Zabijákova výbava
Gianni Biondillo
Inspektor Ferraro se vrátil z Říma. Za sebou zanechal komisařku Elenu Rinaldiovou, další nevydařený románek. Vrátil se osamělý a poražený na komisařství do milánského Quarta Oggiara a po třech letech musí začínat zase od začátku. S šedivějícím vousem, novým bytem, dospívající dcerou Giulií a kamarádem Lanzou v Bruselu. A čeká ho práce: přepadení ve vile s tragickou dohrou. Mrtvý jsou lupič i domácí pán. Pěkná otrava. A nechybí ani kolega Comaschi se svými nejapnými žerty. V témže okamžiku končí jeden krkolomný útěk z věznice v krvavé lázni. Uprchlík je bezvýznamný černoch. Jak si vysvětlit, že ho přišlo osvobodit mafiánské komando? Kdo skutečně je Towongo Haile Moundou? Ironií osudu má na tuto otázku odpovědět právě Elena Rinaldiová… Gianni Biondillo, mistr thrilleru, nás bere na divokou road movie při pronásledování zločinu napříč Itálií. Líčí současný detektivní příběh, který loví v těch nejtemnějších vodách strachů, jež sužují dnešní Itálii, a nabízí nám přesný a podrobný obrázek země. Nikdy ale neztrácí naději.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2015 , PanteonOriginální název:
I materiali del killer, 2011
více info...
Přidat komentář
Je to zkrátka od jiného autora, ale detektivka dobrá. Asi jsme moc rozmlsaní těmi hororovými thrillery. Šetří se dva případy, občas jsem nevěděla, kde jsem, ale pro nenáročné určitě dobrý.
Zatím odkládám, ale nejspíše nikdy nedočtu. A to především z důvodu jak je kniha napsaná, autor (samozřemě za předpokladu, že se překladatel držel originálu) totiž používá přespříliš košatých přirovnání a dalších nadbytečných konstrukcí až do té míry, že utápí ostatní text a příběh se dá jen těžko sledovat. Ten ostatně sám o sobě také příliš nezaujal. První kniha, u které mě čtění vysloveně nebavilo. Bohužel.
Od začátku mi vadil vulgární slovník a vůbec takový nekonečný až do šířky košatící slovní průjem, což se sice hodilo na italské prostředí i na dění v něm, ale mě to postupně odradilo od samotného děje. Nicméně jsem naštěstí v úvodu našla jeden odstavec, hotovou perlu, jak lze pregnantně popsat situaci na místě činu - a přepsala jsem jej do citátů u autora zde (latinské pojmy ale byly v originále pěkně odlišeny kurzívou, což tady asi nejde). Za ten odstavec to rozhodně stálo.
Italských detektivek je jak šafránu, nechápu proč. Tahle je skvělá, plná ucpanych obchvatu, rozhadanych Italů a stesku po starých časech. Plus brutálních obchodníků s lidmi...
Italská rádoby akční kniha. Pro mě osobně tuctovka