románu se maličko přešlapuje na místě. Asi je to přirozené, jak jinak vybudovat následnou lehkou gradaci, ale „pár“ slovíček by škrtnout šlo. :-) Kdo nemá radost ze samotného aktu čtení, prostě u Kvítku nepochodí. Nepomáhají tomu ani některé Faberovy volby v tom, co ze života postav vyjevit úplně, co jen naznačit a co „zamlčet“. Včetně konce. Pro mě to byl úžasný dobový výlet, historicky uvěřitelný a současně jdoucí na ruku modernímu čtenáři, hledajícímu paralely s časově bližší skutečností. Speciální medaili bych Faberovi udělil za vybalancování počtu postav, svět Kvítku nepůsobí ani nezalidněně, ani se čtenář neztrácí v chaosu jmen, povah a motivací. Otevřenost některých scén byla naprosto přiléhavá a funkční, rozhodně se nejedná o samoúčelnou vulgaritu. Celkově velmi silné čtyři hvězdičky a kdo o sobě ví, že cítí rozkoš z pouhé existence fikčního světa a pobytu v něm, kdo nepotřebuje neustálé dějové zvraty a vedení příběhem od A do Z, ten si klidně může představit hvězdiček pět. Už se těším na bonus v podobě povídek Jablko. (Čteno v překladu Viktora Janiše.)
Krása této knihy mi zůstala skryta. Tak ohromné množství popisů nejsem schopna strávit, vydržela jsem 150 stran, na kterých bylo děje jen pomálu.
velice čtivá kniha, bylo mi líto, že skončila. Chvíli mě mrzelo, že to dopadlo tak, jak to dopadlo, ale mělo to tak být...
skvěle odráží každodenní život ve viktoriánském Londýně, se všemi nechutnostmi i radostmi (těch bylo asi dost málo)
a zase jsem jednou ráda, že žiju dnes :-)
Nádherně napsáno, perfektně přeloženo. Je to jeden z těch příběhů, který s hrdiny žijete, chytne vás a nepustí. Všichni mi budou chybět!
Krásná kniha, obsahem i obalem, jejíž dokonalý a precizní překlad Vám předloží téměř filmový a hmatatelný příběh z viktoriánské Anglie. Přestože by se dal děj shrnout do podstatně méně stran, nebudete se vážení čtenáři nudit ani chvilku. Doporučuje se uvelebit se na příjemném místě, otevřít tuto devítisetstránkovou bibli a číst. Postavy, které nejsou černobílé a konec se kterým jsem byl náramně spokojen, protože se i po dočtení ke knížce vracíte a říkáte si...
Takže díky pane Fabere, po Vašich skvělých povídkách jste mne překvapil formátem i rozsahem, díky pane Janiši za krásný jazyk, musela to být sisyfovská práce a díky Argo.
PS. Zkusil jsem číst i v metru a vzpomínám na minimálně zdvižená obočí spolucestujících.
Nějak jsem tuhle knihu nedala, pomalé tempo, hrdinové kteří k srdci nepřirostou. Zkusím to časem znovu, teď jsem z knihy v rozpacích.
Příběh mladé prostitutky, které se podaří získat bohatého mecenáše, není vůbec romantický. Kniha velmi realisticky, sugestivně a podrobně popisuje prostředí, způsob života a uvažování několika hrdinů z různých společenských vrstev. Při procházce londýnskou ulicí se vám chce opatrně našlapovat kvůli všudypřítomným výkalům, zvratky jsou detailně popsány včetně nestrávené slaniny, kterou služka ukradla ze stolu svých pánů, nad popisem nočníku s průjmovitým obsahem se vám znechuceně nakrčí nos. Trochu rušivý je způsob vyprávění (z pohledu jakési vypravěčky), na který jsem si možná časem zvykla, ale spíše ho spisovatel po delším úvodu opustil. Možná i to byl důvod, proč se mi nepodařilo si k hlavním hrdinům vytvořit osobní vztah, a tak se (jinak vynikající kniha) nezařadí mezi mé srdcovky a asi se k ní nebudu pravidelně vracet. Přesto rozhodně doporučuju k přečtení, protože je to jeden z těch vzácných kousků, které hned po dočtení poslední stránky nedostanete snadno z hlavy.
Kniha je výborná. V zásadě se tam nic zvláštního neděje, není to thriller takže čtenáři akčních knížek budou asi zklamaní, ale právě ten popis běžného života ve viktoriánském Londýně je famózní. Je vidět že spisovatel toho hodně nastudoval, aby vytvořil tak pěkný a rozsáhlý příběh. Je to v podstatě učebnice historie jak se žilo v Londýně v těch letech. Jazyk kterým je kniha napsaná je moc pěkný a i překladatel zaslouží velkou pochvalu. Knihu doporučuji
Vysoce čtivé. Výborná technika psaní.Naprosto úchvatný nástup a prvních 400 stran Faber vlastně vůbec nezávahal. V druhé části začal být maličko váhávý a zdrženlivý a proniklo to i do charakterů postav. Zaujal však místem,nebo místy , přístupem. Špinavý,syrový, krutý obsah, slovem skutečnost,kterou zjevil mu hodnotím plným počtem bodů.
Chvili mi trvalo nez js se do knihy zacetla.Pribeh byl ctivy,ale konec byl neuspokojivy. Chybel mi zaver,ukonceni.
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura prostituce viktoriánská doba historické rományAutorovy další knížky
| 2014 |  Kvítek karmínový a bílý |
| 2016 | Kniha zvláštních nových věcí |
| 2002 |  Pod kůží |
| 2015 | Jablko |
| 2008 | Fahrenheitova dvojčata |
Než jsem četla rozhovor s Viktorem Janišem, nikdy jsem ani o Michelu Faberovi neslyšela. Jeho povídání o těžkostech překladu, na kterém několik let pracoval, mě natolik zaujal, že jsem si řekla, že tu knížku prostě musím přečíst. Od pohledu to byla challenge, těch tisíc stran je dost, ale po přečtení ve mně něco zůstalo. A bude to tam ještě dlouho. Zvláštní pocit, který se nedá popsat slovy. To si člověk musí přečíst, zažít a sám uvědomit. Na rovinu říkám, nejedná se o oddechovou četbu. Některé pasáže byly hodně náročné, za mě to ale jednoznačně stojí za to.