Kým sa nerozlúčim
Bret Witter , Susan Spencer-Wendel
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296599/kym-sa-nerozlucim-OnX-296599.jpg
4
108
108
V júni 2011 sa Susan Spencerová-Wendelová dozvedela, že trpí nevyliečiteľnou chorobou, amyotrofickou laterálnou sklerózou (ALS), známou aj ako Louova Gehrigova choroba, ktorá systematicky ničí nervy svalov. Mala štyridsaťštyri rokov, milujúceho manžela a tri deti. Zostával jej jediný rok života. Rozhodla sa, že ho prežije najlepšie, ako sa dá. Zanechala milovanú novinársku prácu a všetok čas venovala rodine. V altánku v záhrade za domom sa často stretávala s priateľmi. Podnikla sedem výletov so siedmimi najdôležitejšími ľuďmi svojho života. Napriek zhoršujúcemu sa zdravotnému stavu cestovala na Yukon, do Maďarska, na Bahamy, Cyprus. Pre najmladšieho syna a celú rodinu zorganizovala plávanie s delfínom a dospievajúcu dcéru Marinu zobrala do newyorského obchodu Kleinfeld Bridal, aby ju prvý a posledný raz videla v svadobných šatách. A napísala túto knihu. Už nedokázala chodiť ani dvíhať ruky, a tak ju napísala na iPade, darčeku od kolegov z novín, pravým palcom, ktorý si ešte vedela ovládať. A predsa kniha Kým sa nerozlúčim nie je naplnená hnevom ani trpkosťou. Miestami je smutná – inak to ani byť nemôže –, ale zároveň plná Susaninho optimizmu, čistej radosti zo života a zmyslu pre humor. Je to kniha o živote, nie o smrti. Kniha Kým sa nerozlúčim je nielen nezabudnuteľným darom autorky svojim milovaným, úprimným a vrúcnym záznamom ich posledných spoločne prežitých chvíľ, ale aj výzvou nám všetkým. Pripomína, že každý deň je lepší, ak ho prežijeme s radosťou.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Příběhy
Vydáno: 2013 , Ikar (SK)Originální název:
Until I Say Good - Bye, 2012
více info...
Přidat komentář
Už jednou jsem četla knížku na podobný téma a ta byla super, takže jsem asi očekávala něco podobnýho i od této knihy a možná proto jsem byla zklamaná docela.Jo chvílema knížka super, ale chvílema už mi to i lezlo krkem. Ztrácela jsem se chvílema v té změti výletů, v tom ději atd. Za mě určitě jsou lepší knížky o boji před koncem života.
Velmi krásná kniha, smekám klobouk. Užívejme život plnými doušky s těmi, které máme tak rádi. Nikdy nevíme kdy nastane konec, je to smutný, ale je to tak. Vím o čem mluvím.
No, tak z téhle knihy mám smíšené pocity. Nějak jsem se neorientovala v čase. Pořád se tam opakuje " než mi byla diagnostikována ASL, když mi byla diagnostikována ASL, x měsíců před tím než mi ...., x měsíců po tom co mi byla diagnostikována......no, prostě.....nevím, mám pocit, po přečtení této knihy, že ne každá kniha, kreré se udělá velké PR, že je dobrá.
Číst se to určitě dalo,autorka má určitě talent psát a zaujmout,.....ale jinak je z toho cítit snobismus, snobismus, snobismus....
Namísto pokory, pokory a pokory......
Chápu, že má potřebu urvat od života co se dá,, chápu, že to je nesmírně bolestné, zjistit, že člověk trpí nevyléčitelnou chorobou, že je to nesmírně náročné pro celou rodinu, .....ale .......potřeba zveřejňovat svůj život, co jsem všechno ještě stihla , zažila, viděla, to mi příjde dost ujeté....Je to ale jen můj názor a nechci ho nikomu vnucovat. V zásadě jsem od knihy čekala něco vcelku jineho. Bohužel.
No,tak ani nevím co napsat.
Je neskutečné,že člověk který je nemocný může mít tak pozitivní myšlení,ta kniha je nádherná,smutná,veselá i hodně zajímavá.
Donutí člověka přemýšlet jinak a vážit si toho co má!
Měla jsem ji přečtenou za dva dny a půlku jsem probrečela,ale jsem moc ráda,že jsem ji četla.
Díky za ní!
Musím dát 5 hvězdiček, autorka je novinářka, kniha je tedy precizně napsána a vůbec nepůsobí smutně ani depresivně. Co k tomu říct, život je takový.
Mohu říci, že je to první kniha, která mi dala strašně moc. Silný příběh, silná žena.
Život by se měl žít každým dnem, protože nikdy nevíme, kdy může nastat konec. A užívat jej s lidmi, kteří za to stojí, aby na nás nikdy nezapoměli.
Opravdu velká poklona této ženě, snad tu vydrží co nejdéle...
kniha mne zasáhla ...půlku jsem probrečela spolu s autorkou,obdivuji jak dokázala být tak silná