Kybernemoc!
Manfred Spitzer
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/340303/bmid_kybernemoc-RkR-340303.jpg
4
34
34
Digitalizace všedních dnů narůstá — a má fatální následky. Když digitálním médiím přenecháme kontrolu nad všemi oblastmi života, když dlouhé hodiny hrajeme online hry a ztrácíme se na sociálních sítích, stávají se z nás kybernemocní lidé. K následkům tohoto stavu patří stres, nadváha, deprese i poruchy spánku a soustředění. U dětí se špatně vyvíjí motorika, jazyk i schopnost empatie. Manfred Spitzer na základě nejnovějších vědeckých výzkumů ukazuje, do jaké míry tento trend ohrožuje naše zdraví. Ve své knize informuje čtenáře o rychle se šířících civilizačních chorobách, varuje před zdravotními riziky digitální techniky a vysvětluje, jak se před nimi můžeme chránit.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno:
2016
,
Host
Originální název:
Cyberkrank! Wie das digitalisierte Leben unsere Gesundheit ruiniert, 2015
více info...
Přidat komentář
Co se výběru tématu a pole působnosti týče, má Spitzer v rámci akademické obce, monopol. Knihu nám doporučoval pan doktor na přednášce obecné psychologie a já sama jsem z knihy čerpala v rámci tvorby seminární práce na téma digitální výchovy.
Právě vzhledem k odbornému doporučení, bylo pro mě nemilým překvapením zjištění, že bych knihu zařadila spíše do beletrie než naučné literatury. Možná je to i tím, že do problematiky nepotřebuji nějak laicky uvádět, protože patřím k již plně digitalizované generaci.
Knihu jsem nedočetla celou, čerpala jsem pouze z jednotlivých pasáží, ale i v úryvcích z kapitol byla kniha lehce srozumitelná, velmi čtivá a v kontrastu s předešlou větou, dobře napsána a vhodná i pro neodborníky. Knih o problematice digitálních technologií a jejich škodlivém vlivu na zdraví bych uvítala více, spolu s nějakou kapitolou o prevenci (nevzpomínám si, zda v Kybernemoci nějaká byla), protože nyní se už, bohužel, bez internetu neobejdeme.
(SPOILER) Celkem hezky zpracované, témata jsou široká: např. google efekt, kyberšikana, nadměrné používání technologií a mnoho dalších. Kniha "digitální demence" mi přesto přišla o něco lepší a přehlednější. Tady to mi přišlo až moc taková všehochuť, což však není chyba autora: jde o tzv. kybernemoc, což je samo o sobě dost široké téma. V té digitální demenci jde více o vliv technologií na naše potomky.
Zatímco Digitální demenci jsem chtěl dát 5 hvězd, protože obsahovala výborné pasáže o lidském mozku, tak této knize bych dal nejraději jen tři hvězdy. Některé části byly dost povrchní a celková myšlenka je příliš jednoduchá:
Všeho moc škodí.
To je na tolik stran trochu málo. Spitzer samozřejmě uvádí argumenty a odpovídající výzkumy, jenže často se jedná jen o pouhé okomentování. Že sedět denně 7 hodin u jedné PC hry není normální, je asi zřejmé každému.
Po informační stránce to bylo slabší než předchozí kniha. V té byl poměrně uceleně popsaný vývoj mozku od dětství po dospělost. Zde jsou o mozku jen občasné zmínky pro vysvětlení různých výzkumů.
Výklad není postupný. Kniha obsahuje několik velkých kapitol. Některé části působily jako rozepsané myšlenky z Digitální demence. Opět je to ukrutně nevyvážené. Zaujatost vůči PC hrám je vyloženě směšná.
Přitom celé je to tom, že nadměrné používání jakéhokoli digitálního média je špatné. Je jedno, zda se jedná o smartphone, sociální sítě, televizi nebo on-line hry. Ale PC hrám to Spitzer pořádně osolil.
Logicky tak v knize chybí absolutně všechny výzkumy PC her, které vyšly pozitivně. Je zmíněná pouze jedna(!) studie. V jiném případě je výzkum interpretován tak, aby vyzněl negativně. Jenže Spitzer se v PC hrách vůbec neorientuje. Úplně chybí problematika Free2Play a jakákoli zmínka o Loot boxu. To je prostě tak, když o PC hrách píše někdo, kdo o tom nic neví. Vznikne víc škody než užitku.
Je třeba brát na vědomí, že Spitzer varuje především před používáním smartphonů a jiné elektroniky malými dětmi. Logicky také zmiňuje výzkumy u dospívajících. Jenže se často jedná jen o popis chování způsobeného špatnou výchovou.
Další nedostatek je nízký počet účastníků u některých výzkumů. Někdy dokonce méně než sto. Jiné výzkumy jsou na téma „američtí vědci zjistili“. Asi nepotřebujete výzkum, který prokáže, že děti hrající 6 hodin denně na PlayStationu jsou obézní. Nikdo asi nečeká, že to budou nabušení sportovci.
A pokud by byli. Pak tím hůře. Pak totiž nespí.
Kniha je především pro nastávající rodiče. Při výchově se nedá na moderní elektroniku (např. tablety pro batolata) spoléhat. Smartphony integrují internet a sociální sítě a pro děti jsou nevhodné. Naopak nedoporučuji rodičům, kteří mají doma dospívající mládež. Mohly by vzniknout zbytečné hádky, kdy se rodiče budou zaklínat touto knihou. Jenže v pubertě už je poněkud pozdě.
Patologické používání nejmodernější elektroniky způsobuje civilizační choroby a depresi. Asi těžko povede ke zdraví a štěstí, když se jedná o něco patologického. Přes všechny slabiny a stupidní přístup doktora Spitzera doporučuju. Jedná se podle mě o jedno ze zásadních témat dnešní doby. 75%
Moje první kniha o této problematice. Možná, že existují lepší, tady mě dost rozčilovat nepříliš kvalitní překlad, ale každopádně je to dobrý a detailní přehled o tom, jak nám počítače, mobily (zvláště pak ty "chytré"), tablety a další podobné vynálezy zasahují do života.
Možná, že někomu mohou mnohá tvrzení, která se v knize objevují, připadat přehnaná. Autor však odkazuje na původní zdroje informací, takže kdo má zájem, může si dohledat primární data. Pravda, bylo by to asi dost časově náročné, protože většina pramenů, na něž autor odkazuje, zřejmě není na internetu volně dostupná a lze se k nim dostat pouze přes veřejné knihovny ve větších městech či velké předplacené databáze, např. na univerzitách. Ale možnost nahlédnout do původních pramenů tu je.
Osobně patřím spíše ke konzervativnější skupině, tedy mobil mám jen "klasický" a na počítači trávím čas především pracovně, protože prostě v mém povolání to jinak nejde. Bohužel jsem nucena dost věci dohledávat i na internetu, což je asi ten největší "mor". A tak vidím, co to se mnou dělá – vůbec nic dobrého. Řeknu to otevřeně – z počítačů a internetu se blbne. A hodně. To je moje osobní zkušenost, knížka pana Spitzera mi ji jen potvrdila. Vůbec si nedovedu představit, že bych měla mít ještě další digitální média. Pár dní bez počítače je pro mě jedna z nejúžasnějších věcí. A vůbec nechápu to obrovské nadšení pro zavádění digitální techniky do škol, či dokonce školek a jiných zařízení pro nejmenší děti. Copak zodpovědné osoby samy na sobě nepozorují, jaký negativní vliv digitální média mají? I když možná už jsou tito lidé v takové fázi rozkladu kritického myšlení (či myšlení vůbec), že ze svých zkušeností nedovedou nic vyvodit...
Jedna dobrá zpráva na závěr – čtení knížek, aspoň těch "klasických, dovede negativní vliv digitální techniky do jisté míry zvrátit. Není to jen tím, že pak nemůžete internetu nebo smartphonu věnovat tolik času. Čtením knih se posiluje paměť, představivost, soustředění, vyjadřovací schopnosti a další dovednosti. Vyzkoušela jsem to sama na sobě a funguje to naprosto skvěle! A dokonce mám pocit, že nejlíp fungují ty knihy, které mě na první pohled nezaujmou :-). Tak hrr na ně! :-)
Tento typ knihy u mě není moc oblíbený a nebyý toho, že jsem knihu dostala jako dárek, tak bych si ji určitě nepřečetla. Spoustu věcí je mi jasných i bez podkladu dané studie, pár informací mě obohatilo. Celkově byla pro mě kniha nezáživná. Ale oceňuji autorovu snahu při sbírání dat z mnoha studií a snaha o změnu.
Mno… ten pán se zdá drobátko umanutý a uzamčený ve své informační sektě – bublině. Nemyslím to ale tentokrát nikterak pejorativně… Spitzer to schytal od „digitální“ většiny už v případě své knihy Digitální demence. Přesto umanutě pokračuje v sázení argumentů, proč je škodlivé to a ono, zejména pak sledování televize, používaní internetu prostřednictvím digitálních technologií a také obyčejného přejídání a nedostatek pohybu dnešních dětí. Ve všem má v víceméně pravdu. Většina rodičů – včetně mě – ví, že bychom měli naše děti více brát ven, nenechat je bez dozoru brouzdat temnými vlnami internetu a čučet na bednu. Měli by sportovat, zdravě jíst, smát se, být neustále v dobrém, motivujícím prostředí.
Knihu jsem přečet a u většiny věcí souhlasně pokyvoval hlavou. Měl jsem tendenci si říkat: nojo, to za našich mladejch let bylo všechno jinak. Věčně venku, žádná televize (kdo by se také koukal na ten jeden nudný komunistický program), žádný mobily, internet, socky – prostě jsme seděli před barákem na lavičce a kecali, dokud nás nerozehnal nerudný domovník ze třetího patra.
Jsem přesvědčený, že by se využívání digitálních technologií a televize – zejména dětmi – mělo rozumně regulovat. A jsem přesvědčen, že je dobré podobně kontroverzním způsobem na to společnost upozornit. Jenomže jak to tak píšu, uvědomuji si, že zatímco ve svém komentáři kážu vodu, doma docela chlastáme víno… :-D
Čekala jsem, že se dozvím něco nového, ale je to popravdě jen omílání informací z předchozího titulu Digitální demence.
Všechny Spitzerovy argumenty jsou postavené na výsledcích kvantitativních srovnávacích analýz, které autor poněkud tendenčně interpretuje. Kdyby si přečetl kupříkladu knihu Signál a šum od Nata Silvera, musel by si být vědom, že své závěry vyvozuje přinejmenším neuváženě (vzhledem k tomu, že se Spitzer prezentuje coby vědec, mám podezření, že to dělá vědomě a záměrně tak manipuluje čtenáře s tím, že – dle jeho názoru – jde přece o dobrou věc). Ze srovnávacích experimentů sice lze vyčíst určité korelace, ale mnohem hůře z nich lze s jistotou vyvodit příčinné souvislosti. Příklad z Kybernemoci:
Srovnávací analýza používání iPhonu a kognitivních schopností, bystrosti úsudku a všeobecného přehledu uživatelů. Mezi skupinou uživatelů iPhonu a skupinou lidí bez iPhonu (a zřejmě i bez jiného smartphonu) se v tomto ohledu nejprve neukáže žádný relevantní rozdíl. To se nám samozřejmě nelíbí, takže si skupinu uživatelů rozdělíme na tři části: na slabé, středně silné a intenzivní uživatele. A hle, žádané výsledky jsou tu! Zejména intenzivní uživatelé iPhonu vykazují ve srovnání s "neuživateli" slabší orientaci i zastřenější uvažování v řešení komplexnějších problémů, k nimž je potřeba znát či zjistit určité informace. Jinak řečeno, ti, co si mohou cokoli kdykoli na svém iPhonu vygooglit, jsou na tom paradoxně hůře. iPhone je tedy jedna z nebezpečných příčin kyberdemence!
Jsa inspirován vychytralým Spitzerem, vytvořil jsem analogický experiment, v němž hodlám nebezpečí výrazně rozšířit za indikovanou oblast digitálních médií: k mentální retardaci totiž dle všeho přispívá mnohem více zákeřných nástrojů. Co třeba takový německo-český/česko-německý slovník! Vezměme si dvě skupiny lidí – jednu tvoří uživatelé slovníku a druzí se bez něj zcela obejdou. Obě skupiny dostanou stejný úkol: napsat Manfredu Spitzerovi děkovný dopis v němčině. Na konci se provede gramatické a stylistické srovnání jednotlivých dopisů a vyhodnotí se rozdíly mezi oběma sledovanými skupinami. Pokud se ukáže (a ono se ukáže), že uživatelé slovníku jsou na tom hůře s německou gramatickou i schopností formulovat stylisticky správné věty, a pokud se navíc projeví korelace mezi intenzitou užívání slovníku a jazykovou neohrabaností, bude třeba vyvodit jednoznačný závěr: německo-český slovník je zákeřná a nebezpečná věc, jež zhoršuje jazykové schopnosti svých nic netušících obětí! Pane Spitzere, děkujeme.
Zajímavá kniha o tom, jak digitální média ovlivňují náš život. A to už od útlého dětství. Po přečtení člověk začne mnohem více vnímat, kolik času a pozornosti takovýmto médiím věnuje.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Digitální demence. Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum |
| 2016 | Kybernemoc! |
| 2019 | Kyber a eko |
Hlavní myšlenka asi dobrá, pokud jsem autora pochopila, ale to typicky německé pedantské podání s nádechem apokalypsy mě tedy rušilo. Některé názory jsou dosti kontroverzní. Celé je to podané, že digitální technika je příčina všeho utrpení, ale podle mě je to spíš tak, že nadužívání techniky je spíš důsledek jiných příčin. To, že pak vše zhoršuje je fakt, ale opravdu nevěřím tomu, že když vezmu mobil do ruky, ztloustnu, dostanu cukrovku a zemřu někde sama přáteli opuštěná na demenci.