Lakomec
Molière (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/99_/99054/mid_lakomec-OZ0-99054.png
4
4410
4410
Lakomec je asi nejznámější Moliérovou komedií. Hlavní postavou je lichvář a necitelný lakomec Harpagon, který je pro peníze schopen obětovat vše, i rodinu a děti. Ztráta jeho bohatství pro něj představuje ztrátu smyslu bytí a ztrátu zdravého rozumu. Jeho postava je tragikomická a představuje Moliérův důkaz o tom, že peníze přirozeně deformují charakter a mezilidské vztahy.... celý text
Přidat komentář
Jedna z těch, které jsem si vybrala do seznamu knih k maturitě. Četla jsem ji dlouho a ničemu jsem moc nerozuměla. Ale děj byl moc hezký :-)
Také jsem knihu četl jen ze školní povinnosti. Nemám rád knihy psané scénáristickým stylem. Špatně se mi to četlo a pravděpodobně to mělo vliv na celkové hodnocení. Slyšel jsem o divadelním představení. Věřím a jsem přesvědčen, že takové by bylo dobré. Ale jako kniha se mi to nelíbilo. Jako povinnou četbu jsem měl Malého prince. Nebe u dudy. Tedy Malý princ bylo nádherné čtení, ale toto nikoliv.
Jeden z mých nejoblíbenějších příběhů! Navíc napsané tak, že se se dá číst i dnes. Velmi nadčasové.
Kniha se mi opravdu moc líbila. Myslím si, že spisovatel vystihl lidskou vlastnost, která bude lidstvo zužovat navždy. Děj byl dost poutavý a lehce se četl. Knihu může jen Doporučit k přečtení!
Pokud jste viděli Sluhu dvou pánů s Miroslavem Donutilem, pak je vysoká šance, že jste se nad Truffaldinovou vychytralostí dobře bavili. Pokud byste si ale Goldoniho hru nejdříve přečetli, možná by bylo hodnocení tohoto literárního díla slabší.
A zde je to podobné. Harpagonova materiální lakota by v kontrastu s upřímnými city ostatních postav vynikla více při hraném projevu. Není to román, je to "jen" divadelní hra, ve které hloubku a kvalitu dle mého vyzdvihnou až herci.
No… na to, že je Lakomec „klasika“, tak mě překvapilo, jak strašně jednoduchý a nedůmyslný příběh vlastně je. Postavy vcelku nezajímavé a pro mě osobně i celkem nesympatické, jediný, kdo trochu čeří stojaté vody je úhlavní archetypální kolenovrt. Závěrečný „deus ex machina“ mě vyloženě zklamal, i když vím, že to ke klasicismu patří.
Jsem ráda, že se mi nakonec do rukou dostal „moderní“ překlad Vladimíra Mikeše, protože jsem začala verzí od Vrchlického, a tu můžu doporučit jedině fajnšmekrům a literárním masochistům, „běžnému“ čtenáři knihu leda znechutí.
Lakomce jako takového „doporučuji“ především budoucím maturantům… z „bloku A“ (tzn. světovky a české literatury do konce 18. století) je to jedna ze čtivějších a stránkově přívětivějších knih.
Průměrná klasika. Vtipné, zábavné, čtivé. Ale žádné ohromné dílo. Po optimistickém konci se objevuje hořká pachuť...
Příběh a postavy jsou výborně napsané. Děj je velmi dobře vypointován a obsahuje kritiku lakotnosti a chorobné touhy po penězích. Celkově to byl příjemný čtenářský zážitek.
Měla jsem Lakomce v povinné četbě k maturitě, možná kvůli jeho nízkému počtu stran, příběh je jednoduchý a má ještě jednoduší pointu.
Jednoduchý komediální příběh se zajímavou zápletkou. Harpagonovi jsem přála sice jiný konec ale, i tak se mi to moc líbilo.
Moliére sice měl trochu různorodější názory na svou dobu, ale nic nezmění na tom že měl pravdu. Od samotného děje, který se mi zdál zakončený poněkud neobratně, byla hlavní myšlenka skvělá. O tom jak dokáže být člověk posedlý penězi, až ho to může dovést k lakomství.. Musím ale nechat Moliérovi to, že jsem se i zasmála. Skutečně nahlas a pokud by byla doporučená četba kterou bych si měla přečíst a to nejen kvůli maturitě byla by to tahle.
Lakomec je o dualistickém vnímání významu slova bohatství. Zatímco starý Harpagon v příběhu zastupuje onen konzervativní, zaujatý a emočně chladný pohled, mladé postavy vnímají bohatství právě ve všedních věcech, jako iracionální pocity, štěstí a láska. Na střetu těchto dvou pohledů, je postavená dramaturgie celého Lakomce. Místy vás překvapí, jak dokáže být humorný. Harpagon je sice z dnešního pohledu karikatura, ale nad jeho dialogy se doteď smějeme. Pro mě osobně knížka postrádala větší sofistikovanou/výpovědní rovinu. V mých očích tak klouže pouze po povrchu, jinak velice zajímavého tématu, ale hlubší výpověď neskýtá. Skvělý protiklad je například Shakespeare, který ve svých dílech právě onu sofistikovanost má. Jednak jde více do hloubky a druhak dokáže tvořit humor mezi řádky, který vzniká hrátky se slovy a slovními hříčkami. Další věc je, že si nejsem jistý Lakomcovou (ne)nadčasovostí. Příběh je natolik naivní a povrchní, že by v dnešní době zřejmě nefungoval (tedy alespoň ne v originální formě, ve které byl napsaný). Navíc se nedokáže zbavit historického kontextu, na kterém jsou založeny určité pilíře příběhu (věno, otec rozhodující o budoucnosti svých dětí a podobně). V nějaké podobě by to určitě do dnešní doby bylo přenositelné, ale určitě ne tak flexibilně, jako právě již zmiňovaný Shakespeare. Nemluvě o tom, že v dnešní době je toto téma použito v hodně jiných podobách a v současné pop-kultuře je vnímané, spíš jako bezduchá fráze. Čímž nechci shodit nezpochybnitelné kvality Lakomce, nýbrž narážím na jeho bohužel, slabší přesah do dnešní doby. Vtipná, krátká věc, nad kterou se pobavíme. V mých očích ale zůstane uvězněná v 17. století.
Štítky knihy
peníze humor zfilmováno divadelní hry francouzská literatura sourozenci rodinné vztahy vdovci rozhlasové zpracování chamtivost
Autorovy další knížky
| 2008 |  Lakomec |
| 2006 |  Tartuffe |
| 1952 | Zdravý nemocný |
| 1978 | Don Juan |
| 1966 | Lakomec / Misantrop / Tartuffe |
Výborně propracovaná kniha s neočekávaným koncem. Na konci knihy jsem se musela trochu zorientovat v postavách, ale jinak skvělé čtení o lidské hamižnosti a tzv. Pro korunu si nechat i koleno vrtat.