Kvítek karmínový a bílý
Michel Faber
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235607/bmid_kvitek-karminovy-a-bily-iuf-235607.png
4
845
845
Kvítek karmínový a bílý série
1. díl >
„Jistěže můj syn chodí za děvkami – kdyby nechodil, měl bych strach o jeho zdraví,“ prohlásil kdysi Charles Dickens. A není se čemu divit, ve viktoriánském Londýně připadala jedna prostitutka na dvanáct dospělých mužů. Jak se asi takovým ženám žilo, vylíčil Michel Faber v románu Kvítek karmínový a bílý, a to mnohem otevřeněji a upřímněji, než by to mohl udělat zmíněný Dickens. Osou románu je vztah osmnáctileté prostitutky Sugar a dědice voňavkářského impéria Williama Rackhama. Oba chtějí uniknout: ona svému hnusnému prostředí, on své lehce šílené manželce. Sugar nechce být jen vydržovanou milenkou, chce se „napevno vetkat do tapiserie jeho života, aby ji nepokládal za pouhý flirt, ale za přítelkyni stejně vzácnou, jako je sourozenec“. A pak se jí naskytne šance přece jen proniknout do Williamovy domácnosti… Zbytek děje prozrazovat nebudeme, ale potenciální čtenáře můžeme spolu s autorem ujistit, že se „v blízké budoucnosti stanou svědky soulože, o šílenství, únosu a násilné smrti ani nemluvě“. Kvítek není sentimentální vyprávěnka o kurvě se srdcem ze zlata. Je to panoramatický portrét viktoriánského Londýna se všemi jeho společenskými vrstvami, bildungsroman s nečekaně katarzním vyzněním a hlavně silný příběh, u kterého budete hlavní hrdince fandit. Jestli tohle není literatura, tak už nevíme, co by jí tak mohlo být.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2014
,
Argo
Originální název:
The Crimson Petal and the White, 2002
více info...
Přidat komentář
Atmosféra Londýna, dva odlišné světy - chudoba a aristokracie. Snaha Sugar odlepit se ode dna lidské společnosti a získat si oblibu u Williama.
Skvělý překlad. Díky kterému se dokážete dostat do ulic Londýna a fandit hl. postavám.
Jedna z nejtlustších knih jakou jsem přečetla a přestože mě některá místa uklimbávala, nějak se mi po jejích postavách začíná stýskat a těším se alespoň na Jablko.Krásný popis viktoriánského Londýna se všemi jeho zákoutími, spousta dobových prvků a přesto zabalené do moderních vypravěčských postupů. (Pořád jsem doufala, že bude odhalena identita vypravěčky!) Žádný příběh Pretty Woman (i když jsem si Sugar s krásnými vlnitými vlasy představovala jako Julii Roberts, nebo Patricii Kelly v klipu First Time), dramatický konec s velkým prostorem pro čtenářovu fantazii. Na druhou stranu musím říct, že pokud by v knize nebylo cca 500 stran, nijak by tím příběh neztratil na kráse a přitažlivosti. V podobném duchu doporučuji též nově vydanou Francouzovu milenku!
Nemohla jsem se začíst, ale nelituji, že jsem dočetla. Kniha je čtivá, ten konec by mohl být trošku jasnější, ale určitě doporučuji.
Po přečtení knihy jsem měla ještě dlouho příjemný pocit z právě prožitého. Samotné prostředí nejnižší sociální vrstvy v první polovině 19.stol je velmi strhující a použité vulgarismy celou atmosféru jen podtrhují. Na samém začátku, když se čtenář teprve orientuje, Vás osloví Kniha a pomalu vtáhne do děje, do kterého se ponoříte a vyskočíte až na konci. Ten byl pro mě ovšem nemilým překvapením :) nicméně zjištění, že za měsíc vyjde pokračování, mě potěšilo.
Uvažování a reakce Sugar by mi odpovídali spíše u starší a zralé, životem zkušené ženy, nikoliv teprve 18ti leté slečny. Příběh je o to silnější, čím si člověk uvědomuje velmi tvrdé a zvrhlé výchovné metody její matky.
Kniha se mi celkově moc líbila a zanechala silný dojem.
Dokonale mně to vtáhlo do děje, začetla jsem se a nemohla přestat, skvělý čtenářský zážitek ... přesto bych ráda věděla, jak dopadly Sofie a Sugar, ten otevřený konec je jediná maličká vada na kráse.
Jsem na straně 729 a už mě to fakt nebaví. Nic se tam pořádně neděje a pokud ano, celkem rychle to zabije další text. Nemůžu říct, že se jedná o slovní vatu, naopak popisy všeho možného jsou svým způsobem zajímavé, ale je jich zkrátka moc. Charaktery postav jsou jasné prakticky od začátku a kdyby se alespoň tomu přizdisráčovi Williamovi něco stalo, třeba by je někdo načapal a zostudil, mohlo to přispět k lepšímu hodnocení. Takto to není nic jiného než stovky stran nudy.
Skvělá kniha. Při čtení jsem si uvědomila, že jsem před pár lety viděla seriál natočený na motivy této knihy. Takže jsem z knížky měla dvojnásobnou radost (a k tomu ještě to věnování na začátku). :) Chvílemi se mi zdálo, že tu levanduli i cítím. Jen by mě zajímalo, jak Sugar se Sofií nakonec dopadly.
Téměř fyzický zážitek. Autor nelítostně útočí na naše smysly, tentokrát hlavně na čichové, vždyť téměř z každé stránky se na nás line nějaký puch, ať už libý či nelibý. Tenhle ponor do viktoriánské Anglie byl někdy až nepříjemně intenzivní, a přestože mu mnozí vyčítají vulgaritu, pro mě se Faber vždy zastavil před těmi "posledními dveřmi". Lehkost, s jakou autor podává své jistě zdlouhavě nastudované reálie, je obdivuhodná, ani na okamžik nenudí, neotravuje popisy, v jeho podání je vše živé, plastické, ať už se jedná o ty nejpříšernější stoky nebo o snobskou návštěvu opery. Zároveň se mu podařilo vybalancovat formu s obsahem, takže se v tom širokém toku vyprávění neztratily osudy jednotlivých postav a já jsem mohla až do konce fandit Sugar, ať vyhraje nad svým osudem. Jen škoda, že na tom samolibém panákovi Williamovi nestihla uskutečnit žádnou ze svých literárních představ :)
V Londýně roku 1875 si ještě Jack Rozparovač cvrnká kuličky. Je to páchnoucí špinavé město, v němž na 12 dospělých mužů připadá jedna kurva, pardon, placená sexuální společnice. A tak je jen otázkou času, kdy se dědic kosmetické firmy dočte v lehce skandálním průvodci Další spanilé jízdy po Londýně o nebývalých kvalitách mladičké rusovlasé prostitutky a vyhledá její služby… Jestli od tlustého románu s názvem Kvítek karmínový a bílý čekáte Padesát odstínů šedi ve viktoriánském kabátku, budete zklamáni. Romantické duše rovněž, žádná Pretty Woman v korzetech se nekoná. Všichni ostatní čtenáři se zhluboka nadechnou, protože londýnská Skořepka nevoní po fialkách, a ponoří se do barvitého světa britské společnosti mezi usoplené fracky a udřené švadleny, nahlédnou do deníků dívek s rodokmenem, vyrůstajících v internátních školách a čekajících na vhodnou partii, seznámí se s emancipovanými vdovami a ratolestmi z vyšší třídy odloženými v dětských pokojích. Michel Faber vám to naservíruje do nejmenších podrobností, ovšem s neuvěřitelnou lehkostí, od snídaně přes donášku pošty (sedmkrát denně!) až po oblékání do večerní róby a osobní hygienu. Budete fandit sečtělé dívce Sugar, která chce uniknout z hampejzu, nebo naivní manželce Williama Rackhama, jež ani netuší, proč každých osmadvacet dní krvácí. Román Kvítek karmínový a bílý vyšel v sytém překladu Viktora Janiše a výtečné grafické úpravě Pavla Růta a těch 7,5 cm, které mu budete muset vyčlenit v knihovně, za to dozajista stojí.
Moje pocity z právě dočteného příběhu jsou naprosto rozporuplné - momentálně opravdu nejsem schopna říct, jestli se mi kniha spíš líbila, nebo spíš nelíbila. Dočetla jsem ji však víceméně jen ze setrvačnosti, chvílemi jsem se přistihovala při tom, že dlouhé popisné pasáže či citace deníku nebo básní přeskakuji. Nepochybně to byl skvělý překlad, ale přesto na můj vkus byla kniha o pár set stran delší, než by jí prospělo. A mmch, nikterak se nerozčiluju, že nevím, jak to vlastně dopadlo... za mě žádné další rozuzlení vskutku netřeba.
Konečně dočteno, četlo se mi to dobře, ale bohužel jsem měla na čtení málo času. Hodnocení je jednoznačné Líbilo se mi to. Ovšem otázka je jako moc vlastně se mi to líbilo? Poprvé v životě jsem litovala, že jsem znala hodnocení a názory na knížku dřív než jsem ji přečetla. Poprvé si nejsem jistá, jestli je můj názor nezaujatý a neovlivněný.
A k hodnocení. Je to určitě dobrá knížka, jen nevím jestli tak skvělá, jak jsem možná čekala. Příběh sám osobě není nijak výjimečný, zajímavá je hlavně forma, způsob vyprávění, nebo třeba to, že jsou někdy detailněji popisovány "obsahy nočníků" než okolnosti smrti některých postav. A postavy vůbec jsou zajímavě pojaté, typologie lidí z viktoriánské Anglie je dobrá až skvělá, v některých případech možná jsou typové charakteristiky až přehnaně zdůrazněné. Otevřený konec také není žádná novinka, ale zase jde o formu. To vše děla Kvítek Kvítkem. Tím vším Kvítek vysoce převyšuje běžný průměr. Takže tak 95 % , dávám nakonec 5 hvězdiček.
Viktoriánskej Londýn, pach poševního sekretu, starý hadry, tuny mejkapu, obyčejná romance a tak MODERNÍ literatura. Kouzlo Kvítku se vlastně nedá pořádně vysvětlit. Jde v podstatě o cajdák, tu sprostý, tu něžný, bez zásadních zvratů a překvapení. Faber je ovšem klávesnicový génius a zemitější konkurenci pro Jane Austen sepsal tak, že skoro až cítíte všechnu tu levanduli, mýdlo, exkrementy na podrážce a levné parfémy. Kvítek zkrátka strhne. Kapitoly dávkuje jako špičkový televizní seriál, sem tam decentně pomrkává na čtenáře a v závěru mu uštědří mlaskavý políček. A vy budete chtít číst dál. A to je pro paní Knížku vůbec ta nejlepší možná vizitka.
Sotva jsem docetla. Nevadi mi tluste knihy, to teda ne, ale tahle podle meho mohla mit o dve ste stran mene. Jinak to bylo napsane dobre, ale kniha se nezaradi mezi kousky, ktere prectu znovu.
Dočteno. Po pravdě před týdnem bych neřekla, že tohle napíšu. Do poloviny knížky jsem se prala s tím jestli pokračovat, nebo odložit. Nakonec jsem se přehoupla přes půlku a já si začala tipovat jak příběh dopadne. To byl především důvod, proč jsem vydržela a dočetla.
Na mě to bylo příliš rozvláčné.
Jednoznačně jedna z mých nejlepších knih, které jsem poslední roky četla. Trochu rozsáhlá, pardon vlastně krátká, protože jsem ji hltala jedním dechem. Skvělý překlad.
Uff, tak mi kolem stránky 300 došly síly. Už prostě nemohu dál a Kvítek mě udolal svou nudou.
Ze začátku se mi to docela líbilo, dobré zachycení doby, atraktivní téma, netradiční styl, hezký jazyk, odvaha k naturalistickým scénám, schopnost zachytit myšlenky a touhy, se kterými se jiným neodvážíme svěřit.
Jenže 300 stránek mi na to stačilo, ale když tam není napětí a čtivost, tak vše výše uvedené se vyčerpá.
Na jedno pozitivum ale dlouho nezapomenu. Protože rád čtu vleže, držet tuhle 900 stránkovou činku s pevnou vazbou nad hlavou je víc než se trápit v posilovně. Rozhodně nedoporučuji těm, kteří čtou v obdobné poloze a stane se jim, že při čtení usnou. Což při jakékoliv absenci napětí docela hrozí.
Howgh.
Nikdy jsem moc v knihách nevnímala, jak moc je důležitý překlad - vždy jsem obdivovala nebo zatracovala autora. Až u Kvítku mi došlo, jak je důležitá práce překladatele, který může postavit knihu o třídu výše. A nebo ji zatratit. V tomto případě došlo k první variantě a PAN překladatel odvedl geniální práci (díky Viktore).
K samotné knize mohu říct jen to, že mi bude Suger moc chybět. A William. A Sofie. A Emmelína, A Henry. A Agnes.. Ačkoli má Kvítek více než 900 stránek a já ho četla dva měsíce, tak ho stále nemám dost a vím, že najít knihu, která mě podobně zasáhne, bude velmi těžké.
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura prostituce viktoriánská doba historické rományAutorovy další knížky
| 2014 |  Kvítek karmínový a bílý |
| 2016 | Kniha zvláštních nových věcí |
| 2002 |  Pod kůží |
| 2015 | Jablko |
| 2008 | Fahrenheitova dvojčata |
Hele, tak vám řeknu, dokáže mě pěkně nasrat, když přečtu tisíc stránek, který miluju od prvního odstavce, protože ta naturalistická atmosféra, smrad, saze, špína a tolik báječných vulgarit, že by se i Bukowski začervenal, děvka Sugar, která si vás podmaní, bláznivá Agnes, se kterou nakonec soucítíte, protože víte, že to, co jí mění, je jen nádor velikosti vlašáku, malá Sophie a její neskutečná samota v paláci s rodiči, kteří se tváří, že se nikdy nenarodila, stejně tak zoufalá a nevyřčená láska Henryho - a Emelína, která kašle krev - bože, těch postav, těch životů a maličkostí, který se slejvaj v jeden celek jako Temže s mořem....vy to žerete, milujete, těšíte se, bojíte se, hnusíte si...a autor v nejvypjatější chvíli jako udělá: Hele, už jsem sakra napsal dost, tak čau - žádnej konec nebude...zahodil jsem knížku a vyhlásil Faberovi džihád, protože to se teď nosí. (Naštěští pro něj jsem zjistil, že vyjde knížka povídek, kde se dozvím, co se s hrdiny, který tak najednou odkopnul, stalo) - tak mu možná (trošičku) odpustím, ale stejně budu pořád připravenej vyhlásit mu svatou válku! Howg.